|
|
Princip subsidiarity EU: vývoj a dopady
Tejkal, Tomáš
Bakalářská práce se zaměřuje na důležité aspekty spojené s dodržováním principu subsidiarity s cílem určit, jestli je princip v unijních strukturách řádně dodržován. Podle této zásady by se měl efektivně regulovat výkon pravomocí mezi Evropskou unií a členskými státy. Princip má ale v sobě obsažen i další prvky, které přispívají k jeho nejednoznačné definici. Studie klade důraz na interpretaci samotného principu, ale také zkoumá roli národních parlamentů, které se mohou podílet na mechanismu kontroly subsidiarity. Odlišné vnímání principu panuje jak mezi institucemi EU, tak národními parlamenty. Významným hráčem je především Evropská komise, která se dívá na princip v jeho užší podobě, přesto ale nemá jasně stanovená kritéria. To se odráží i na funkci mechanismu kontroly subsidiarity, který má v současné podobě na legislativní tvorbu spíše marginální vliv. Navíc jeho využívání se dlouhodobě snižuje a nedochází k žádným významným reformám. Také samotné právní ukotvení zásady koexistuje s politickým rámcem, který dále prohlubuje problematickou povahu principu. I to může představovat důvod, proč je Soudní dvůr EU velmi zdrženlivý zpochybňovat zákonodárce EU. Navíc se neukazuje, že by dodržování principu subsidiarity bylo hlavním předmětem regulatorních nástrojů Komise, které jsou v tomto ohledu spíše uplatňovány směrem k lepšímu politickému rozhodování. Příčiny tak pravděpodobně tkví ve stále nejasně stanovených procedurách vztahujících se k fungování principu subsidiarity od přijetí Lisabonské smlouvy. Výše zmíněné argumenty tak nasvědčují, že princip subsidiarity je v EU porušován a nezdá se, že by docházelo k efektivní regulaci pravomocí, které vyžadují i řádnou legitimitu nižších jednotek.
|
|
|
Zhodnocení dopadů Lisabonské smlouvy na fungování Evropského parlamentu
Drewniaková, Aneta
Práce se zabývá vybranými změnami Lisabonské smlouvy a následně jejich dopady na fungování Evropského parlamentu. Nastíněn je kontext v rámci historie Evropská unie, vznik a vývoj Evropského parlamentu, rovněž také okolnosti vzniku Lisabonské smlouvy a změny, které zavedla. Konkrétně se jedná o institucionální změny, nové pravomoci či oblasti působnosti. Následně je zanalyzováno a vyhodnoceno využívání jednotlivých nástrojů právě Evropským parlamentem.
|
|
| |
|
|
Vývoj Společné zahraniční a bezpečnostní politiky EU a její projevy v civilních misích
Valeš, Jan ; Antal, Jarolím (vedoucí práce) ; Hnát, Pavel (oponent)
Tato bakalářské práce předkládá analýzu vnější činnosti institucí EU. Pokusil jsem se určit míru praktického naplňování SZBP v postlisabonském období. Pro analýzu uplatňování SZBP v praxi jsem zvolil případy dvou afrických zemí, Libye a Nigeru. Vnější činnost EU prošla dlouhým a nesnadným vývojem. Až Lisabonská smlouva označuje veškeré zahraniční aktivity EU jako vnější činnost Unie a vymezuje jim společné cíle. Podstata SZBP vychází z konsenzuálních jednání na mezivládní úrovni, kde se střetávají partikulární zájmy jednotlivých členských států. Závěrečná část práce dokládá, že nové instituce vzniklé Lisabonskou smlouvou plní svoji roli ve vnější činnosti EU, například tím, že vydávaly prohlášení, svolávaly zvláštní mezinárodní konference, spolupracovaly s ostatními mezinárodními a regionálními partnery. Závěrem lze konstatovat, že se EU pokouší i nadále řešit problémy nejen v afrických zemích a tím dosáhnout žádoucího efektu společenskopolitické stabilizace v jednotlivých regionech a tak zajistit bezpečnost vnějších hranic.
|
|
| |
|
|
Porovnání přijetí Lisabonské smlouvy v České republice a na Slovensku
Müller, Joseph ; Handl, Vladimír (vedoucí práce) ; Šlosarčík, Ivo (oponent)
Práce si klade za cíl zodpovědět, jaké faktory hrály hlavní roly v procesu přijímání Lisabonské smlouvy na Slovensku a v České republice. V obou zemích byl proces ratifikace značně rozdílný, ať už se jednalo o délku, či o komplikovanost ratifikačního procesu. V práci operuji s konceptem, který říká, že zahraniční politika Slovenska a České republiky byla vytvářena na základě některých vnitropolitických a zahraničněpolitických faktorů.1 Na Slovensku se jednalo především o vymezení se vůči předchozím suverenistickým vládám Vladimíra Mečiara. V České republice naopak panovalo přesvědčení, že ČR do Evropy patří, a proto si může dovolit kritizovat i některé kroky. Po analýze postojů všech významnějších politických stran v obou zemích jsem došel k závěru, že se daný koncept dá vztáhnout i na proces přijímání Lisabonské smlouva a jsou to především ony zmiňované faktory, které ovlivnily délku a složitost vyjednávání přijetí Lisabonské smlouvy. 1 Petr Drulák, Michal Kořan a Jan Růžička, "Außenpolitik in Ostmitteleuropa", Osteuropa 58 (červenec 2008): 139-152.
|
|
|
Změna ústavní a právní úpravy v souvislosti s přijetím Lisabonské smlouvy v Německu: Studie č. 1.194
Syllová, Jindřiška
V r. 2008 bylo připraveno spolu s Lisabonskou smlouvou několik dokumentů, které měly doprovázet Lisabonskou smlouvu při jednání ve Spolkovém sněmu. Kromě Zákona k Lisabonské smlouvě, který odpovídá duálnímu vztahu mezinárodního a vnitrostátního práva v Německu, a který má zmocňovací a transformační funkci pro znění smlouvy ve vztahu k německému právnímu řádu, byly připraveny: Zákon pozměňující Základní zákon, který má vstoupí v účinnost spolu s Lisabonskou smlouvou a Zákon provázející Lisabonskou smlouvu (tzv. Begleitgesetz). Tento zákon nakonec nebyl schválen, protože podle judikatury Spolkového ústavního soudu by měl prováděcí zákon vstoupit v platnost až po vstupu v účinnost zákona, který je jím prováděn. Zákon pozměňující základní zákon se týká jen tří záležitostí. Nový odstavec čl. 23 upravuje žalobu k ESD. Obě komory mají právo samostatně podat žalobu kvůli porušení subsidiarity a proporcionality, Spolkový sněm je povinen podat žalobu dokonce na návrh jen ¼ všech svých členů. Dále odstavec upravil možnost připuštění hlasování ve Spolkovém sněmu odlišnými většinami od většin běžných stanovených v Základním zákoně. To znamená, že v případech aplikace práv komor parlamentu ze smlouvy EU může zákon stanovit, že komory budou o těchto záležitostech rozhodovat jinými většinami, než obecně stanoví Základní zákon. Dále byla přidána práva výboru pro záležitosti EU Spolkového sněmu – zákon může výbor zmocnit, aby vykonával práva, která jsou dána Spolkovému sněmu smluvním základem EU. (Dále bylo změněno jedno ústavní ustanovení, které se netýká práva EU.)
Plný text:  PDF
|
|
|
Instituce EU - vývoj, proměny, problémy
Pavlík, Jaroslav ; Jeníček, Vladimír (vedoucí práce) ; Tunkrová, Věra (oponent)
Cílem diplomové práce je shrnout dosavadní institucionální vývoj Evropské unie, zejména pak s přihlédnutím ke změnám, které přinesla Lisabonská smlouva. Na základě toho pak posoudit směřování vývoje Evropské unie na počátku tohoto desetiletí. Práce se snaží nastínit varianty vývoje institucionálního uspořádání v tomto kontextu, kde se nabízí stručně řečeno varianta hlubší integrace ve formě fiskální a politické unie, nebo naopak rezignace na těsnější spolupráci. Vývoj Evropských společenství a později Evropské unie procházel od počátku 50. let až doposud směrem ke stále hlubší integraci. Také v současné době můžeme pozorovat zřejmé tendence k intenzivnější integraci. To nicméně nevede k jednoznačnému závěru, že Evropská unie směřuje k vytvoření fiskální a politické unie. Je možné, že politická reprezentace vzešlá z voleb jednotlivých členských států zaujme opačné stanovisko a v Evropské unii převáží tendence k volnější spolupráci na bázi jednotlivých států. Práce se také pokouší o komparaci názorů politiků, politologů, analytiků a intelektuálů. Ani tito autoři však nedocházejí, a ani nemohou docházet k jednoznačným závěrům. V práci je možné dojít k upozornění, že existuje řada rozporuplných momentů, zejména porušování maastrichtských kritérií. Upozorňuje na zřejmé porušení článku 125 Lisabonské smlouvy, který zakazuje finanční pomoc.
|
|
|
Komunikace Lisabonské smlouvy veřejnosti před její ratifikací
Kroulík, Josef ; Postler, Milan (vedoucí práce) ; Lehmannová, Zuzana (oponent)
Práce se zabývá komunikací Lisabonské smlouvy české veřejnosti před její ratifikací. Jejím cílem je na základě teoretických východisek marketingové komunikace a propagace analyzovat komunikační strategii použitou na informování české veřejnosti o Lisabonské smlouvě a poskytnout návrh pro její zkvalitnění. Zjištění učiněná na základě tohoto konkrétního případu pak mohou sloužit jako vodítko ke zlepšení komunikace i jiných evropských témat a k nalezení způsobu, jak dosáhnout zvýšení informovanosti české veřejnosti o evropských záležitostech.
|
|
|
Postavení Rady a Parlamentu v rozhodovacím procesu Evropské unie
Gajdošová, Radka ; Hnát, Pavel (vedoucí práce) ; Pluskalová, Eva (oponent)
Bakalářská práce se zabývá postavením Rady a Evropského parlamentu v rozhodovacím procesu Evropské unie. Je zde popsán vývoj tohoto vztahu od samého počátku moderní evropské integrace až po poslední revizi zakládajících smluv. Na začátku integrace bylo propojení těchto institucí téměř nulové a zároveň Parlament neměl skoro žádné pravomoci v rozhodovacím procesu. Dlouhým vývojem, kdy od šedesátých let Parlament postupně získával čím dál tím větší pravomoci, se tyto dva orgány dostaly v rozhodovacím procesu na stejnou úroveň. První dvě kapitoly řeší historický vývoj vztahu Rady a Parlamentu a poslední kapitola zajišťuje propojení s aktuálním vývojem integrace, protože vysvětluje změny v tomto vztahu po implementaci Lisabonské smlouvy
|
host ::
RSS.