|
|
Postoje učitelů k používání názvu Česko
Lambert, Filip ; Jelen, Jakub (vedoucí práce) ; Chromý, Pavel (oponent)
Bakalářská práce se zabývá postoji učitelů na základních a středních školách, zda znají rozdíl mezi geografickým a politickým názvem země. Hlavním cílem práce je zjistit, jestli učitelé geografické názvy Česko / Czechia ve výuce používají, případně z jakých důvodů upřednostňují politický název, a zda jsou tyto důvody relevantní. Práce se dále zabývá historickými souvislostmi názvů za posledních sto let s náhledem do začátků používání geografických názvů. Práce zároveň zkoumá především aktuální dění v médiích a na politické scéně. Výzkum byl proveden s pomocí dotazníkového šetření, na které reagovalo 124 respondentů. Bylo zjištěno, že většinově učitelé geografie ve výuce používají geografického názvy, u učitelů jiných aprobací byly výsledky spíše vyrovnané. Dále bylo zjištěno, že respondenti odmítající krátké názvy nemají žádné relevantní důvody, proč je nepoužívat, nýbrž se omezují na dichotomii subjektivních pocitů, zda se jim název líbí, nebo ne.
|
|
|
Hrob známého vojína. De-anonymizace válečných pomníků a hromadných hrobů jako modernizační proces?
Kessler, Vojtěch ; Michlová, M. ; Šrámek, J.
Tento článek se zaměřuje na vnímání anonymity padlých vojáků na válečných pomnících v Čechách v polovině 19. století. Badatelé působící ve střední Evropě mohou dojít k překvapivě odlišným závěrům než angloamerické práce. Tento článek tento nedostatek ve výzkumu kompenzuje. Anonymita válečných pomníků v českých zemích v průběhu první poloviny 19. století téměř vymizela. Vysvětlení hledáme ve čtyřech hlavních změnách, k nimž v té době došlo. Za prvé to byly zásadní změny ve společnosti, za druhé vyvíjející se estetika odrážející se ve válečných pomnících, za třetí rozdíl ve způsobu vedení války a konečně měnící se emoce vůči padlým, vlasti a rodině.
|
|
|
Čechy v době merovejské (6.století)
Korený, Rastislav ; Košnar, Lubomír (vedoucí práce) ; Sláma, Jiří (oponent) ; Varsik, Vladimír (oponent)
Čechy v době merovejské - konec 5. a 6. století Rastislav Korený Hornické muzeum Příbram Abstrakt V práci byly sledovány tyto cíle: 1. Nový komentovaný soupis lokalit z konce 5. a průběhu 6. století (mimo mincovní nálezy), který by se stal spolehlivým východiskem k analýze shromážděného materiálu. Poslední soupis tohoto typu vytvořil Bedřich Svoboda cca před více jak šedesáti lety, tj. v 40.-50. letech 20. století, publikovaném až v roce 1965. Potřeba nového revidovaného soupisu se během uplynulých let ukázala jako nezbytná. Při fyzické revizi starších nálezů a s nimi související primární obrazové a textové dokumentace v l. 1996-2013 (bylo revidováno 30 muzejních a nemuzejních sbírek, 4 samostatné archivní fondy a další informační zdroje) byl totiž neustále zjišťován velký rozpor mezi údaji publikovaných v katalogu citované monografie a skutečností. Rozšíření pramenné báze samozřejmě přinesly nové výzkumy po r. 1965. 2. Protože dostupný sídlištní materiál byl v roce 2007 publikován Ivanou Pleinerovou, analýza získaných dat se, vedle postihnutí chronologicky citlivějších prvků a uzavřených celků, soustředila na pohřebiště a v nich speciálně na hledání sociálních vazeb a možných dokladů existence místních elit. V analýze byly sledovány různé parametry (objem a hloubka hrobů, umístění hrobu na pohřebišti,...
|
|
|
Svatobarborský kult ve středověkých Čechách
Zelenková, Adéla ; Kubín, Petr (vedoucí práce) ; Doležalová, Eva (oponent)
Bakalářská práce se zabývá kultem svaté Barbory ve středověkých Čechách. Svatá Barbora je legendární světice, jejíž mučednická smrt je odhadována kolem roku 306. Svatá Barbora byla pravděpodobně nejprve uctívána na Východě. Během byzantské okupace v 6. století byl kult importován do Itálie a odtud se šířil dále na sever od Alp. Největší rozmach na Západě zažíval kult ve 14. století. Kult svaté Barbory se v Čechách rozšířil ve 14. století a nikdy nedosáhl takové obliby jako kulty jiných světců (na příklad svaté Kateřiny). Obliba svatobarborského kultu v Čechách byla zrekonstruována zejména na základě četnosti patrocinií kostelů, kaplí a oltářů.
|
|
| |
|
| |
|
|
Nejstarší hroby v katedrále sv. Víta a otázka jejich datování
Vrána, David
Mezi lety 1995–2018 proběhl revizní výzkum hrobů K1 a K2 nalezených pod podlahou svatováclavské kaple v katedrále sv. Víta v místě bývalé rotundy stejného zasvěcení. Výsledky radiouhlíkového datování tělesných ostatků a dřevěné konstrukce stejně jako další zjištění ukazují na vznik v 9. století, tyto výsledky však nebyly akceptovány vzhledem k údajným stratigrafickým problémům. Převládá mínění, že hroby byly vyhloubeny až po výstavbě rotundy respektive po údajně pozdější přístavbě jižní apsidy, v níž se nachází hrob sv. Václava. Tento názor vychází z nálezu zdiva uvnitř apsidy, nalezeného pod pozdějším gotickým oltářem, které bylo interpretováno jako pozůstatek odbouraného základu lodi rotundy. Na základě nového vyhodnocení se jeví pravděpodobnější, že relikt pod gotickým oltářem souvisí s nejstarší fází oltáře a základového oltářního stupně (gradus altaris). Jako stratigrafický problém bylo prezentováno také zasypání mrtvého v hrobě K1 vápnem nebo maltou, k čemuž však muselo dojít až po uložení mrtvého do hrobu. Podobně nález zbytků opuky a malty v rohu hrobu K1 při archeologické revizi v roce 1995 není důkazem, že hrob vznikl až po výstavbě rotundy, protože se pravděpodobně jedná o sekundární kontaminaci. Identifikace zemřelých zůstává nejistá, muž z hrobu K1 podle morfologických znaků a krevní skupiny může patřit k rodu Přemyslovců. Na základě dosavadních zjištění nelze zcela vyloučit hypotézu E. Vlčka o ztotožnění mrtvého z hrobu K1 s knížetem Bořivojem I. (†890), sousedící pohřeb ženy v hrobě K2 však naznačuje, že je třeba hledat jiné řešení, které bude možné potvrdit pouze úspěšným opakováním analýzy DNA.
|
|
|
Proměny symbolické vrstvy krajiny: analýza pomístních a místních jmen na starých mapách města Jičín a jeho blízkého okolí
Dařílek, Petr ; Chromý, Pavel (vedoucí práce) ; Šantrůčková, Markéta (oponent)
Diplomová práce se zabývá pomístními a místními jmény v krajině jakožto součásti paměti krajiny. Krajina se skládá z mnoha vrstev, jednou z nich je i vrstva symbolická. Tu tvoří i toponyma, která dokáží nejen ovlivnit, jak konkrétní krajinu vnímáme, ale zároveň jsou nositeli mnoha různorodých informací o krajině nebo o dobách dávno minulých. Cílem této práce je analyzovat pomístní a místní jména v krajině Jičína a jeho blízkého okolí na starých mapách a získat informace o tom, jak se vyvíjí krajinná jména na mapách v uplynulém čtvrt tisíciletí. V této práci se dozvíme, jaká jména jsou stabilní kostrou jičínské krajiny a zdali jsou jména konstantní, nebo se naopak mění a do jaké míry můžeme zaznamenat jejich úbytek.
|
|
|
Kamenná socha madony s nápisem – výzva nejen pro epigrafiky
Benešovská, Klára
Torzo sochy, nalezené v okolí bývalého benediktinského kláštera a deponované dnes v tamějším depozitáři, náleželo podle nápisu „ó milostivá” trůnící mariánské soše s dítětem, spojené s architekturou, vzhledem k neopracované zadní straně. Způsob členění šatu madony a písmo vytesaného nápisu datují sochu kolem a po roce 1400. Madona byla snad umístěna v nice či kapli při bráně do kláštera nebo v klášterním areálu, přístupném pro poutníky, kteří se mohli k soše modlit, jak je k tomu vybízel nápis odkazující k známé staročeské mariánské antifoně „Zdrawa kralowno milosrdenstwie”. Je možné, že se sochou byly spojeny odpustky.
|
|
|
Náhrobky a epitafy Italů žijících v českých zemích v období 1500-1620
Chlíbec, Jan
Náhrobkům a epitafům Italů, kteří žili v období renesance v českých zemích a byli zde také pohřbeni, nebyla z hlediska národní příslušnosti dosud věnována pozornost. Jde však o zajímavý segment tohoto specifického druhu sochařství, i když spíše z pohledu kulturněhistorického a epigrafického nežli uměleckohistorického. Objednavatelé těchto děl se ve valné většině přizpůsobili zavedeným záalpským typům sepulkrálních monumentů a epitafů. Konvolut těchto sepulkrálních prací má komorní charakter – doposud bylo zjištěno 11 děl, z nichž pouze 4 jsou figurální. U většiny sepulkrálních děl studovaného konvolutu převažují střízlivé nápisové desky zdobené většinou pouze erbem zemřelého. Jejich prostou výtvarnou formu lze vysvětlit vlivem ideologie Tridentského koncilu. V duchu odmítání honosného náhrobku pokračovala i pražská synoda v roce 1605, která měla ve své době nepříznivý dopad na rozvoj sepulkrálního sochařství.
|
host ::
RSS.