Národní úložiště šedé literatury Nalezeno 9 záznamů.  Hledání trvalo 0.01 vteřin. 
Nové cesty k nedávné hudbě: Archivy, dokumentační centra a muzea vztahující se k české populární hudbě
Opekar, Aleš
Článek přináší souhrnný pohled na problematiku dokumentace historie populární hudby v současné České republice. Po historickém úvodu, nastiňujícím širší historický kontext domácí situace a stručný kontext situace v zahraničí, autor představuje nové instituce, většinou neziskové organizace, které začaly vznikat po roce 1989 s cílem sběru, archivace a zpřístupnění archivních materiálů vypovídajících o historii různých oblastí české a československé populární hudby a kultury. Svou činností suplovaly a dodnes suplují neexistující zájem o danou oblast kultury ze strany státu, přetrvávající z dob před rokem 1989 (tedy před pádem komunistického režimu v někdejším Československu). Svépomocné aktivity postupně nacházejí svou provázanost se státním nebo akademickým prostředím, ne-li přímo ukotvení v něm. Archivní a muzejní instituce vzniklé po roce 1989 se zřetelem k dříve opomíjené oblasti populární hudby a neoficiální kultury (Libriprohibiti, Popmuseum, Centrum pro studium populární kultury, Archiv českých a slovenských subkultur ad.) spolupracují s těmi dříve vzniklými i společně navzájem.
Od amerických spirituálů k české lidové baladě: Spirituál kvintet a zdroje jejich písňových textů v průběhu šesti desetiletí
Opekar, Aleš
Stať se zaměřuje na textovou stránku repertoáru skupiny Spirituál kvintet a na zdroje, z nichž skupina v různých obdobích své činnosti čerpala. Na počátku její dráhy stál zájem o americké černošské spirituály, které daly sestavě název. Souběžně začali nacvičovat i bělošské písně amerických přistěhovalců a jejich novou tvorbu a následně též evropské renesanční písně, transkribované z loutnových tabulatur rudolfinské éry. V dalším vývoji se skupina otevřela i písním českého národního obrození, domácím lidovým baladám a nakonec v malé míře i původní vlastní tvorbě. Širokému žánrovému záběru odpovídal i charakter textů. Jak originály v anglickém jazyce, tak i většina písní z dalších zdrojů, potřebovaly převedení do českého jazyka, blízkého generačně spřízněným posluchačům. Nové texty vznikaly svépomocí členů a spolupracovníků souboru (Jiří Tichota, František Novotný, Dušan Vančura, Vlastimil Marhoul), několik textů dodal profesionální textař Ivo Fischer. Autoři textů často posouvaly konkrétní významové nuance ve prospěch zachování adekvátního rytmu a zvukovosti českých veršů a jejich původní sociální náboj se jim dařilo formulovat způsobem, který vyvolával asociace s domácí společenskou situací. Různorodost textů byla sjednocena hudební aranží, založenou na vícehlasém zpěvu s doprovodem kytary, kontrabasu a dalších akustických nástrojů.
Koncepce studií populární hudby pro český akademický kontext - příspěvek k rozvoji českých mediálních studií
Pospíšil, Michal ; Reifová, Irena (vedoucí práce) ; Turek, Pavel (oponent) ; Opekar, Aleš (oponent)
Populární hudbě nebylo zatím v českém akademickém prostředí, a o to méně v rámci studia médií, věnováno příliš pozornosti. Mediovaná populární hudba bývá v analýzách týkajících se role médií opomíjena a její účinek přehlížen. Práce ověřuje argumenty na podporu hudby coby relevantního předmětu českých mediálních studií a zjišťuje, zda může dosavadní zkoumání populární hudby přinést užitečné vědění pro rozšíření záběru a zkvalitnění stávajícího studia médií v ČR. Jádro práce podává obraz tradice české hudební vědy (především na jejím popularizačním pomezí, citlivějším k populární hudbě) a angloamerické tradice studií populární hudby (tzv. popular music studies). V obou oblastech vyhledává a kriticky hodnotí silná a slabá místa pro studium médií. V závěru práce stvrzuje požadavek českého studia populární hudby jako potřebné součásti studia populární kultury v rámci mediálních studií, navrhuje oblasti zkoumání a upozorňuje na možná úskalí - zejména problémy translace západních teorií při aplikaci v místním kontextu, romantickou ideologii rocku a přílišné soustředění na výjimečné. Specifika české situace pojednávají kapitoly věnované roli kulturního kapitálu v české hudební kultuře 70. a 80. let a suverenitě totalitního spotřebitele na příkladu vývoje kulturní politiky v 50. letech 20. století.
Divoký Východ aneb Na zbojnickou notu v českých muzikálech
Opekar, Aleš
Autor si všímá nebývalého nárůstu různých zpracování staré zbojnické tematiky v československém divadelním a filmovém prostoru 70. let 20. století, tedy v době vlády autoritářského komunistického režimu. V centru jeho pozornosti jsou česká nastudování polského muzikálu Na szkle malowane a dále různé podoby českých muzikálů, jejichž děj zpracovává osudy skutečných zbojníků, historických postav známých mimo jiné z folkloru (Juraj Jánošík, Ondráš z Janova, Nikola Šuhaj). Autor studuje dobové recenze, způsob, jakým se autoři i recenzenti vyrovnávali s kategorií „muzikál“ a zkoumá proměnlivé formy, jakými zpracovávaná látka přicházela k publiku (gramofonová deska – komorní muzikál – středně velký muzikál s předtočenou živou hudbou, filmový muzikál, multimediální představení). Autor dospívá k závěru, že nadprodukce zbojnické tematiky v českých muzikálech v 70. letech 20. století byla mimo jiné důsledkem sílícího omezování projevů společenské kritiky a stala se tak náhradní možností poukázat alespoň nepřímo na téma revolty proti vládnoucím vrstvám potlačujícím svobodu.
Bůh si zakryl tvář. Náboženské odkazy v nenáboženských významech textů v české populární hudbě
Opekar, Aleš
Článek pojednává o posvátné, většinou křesťanské symbolice v textech české populární hudby, jejichž obsah není náboženský. Křesťanské symboly se používají jako běžná slovní zásoba, podobná každodenní řeči. Někdy se vyskytují ve vrstvách sekvencí, jako jsou modlitby za lásku a umění. Někdy jsou použity jako básnické prostředky, které zvyšují estetické působení. Jádrem práce je analýza specifických, vzájemně odlišných přístupů tří českých zpěváků a skladatelů tří generací: Jiřího Suchého, Svatopluka Karáska a Beaty Bocek. Zatímco Suchý pracuje s náboženskou rétorikou jen zřídka, ale s velkým uměleckým efektem, Karáska z ní činí přirozenou součást svých písní, což bylo v jeho době významným rozšířením sociálních a politických témat. Beata Bocek popisuje spirituálně vznešenými slovy světskou realitu, zatímco křesťanskou víru vyjadřuje obyčejným slovníkem z ulice.
Koncepce studií populární hudby pro český akademický kontext - příspěvek k rozvoji českých mediálních studií
Pospíšil, Michal ; Reifová, Irena (vedoucí práce) ; Turek, Pavel (oponent) ; Opekar, Aleš (oponent)
Populární hudbě nebylo zatím v českém akademickém prostředí, a o to méně v rámci studia médií, věnováno příliš pozornosti. Mediovaná populární hudba bývá v analýzách týkajících se role médií opomíjena a její účinek přehlížen. Práce ověřuje argumenty na podporu hudby coby relevantního předmětu českých mediálních studií a zjišťuje, zda může dosavadní zkoumání populární hudby přinést užitečné vědění pro rozšíření záběru a zkvalitnění stávajícího studia médií v ČR. Jádro práce podává obraz tradice české hudební vědy (především na jejím popularizačním pomezí, citlivějším k populární hudbě) a angloamerické tradice studií populární hudby (tzv. popular music studies). V obou oblastech vyhledává a kriticky hodnotí silná a slabá místa pro studium médií. V závěru práce stvrzuje požadavek českého studia populární hudby jako potřebné součásti studia populární kultury v rámci mediálních studií, navrhuje oblasti zkoumání a upozorňuje na možná úskalí - zejména problémy translace západních teorií při aplikaci v místním kontextu, romantickou ideologii rocku a přílišné soustředění na výjimečné. Specifika české situace pojednávají kapitoly věnované roli kulturního kapitálu v české hudební kultuře 70. a 80. let a suverenitě totalitního spotřebitele na příkladu vývoje kulturní politiky v 50. letech 20. století.
Průměty hudby skupiny The Plastic People Of The Universe do literatury českého undergroundu
Hošna, Martin ; Opekar, Aleš (vedoucí práce) ; Mocná, Dagmar (oponent)
Tato diplomová práce se zaměřuje na otázky hudebního undergroundu. Protože jde o problematiku značně širokou, omezili jsme svá zkoumání na činnost skupiny The Plastic People Of The Universe v letech 1969 až 1989, a to z několika důvodů:

Chcete být upozorněni, pokud se objeví nové záznamy odpovídající tomuto dotazu?
Přihlásit se k odběru RSS.