|
|
Retrovirová infekce kuřecích testikulárních buněk v procesu tvorby transgenní drůbeže
Kalina, Jiří ; Škvor, Jiří (vedoucí práce) ; Petr, Jaroslav (oponent) ; Jílek, František (oponent)
Biotechnologický výzkum v oblasti transgenní drůbeže není díky velmi specifickému rozmnožování ptáků zdaleka tak úspěšný jako u savců. Předkládaná práce se pokouší nabídnout komplexní přístup řešení jedné z možných technik tvorby transgenní drůbeže. V průběhu práce byla ověřena možnost použití obvyklých transfekčních technik na kulturách blastodermálních a testikulárních buněk. Byla propracována původní funkční technika sterilizace kohoutích varlat a obnovení spermatogeneze transplantací testikulárních buněk kohouta dárce. Značené transplantované buňky rekolonizovaly prázdné tubuly sterilních varlat a obnovily spermatogenezi. Byl vytvořen retrovirový konstrukt s markerovým transgenem pro expresi zeleného fluorescenčního proteinu (GFP), kterým byly infikovány transplantované testikulární buňky. Po obnovení spermatogeneze byl v DNA spermií detekován markerový transgen, přičemž u infikovaných buněk nebyla zjištěna signifikantní metylace integrované DNA. Metodou průtokové buněčné cytometrie byla analyzována směs testikulárních buněk a byly popsány a identifikovány populace testikulárních buněk, včetně tzv. side population buněk (SP), možné skupiny kmenových spermatogoniálních buněk.
|
|
|
Cell signaling pathways controlling meiotic maturation of mammalian oocytes
Šolc, Petr ; Motlík, Jan (vedoucí práce) ; Petr, Jaroslav (oponent) ; Dráber, Pavel (oponent)
5 3 Summary in Czech (Abstrakt v českém jazyce) Samičí zárodečné buňky, oocyty, vznikají již během embryonálního vývoje z primordiálních zárodečných buněk. Jsou nezbytným předpokladem pro reprodukci. Již během embryonálního vývoje oocyty vstupují do meiózy, ale krátce poté se jejich vývoj zastaví ve stádiu profáze I. Po nástupu pohlavní dospělosti spouští luteinizační hormon proces znovuzahájení meiózy oocytů in vivo v prostředí folikulu. Vyjmutí oocytů z folikulu a jejich kultivace ve vhodném médiu umožňuje tento proces úspěšně rekapitulovat v podmínkách in vitro. Rozpad jaderné membrány (GVBD) je první jasně viditelnou známkou znovuzahájení meiózy. Po GVBD se vytváří dělící vřeténko metafáze I. Pokud jsou chromozómy vyrovnány v metafázní rovině a mikrotubuly korektně připojeny na chromozomy, dojde ke vstupu do anafáze I. Po dokončení meiózy I vstupují oocyty přímo do meiózy II a opětovně zastavují svůj vývoj, tentokráte v metafázi II (MII). Tyto oocyty jsou schopné oplození, přičemž průnik spermie iniciuje dokončení meiózy. Vývoj z GV stádia do stádia MII je pod striktní kontrolou tzv. MPF faktoru, který se skládá z cyklin dependentní kinázy 1 (CDK1) a cyklinu B (CCNB). Pomocí funkčních studií (RNA interference, mikroinjekce mRNA) jsme na myších oocytech ukázali, že fosfatázy CDC25 A a B spolupracují na...
|
|
|
Chemické signály a reprodukční procesy u myši domácí (Mus musculus)
Černá, Martina ; Stopka, Pavel (vedoucí práce) ; Petr, Jaroslav (oponent) ; Sedláček, Radislav (oponent)
Cílem mé disertační práce bylo identifikovat proteiny účastnící se chemické komunikace, a především pak ty, které jsou důležité pro sexuální signalizaci. Těkavé chemické signály jsou transportovány proteiny z rodiny lipokalinů uvnitř beta barelu směrem k receptorům, nebo z těla ven, kde jsou uvolňovány. Proto jsem se zaměřila na tyto proteiny ve slinách a ve vaginálním sekretu myši domácí, s využitím proteomických a transkriptomických přístupů. Vzhledem k cyklické povaze reprodukčního cyklu a jeho hormonální kontroly jsem se také zabývala detailní rolí estradiolu na fenotyp spermií u laboratorní myši. Ve slinném proteomu jsme identifikovali pohlavní dimorfismus u 10 lipokalinů (tj. z celkem 20) a předpokládáme, že i ve slinách mohou hrát roli v pohlavní signalizaci, jak již bylo popsáno v moči. Ve vaginálním sekretu jsme také identifikovali několik lipokalinů, jejichž hladina exprese rostla z fáze proestru do estru, což by mohlo podporovat předpoklad, že i ve vagíně plní signalizační funkci. Hladina těchto lipokalinů však zůstávala zvýšená i ve fázi metestru, což by znamenalo, že by samice stimulovala samce ke kopulaci i ve fázi, kdy není receptivní. Pravděpodobně tedy záleží spíše na směsi ligandů přenášených lipokaliny, než na proteinech samotných. Dalším výsledkem bylo zjištění, že estrogenní...
|
|
|
Vliv intracytoplazmatické injekce spermie na úspěšný vývoj a plodnost u vybraných druhů savců
Kaufman, Jonáš ; Petelák, Aleš (vedoucí práce) ; Petr, Jaroslav (oponent)
5 Abstrakt Tato bakalářská práce se zabývá shrnutím dosavadních poznatků o vývoji a reprodukčních schopnostech potomků počatých pomocí umělého oplození, a zvláště intracytoplazmatickou injekcí spermie (ICSI, intracytoplazmatic sperm injection) ve srovnání s přirozeně počatými. Práce zahrnuje především poznatky ohledně lidské asistované reprodukce. Vědecká práce s lidskými gametami a embryi však naráží na etické problémy. Proto jsou v práci zahrnuty i výsledky některých studií prováděných na zvířecích modelech. Hlavním účelem práce je zjistit, zda může mít ICSI negativní vliv na potomky. Konkrétně tato práce porovnává porodní výsledky, výskyt vrozených vad, kognitivní schopnosti, epigenetickou a genetickou integritu potomků a jejich reprodukční schopnosti. Podle dostupných informací se zdá, že ICSI je bezpečná metoda umělé reprodukce. Zhoršené výsledky mohou být většinou vysvětleny sníženou plodností rodičů, nebo je jejich význam zanedbatelný. Klíčová slova: umělé oplození, ART, ICSI, reprodukce, potomci, myš, hospodářská zvířata, člověk
|
|
|
Transport buněk mezi matkou a plodem: klinické důsledky a následky
Knížková, Karolina ; Černý, Jan (vedoucí práce) ; Petr, Jaroslav (oponent)
Mikrochimérismem označujeme výskyt malé populace buněk s odlišnou genetickou informací v rámci jednoho organismu, který vzniká například díky obousměrnému přenosu buněk mezi matkou a plodem během těhotenství. Jedná se o dnes velmi studovaný fenomén, jehož biologická role však není zatím přesně známa. Přítomnost fetálních buněk v těle matky je spojována s pozitivními i negativními dopady na matčino zdraví. Mikrochimérismus hraje roli například při nádorových onemocněních nebo autoimunitních chorobách a je zapojen do navození tolerance k plodu během těhotenství. V klinické praxi může být mikrochimérismus využíván při prenatální diagnostice aneuploidií nebo při predikci komplikací během těhotenství.
|
|
|
Signální dráhy a geny regulující zrání oocytů prasete
Blaha, Milan ; Procházka, Radek (vedoucí práce) ; Krylov, Vladimír (oponent) ; Petr, Jaroslav (oponent)
Znovuzahájení meiózy a expanzi kumulu indukované gonadotropiny v preovulačních folikulech předchází exprese genů amfiregulin (AREG) a epiregulin (EREG), které patří do rodiny epidermálního růstového faktoru (EGF), v buňkách stěnové granulózy i kumulu. V podmínkách in vitro jsou tyto peptidy produkovány i kumulárními buňkami při stimulaci folikuly stimulujícím hormonem (FSH). FSH i peptidy podobné EGF stimulují znovuzahájení meiózy a expanzi kumulu v podmínkách in vitro aktivací široké signální sítě v kumulárních buňkách. Za účelem definovat signální dráhy, které řídí FSH- a AREG-indukovanou expanzi kumulu a znovuzahájení meiózy, byly prasečí komplexy oocyt-kumulus (COC) kultivovány se specifickými inhibitory proteinkináz. Výsledky dokumentují, že pro znovuzahájení meiózy indukované FSH (nikoliv AREG) jsou důležité PKA a MAPK14. Aktivita EGFR a MAPK3/1 je důležitá u obou způsobů stimulace. Za účelem charakterizovat efekty FSH a EGF-like peptidů na genovou expresi v kumulárních buňkách byly analyzovány transkriptomy těchto buněk pomocí mikročipů. FSH i AREG+EREG zvýšily expresi genů spojených s regulací proliferace, srážením krve a remodelací extracelulární matrix. FSH (na rozdíl od AREG+EREG) také zvýšil expresi genů kódujících klíčové transkripční faktory spojené s plodností samic. Produkce...
|
|
|
Prostředky vyjádření kauzativnosti v češtině a ve španělštině
Petr, Jaroslav ; Čermák, Petr (vedoucí práce) ; Zavadil, Bohumil (oponent)
Prostředky vyjádření kauzativnosti v češtině a ve španělštině Předmětem této diplomové práce jsou, jak je patrné z názvu, prostředky vyjádření kauzativnosti ve španělštině a jejich ekvivalenty v češtině. Zabývali jsme se problematikou kauzativnosti jak z formálního, tak i praktického hlediska. Jako základní materiál nám posloužily nejen španělské, ale i české jazykovědné publikace. Vycházeli jsme zvláště z článku Petra Čermáka a Pavla Štichauera s názvem Španělské a italské faktitivní konstrukce hacer/fare + sloveso a jejich české ekvivalenty, dále z vybraných kapitol Gramática descriptiva de la lengua española z pera různých autorů. Práce se dělí na část teoretickou (kap. 1-4) a na část praktickou (5-6). Na úvod jsme vytyčili cíl našeho směřování, nastínili jsme metodiku výzkumu pomocí paralelního korpusu InterCorp, který jsme podrobně popsali. Na teoretické rovině jsme se zabývali i tím, jaký vliv má na náš výzkum otázka směru překladu. Dále jsme definovali pojmy kauzativnost, kauzativum a faktitivnost, faktitivum, abychom s těmito termíny mohli dále pracovat. Věnovali jsme se podobě kauzativ v češtině a jejich nejvýraznějším vlastnostem, včetně testu pro rozlišení kauzativ od nekauzativ. Pomocí dostupných teoretických zdrojů jsme se pokusili o totéž v oblasti kauzativ španělských; zde jsme za hlavní...
|
|
|
Hormonal Aspects of Antler Growth Regulation
Kužmová, Erika ; Bartoš, Luděk (vedoucí práce) ; Petr, Jaroslav (oponent) ; Kierdorf, Uwe (oponent)
Hormonálne aspekty regulácie parožného rastu Erika Kužmová Abstract Parohy jeleňov sú jediným kompletne sa regenerujúcim orgánom u cicavcov a záujem vedcov o ich využitie ako modelu rastu a vývoja kostí stúpa. V posledných rokoch sa ukázalo, že regenerácia parohov je iniciovaná z kmeňových buniek lokalizovaných v okostici pučnice. Následný rast parohu do dĺžky však prebieha v rastovom vrcholčeku. Len málo sa vie o endokrinnej stimulácii rastu parohu a už dlhé roky existuje nesúlad medzi in vivo a in vitro štúdiami. Ako druhotný sexuálny znak sú parohy úzko späté so sezónnymi hladinami cirkulujúceho testosterónu. Keďže sú jeho hladiny najnižšie práve v čase rastu parohov a mnohé in vitro štúdie poukazujú na stimulačný efekt inzulínu podobného rastového faktoru (IGF-1), viacerí odborníci sa prikláňajú k názoru že IGF-1 je "hormón stimulujúci rast parohov". Tento záver je ale v rozpore s výsledkami in vivo štúdií, ktoré ukazujú nevyhnutnosť testosterónu pre rast parohov aj v jeho nízkych koncentráciách, a taktiež s predchádzajúcim názorom, že testosterón by mal byť "hormón stimulujúci rast parohov". Zamerali sme sa teda na overenie účinkov IGF-1 na parožné bunky. Uskutočnili sme sériu in vitro experimentov na parožných bunkách izolovaných z viacerých štádií rastových vrcholčekov parohov jeleňa európskeho...
|
|
|
Transkriptomika embryonální genomové aktivace preimplantačního vývoje skotu v podmínkách in vivo a in vitro kultivace
Vodičková Kepková, Kateřina ; Kaňka, Jiří (vedoucí práce) ; Petr, Jaroslav (oponent) ; Krylov, Vladimír (oponent)
Cílem práce bylo charakterizovat transkripční profil in vivo a in vitro získaných embryí během bovinní minoritní a majoritní genomové aktivace a dále identifikovat mRNA transkripty, které jsou nově syntetizované během těchto stádií. V naší první studii jsme se zaměřili na studium minoritní aktivace genů ve 4-buněčném stádiu embrya. Pomocí metody supresivní subtraktivní hybridizace (SSH) jsme nalezli 31 amplikonů homologních s již známými geny. Pro podrobnější studium exprese během celého období preimplantačního vývoje jsme vybrali 5 genů: centromere protein, 350/400 kDa (CENPF, mitosin), splicing factor arginine/serine-rich 3 (SRFS3), high mobility group nucleosomal binding domain 2 (HMGN2) protein a eukaryotické translační iniciační faktory EIF4A2 a EIF4E. Všechny tyto geny hrají důležitou roli v raném vývoji embrya. Gen SRFS3 je prvním genem s významnou funkcí, jehož exprese byla nalezena již v průběhu minoritní genomové aktivace, což potvrdila citlivost jeho transkripce k α-amanitinu v tomto stádiu. Pro další studium jsme si vybrali gen CENPF (centromeric protein F, mitosin), jehož funkci během preimplantačního vývoje bovinního embrya jsme podrobně studovali pomocí specifického umlčení injikací double- stranded (dsRNA) do embrya ve stádiu zygoty. Zjistili jsme, že mikroinjekce CENPF dsRNA...
|
|
|
Vliv sulfanu na stárnutí prasečích oocytů in vitro
Krejčová, Tereza ; Petr, Jaroslav (vedoucí práce) ; Ješeta, Michal (oponent)
Prasečí oocyty, dozrálé v in vitro podmínkách, které nejsou oplozeny nebo partenogeneticky aktivovány, podléhají procesu, označovanému jako stárnutí. Během stárnutí oocytů dochází ke komplexu strukturních a funkčních změn, které u prasečích oocytů mohou vyústit ve spontánní partenogenetickou aktivaci, fragmentaci či lýzu. V našich kultivačních podmínkách po 3 dnech stárnutí zůstává 23% oocytů ve stádiu metafáze II, 48% je spontánně partenogeneticky aktivováno, 26% oocytů podléhá fragmentaci a 3% oocytů lyzují. Kultivací oocytů v médiu s přídavkem donoru sulfanu Na2S v koncentracích 150 µM a 300 µM dochází k úplnému potlačení fragmentace oocytu během stárnutí prasečích oocytů. Inhibicí enzymů katalyzujících v oocytu syntézu sulfanu (cystathionin-β-syntázy a cystathionin-γ-lyázy) dochází v průběhu stárnutí k časnějšímu nástupu fragmentace oocytů. Efekt obou inhibitorů lze kompletně zvrátit použitím donoru sulfanu Na2S. Proces stárnutí u prasečích oocytů významně ovlivňuje i úspěšnost aktivačních postupů. U prasečích oocytů, které nebyly vystaveny stárnutí, došlo k partenogenetické aktivaci u 94 % z nich. Po vystavení prasečích oocytů 24 hodinám stárnutí poklesl podíl aktivovaných oocytů na 80%. Vystavení prasečích oocytů 24 hodinám stárnutí v přítomnosti donoru sulfanu vyvolalo další pokles v podílu...
|
host ::
RSS.