|
| |
|
| |
|
|
Alternativní ontologie: topologická imaginace a topologický materialismus
Mrva, Jozef ; Csefalvay,, András (oponent) ; Kořínek,, David (oponent) ; Cenek, Filip (vedoucí práce)
Disertační práce Alternativní ontologie s podtitulem Topologická imaginace a topologický materialismus se zaměřuje na analýzu prostorových fenoménů a prostoru v intencích matematické disciplíny topologie, která se zajímá o?prostory z hlediska teorie množin. Mým cílem je představit topologii jako nástroj nejen pro současnou filosofii, ale i pro uměleckou tvorbu. Pro potřebu disertační práce formuluji dva pojmy: Topologická imaginace a Topologický materialismus. Topologická imaginace je nástroj a metoda, jak tvořit a myslet s vědomím prostoru jakožto dynamické struktury, jež není vázána pouze pevnými geometrickými zákonitostmi. Tato metoda vznikla jako pojmenování mé dlouhodobé umělecké praxe, která je z velké části opřena o?studium prostoru, topologie, teorie uzlů a hledání způsobů jejich aplikace ve vizuálně-umělecké i teoretické práci. Topologický materialismus navrhuji jako pojem, jež spojuje myšlení sítí a nad-dimenzionálních prostorů s filosofickými proudy materialistické tradice, zejména Nového materialismu. Mojí základní tezí je, že tyto směry nelze vnímat odděleně. Materialismus nelze myslet bez jeho prostorové dimenze a topologie bez ukotvení v?materiální světě se stává pouhou abstrakcí. Druhá část disertační práce je věnována analýzám konkrétních prostorů: námi obývaného prostoru, jež nazývám fenomenologickým, infrastruktury, logistického prostoru, informačního prostoru a prostoru kapitálu. Kromě jednotlivých analýz se též zaměřuji na jejich průsečíky, napojení a společné fungování.
|
|
|
Bezčasí
Svoboda, Jonáš ; Turek, Filip (oponent) ; Cenek, Filip (vedoucí práce)
Film Bezvětří se pokouší být jakýmsi portrétem svobodného mladého života ve městě. Volnosti, upachtěnosti. Je to portrét všech poznámek z mobilu, limonáda s příchutí prázdnoty. Pokorně se rozplynout. Vášnivý amaterismus, neboť na záchodě nejsi sám, je tam s tebou Wittgenstein. O tom, že jsme viděli veverku, jak žere myš. O tom, že když jdeme městem, tak jsme strašně obrovští. O tom, že to všechno vlastně něco znamená. „Vynuděnej klidňák“ nenávidí emoce a Lord Jágr drží nad vodou Sazku. O tom, že jsem celou jednu noc inhaloval Pizzu Hawaii, ze které se stala Pizza Pearl Harbour, protože jsem usnul. O tom, že je dobré si pak se zbylým uhlem zatančit. O tom jak se u kávomatu potkal hejsek, sajrajt a umělá inteligence aby se domluvili, že láska a nenávist musí zvítězit nad pravdou a lží. Namísto toho po brku na dně kelímku nalezli DNA Boha. Pak přišel vrátný a řekl, že ve škole se nekouří. A pak je ta chvíle, kdy nám chybí láska, nemáme klid a už dlouho jsme nebyli na návštěvě. O tom, že jsme byli na odvykací kúře a od té doby všem tykáme. O tom, že si Tomáš přidělal na starou židli kolečka a napsal na ní „ZEUS“. Rozjímání nad hnusným tagem Elektro Planeo na zdi. Protože soutěž v zírání s kamerou je práce jako každá jiná. O tom, že mi zelenina říká, že jsem mimo, protože nesnáší každýho, kdo je zajímavej. O tagu se zajímavou otázkou – „není zelenina sračka?“ Humor v radosti ze smutku. Protože mám soucit s člověkem, který toto musí číst. Něco je prostě v básni uvězněné a nemůže ven. O metodě Hitler-Stalin-Picasso, bolesti a smradu, prázdnotě a tuposti, sabotáži a nervozitě, bezkontaktním člověku, pestré paletě zbytků, o superschopnosti v říkání „ano“ a superhrdinovi odolnému vůči alkoholu. Jaderná metafyzika ve světě, kde je pán daleko a Bůh vysoko. V roli sběratele lidové bizarnosti si člověk hraje na Pána desetikorun s úkolem dopravit poslední desetikorunu moci do kávomatu osudu. Stařec a víno, kterému dáte na cigáro a on vám řekne, že genius se skrývá na dně, bdělost a nepochopení, diletující paměť a čím dál tím smutnější úsměv. Hnusné počasí a pocit, že „za humny se mrdaj národy“ – (Pavel Ondračka – Slavnost hudby a poesie). Metoda volného proudu vědomí, tvářící se jako metoda ledovce. O tom, že posledně jsem přišel o laptop, když jsem zkoušel, jestli pod vodou funguje wifi. Demence a útěk od zla - co nejdál. Snaha se alespoň chvíli soustředit. Jelikož jsem pracoval v podstatě dokumentaristicky ( - film je zpracováním pořízeného archivu videí), byla volba média video-eseje, potažmo filmu zcela jasná. Na vyobrazené se snažím dívat ze svého osobního, zúčastněného pohledu, ale také s „nehodnotícím - dokumentaristickým odstupem“. Inspiraci jsem pro tvorbu Bezvětří hledal hlavně v díle Wernera Herzoga, Karla Vachka a jejich vztahu k relativitě pravdy a přírodě. Oproti svým dosavadním výsledkům, které byly spíše experimentální povahy hodnotím svou práci jako zacílenou a soustředěnou. Cílem práce je portrét místa, času a lidí. Nemá vůbec žádný praktický přínos, možná krom obohacení divákovy duše a jeho portrétních kvalit.
|
|
|
Dokumentární přístupy v pohyblivém obraze v současné umělecké praxi
Bačíková, Alžběta ; PhDr. BcA. Andrea Slováková, Ph.D., MBA (oponent) ; Pospiszyl, Tomáš (oponent) ; Cenek, Filip (vedoucí práce)
Disertační práce se zastřešujícím názvem Dokumentární přístupy v pohyblivém obraze v současné umělecké praxi se zaměřuje na praktický a teoretický průzkum dokumentárních přístupů ve videích a filmech a na poli umění. Všímá si především sebereflexivních strategií vyvolaných kritickým postojem vůči médiu a nedůvěrou v jeho schopnost zprostředkovat skutečnost či pravdu. Pokusy o zprostředkování skutečnosti audiovizuálními prostředky jsou doprovázeny reflexí způsobu, jak k tomu dochází. Práce si všímá rovněž nejistého vztahu dokumentu a pravdy, jak byl v umění artikulován umělkyní a teoretičkou Hito Steyerl. Zkoumaná díla jsou časově vymezena zejména obdobím od počátku nultých let, kdy začala intenzivní reflexe takzvaného dokumentárního obratu, a současností. Výběr příkladů je silně ovlivněn lokální studií izraelského umění ve Videoarchivu CCA v Tel Avivu. Studie videí a filmů, v nichž rezonují témata konfliktu, násilí a traumatu, předurčilo tematické okruhy pro analýzu dokumentárních metod autorů z odlišných kontextů. Ve vybraných dílech si všímám zejména různých podob zcizení a sebereflexivních postupů, jimiž autoři upozorňují na konstruovanost díla nebo na vlastní postupy práce s audiovizuálním materiálem. Jsou stanoveny opakující se formální principy, které dokazují znejistění vztahu dokumentárních formátů a skutečnosti: inscenování reálných událostí nebo záměrné odhalování produkčního aparátu či pozice autora v rámci produkce díla. U popsaných tendencí dochází také k přehodnocení observačních dokumentárních strategií jako zdánlivého protikladu k sebereflexivním formám. Teoretické výstupy jsou doprovázeny autorčinými vlastními uměleckými projekty soustředěnými hlavně na formát dokumentárního portrétu a jeho formální (de)konstrukci. S formálními principy analyzovanými na teoretické rovině je průběžně experimentováno v autorských videích.
|
|
| |
|
| |
|
| |
|
|
Vlci v hořáku
Šprincl, Petr ; Blažíček, Martin (oponent) ; Cenek, Filip (vedoucí práce)
Můj děda se jmenuje Adolf Šprincl. Přes 12 let působil jako profesionální trenér hokejových týmů ve Francii (s různými přestávkami od roku 1971 – 1994), kde trénoval týmy v Tours, Villard de Lans a v Grenoblu. Právě s posledním jmenovaným je jeho jméno nejvíce spojeno. Les Brleurs de loups – Vlci v hořáku. Můj otec se jmenuje Milan Šprincl. Od svých 5 let hraje hokej. Od svých 18 let jej hrál na profesionální úrovni v české první lize. Mezi nejzásadnější místa jeho života patří hokejové stadiony v Jihlavě a Hodoníně. Oba stadiony stojí na místě bývalých hřbitovů a v těsné blízkosti jich stojí barokní hřbitovní kaple. Já jsem se pokoušel hrát hokej, ale nešlo mi to. Navazuji na rodinnou hokejovou tradici a zároveň na dědovo působení v Grenoblu. Dokumentární film, s prvky manipulace a hraných experimentálních pasáží, bude mapovat jak vývoj francouzského hokeje, tak zároveň i mystiku s hokejem spojenou. Pokusí se odhalit zdánlivě náhodné spojení mezi hokejem a posvátnou půdou určenou pro odpočinek mrtvých. Zároveň tímto filmem plánuji uzavřít sérii filmů (videí) s tématikou mé osobní rodinné historie, na niž nahlížím v abstraktních formách. Film je točen na VHS kameru. V rámci natáčení jsem točil zimní stadiony v Česku (zejména v Hodoníně a Jihlavě), u nichž mne zajímá jak architektonická monumentalita těchto sportovišť, ale hlavně kontext v němž se nalézají (hokejové haly na bývalých hřbitovech, atd.). Další část se odehrává ve Francii, v okolí Grenoblu, kde se zaměřuji na současný stav francouzského hokeje (rozhovory s významnými osobnostmi francouzského hokeje – Jean Leblond/víceprezident Svazu francouzského hokeje, Dany Grandor/bývalý hráč Grenobelu-funkcionář týmu, Stéphane Bailles/první hockey scout ve Francii, Jean-Luc Dalaison/novinář deníku Le Dauphiné a další) a odkaz mého dědy, jež je jednou z nejdůležitějších osobností v historii hokejového týmu Les Bruleurs de loups Grenoble. Neméně důležitou součástí je i práce s historickými dokumenty (články ve francouzském a českém tisku o dědovi, jeho osobní korespondence, sešity s poznámkami pro trénink a herní strategii, a také relikvií z jeho působení ve Francii) a hranná část odehrávající se na zimním stadionu, kde bude bude pomocí jiných herních čar a projekce manipulovaný zápas v hokeji (vyprávějící legendu z pohoří Vercors o vlcích, kteří jedli lidi). Součástí filmu je i vytvoření kostýmů (speciálních hokejových dresů) a rekvizit.
|
|
| |
host ::
RSS.