|
|
Poetika titulu. V pojetí současné české prózy
Lesák, Josef ; Peterka, Josef (vedoucí práce) ; Kubíček, Tomáš (oponent)
Tato práce v úvodu pojednává o obecné poetice titulu (jeho funkcích, historické poetice titulu, typologii titulů, vztahu mezi titulem a textem literárního díla), stručně postihuje specifika současné literatury a jejích názvů. Dále práce analyzuje způsoby atraktivizace knižních názvů. Těžiště práce spočívá v analýze názvů současné české prózy. Rozborem názvů jednotlivých žánrů a typů titulů jsme se snažili zodpovědět otázku, o čem vypovídají názvy literárních děl. Potvrdily se naše hypotézy, že tituly vypovídají o obsahu literárních děl, tituly ve většině případů těsně souvisí s vlastním obsahem knih. Dále v některých případech vypovídají o autorech samotných, o jejich poetice, částečně i o jejich životě. Svou podobou mohou signalizovat žánr či téma, avšak nevypovídají nic o příslušnosti k umělecké či populární literatuře (tituly umělecké a populární literatury se liší ne svou formou, ale spíše zakomponováním do textu díla, které se v případě umělecké literatury jeví více promyšlené). Podtitul odkazuje nejčastěji k žánru či tématu. Zároveň jsme při našem zkoumání stanovili znaky tzv. postmoderních titulů, které vycházejí z obecné teorie postmodernismu (zejména intertextualita, víceznačnost, tendence k mystifikacím). Naším zkoumáním jsme potvrdili názory D. Hodrové o protikladných tendencích titulů -...
|
|
|
Konstruování fikčnosti - možné světy a jejich autor
Šťastná, Eva ; Bílek, Petr (vedoucí práce) ; Kubíček, Tomáš (oponent)
Cílem naší práce bylo zodpovědět otázku "Jak to, že se fikční svět svému autorovi dává v některých případech s nutností?". Na cestě za zodpovězením této otázky jsme podnikli rozsáhlé zkoumání tzv. teorie fikčních světů, již jsme považovali za vhodnou k řešení této problematiky. Zkoumali jsme nejprve způsob, jakým fikčněsvětová teorie pracuje s pojmem světa. Zjistili jsme, že jej pojímá nekriticky a z velké části metaforicky. V druhé části jsme se pokoušeli odpovědět na otázku, zda fikční svět představuje možný svět tak, jak ho popsal Saul Kripke. Zjistili jsme, že nikoli, a že fikční svět může být možným světem jen v metaforickém smyslu, což právě umožňuje pojem jazyka. Poznali jsme tak řadu vlastností fikčního věta: zjistili jsme, že je neúplný, může být nemožný a především, že má modalitu. Jinými slovy, fikční svět je samostatný systém sám pro sebe, skutečný "svět". Ve třetí kapitole jsme se v rámci zkoumání přístupu ke skutečnosti zabývali pragmatickými teoriemi fungování jazyka, které předkládají více či méně relativistické pojetí pravdy jako kontextuální vázanosti výroku/faktu. Ukázali jsme, že fikčněsvětoví teoretici z těchto teorií zhusta vycházejí a že představa fikčního světa se bez nich téměř neobejde, především proto, že relativistické teorie pravdy umožňují postavit skutečnost a fikční svět na...
|
|
| |
|
|
Boj o holou existenci v Lustigově zobrazení šoa
Zimová, Lucie ; Kubíček, Tomáš (oponent) ; Peterka, Josef (vedoucí práce)
Tato studie se zabývá problematikou Lustigových postav, které byly bez svého přičinění vystaveny blízkosti smrti. Pro pochopení výběru a klasifikace postav je nezbytná důsledná konfrontace s biografickými texty. Stručná autobiografie je naznačena v první kapitole a prostupuje pak všemi ostatními (biografické části jsou odlišeny kurzívou). Druhá kapitola se zabývá možností reprezentace šoa obecně a vymezuje Lustigovo stanovisko k této problematice. Bakalářská práce se zabývá postavami, jež se ocitly na prahu mezi bytím a nebytím a byly nuceny bojovat o svůj život. Každá z nich si zvolila jinou strategii, jak přistoupit k boji o holou existenci. Studie rozděluje postavy do čtyř typologických kategorií. Každé této kategorii je věnována jedna kapitola se stručným uvedením problematiky a je zastoupena několika postavami, jež dané typologii odpovídají. První z nich se zabývá postavami, které bojují proti smrti činem, ať už jde o tragický vzdor nebo pomstu. Do této kategorie byly zařazeny postavy z próz Modravé plameny, Dívka s jizvou, Nemilovaná, Tma nemá stín, Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou. Druhá kapitola pojednává o ženách, jež si zachraňují život tím, že prodávají své tělo. Všechny spojuje nesmírná krása a touha přežít. Patří sem postavy z románů Lea z Leeuwardenu, Colette. Dívka z Antverp, Tanga z...
|
|
|
Interaktivní narativita
Lukešová, Anna ; Kubíček, Tomáš (oponent) ; Bílek, Petr (vedoucí práce)
Práce se zabývá fenoménem interaktivní narativity, a to zejména u textů lexikonového typu. Jejím cílem je poukázat na obtíže současné naratologie při vyrovnávání se s tímto typem textů a zároveň představit alternativní přístup k textům nově vznikajícím především v závislosti na rozvoji moderních technologií, tzv. koncept kybertextu finského teoretika Espena Aarsetha. Výrazná pozornost je upřena na strukturní vlastnosti tohoto typu textů, které jsou jedním z předpokladů možnosti realizace interaktivity. Práce je pokusem o obecné zhodnocení obou přístupů a jejich výhod a nevýhod. Druhá část je věnována analýze interaktivních textů lexikonového typu. Cílem výběrového přehledu literárních děl s experimentální stavbou je demonstrovat, že interaktivní texty (či kybertexty) vycházejí z principů tradiční tištěné literatury a jsou pouze organickým pokračováním experimentální literatury v jiném médiu. Podrobnější analýza vybraných interaktivních textů má za cíl demonstrovat v praxi teze o strukturních vlastnostech interaktivních textů.
|
|
|
Hoc est corpus. Úvod do literární anatomie
Činátlová, Blanka ; Bílek, Petr (vedoucí práce) ; Kubíček, Tomáš (oponent) ; Czumalo, Vladimír (oponent)
Cílem práce je hledání různých literárních aspektů těla a tělesnosti; pokus vidět tělo a tělesnost nejen v mimetické, ale i symbolické rovině. Úvodní teoretické vymezení konceptu těla a tělesnosti se inspiruje filosofickým, teologickým a kulturně antropologickým přístupem. Fenomenologický pohled upozorňuje na tělo a tělesnost jako na základní aspekt lidské zkušenosti - na základě zkušenosti "žitého" těla dochází k situovanosti a zabydlenosti ve světě; tělo umožňuje základní časoprostorovou orientaci, vztahuje člověka k předmětnosti světa. Teologický kontext těla přidal ke zkušenosti "žitého" zkušenost "živého" těla. Předpoklad živého, stvořeného těla pobízí k úvahám o těle duchovním, o těle jako podmínce transcendentální zkušenosti. Koncept vtělení vyzývá k reflexi tělesné povahy posvátna a vytváří kánon těla nejen stvořeného, ale i oživeného, obětovaného a vzkříšeného. Společně s kulturně antropologickou inspirací vybízí teologické aspekty těla a tělesnosti také k tématu studu a nemoci - poškozené, nefunkční tělo jako pokřivená perspektiva vědomí. Kulturně antropologické analýzy inspirují k hledání kulturních kánonů těla a tělesnosti, nabízejí určité kulturní vzory a typy (např. apollinská a dionýská tělesnost, karnevalové a groteskní tělo). ...
|
|
|
Fikční komunikace a zobrazení vědomí v narativní literatuře
Koten, Jiří ; Kubíček, Tomáš (vedoucí práce) ; Bílek, Petr (oponent) ; Češka, Jakub (oponent)
Fikce patří ke stále diskutovaným tématům literární teorie. Většina z nás tomuto pojmu intiuitivně rozumí; spojujeme si jej s imaginativní tvorbou a se zobrazivým uměním. Hojnost přístupů v teorii fikcionality však přesvědčivě dokazuje, že definovat fikčnost není snadné. Podle teoretičky Dorrit Cohnové (srov. COHN 1999: I) má slovo fikce minimálně čtyři základní významy: bývá ztotožňováno s univerzem literatury, s vyprávěním, s nepravdou, s pojmovou abstrakcí. Chápání literatury jako fikce je běžné, anglické slovo "fiction" označuje celou oblast beletrie. Snad každý čtenář ví, že se v literatuře může setkávat s imaginárními1 osobami, bytostmi, prostory a místy. Ještě samozřejmější a méně problematičtější se jeví spojení fikce a narativu. Literární narativy jsou obvykle písmem fixovaná jazyková vyprávění, která čtenářům zprostředkovávají příběhy. Také tyto příběhy, jsou fikční.2 Podotýkáme, že se nám homonymita, která pojem fikce provází, zamlouvá. Jestliže fikce bývá spojována s "nepravdou", je to proto, že filozofové jako Russel a Frege (srov. DOLEŽEL 2003: 19) tvrdili, že nemají-li entity, k nimž fikce odkazují, referent v empirickém světě, jsou zákonitě nepravdivé, resp. stojí mimo pravdivostní hodnocení. Také chápání fikce jako "abstrakce" nebo "verze" (čtvrtý význam, jenž uvádí Cohnová) nemusí být...
|
|
|
Computerová naratologie: narativní schémata počítačových her
Praks, Vítězslav ; Hrbata, Zdeněk (vedoucí práce) ; Češka, Jakub (oponent) ; Kubíček, Tomáš (oponent)
Studie obsahuje teoretické sondy o herní textualitě; popisy analogií mezi organizací herního textu a uměleckého artefaktu. Osobní počítač je v práci pojímán jako narativní médium - nástroj prezentace libovolného obsahu, včetně epického. Počítačové hry jsou interpretovány s užitím naratologických a ludologických kategorií. Ve studii je na příkladu počítačových her podrobně analyzován fenomén narativů vyprávěných počítačem. Pozornost je věnována především základním teoretickým konceptům, na nichž jsou tyto aplikace postaveny (konečné automaty). Ve studii jsou dále zkoumány vztahy média literatury a média počítačových her ve srovnání s působením dalších médií na literaturu (vliv filmové a televizní tvorby). Zvláštní pozornost je ve studii věnována fenoménu počítačem generované literatury (prózy a poezie). Ve studii jsou podrobně analyzovány koncepty, konkrétní příklady i přínosy pro literárněvědné poznání. To je spatřováno především v technických prostředcích, jež umožňují rozložit analyzovaný text na komponenty a kvantifikovatelné identifikátory. (Typicky např. ve versologii). V závěru práce je demonstrována analýza narativu na jeho dílčí komponenty (aktanty, stavové diagramy). S využitím nástrojů výpočetní techniky je následně z hloubkové struktury příběhu, reprezentované stavovým diagramem, generován plný...
|
|
|
Dramata jazyka. Teorie literatury a praxe tvurčního psaní
Studený, Jiří ; Bílek, Petr (vedoucí práce) ; Kubíček, Tomáš (oponent) ; Fišer, Zbyněk (oponent)
Spojení literární teorie a praxe tvůrčího psaní vychází z nutnosti postavit výuku tvůrčího psaní, která z pochopitelných důvodů vždy bude mít převážně literární charakter, na pevné metodologické základy. Zároveň nám ale tato kombinace nabízí možnost obohatit současné literárněteoretické myšlení o některé aspekty autentické a živé, literárními postupy tvarované tvorby. Základní otázkou přitom zůstává, nakolik dnešní pojetí literární kultury a její institucionalizované prezentace podporuje, či naopak komplikuje možnou aplikaci řady pozoruhodných, obecně platných literárněteoretických poznatků postmoderní literární vědy v běžné školní výuce. Na tuto problematiku se snaží text reagovat prostřednictvím postupně se prohlubujících reflexí vztahu literárního kánonu a spontánního psaní nebo nepřímých, nezamýšlených důsledků centralizace a institucionalizace, případně potenciální decentralizace a deinstitucionalizace literárního procesu, jak ji reprezentuje právě praxe tvůrčího psaní. Po dvou úvodních kapitolách zabývajících se různorodými metodickými, ale též kulturními kontexty výuky tvůrčího psaní, například dramatickou výchovou, rétorikou, arteterapií a zenovou filosofií tvorby, se předložená práce zaměřuje zejména na neuropsychologické souvislosti kreativity, specifické postavení textu a textových struktur v...
|
|
|
Vlastní novela s autorským komentářem
Blažek, Ondřej ; Peterka, Josef (vedoucí práce) ; Kubíček, Tomáš (oponent)
Tato diplomová práce se skládá ze dvou hlavních částí. První je autorská novela a druhá je úvaha, která se zabývá hlavně procesem geneze této novely. Úvaha se tedy snaží z literárně-teoretického hlediska poodhalit a analyzovat problémy, se kterými se potýká spisovatel během své práce; sleduje změny, ke kterým v textu v průběhu psaní dochází za účelem dosáhnutí původních záměrů. Konkrétně se úvaha soustředí na problematiku hledání vhodného námětu, vykreslování charakterů postav a vyhrocování konfliktu mezi nimi, konstrukci syžetu a časoprostoru, užití vhodných jazykových prostředků. Velká pozornost je také věnována otázkám spojeným s autobiografičností, s přetvářením autobiografického příběhu na příběh fiktivní. V závěru úvahy se reaguje na kritiky na prezentovanou autorskou novelu, dochází k sebehodnocení autora jako tvůrčí osobnosti a k jeho zamyšlení nad praktickým využitím zkušeností získaných psaním literárního díla pro výuku českého jazyka a literatury na základní a střední škole.
|
host ::
RSS.