2025-01-19
00:08 |
Cesta galeristy a jednoho obrazu. Mikoláš Lehmann a evropské výstavní turné s obrazem Veraikon Gabriela Maxe.
Česká, Lucie
Cesty s tzv. senzačními obrazy po nejrůznějších městech Evropy se staly pro mnohé galeristy nedílnou součástí jejich podnikatelských aktivit. Díla, se kterými byla taková mezinárodní turné podnikána, předcházela pověst a ať už se jednalo o jejich prezentaci v rámci pravidelných přehlídek umění nebo o výstavu samostatnou, vždy se těšily hojnému zájmu publika. Pro mezinárodní cesty s dílem, které budilo skutečnou senzaci, se v sedmdesátých letech 19. století rozhodl i pražský galerista Mikoláš Lehmann. Mikoláš Lehmann patřil mezi galeristy, jejichž podniky se v Praze etablovaly v poslední třetině 19. století, a které díky svým stálým výstavám rozšířily nabídku soudobé umělecké produkce pro zdejší publikum. Lehmannovým salonem prošla za více než třicet let jeho fungování díla českých i zahraničních umělců, mezi nimiž lze zmínit nejvýraznější spolupráci s malířem Gabrielem Maxem. Ten vytvořil dílo, se kterým se Mikoláš Lehmann rozhodl absolvovat svou první zahraniční cestu. Gabriel Max namaloval obraz „Kristova hlava na roušce svaté Veroniky“ roku 1874. Po uvedení v Lehmannově salonu vzbudila malba mezi návštěvníky skutečnou senzaci a mezi odborným publikem a uměleckými kritiky mnohé diskuse. Lehmann se odezvu rozhodl využít a s obrazem absolvoval zahraniční turné, jehož první zastávkou se roku 1875 stal Londýn, kde byl představen veřejnosti v rámci pravidelné jarní výstavy ve French Gallery. V kontextu Lehmannových obchodních strategií se jeho první zahraniční cesta stala velmi důležitou – pomohla galeristovi seznámit se se zahraničním prostředím, vybudovat důležité kontakty a poznat postupy, které využívali podnikatelé, jejichž galerie měly již zavedenou tradici.
Detailed record
|
2025-01-19
00:08 |
“Ryvologie” aneb Čím byli Hoboes ve vývoji české trampské písně moderní?
Opekar, Aleš
Od počátku 60. let začaly v českém trampském prostředí vznikat písně, které se v mnohém odlišovaly od trampského repertoáru předchozích desetiletí. Jedněmi z prvních takových tvůrců byli bratři Jiří (Wabi) a Mirko (Miki) Ryvolové a jejich skupina Hoboes. Pro nově pojatý okruh tvorby se vžilo označení moderní trampská píseň. Článek shrnuje charakteristiku trampské písně předchozích období a zkoumá, jaké předpoklady a charakteristické rysy nesla tvorby bratrů Ryvolů, aby inspirovala a naplnila nové označení. Zjišťujeme, že inovační vklad nepřinášely jen vlivy swingové hudby a domácí tvorba divadel malých forem počínaje Osvobozeným divadlem, ale že nové písně nevznikaly ani zcela izolovaně od širšího kulturního dění včetně dobové beatové a populární hudby. Atributy modernosti nových trampských písní byly naplněny v oblasti zvukové, rytmické a harmonické i z hlediska obsahu a poetiky písňových textů.
Detailed record
|
2025-01-04
00:01 |
S Prazdrojem do Afriky: cesty Emila Holuba mezi realitou a mýtem.
Winter, Tomáš
Dr. Emil Holub (1847–1902) byl jedním z nejpopulárnějších českých cestovatelů. Již během života důsledně pracoval na prezentaci úspěchů svých cest, spojenou se sebeprezentací vlastní osoby. Psal vědecké, ale i populárně naučné texty, pořádal veřejná přednášková turné a velkolepé výstavy. Popularitu neztratil ani po své smrti, o čemž svědčí různorodá literární zpracování jeho osudů. Kromě toho se postava stala námětem filmu, jedné písně a rovněž reklamního spotu. Posledně jmenovanému produktu – reklamě na Plzeňský Prazdroj – věnuje příspěvek detailní kritickou pozornost. Jeho interpretaci využívá k tomu, aby ukázal jeden ze způsobů, jakým se na místo prezentování reality Holubových cest vytvářejí určité mýty. V této souvislosti se text zabývá i Holubovým vztahem ke kolonialismu a jeho prezentováním jižní Afriky jako „exotického” místa.
Detailed record
|
2024-04-15
12:32 |
Detailed record
|
2024-04-15
12:32 |
Epigraphica & Sepulcralia 14. Fórum epigrafických a sepulkrálních studií. Sborník k sympoziu Rodová pohřebiště v Čechách: možnosti a metody jejich výzkumu a prezentace, Praha 26.-27. října 2022
Chlíbec, Jan ; Hrdinová, M.
Předkládaný svazek studií vznikl na základě mezioborového sympozia Rodová pohřebiště v Čechách, možnosti a metody jejich výzkumu a prezentace (Praha 2022) v rámci výzkumného programu Strategie AV21: Anatomie evropské společnosti. Je jedním z výstupů projektu Rodová pohřebiště v Čechách v pozdním středověku a raném novověku. Regionalismus, interregionalismus a internacionalismus. Rodové nekropole a jejich výtvarné vybavení jsou důležitým pramenem pro poznání života šlechtické společnosti na sklonku středověku a v raném novověku. Dané téma je zkoumáno z různých aspektů sdružujících humanitní i exaktní vědy – z pohledu historického, uměleckohistorického, archeologického, geologických oborů i z hlediska detailní analýzy archivních pramenů. Tyto různé přístupy představují ve svém úhrnu pestrý obraz studované problematiky. Na přelomu středověku a novověku dochází k zakládání nových šlechtických nekropolí, které svou výtvarnou náplní – náhrobky a epitafy, někdy doplněné dalšími funeráliemi jako rodovými praporci, štíty, zbrojí – představují důležitou kapitolu českých dějin umění. Tato díla svým zpracováním, ale i vybraným druhem materiálu odrážejí často dobové, nezřídka i módní trendy odehrávající se na poli sepulkrální výtvarné kultury. Šlechtické nekropole jako sakrální prostor byly zároveň projevem rodové sebereprezentace, místem, které kromě své religiózní funkce dokládalo hlubokou tradici toho kterého rodu, jeho věhlas i společenské postavení; v případě figurálních náhrobků také svým způsobem sloužilo jako rodová portrétní galerie.
Detailed record
|
2024-04-15
12:32 |
Náhrobky rodu Švamberků z období 15. až počátku 17. století z uměleckohistorického hlediska
Chlíbec, Jan
Z celkového, na počátku 18. století ještě bohatého konvolutu náhrobků rodu Švamberků se dodnes dochovalo pouhé torzo. Překvapivý je fakt, že ačkoliv šlo o významný šlechtický rod, dochované práce jsou většinou průměrné nebo podprůměrné kvality, které, zejména pokud jde o díla z 15. století, odrážejí převažující stav sepulkrální skulptury oné doby. Při zvolení prosté formy náhrobku mohlo hrát roli více faktorů. Kromě utrakvistické kritiky majestátních funerálních děl i nedostatku kvalitních kameníků po husitských válkách to mohla být obecně i myšlenka vzdorování pýše a důraz na osvědčení křesťanské skromnosti bez ohledu na konfesi pohřbeného.
Detailed record
|
2024-01-25
22:11 |
Nové cesty k nedávné hudbě: Archivy, dokumentační centra a muzea vztahující se k české populární hudbě
Opekar, Aleš
Článek přináší souhrnný pohled na problematiku dokumentace historie populární hudby v současné České republice. Po historickém úvodu, nastiňujícím širší historický kontext domácí situace a stručný kontext situace v zahraničí, autor představuje nové instituce, většinou neziskové organizace, které začaly vznikat po roce 1989 s cílem sběru, archivace a zpřístupnění archivních materiálů vypovídajících o historii různých oblastí české a československé populární hudby a kultury. Svou činností suplovaly a dodnes suplují neexistující zájem o danou oblast kultury ze strany státu, přetrvávající z dob před rokem 1989 (tedy před pádem komunistického režimu v někdejším Československu). Svépomocné aktivity postupně nacházejí svou provázanost se státním nebo akademickým prostředím, ne-li přímo ukotvení v něm. Archivní a muzejní instituce vzniklé po roce 1989 se zřetelem k dříve opomíjené oblasti populární hudby a neoficiální kultury (Libriprohibiti, Popmuseum, Centrum pro studium populární kultury, Archiv českých a slovenských subkultur ad.) spolupracují s těmi dříve vzniklými i společně navzájem.
Detailed record
|
2023-12-06
00:36 |
Tvorba Antonína Suchardy mladšího pro kostelní interiéry severovýchodních Čech
Hladká, Kateřina
Dílna Antonína Suchardy mladšího (1843–1911) vytvořila velké množství kostelního vybavení zejména pro východočeské katolické farnosti, v mnoha případech také restaurovala starší kostelní mobiliář. Na podobu uměleckých děl měl rostoucí vliv Antonínův nejstarší syn Stanislav Sucharda, který pro rodinnou dílnu od dětství pracoval. Organizace a umělecký repertoár novopacké dílny byly rekonstruovány na základě archivních pramenů a komparace se signovanými díly a s návrhovými kresbami ze suchardovské pozůstalosti.
Detailed record
|
2023-10-01
00:01 |
Max Dvořák a obrat (dějin) umění k uměleckému dílu
Murár, Tomáš
V posledních letech rakousko-uherské monarchie je možné v literatuře i výtvarném umění sledovat destabilizaci doposud platných hodnot ve vztahu k tradici, která již nebyla schopna dostatečně vyjadřovat svět v jeho úplnosti. Tento proces je možné pozorovat také v uměleckohistorickém zkoumání, a to v jeho odklonu od výzkumu autonomního vývoje umění k definici uměleckého díla myšlením doby jeho vzniku. Tato proměna je ztotožňována zejména s vlivem duchovních věd (Geisteswissenschaften), které rozvíjel i historik umění českého původu Max Dvořák. V příspěvku bude na příkladu jeho myšlení ukázáno, jak uměleckohistorická definice uměleckého díla může souviset s uměním raného 20. století, tedy jakožto vymezující se vůči doposud platným myšlenkovým konceptům pozdního 19. století.
Detailed record
|
2023-07-09
00:41 |
The Prager musikalisches Album (1838) and the nineteenth-century salon as cultural practice
Bunzel, Anja
This article deals with a collection of songs and piano pieces, the Prager musikalisches Album, published in 1838, asking two central questions. Drawing on different concepts of the musical work (Werkbegriff), I explore whether the album can be considered a work rather than a loose collection of multiple works. Within the musicological discourse there have been many attempts at defining these terms, ranging from quite narrow categorisations based on aspects of instrumentation, musical form, or stylistic matters to more open approaches encompassing the communicative process and viewing the history of genre as cultural history. Drawing on the latter, I suggest that the Prager musikalisches Album is a prime example of collective authorship, which opens up a second question, namely that of authorship. Authorship may embrace aspects of agency that exceed the realms of the person who penned a musical, literary, or artistic work. Indeed, it may be shaped by performers, audiences, presses/ salespeople, dedicatees, critics, patrons, and anyone else who has an impact on any given work at the time of its creation and/or publicization. By taking this perspective, I suggest that the Prager musikalisches Album is both reflective and representative of nineteenth-century salon culture, within whose context the album was embedded. Offering a holistic analysis of the album and its context, I use this article as a springboard to advocate for a musical historiography that takes into account the full breadth of musical culture, and which embraces, besides composers and poets, a number of other cultural agents that are often overlooked within more traditional music-historical considerations.
Detailed record
|
|
|
|
guest ::
