National Repository of Grey Literature 7 records found  Search took 0.01 seconds. 
Homosexuals and adoption of children in the European context: Study 5.294
Pejchalová-Grünwaldová, Vladimíra
Tato práce pojednává o právní úpravě přípustnosti adopce dětí osobami s homosexuální orientací v evropských státech. V úvodu je vymezena moderní terminologie vztahující se k jiné než k heterosexuální orientaci a k adopcím obecně. Další části jsou zaměřeny na relevantní dokumenty mezinárodního práva a na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva v této oblasti. Z poslední věcné kapitoly této práce vyplývá, že individuální a společnou adopci dětí homosexuálně orientovanými osobami umožňují Belgie, Dánsko, Island, Nizozemí, Norsko, Španělsko, Švédsko, Velká Británie, a dále, že adopce dětí pouze svobodnými osobami s homosexuální orientací je přípustná v Rakousku. Z evropských států, ve kterých je přípustná pouze adopce biologických dětí homosexuálně orientovaného partnera, jsou uvedeny Finsko a Německo.
Fulltext: Download fulltextPDF
Certain aspects of the legislative regulations applicable to foundations in the Czech Republic, France, Germany and Austria: Study 5.295
Pejchalová-Grünwaldová, Vladimíra
Tato práce se věnuje následujícím aspektům právní úpravy nadačního práva ve jmenovaných státech: 1) druhy nadací z hlediska zákonem přípustných účelů, které mohou nadace sledovat, 2) podmínky pro vznik nadací (požadavky registrace/souhlasu orgánu státní správy) včetně požadovaného minimálního kapitálu, a 3) organizační struktura nadací. Právní úprava v České republice je z hlediska těchto aspektů porovnána s právní úpravou ve Francii, v Německu a v Rakousku. Práce rovněž upozorňuje na určité nedostatky ve stávající právní úpravě nadačního práva a v této souvislosti zmiňuje novelu zákona o nadacích a nadačních fondech, která vstupuje v účinnost dne 1. července 2010.
Fulltext: Download fulltextPDF
Institutions for protection of human rights and national coordinating bodies in the field of human rights: Study 5.310
Kučera, František ; Pejchalová Grünwaldová, Vladimíra ; Skácelová, Radka
Práce přináší přehled institucí zabývajících se ochranou lidských práv a státních koordinačních orgánů v oblasti lidských práv. Ochrana lidských práv je primárním úkolem soudů, přesto je možno konstatovat, že výkonná moc – vláda každého státu, provádí státní správu v oblasti lidských práv. Studie rozebírá způsoby, jakými státy přistupují k ochraně lidských práv a konstatuje, že existuje několik typů států podle toho, jak koordinují svou vládní politiku lidských práv. Tyto jednotlivé typy jsou v práci popsány a analyzovány.
Fulltext: Download fulltextPDF
The accession of the European Union to the European Convention for the Protection of Human Rights and Fundamental Freedoms: Study 3.172
Pejchalová Grünwaldová, Vladimíra ; Urbanová, Klára
Přistoupení Evropské unie k Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod je diskutovaným tématem již od konce 70. let 20. století. Se vstupem Lisabonské smlouvy v platnost dne 1. prosince 2009 se přistoupení EU k Úmluvě stalo pro EU povinností – podle čl. 6 odst. 2 Smlouvy o Evropské unii „Unie přistoupí k Evropské Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Přistoupení k této úmluvě se nedotkne pravomocí Unie vymezených Smlouvami“. Práce pojednává o souvislostech přistoupení EU k úmluvě.
Fulltext: Download fulltextPDF
Constitutional Conformity of the Purpose Assignment of Financial Compensation for Restitution of Churches: Study
Pejchalová Grünwaldová, Vladimíra ; Syllová, Jindřiška
Návrh zákona o zmírnění některých majetkových křivd způsobených církvím a náboženským společnostem v době nesvobody, o vypořádání majetkových vztahů mezi státem a církvemi a náboženskými společnostmi by teoreticky mohl obsahovat účelové omezení využití kompenzační náhrady. Posudek pojednává o tom, zda – pokud stát má zákonem zmírnit křivdy a částečně vrátit majetek - je ústavně přípustné, aby zároveň vyžadoval, aby byl tento majetek určen pro účely, které sám považuje za prospěšné. Účelem omezení nemůže být (jako je tomu u nadací) zachování darovaného majetku účelu, který chce jeho původní vlastník. Účelem je tedy pouhá obava z autonomního využití kompenzací církvemi. Má tato obava své opodstatnění například v historickém kontextu? Do určité míry ano. Podle konfesních předpisů v 19. století státní správa dohlížela na uchování jmění kostelů (tzv. záduší) i na obročí, zákony upravovaly i určitou formu daně z majetku obročí, která sloužila na uhrazení potřeb Katolické církve. Posudek dochází ke konstatování, že úprava výhradního použití kompenzací na neziskový sektor nemá žádný cíl nebo účel, který by odpovídal ustanovením Ústavy a Listiny nebo veřejnému zájmu. Čl. 16 odst. 4 Listiny nevylučuje a priori účelové omezení využití církevních kompenzací. Jejich účelové omezení však musí být omezeno na tu jejich část, která je nezbytná pro účely podpory kultu a musí být určeno právě pro účely kultu. Zbylá část finančních kompenzací může být účelově omezena jen z velmi malé části tak, aby nebyla omezena nezávislost církví na státu, a za takovým účelem, který je úměrný případnému omezení. Mezinárodní lidskoprávní judikatura přitom zastává názor, že stát vlastním uvážením a prostřednictvím demokraticky přijatého zákona nejlépe určí, jak restituovat nespravedlivě zabavený majetek.
Fulltext: Download fulltextPDF
Property claims of Germans from Sudetenland within the context of the Lisbon Treaty: Study
Syllová, Jindřiška ; Pejchalová Grünwaldová, Vladimíra
Povinnost členských států dodržovat základní práva upravená v Listině EU může Soud EU posuzovat jen tehdy, pokud členské státy jednají v rámci práva EU. Problematika restitucí a další problematika dekretů prezidenta republiky nespadá do práva EU vymezeného ve zvláštních článcích zakládacích smluv a proto nemohou být dekrety a akty vzniklé jejich aplikací Soudem EU posuzovány. Pokud se jedná o možnost vyloučení použití Listiny EU na posuzování aktů v některém členském státu, není Protokol o uplatňování Listiny základních práv Evropské unie v Polsku a ve Spojeném království skutečným nástrojem, který by tuto možnost přinášel. Odst. 2 protokolu naznačuje, že protokol nepředstavuje žádnou výjimku. Protokol pouze říká, že je přijat, „aby se předešlo jakékoliv pochybnosti“. Protokol pouze potvrzuje, že Listina EU nerozšiřuje působnost soudu EU posuzovat národní předpisy a jiné akty, pokud se tyto netýkají uplatňování práva EU. Z tohoto hlediska pouze potvrzuje pojetí, které bylo vysvětleno výše, tedy to, že soud EU nemá pravomoc posuzovat soulad aktu netýkajícího se práva EU s ustanoveními Listiny EU. I když Česká republika nevyjednala stejnou úpravu protokolu, jako má Velká Británie a Polsko, nic to nemění na rozsahu aplikace ustanovení Listiny EU na naše právo. Tomu odpovídá i Prohlášení České republiky k Listině základních práv EU, které bylo připojeno k závěrečnému aktu Lisabonské konference. Z výše naznačeného je možno uzavřít, že dekrety prezidenta republiky nebo akty vzniklé jejich aplikací splňují náležitosti stanovené v čl. 52 Listiny EU pouze tehdy, pokud by se jimi „uplatňovalo“ právo EU. Pokud tomu tak není (přičemž je nutno brát na zřetel i časové hledisko), není Listina EU použitelná a soud EU proto nemůže dekret nebo akt podle ní posuzovat.
Fulltext: Download fulltextPDF