|
|
Právní úprava volební povinnosti ve vybraných zemích: Srovnávací studie č. 1.224
Blížkovský, Radek ; Němec, Jan
Studie se zabývá institutem volební povinnosti s důrazem na politické a právní souvislosti jejího uplatňování. Práce přibližuje argumenty pro a proti povinné účasti voličů ve volbách a představuje základní sankční mechanismy, které jsou při porušení této povinnosti nejčastěji uplatňovány. Následně jsou představeny vybrané historické (Československo, Rakousko) i současné (Austrálie, Belgie, Švýcarsko, Nizozemsko, Lucembursko, Lichtenštejnsko) příklady právní úpravy povinného hlasování.
Plný text:  PDF
|
|
|
Panašování jako způsob personalizované volby v rámci poměrného volebního systému: Studie č. 1.223
Pecháček, Štěpán
Studie se zabývá začleněním metody panašování do poměrných volebních systémů a jeho vlivem na personalizaci volby v rámci poměrných volebních systémů. Studie komparuje začlenění panašování a možnosti personalizace volby do volebních systémů ve Švýcarsku, Lucembursku, Francii a na Slovensku. Součástí studie je i analýza využití panašování v České republice a diskuse o návrhu senátního návrhu zákona (senátní tisk č. 404, deváté volební obdob) , který mění způsob preferenčního hlasování pro všechny typy voleb v České republice.
Plný text: PDF
|
|
|
Vízová amnestie v evropských zemích: Srovnávací studie č. 3.071
Částková, Eva
Vízová amnestie, jakožto jedna z možností regularizace nelegální migrace (tzn. legalizace nelegálních imigrantů) je používána mnoha evropskými státy jako nástroj migrační politiky státu. Potřebu řešit postavení nelegálních imigrantů v Evropě pociťuje nejen většina evropských států, ale tato otázka je diskutována i na mezinárodní úrovni. V nedávné době se problematice regularizace nelegální migrace věnovala Rada Evropy a v důsledku španělské regularizace z roku 2005 se tato tematika projednávala i na půdě EU. V úvodu práce jsou uvedeny argumenty svědčící pro používání regularizačních programů i proti němu tak, jak vyplývají ze zprávy Rady Evropy z 6. června 2007. Těžiště práce spočívá v přehledu regularizačních programů, které proběhly v posledních letech ve Španělsku, Francii, Belgii, Řecku, Itálii, Lucembursku, Portugalsku, Spojeném království a v Polsku a v bližší charakteristice některých z nich. Zejména je uvedeno časové trvání programů, jejich podmínky, cíl, ke kterému směřovaly a výsledná efektivita.
Plný text: PDF
|
|
|
Listina základních práv Evropské unie a česká „výjimka“ z Listiny: Studie č. 3.081
Chmel, Marek ; Syllová, Jindřiška
Bruselský summit Evropské rady přijal dne 30. 10. 2009 protokol k závěrům předsednictví. Protokol o uplatňování Listiny základních práv v České republice spočívá v tom, že se Česká republika začleňuje do protokolu č. 30 o uplatňování Listiny základních práv Evropské unie v Polsku a ve Spojeném království. Protokol č. 30 je už začleněn do Lisabonské smlouvy v jejím sjednaném znění. Znění protokolu pro Českou republiku bude (po jeho začlenění do smluvního základu v rámci přístupové smlouvy) shodné jako pro ostatní dva státy. Protokol č. 30 má dva články, dá se však rozdělit do 3 částí. Článek 1 odst. 1 se týká Listiny základních práv EU jako celku, článek 1 odst. 2 se v podstatě týká sociálních práv, článek 2 se týká interpretace určitých pojmů použitých v rámci Listiny základních práv EU. Protokol č. 30 Lisabonské smlouvy a tedy i „český“ protokol, až bude začleněn do smluvního základu EU, vytvoří pro Soudní dvůr více explicitních překážek, pokud by snad chtěl rozšířit pravomoci EU i mimo dosud dané hranice a aplikovat Listinu základních práv EU jako obecně a přímo účinné právo EU. Po prozkoumání protokolu je nutno konstatovat, že obyvatelé České republiky přijetím „českého“ protokolu o žádná práva (ve srovnání s ostatními členskými státy EU) nepřichází. Vnitrostátní soudy i Soudní dvůr nebo další orgány budou moci použít všechna ustanovení Listiny základních práv EU pro interpretaci výkonu všech smluvních pravomocí Unie jak v České republice, tak ve shodném rozsahu v ostatních členských státech.
Plný text: PDF
|
|
|
Parlamentní kontrola nejvyšších kontrolních institucí ve vybraných zemích EU: Srovnávací studie č. 1.202
Cupalová, Marcela
Studie obsahuje srovnávací a ústavněprávní analýzu právní úpravy odpovědnosti nejvyšší kontrolní instituce vůči parlamentu. Materiál srovnává právní úpravu ve vybraných státech EU a v České republice nejen z hlediska uplatňovaných kontrolních mechanismů, ale i z hlediska základního principu konstitucionalismu a souvisejících zásad odpovědnosti a dobré správy. Práce dovozuje, že je-li zvažováno přijetí podrobnější zákonné úpravy v ČR, která by upravovala výkon kontroly NKÚ ze strany Poslanecké sněmovny, není nezbytné vycházet z toho, že tato kontrola musí být i v budoucnu pojata jako výkon veřejné správy v materiálním smyslu (tedy jako kontrola podle zákona č. 552/1991 Sb., o státní kontrole): kontrola NKÚ ze strany Poslanecké sněmovny implicitně plní i jiné neméně důležité cíle (kromě zajištění odborné kontroly hospodaření), které vycházejí ze zásad parlamentního práva a které mohou být lépe zajištěny při užití specifických parlamentních kontrolních mechanismů.
Plný text: PDF
|
|
|
Vliv zavedení přímé volby prezidenta na politický sytém: Studie č. 1.201
Němec, Jan ; Kuta, Martin
Práce přináší analýzu ústavněprávního postavení prezidenta v České republice a popisuje faktický výkon funkce prezidenta Václavem Havlem a Václavem Klausem, především pokud jde o snahu rozšiřovat pravomoci prezidenta nad ústavněprávní rámec. Součástí práce jsou i dvě případové studie popisující vývoj ve Finsku a na Slovensku po zavedení přímé volby prezidenta a dopad této změny na politický systém.
Plný text: PDF
|
|
|
Ústavní konformita účelového určení finančních náhrad církvím: Studie č. 5.284
Pejchalová Grünwaldová, Vladimíra ; Syllová, Jindřiška
Návrh zákona o zmírnění některých majetkových křivd způsobených církvím a náboženským společnostem v době nesvobody, o vypořádání majetkových vztahů mezi státem a církvemi a náboženskými společnostmi by teoreticky mohl obsahovat účelové omezení využití kompenzační náhrady. Posudek pojednává o tom, zda – pokud stát má zákonem zmírnit křivdy a částečně vrátit majetek - je ústavně přípustné, aby zároveň vyžadoval, aby byl tento majetek určen pro účely, které sám považuje za prospěšné. Účelem omezení nemůže být (jako je tomu u nadací) zachování darovaného majetku účelu, který chce jeho původní vlastník. Účelem je tedy pouhá obava z autonomního využití kompenzací církvemi. Má tato obava své opodstatnění například v historickém kontextu? Do určité míry ano. Podle konfesních předpisů v 19. století státní správa dohlížela na uchování jmění kostelů (tzv. záduší) i na obročí, zákony upravovaly i určitou formu daně z majetku obročí, která sloužila na uhrazení potřeb Katolické církve. Posudek dochází ke konstatování, že úprava výhradního použití kompenzací na neziskový sektor nemá žádný cíl nebo účel, který by odpovídal ustanovením Ústavy a Listiny nebo veřejnému zájmu. Čl. 16 odst. 4 Listiny nevylučuje a priori účelové omezení využití církevních kompenzací. Jejich účelové omezení však musí být omezeno na tu jejich část, která je nezbytná pro účely podpory kultu a musí být určeno právě pro účely kultu. Zbylá část finančních kompenzací může být účelově omezena jen z velmi malé části tak, aby nebyla omezena nezávislost církví na státu, a za takovým účelem, který je úměrný případnému omezení. Mezinárodní lidskoprávní judikatura přitom zastává názor, že stát vlastním uvážením a prostřednictvím demokraticky přijatého zákona nejlépe určí, jak restituovat nespravedlivě zabavený majetek.
Plný text: PDF
|
|
|
Změna ústavní a právní úpravy v souvislosti s přijetím Lisabonské smlouvy v Německu: Studie č. 1.194
Syllová, Jindřiška
V r. 2008 bylo připraveno spolu s Lisabonskou smlouvou několik dokumentů, které měly doprovázet Lisabonskou smlouvu při jednání ve Spolkovém sněmu. Kromě Zákona k Lisabonské smlouvě, který odpovídá duálnímu vztahu mezinárodního a vnitrostátního práva v Německu, a který má zmocňovací a transformační funkci pro znění smlouvy ve vztahu k německému právnímu řádu, byly připraveny: Zákon pozměňující Základní zákon, který má vstoupí v účinnost spolu s Lisabonskou smlouvou a Zákon provázející Lisabonskou smlouvu (tzv. Begleitgesetz). Tento zákon nakonec nebyl schválen, protože podle judikatury Spolkového ústavního soudu by měl prováděcí zákon vstoupit v platnost až po vstupu v účinnost zákona, který je jím prováděn. Zákon pozměňující základní zákon se týká jen tří záležitostí. Nový odstavec čl. 23 upravuje žalobu k ESD. Obě komory mají právo samostatně podat žalobu kvůli porušení subsidiarity a proporcionality, Spolkový sněm je povinen podat žalobu dokonce na návrh jen ¼ všech svých členů. Dále odstavec upravil možnost připuštění hlasování ve Spolkovém sněmu odlišnými většinami od většin běžných stanovených v Základním zákoně. To znamená, že v případech aplikace práv komor parlamentu ze smlouvy EU může zákon stanovit, že komory budou o těchto záležitostech rozhodovat jinými většinami, než obecně stanoví Základní zákon. Dále byla přidána práva výboru pro záležitosti EU Spolkového sněmu – zákon může výbor zmocnit, aby vykonával práva, která jsou dána Spolkovému sněmu smluvním základem EU. (Dále bylo změněno jedno ústavní ustanovení, které se netýká práva EU.)
Plný text: PDF
|
|
|
Majetkové nároky sudetských Němců ve vazbě na Lisabonskou smlouvu: Studie č. 1.198
Syllová, Jindřiška ; Pejchalová Grünwaldová, Vladimíra
Povinnost členských států dodržovat základní práva upravená v Listině EU může Soud EU posuzovat jen tehdy, pokud členské státy jednají v rámci práva EU. Problematika restitucí a další problematika dekretů prezidenta republiky nespadá do práva EU vymezeného ve zvláštních článcích zakládacích smluv a proto nemohou být dekrety a akty vzniklé jejich aplikací Soudem EU posuzovány. Pokud se jedná o možnost vyloučení použití Listiny EU na posuzování aktů v některém členském státu, není Protokol o uplatňování Listiny základních práv Evropské unie v Polsku a ve Spojeném království skutečným nástrojem, který by tuto možnost přinášel. Odst. 2 protokolu naznačuje, že protokol nepředstavuje žádnou výjimku. Protokol pouze říká, že je přijat, „aby se předešlo jakékoliv pochybnosti“. Protokol pouze potvrzuje, že Listina EU nerozšiřuje působnost soudu EU posuzovat národní předpisy a jiné akty, pokud se tyto netýkají uplatňování práva EU. Z tohoto hlediska pouze potvrzuje pojetí, které bylo vysvětleno výše, tedy to, že soud EU nemá pravomoc posuzovat soulad aktu netýkajícího se práva EU s ustanoveními Listiny EU. I když Česká republika nevyjednala stejnou úpravu protokolu, jako má Velká Británie a Polsko, nic to nemění na rozsahu aplikace ustanovení Listiny EU na naše právo. Tomu odpovídá i Prohlášení České republiky k Listině základních práv EU, které bylo připojeno k závěrečnému aktu Lisabonské konference. Z výše naznačeného je možno uzavřít, že dekrety prezidenta republiky nebo akty vzniklé jejich aplikací splňují náležitosti stanovené v čl. 52 Listiny EU pouze tehdy, pokud by se jimi „uplatňovalo“ právo EU. Pokud tomu tak není (přičemž je nutno brát na zřetel i časové hledisko), není Listina EU použitelná a soud EU proto nemůže dekret nebo akt podle ní posuzovat.
Plný text: PDF
|
|
|
Korespondenční volba: srovnávací studie č.1, 222
Pecháček, Štěpán
Korespondenční volba je jednou z možností jak umožnit voliči využít aktivního volebního práva a přitom nespojovat výkon volebního práva s nutností fyzické přítomnosti v určitém čase na určitém místě. Korespondenční volba je prostředkem, jak vyvázat volební akt z vymezeného prostoru, a to téměř absolutně. V současné době není korespondenční volba pro volby (na jakékoliv úrovni) v České republice umožněna. V minulých volebních obdobích můžeme nalézt pokusy o její zavedení. Tato práce přináší přehled předmětných návrhů a popis úpravy korespondenční volby ve vybraných zemích.
Plný text: PDF
|
host ::
RSS.