|
|
Paměť technických obrazů: Mediální praxe deníkových filmů Jonase Mekase
Vobořil, Tomáš ; Svatoňová, Kateřina (vedoucí práce) ; Šimůnek, Michal (oponent)
Jonas Mekas propojuje ve svém díle amatérský modus natáčení s profesionálními ambicemi experimentálního filmaře, zakládá svůj filmový styl na estetice rodinných filmů a obrací pozornost ke své osobní, individuální zkušenosti. S ostatními filmaři New American Cinema tím vytrhává film z klasického studiového systému produkce, společně s nimi zakládá nový distribuční okruh nezávislé kinematografie a instituce zabývající se archivací či studiem avantgardního a experimentálního filmu. Cílem této bakalářské práce je ukázat, jakým způsobem se rodinné filmy stávají formálním a komunikačním prostředkem nezávislých filmařů v New Yorku v 50. a 60. letech. Toho si všímám především v díle litevského experimentálního filmaře, básníka, kritika a organizátora Jonase Mekase. Zajímá mě, jakým způsobem jeho projekty vytrhují rodinné záběry z jejich původního kontextu, a s čím je obecně vnímání rodinných obrazů mimo jejich kontext spjaté. Z toho důvodu definuji v návaznosti na Rogera Odina znaky a funkce rodinných filmů v rámci rodinné instituce a specifika různých kinematografických prostorů, které Mekas svým dílem propojuje. Strategie využití estetiky rodinných filmů pak sleduji v detailnější analýze Mekasova filmu As I Was Moving Ahead Occasionally I Saw Brief Glimpses of Beauty (2000), ve které se zabývám nejenom...
|
|
|
Čtení a pozorování Případu pro začínajícího kata
Maršálek, Dan ; Svatoňová, Kateřina (vedoucí práce) ; Heczková, Libuše (oponent)
Tento text se zabývá rozborem filmu Případ pro začínajícího kata (1969, Pavel Juráček) z hlediska toho, jakým způsobem naplňuje žánr alegorie, potažmo jeho modernistickou subžánrovou variantu. Oproti dřívějším studiím, které zkoumaly stejný film, vysvětluje tento text jeho hlavní rysy v jejich konceptuální složitosti dané dominantním strukturním jádrem, jenž vyplývá ze subžánrového nastavení. Výsledkem této studie je v prvé řadě podchycení specifičnosti daného filmu, jenž je důležitou součástí kulturního dědictví české kinematografie. Tři vedlejší dopady studie jsou: Přehled o textech souvisejících se zkoumaným filmem. Komparativní a kritická analýza vybraných literárních teorií zaměřených na pojem alegorie a jejich následné přenesení do oblasti filmu. A vystavení genologického modelu modernistické alegorie, který je funkční charakteristikou pro jeden ze dvou dominantních trendů československé umělecké kinematografie 60. let - takzvané "československé nové vlny". Tento text je teoreticko-analytickým filmově-vědným zkoumáním Případu pro začínajícího kata v genologicko-naratologické metodologii.
|
|
|
Uvězněni v nekonečnu: Středoevropská panoramata a jejich role v procesech národní emancipace
Forejt, Matěj ; Svatoňová, Kateřina (vedoucí práce) ; Klimeš, Ivan (oponent)
Již od průkopnických dob spojených s osobou publicisty C. W. Cerama se pozornost badatelů v oboru mediální archeologie vrací k jednomu z nejmonstróznějších optických aparátů - panoramatu. Podobně jako v případě mnohých optických hraček lze i u panoramatu dlouho před vynálezem kinematografie pozorovat a popisovat fenomény symptomatické později pro filmové médium, zároveň se ale panoráma stalo rovněž nejstarší moderní masové zábavy. Ve všech jejích charakteristických rysech definoval panoramatickou malbu již její vynálezce, britský malíř Robert Barker. Oproti původní komerční formě uvádění panoramat však v závěru 19. století nacházíme opozici ve skupině panoramat, vyprodukovaných v souvislosti s aktivitami středoevropských národoveckých hnutí. Právě tato skupina panoramat je hlavním předmětem této práce. Jejím hlavním cílem je vymezit emancipačně-vlastenecké panoráma coby specifický mediální žánr. Kromě toho zkoumá také související otázky mediální neměnnosti, kolektivní identity a míst paměti.
|
|
|
Metodika uchování a prezentace multimediálních dat
Získal, Bohuš ; Bohuš Získal ; Cubr, Ladislav ; Berka, Roman ; Svatoňová, Kateřina
Tato metodika byla vytvořena v rámci realizace projektu „Laterna magika. Historie a současnost, dokumentace, uchování a zpřístupnění” DG16P02H005 financovaného z Programu na podporu aplikovaného výzkumu a experimentálního vývoje národní a kulturní identity na léta 2016 až 2022 (NAKI II). Metodika vychází z potřeby popsat postupy pro popis, uchovávání a prezentaci digitálních informačních objektů vzniklých při zpracování dokumentace historických představení Laterny magiky a definovat tyto postupy takovým způsobem, aby byly aplikovatelné i na jiná díla obdobného charakteru. Metodika reaguje na situaci, kdy na národní úrovni, a pro některá specifika daného obsahu ani na úrovni globální, nejsou definovány standardy péče o tento typ kulturního dědictví, které by pokrývaly veškeré potřebné činnosti. Mezi výše uvedená specifika patří forma živého provedení s použitím technologií a prvků, které se výraznou měrou podílejí na informační a estetické formě díla, a jejichž kombinace je jako celek obtížně dokumentovatelná. Metodika je určena pro paměťové instituce, jejich partnerské organizace nebo dodavatele, kteří se podílejí na vytváření, zpracování, prezentaci a uchovávání dat vzniklých při digitalizaci, rekonstrukci a popisu dokumentace multimediálních představení. Doporučené postupy a datové struktury zohledňují situaci, kdy se fyzické (datové) objekty vážící se k dílům nachází ve sbírkách různých institucí či jednotlivců, a není možné nebo žádoucí shromáždit veškeré fyzické objekty pod jednu společnou správu. Metodika byla ověřena řešiteli projektu pro Národní filmový archiv, CESNET a Institut Intermédií při ČVUT FEL na vybraných datech vytvořených pro prezentaci a uchovávání historických představení Laterny magiky.
Plný text:  PDF
|
|
|
Intuice a vakuum filmového obrazu
Krůček, Václav ; Svatoňová, Kateřina (vedoucí práce) ; Petříček, Miroslav (oponent) ; Dvořák, Tomáš (oponent)
Má disertační práce zkoumá účinky specifických momentů filmu v rámci jeho ontologického potenciálu. Sleduje formy zásahů do stability a plynulosti vizuální re- prezentace, které mohou vyvolat intuici nového. Úvodní kapitoly jsou věnovány "obrazu o sobě" jako prezentaci trvání sebe-modulujícího záběru, jehož zdánlivá nehybnost vyvolá (v součinnosti se zvukem) intuitivní tlak mimoobrazového pole. Vztah viditelného a tušeného je zkoumán z hlediska iniciačních impulsů a změn imanentních filmovému záznamu, jehož specifika jsou obsahem následujících argumentací. Záběry z tohoto pohledu neplní jen narativní funkci prostřednictvím obrazové re-prezentace skutečnosti, ale jsou také současně pohybem elementárních struktur v čase, jak je přibližuje Gilles Deleuze. Za pomoci odkazů k jeho úvahám analyzuji v dalších kapitolách faktory, podílející se na možném vyvolání intuice, jako jsou: účinky sekvenčních procesů diference, repetice a rytmu filmových obrazů, jejich trvání, elementarizace, refrakce a mizení. Náhlé vstupy těchto procesů a jejich setrvávání jsou prezentovány na konkrétních příkladech, v kterých intuice opouští médium a odhaluje skutečnost mimo film.
|
|
|
Ontologie prostoru a času v Bezúčelné procházce
Fonar, Alexej ; Svatoňová, Kateřina (vedoucí práce) ; Španihelová, Magda (oponent)
Tato práce detailně zkoumá na rovině prostoru a času veškeré momenty v díle Alexandera Hackenschmieda Bezúčelná procházka, ve které se fotografický obraz stává filmovým a naopak. Cílem této práce je odhalit, jaký vliv má tento intermediální vztah na zobrazování reality v prostoru díla. Pomocí neoformalistické analýzy je ukázáno, do jaké míry může divák na základě výše zmíněných vztahů vnímat objekt transformovaný do mediálního prostoru jako realistický nebo iluzivní. Analýza je prováděna na čtyřech různých rovinách, a to na použití kamery, filmové montáže, využití prostoru a času. Z analýzy těchto prvků vyplývá, že fotografický obraz, zadržený v trvání, vzdorující času žitého světa a věrohodný ve své reprezentaci, je v kontextu filmového dispozitivu determinován jako prvek realističnosti. Věrohodnost fotografického obrazu je však možnostmi střihové skladby a kamerových postupů, které berou v potaz i časovost reality, možné zpochybňovat a díky nim je tvůrci na rovině díla umožněno vytvářet nové více či méně iluzivní prvky. Replikace hlavního hrdiny prostřednictvím střihu je skvělým příkladem toho, že jakmile je obraz rozpohybován, pouhé rozeznávání totožnosti modelu z žitého světa a portrétu (de facto prostoru reprezentace) nestačí k tomu, aby bylo možné jej považovat za věrohodnou "výpověď"...
|
|
|
Videomapping jako film. Filmové postupy v tvorbě skupiny Macula
Bezucha, Ondřej ; Svatoňová, Kateřina (vedoucí práce) ; Španihelová, Magda (oponent)
Videomapping se na našem území začal v širší míře objevovat až v posledních deseti letech. Jedná se o vizuální proces, kdy je na povrch reálných objektů promítaná projekce pohyblivé- ho obrazu, která s tímto povrchem kreativním způsobem pracuje. Z prostředí interiérových galerijních instalací a klubových vystoupení se tento fenomén velmi rychle rozrostl až do současného stavu, kdy je velkoplošná mappingová projekce na fasádu běžnou součástí nejrůz- nějších brandingových kampaní nebo městských slavností. Cílem této bakalářské práce je ukázat, jakým způsobem k nám videomapping promlouvá, jaký je jeho vztah k filmu, jaké jsou jejich společné rysy a odlišnosti, případně jaké stylové prvky videomapping používá. Odpovědi na tyto otázky bude práce hledat zejména v tvorbě české vizuální skupiny Macula, konkrétně pak v jejich projekcích z let 2009-2014, kdy ve skupině působili jako hlavní autoři Amar Mulabegović, Dan Gregor a Ondřej Skala. Samo- statná kapitola bude věnována historickému kontextu videomappingu a jeho vztahu k dalším formy pohyblivého obrazu. Těžištěm práce bude analýza jednotlivých mediálních rovin a po- stupů spojených s videomappingem. Práce bude vycházet z veřejně dostupných pramenů - ze záznamů jednotlivých představení, z dosud publikovaných odborných prací, z rozhovorů nebo dostupných...
|
|
|
Seriálová adaptace jako intersémiotický překlad: převod románu M. Atwood The Handmaid's Tale do televizního seriálu
Franková, Alžběta ; Kalivodová, Eva (vedoucí práce) ; Svatoňová, Kateřina (oponent)
Diplomová práce zkoumá seriálovou adaptaci, kterou chápe jako druh intersémiotického překladu. Zasazuje se o interdisciplinární přístup k adaptacím a kombinuje postupy translatologie, adaptačních studií, naratologie a filmové vědy. Analyzuje převod dystopického románu Margaret Atwood The Handmaid's Tale do první řady stejnojmenného televizního seriálu. Jako nástroj analýzy používá translatologicko-naratologicko-adaptační model Kateriny Perdikaki a s jeho pomocí sleduje a interpretuje posuny, k nimž při převodu dochází. Model kombinuje s přístupy Lindy Hutcheon a soustředí se na filmové prostředky (dialogy, voice-over, zvuk a hudbu, obraz, druhy záběru, pohyby a úhly kamery, střih, barvy, hloubku pole, světlo, narativní a fikční čas, herce, mizanscénu), jimiž seriál ztvárňuje významy v románu vyjádřené verbální narací.
|
|
|
Hra změn, diferencí, nenávazností a trhlin. Vidění filmového znaku Seijuna Suzukiho prostřednictvím filosofie Jacquese Derridy
Slavík, Benjamin ; Svatoňová, Kateřina (vedoucí práce) ; Vojvodík, Josef (oponent)
Tématem bakalářské práce je vztah myšlení francouzského post-strukturalistického filosofa Jacquese Derridy a filmové teorie, resp. filmového média. Teze předkládané studie zní: Filmový znak, podobně jako jiné znaky, nevykazuje koherentní strukturu; místo ní je naplněn změnami, zlomy, puklinami či trhlinami. První část textu se zaměřuje na analýzu některých Derridových pojmů: suplementu, diferӓnce, hymen a iterabilní struktury znaku. Navazující druhá část Derridovu teorii vztahuje k diskurzu mediální filosofie, konkrétně k myšlení německého filosofa Dietera Mersche. Třetí část pojednává o povaze filmového suplementu, tedy o vztahu mezi filmem realitou, či reprezentování reality filmem. Vyústěním této části je klíčová kapitola nahrazující film-analogon filmem-vpisem. Závěrečná část je věnována dekonstrukci japonského snímku Tokyo nagaremono (1966), jenž byl zvolen jako praktický příklad v předchozím textu rozvinuté teorie - struktury změn, zlomů, puklin či trhlin. Klíčová slova Dekonstrukce, mediální filosofie, Jacques Derrida, Dieter Mersch, post-strukturalismus, Seijun Suzuki
|
|
|
Hluboký čas Země: Aguirre, hněv boží
Sirůček, Jiří ; Svatoňová, Kateřina (vedoucí práce) ; Heczková, Libuše (oponent)
Otřes, který způsobilo zjištění, že Země přesahuje svou existencí lidi o miliardy let, byl po Koperníkově heliocentrismu dalším radikálním narušením představy člověka jako centra světa i vesmíru. Přestože koncept hlubokého času, a s ním i zpochybnění jedinečnosti subjektu, byl na poli exaktní vědy přijat relativně brzy, v řadě oblastí humanitních disciplín přetrvalo dualistické, teleologické a antropocentrické uvažování do jisté míry dodnes. Skrze motiv hluboké temporality Země sleduje bakalářská práce filozofické myšlenkové proudy, které "zrazují" pokantovskou tradici uvažování a snaží se reflektovat vnější svět ležící za hranicemi subjektivity, obracet pozornost k ne-lidskému a pokoušet se představit si jeho kvality, i když s nutným vědomím, že se vždy jedná "pouze" o spekulaci. Text nejdříve seznamuje čtenáře s některými z tendencí současné kontinentální filozofie, především spekulativním realismem, objektově orientovanou ontologií nebo novým materialismem, a propojuje je s pracemi z oblasti geologie, které zvažují možnosti, jak kognitivně pojmout rozsáhlou zemskou časovost. Poznatky tohoto myšlení bakalářská práce následně aplikuje na film Wernera Herzoga Aguirre, hněv Boží a ukazuje, jak může kinematografie díky specifickým vlastnostem filmového média přivádět pozornost ke vzdálené ne-lidské...
|
host ::
RSS.