|
|
Cesta k zániku Agrární strany (1933 - 1948)
Anev, Petr ; Kvaček, Robert (vedoucí práce) ; Čechurová, Jana (oponent)
Tato práce se snaží objasnit příčiny zániku Republikánské strany zemědělského a malorolnického lidu, strany, která byla a je až do dneška známá především pod označením agrární strana. Agrárníci představovali v meziválečném Československu dlouhodobě hlavní vládní sílu, po smrti svého největšího vůdce a státníka Antonína Švehly se ale ocitli na šikmé ploše. Poměrně brzy se dočkali svého zániku. Tento text vysvětlí, co k němu vedlo. V souvislosti s tím představí orientaci agrárního hnutí v poslední fázi jeho existence a ukáže i mnohé z politického vývoje Československa obecně, agrárníci s ním totiž vždycky hodně hýbali. Problematiku zániku agrární strany je myslím vhodné líčit chronologicky a tak se tu také bude postupovat. Přehledně se popíše osud agrárníků v letech 1933-1948, od smrti Švehly až do komunistického převratu. Proberou se jednotlivé události, které lze spojovat s jejich zánikem. Agrární strana se v Československu rozpouští už roku 1938, ale práce je dovedena dále. O agrárnících se mluví i později, i když už neměli svoji organizovanou stranu. Dlouho tu existovala reálná možnost jejího obnovení, není proto dobré zakončit výklad rokem 1938. Za datum, kterým se možnost obnovení agrárníků vytrácí, je stanoven rok 1948, nástup komunistů k moci. Tehdy obnova staré agrární strany přestává reálně...
|
|
|
Gustav Habrman: cesta sociálního demokrata od "anarchismu" k "revisionismu"
Šlehofer, Lukáš ; Čechurová, Jana (vedoucí práce) ; Rákosník, Jakub (oponent)
Předkládaná rigorózní práce navazuje na moji diplomovou práci obhájenou na Ústavu českých dějiny v září 2007. Hlavním cílem mé práce je zmapovat životní osudy významného sociálně demokratického politika Gustava Habrmana. Určitou červenou nití, která by se měla vinout celou prací, je pak popis jeho ideového vývoje od anarchistických počátků ve Vídni v osmdesátých letech devatenáctého století až po "revizionistické" postoje prvorepublikového ministra. Při přepracovávání původního textu pro účely této práce jsem v některých pasážích celé části významným způsobem doplnil nebo je úplně nově napsal. Jedná se hlavně o poslední dvě kapitoly, které pojednávají o Habrmanově působení v období první světové války a první republiky. Jejich přílišná stručnost a nepropracovanost mi byla, nutno říci oprávněně, vytýkána oběma posudky a tak jsem se pokusil využít možnosti předložení rigorózní práce k nápravě tohoto nedostatku. S tím souviselo i relativně rozsáhlé bádání v archivech. Zatímco základem pro moji diplomovou práci byly informace čerpané z Habrmanových pamětí, pro zpracování práce rigorózní jsem se je pokusil doplnit o další, čerpané především z různých zdrojů uložených v archivních fondech nebo vydaných edicích. Habrmanova postava je - dá se říci - nesmírně zajímavá. V mnohém je na poměry, ze kterých vyšla,...
|
|
|
Novinář a politik Hubert Ripka: do roku 1945
Pavlát, David ; Čechurová, Jana (vedoucí práce) ; Gebhart, Jan (oponent)
Česká historiografie dosud nevěnovala odpovídající pozornost významnému novináři, historikovi, publicistovi a jednomu z předních představitelů národněsocialistické strany, politikovi demokratického smýšlení Hubertu Ripkovi (1895-1958). Cílem předkládané práce se proto stalo zachycení života této významné osobnosti českých a československých dějin 20. století. Z důvodu značného rozsahu jeho novinářské a politické činnosti byl za mezník zvolen rok 1945, kdy se dne 17. května Hubert Ripka po šestiletém období exilu vrátil do osvobozeného Československa.1 Rigorózní práce, jejímž základem se stala práce diplomová, prošla několika rozsáhlejšími a řadou drobných úprav v rozsahu celého textu. Rozšířena byla především kapitola Program "Demokracie řádu a činu" (3. 4. 2.), která se v původním textu zaměřila na vlastní program, na němž se Ripka podílel, a na srovnání jeho závěrů se závěry soudobého sociálnědemokratického programu Co chtějí socialisté. V rigorózní práci byl program začleněn do širších souvislostí první poloviny 30. let 20. století, které byly stimulem pro vznik nejen těchto dvou výše zmiňovaných programů, ale i dalších pokusů o nápravu společenských poměrů a o úpravu demokratického uspořádání, která se pod tlakem dynamického vývoje nacistického Německa a prohlubující se hospodářskou krizí jevila jako...
|
|
|
JUDr. Vladimír Vochoč. Československý konzul v Marseille 1938-1941
Hájek, Adam ; Čechurová, Jana (vedoucí práce) ; Kudrna, Ladislav (oponent)
Životní příběh JUDr. Vladimíra Vochoče, který jsem si vybral jako téma své rigorózní práce, se dá vnímat z několika perspektiv. Bezpochyby nejdůležitější je Vochočova činnost za II. světové války, kdy působil jako československý konzul v Marseille nejen po březnu 1939, ale i po porážce Francie. Podařilo se mu díky osobní odvaze a zevrubné znalosti mezinárodního práva udržet v chodu konzulát a pomáhat Čechoslovákům i německým a rakouským emigrantům ohrožených nacisty až do března 1941, kdy byl na nátlak Němců konzulát uzavřen. Z tohoto pohledu se Vochoč, dosud řadový úředník ministerstva zahraničních věcí, ukazuje jako "hrdina všedního dne", tedy člověk, který jakoby pouhým dodržováním úřední přísahy československému státu a zásluhou vnitřního přesvědčení dokázal tváří v tvář bezprostřednímu nebezpečí obstát ve zkoušce, ve které mnozí z jeho kolegů obstát nedokázali. Tato "hvězdná hodina" Vochočova života se stala ústředním bodem mé práce. Pro pochopení Vochočova postoje v krizových okamžicích během války je ale nutné přiblížit také období utváření jeho osobnosti, vlivu jeho rodiny a prostředí, ze kterého vyšel. V tomto okamžiku se ukazuje další možná perspektiva Vochočova životního příběhu vyrůstajícího z kořenů demokratické a silně vlastenecké rodinné tradice - účasti děda Františka na májovém spiknutí...
|
|
|
Paměť a paměti druhé světové války v českých zemích. Vzpomínkové práce vojáků druhého čs. zahraničního odboje
Mücke, Pavel ; Čechurová, Jana (vedoucí práce) ; Vaněk, Miroslav (oponent) ; Gebhart, Jan (oponent)
Předmětem disertační práce je velmi mnohovrstevnaté téma, jeden ze segmentů paměti druhé světové války v českých zemích, potažmo v někdejším Československu. Toto téma bylo dosavadní českou historiografií, ale i společenskými a humanitními obory obecně, prozatím zpracováváno spíše výjimečně, ačkoliv již existuje mnoho zahraničních ekvivalentů. Téma paměti druhé světové války a pohled na tuto problematiku z historického pohledu přináší mnohá úskalí, ale i velké výzvy a příležitosti. Autor se tomuto tématu věnuje již dlouhodobě od práce seminární (bakalářské), diplomové až po práci disertačnÍ. V průběhu doktorského studia se autor poměrně systematicky věnoval mapování jednotlivých témat formou konferenčních výstupů, dílčích studií a také rozsáhlejších prací - a to i po přestupu do externí podoby studia, při zaměstnání a poněkud odlišném badatelském zaměření v Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd ČR. Veškeré dosazené výsledky se posléze podařilo zúročit a myšlenkově i koncepčně propojit v předkládaný, ideově komplementární celek. Co se týče vymezení tématu, to úzce souvisí a do značné míry i ovlivnilo charakter pramenné základny. Autor se při svém bádání záměrně opíralo poměrně široké definice klíčových pojmů "životní příběh" (elementárně pojatý jako způsob podání minulých prožitků jednotlivcem) a...
|
|
| |
|
|
JUDr. Vlastimil Klíma v procesu s tzv. Zelenou internacionálou
Ulm, Karel ; Kvaček, Robert (oponent) ; Čechurová, Jana (vedoucí práce)
V letech 1948 - 1954 probíhaly v Československu politické procesy. Od 23. do 26. dubna 1952 zasedal tribunál Národního soudu v Praze ve věci tzv. Zelené internacionály. Obžaloba nařkla obviněné z účasti na tzv. Zelené internacionále. Byli vyprofilováni jako rozvraceči, kteří se obraceli hlavně na vesnické boháče a bývalé velkostatkáře, chtěli škodit socializaci vesnic, brzdit práci zemědělských družstev. Na politické úrovni Zelené internacionály mělo dojít k potlačení lidově demokratického zřízení v Československu, uchopení moci ve státě bývalými občanskými stranami, návrat ke kapitalismu a proměnění země ve "fašistickou zemědělskou kolonii USA" v rámci tzv. Středoevropské agrární federace pod patronací Spojených států. Tento cíl měl být dosažen pomocí Američany vyprovokované světové války, která by byla podporována jak zevnitř státu v rámci bývalých občanských stran, tak z emigrace. Všichni obžalovaní byli shledáni vinnými. Byl uvalen trest smrti, doživotí, 25 let vazby. Vlastimil Klíma byl odsouzen k trestu na doživotí. Po devíti letech strávených v komunistických lágrech byl po amnestii roku 1960 propuštěn. JUDr. Vlastimil Klíma byl uznán vinným nespravedlivě a roku 1967 byl plně rehabilitován.
|
|
|
Právník a politik JUDr. František Veselý (1863-1935)
Brejcha, Miroslav ; Čechurová, Jana (oponent) ; Kuklík jun., Jan (oponent)
Tématem předkládané rigorózní práce je osobnost advokáta a politika Františka Veselého, kterého jeho přítel Josef Svatopluk Machar charakterizoval slovy: ,,Čestná přímost, čistota duše, rovná páteř, nerozčísnutý jazyk, živý pocit zodpovědnosti ve všem a všude, slovem: člověk, jichž by mělo být u nás několik set tisíc... Tak jsem Vás poznal, ctil a měl rád... A vděčen jsem Vám, každý pohled okolo sebe mi připomíná, proč".1 Stejně pozitivně vyznívá hodnocení Aleny Šubrtové v jejím článku k Veselého pozůstalosti: ,,Tak nezištných, neúplatných, mravných politiků, jakým byl Veselý, jsme nikdy neměli mnoho."2 To byl jeden z důvodů mého výběru pro zpracování tohoto tématu, jelikož pokud opravdu takový byl, tím větší je škoda, že o něm nebyla dosud napsána samostatná biografie. Tím narážím na druhý svůj motiv k sepsání této práce, který souvisí s tím, že jeho životní osud nebyl dosud v literatuře dostatečně zpracován. Ze starší literatury lze nalézt pouze drobnou publikaci vydanou nedlouho po jeho smrti v roce 1935 k uctění Veselého památky, která zachycuje jeho vlastní vzpomínky na odbojovou činnost v letech 1914 až 1918. Z novější doby je to pak diplomová práce Pavla Baleka z roku 1999, jejímž primárním cílem nebyl samotný František Veselý, ale jeho dcera Ludmila Kloudová a její manžel Ivan Klouda. Přesto Balek...
|
|
|
Československá strana národně demokratická a František Hlaváček jako její generální tajemník
Ulm, Karel ; Kuklík, Jan (oponent) ; Čechurová, Jana (vedoucí práce)
Jako generálni tajemník Národně demokratické strany se František Hlaváček jistě osvědčil. Dosvědčují to nejen stovky děkovných dopisů z Hlaváčkovy pozůstalosti. Za téměř 7 let Hlaváčkova působení se sekretariát vygeneroval v odbornější a velice výkonnou agendu korespondující s jakoukoli osobou či organizací. František Hlaváček byl podepsán pod tisíci nejrůznějšími usneseními a osobně odpovídal i na velice marginální dotazy. Velmi ohebně se angažoval ve vnitrostranické politice jako výkonný úředník, což dosvědčuje jeho setrváni ve vysoké stranické funkci tak dlouhou dobu. Jeho rezignace na funkci předně přišla od něj samotného a týkala se porušení stranické disciplíny, jíž si byl Hlaváček velmi dobře vědom a činil tak na vlastni rozhodnutí a osobni riziko. Díky svým rozsáhlým kontaktům mezi národohospodáři, bankéři, legionáři, odbojáři, umělci a politiky z celého politického spektra, byl Hlaváček člověkem na svém místě. Hlaváček může být dnešnim slovm'kem označen za skvělého politického lobbistu. Výrok Františka Hlaváčka o fašismu: " Fašistou jsem nebyl a nejsem, mé stanovisko bylo důsledné a jasné: sympatizovalo s národnim duchem hlásaným fašisty, ale neztotožňovalo se s jejich diktátorskou teorií.,,362 Hlaváčka spojoval s českými antinacistickými fašisty protiněmecký nacionalismus, kritika praktik Hradu,...
|
|
|
Politické představy Bohumila Laušmana - příběh demokratického socialisty
Horák, Pavel ; Kuklík, Jan (oponent) ; Čechurová, Jana (vedoucí práce)
Bohumil Laušman nebyl v mládí váhavým politikem, jednal vždy intuitivne podle svého svedomí, jež v detství utvárel jeho otec, venkovský ucitel, i cetba historických vlasteneckých románu se sociální tématikou. Masarykovo morální heslo "Tábor je náš program." prijal absolvent obchodní akademie za své a zanícene ho propagoval. Nechápal ho však v náboženském, ale v politickém a sociálním smyslu. Sociální program odvozoval prímo z národních tradic a jako jeho reprezentantku si vybral sociální demokracii, do níž po maturite vstoupil. V denních soubojích místní politiky ve východních Cechách pak celil, jak sám ríkával, "rudé" komunistické a "zelené" agrární demagogii. Presvedcení o morálním ospravedlnení podnecovalo prímocarost v politické cinnosti, v níž dokázal využívat žurnalistické, recnické a organizacní nadání. Díky dynamické osobnosti byl po deseti letech regionální politiky zvolen za Pardubicko do Národního shromáždení, v jednatriceti letech se stal nejmladším poslancem. Laušmanova politická hvezda zacala stoupat po mnichovských událostech, v dobe, kdy hrozilo, že zmizí i zbytky demokratického pluralismu. Jako príslušník mladé nezkompromitované generace organizoval vznik druhého parlamentního uskupení, Národní strany práce. Schopný organizátor prokazoval nejen odvahu, ale i smysl pro realitu, když v nové,...
|
host ::
RSS.