|
|
Princip subsidiarity EU: vývoj a dopady
Tejkal, Tomáš
Bakalářská práce se zaměřuje na důležité aspekty spojené s dodržováním principu subsidiarity s cílem určit, jestli je princip v unijních strukturách řádně dodržován. Podle této zásady by se měl efektivně regulovat výkon pravomocí mezi Evropskou unií a členskými státy. Princip má ale v sobě obsažen i další prvky, které přispívají k jeho nejednoznačné definici. Studie klade důraz na interpretaci samotného principu, ale také zkoumá roli národních parlamentů, které se mohou podílet na mechanismu kontroly subsidiarity. Odlišné vnímání principu panuje jak mezi institucemi EU, tak národními parlamenty. Významným hráčem je především Evropská komise, která se dívá na princip v jeho užší podobě, přesto ale nemá jasně stanovená kritéria. To se odráží i na funkci mechanismu kontroly subsidiarity, který má v současné podobě na legislativní tvorbu spíše marginální vliv. Navíc jeho využívání se dlouhodobě snižuje a nedochází k žádným významným reformám. Také samotné právní ukotvení zásady koexistuje s politickým rámcem, který dále prohlubuje problematickou povahu principu. I to může představovat důvod, proč je Soudní dvůr EU velmi zdrženlivý zpochybňovat zákonodárce EU. Navíc se neukazuje, že by dodržování principu subsidiarity bylo hlavním předmětem regulatorních nástrojů Komise, které jsou v tomto ohledu spíše uplatňovány směrem k lepšímu politickému rozhodování. Příčiny tak pravděpodobně tkví ve stále nejasně stanovených procedurách vztahujících se k fungování principu subsidiarity od přijetí Lisabonské smlouvy. Výše zmíněné argumenty tak nasvědčují, že princip subsidiarity je v EU porušován a nezdá se, že by docházelo k efektivní regulaci pravomocí, které vyžadují i řádnou legitimitu nižších jednotek.
|
host ::
RSS.