|
|
Ovariální stimulace a problematika hyperstimulačního syndromu
Pohlová, Nikola ; Komrsková, Kateřina (vedoucí práce) ; Ješeta, Michal (oponent)
Ovariální stimulace je klíčovým prvkem asistované reprodukce a pomáhá ženám v léčbě neplodnosti. Hormonální stimulace ovarií zajišťuje růst a vývoj ovariálních folikulů. Vybraný dominantní folikul během ovulace uvolní oocyt, který je určen k oplození. Při metodách umělého mimotělního oplození dochází ke stimulaci více folikulů a k odebrání většího množství oocytů. Odebrané oocyty jsou následně oplozeny in vitro. V této práci jsou diskutovány přínosy a rizika nejčastěji používaných stimulačních protokolů. Důraz je kladen na optimalizaci stimulace pro jednotlivé pacientky, zohledňující jejich zdravotní stav, funkční ovariální rezervu a individuální potřeby. Představeny jsou speciální stimulační protokoly pro pacientky se syndromem polycystických ovarií a pro pacientky s onkologickým onemocněním. Stimulaci ovarií podstupují také dárkyně oocytů. Nejzávažnějším rizikem ovariální stimulace je ovariální hyperstimulační syndrom. Stimulace ovarií je využívaná také při záchraně ohrožených savčích druhů nebo v chovu domestikovaných zvířat. Studium ovariální stimulace je důležité pro zdokonalování reprodukčních metod v humánní i veterinární medicíně. Klíčová slova: folikuly, ovariální stimulace, asistovaná reprodukce, ovulace, rizika
|
|
|
Endokrinní disruptory a jejich vliv na vývojovou kompetenci savčího oocytu
Štenglová, Anna ; Němcová, Lucie (vedoucí práce) ; Ješeta, Michal (oponent)
Endokrinní disruptory (EDs) jsou definované jako látky exogenního původu narušující endokrinní systém. EDs se vyskytují ve významném množství v přírodním prostředí, plastových produktech, zpomalovačích hoření, což vede k nevyhnutelné expozici. Díky jejich širokému působení vzniklo několik organizací/ úmluv s cílem regulovat jejich výskyt v přírodním prostředí a omezit, popřípadě eliminovat jejich výrobu. Vstupem do těla nepříznivě ovlivňují vývoj, reprodukční, nervovou nebo imunitní soustavu více tříd živočichů pomocí hormonů. Modifikované hormonální hladiny jsou kromě potíží s fertilitou asociované také s fyziologickými abnormalitami, osteoporózou, depresí nebo s metabolickými onemocněními. EDs ovlivňují samičí reprodukční systém hormonálními modifikacemi HHG osy, v některých případech dokonce vedoucími až k dřívějšímu nástupu puberty. Pod vlivem EDs lze pozorovat narušení procesu steroidogeneze, vývoje folikulů a oocytů, zejména prostřednictvím meiotických defektů, což může vyústit až k předčasnému ovariálnímu selhání, popřípadě k infertilitě. Více endokrinních disruptorů narušuje reprodukční soustavu žen i po více generací epigenetickými efekty. Tato práce shrnuje poznatky o těchto všudypřítomných chemikáliích a jejich působení na samičí reprodukční systém, se zaměřením na vývojovou kompetenci...
|
|
|
Poruchy plodnosti mužů a poškození spermií související s onemocněním COVID-19.
Pikulová, Simona ; Komrsková, Kateřina (vedoucí práce) ; Ješeta, Michal (oponent)
Těžký akutní respirační syndrom koronavirus 2 (SARS-CoV-2) je příčinou koronavirového onemocnění 2019 (COVID-19), který se od konce roku 2019 rychle rozšířil po celém světě. Virus způsobuje vážné zdravotní problémy a poškození lidských orgánů, především plic, ledvin, mozku, srdce a varlat, které mohou končit i úmrtím. Tato práce se zabývá vstupem viru SARS-CoV-2 do varlat a poškozením spermií v důsledku infekce. Blíže jsou popsány receptory, specificky membránový receptor ACE2, zprostředkovávající vstup viru do zárodečných buněk (spermatogonií) a somatických buněk varlat (Sertoliho a Leydigových), které tento receptor exprimují. V této práci jsou popsány mechanismy působící infekce a pozornost je věnována změnám signálních drah v důsledku vazby SARS-CoV-2 a ACE2. V důsledku, přítomnost viru vede k hormonální dysbalanci, lokálnímu oxidativnímu stresu a zánětu, které ovlivňují průběh spermatogeneze a mohou zapříčinit patologické stavy spermií jako je porucha pohyblivosti nebo fragmentace DNA a tím negativně ovlivnit mužskou plodnost. Klíčová slova: COVID-19, SARS-CoV-2, mužská neplodnost, spermie, ACE2
|
|
| |
|
|
Identifikace genů nezbytně nutných pro normální průběh oplození a preimplantačního vývoje skotu v podmínkách in vitro
Toralová, Tereza ; Kaňka, Jiří (vedoucí práce) ; Pěknicová, Jana (oponent) ; Ješeta, Michal (oponent)
Cílem této práce bylo nalézt a charakterizovat geny, které jsou potenciálně nezbytné pro normální preimplantační vývoj. Podrobněji jsme charakterizovali tři geny - CENPF (centromeric protein F; mitosin), UCHL1 (ubiquitin C-terminal hydrolase-L1) a nukleofosmin (NPM1, B23, numatrin; NO38). Embryonální transkripce CENPF a nukleofosminu je aktivována v pozdním 8-buněčném stádiu (tj. v době embryonální genomové aktivace - EGA), a proto lze předpokládat, že jsou pro normální preimplantační vývoj nezbytné. CENPF je důležitý pro buněčné dělení, především zprostředkuje interakci mezi kinetochorem a mikrotubuly. Nukleofosmin je multifunkční jadérkový fosfoprotein, který se podílí zejména zpracováni rRNA, biogenezi ribozómů, duplikaci centriol a uplatňuje se také jako chaperon. Dále jsme na základě předpokládané úlohy během fertilizace vybrali gen UCHL1 a popsali jeho úlohu během oplození bovinních oocytů. UCHL1 je deubikvitinylační enzym, který koordinuje degradaci cytoplazmatických proteinů, recyklaci volného ubikvitinu z proteazomu a podílí se na regulaci fyziologické apoptózy. Úlohu CENPF a nukleofosminu jsme sledovali pomocí RNA interference (RNAi). Protein UCHL1 je velmi stabilní, a proto není pro jeho studium RNAi vhodná. Místo toho jsme využili dvou UCHL1 specifických inhibitorů, které inhibují jeho...
|
|
|
Vliv sulfanu na stárnutí prasečích oocytů in vitro
Krejčová, Tereza ; Petr, Jaroslav (vedoucí práce) ; Ješeta, Michal (oponent)
Prasečí oocyty, dozrálé v in vitro podmínkách, které nejsou oplozeny nebo partenogeneticky aktivovány, podléhají procesu, označovanému jako stárnutí. Během stárnutí oocytů dochází ke komplexu strukturních a funkčních změn, které u prasečích oocytů mohou vyústit ve spontánní partenogenetickou aktivaci, fragmentaci či lýzu. V našich kultivačních podmínkách po 3 dnech stárnutí zůstává 23% oocytů ve stádiu metafáze II, 48% je spontánně partenogeneticky aktivováno, 26% oocytů podléhá fragmentaci a 3% oocytů lyzují. Kultivací oocytů v médiu s přídavkem donoru sulfanu Na2S v koncentracích 150 µM a 300 µM dochází k úplnému potlačení fragmentace oocytu během stárnutí prasečích oocytů. Inhibicí enzymů katalyzujících v oocytu syntézu sulfanu (cystathionin-β-syntázy a cystathionin-γ-lyázy) dochází v průběhu stárnutí k časnějšímu nástupu fragmentace oocytů. Efekt obou inhibitorů lze kompletně zvrátit použitím donoru sulfanu Na2S. Proces stárnutí u prasečích oocytů významně ovlivňuje i úspěšnost aktivačních postupů. U prasečích oocytů, které nebyly vystaveny stárnutí, došlo k partenogenetické aktivaci u 94 % z nich. Po vystavení prasečích oocytů 24 hodinám stárnutí poklesl podíl aktivovaných oocytů na 80%. Vystavení prasečích oocytů 24 hodinám stárnutí v přítomnosti donoru sulfanu vyvolalo další pokles v podílu...
|
host ::
RSS.