|
The Flemish movement and the Czech national revival
Havlíčková, Andrea ; Van Bree, Cor (oponent) ; Janssens, Guy (vedoucí práce)
Česká a vlámská historie má mnoho společného: v obou zemích po určitou dobu dominovala jiná řeč, než byl jazyk domácího obyvatelstva, a v obou zemích se původní jazyk podařilo vzkřísit. Diplomová práce se zabývá právě tímto obdobím. Jejím předmětem je porovnání českého a vlámského národního hnutí. Obě hnutí byla konfrontována metodou tzv. synchronní komparace podle analogických historických situací. Cílem bylo zjistit, v jakých bodech se hnutí shodují a v jakých se naopak liší. Jako hlavní zdroje výzkumu sloužily Encyclopedie van de Vlaamse Beweging (1998) a České národní obrození (Kočí: 1978). V úvodní první části je vysvětlen pojem "národ", v následující druhé a třetí nastíněno historické pozadí obou hnutí. Národní hnutí jsou ve čtvrté kapitole rozdělena do tří fází. Těm jsou věnovány zbylé kapitoly, tedy pátá, šestá a sedmá, v nichž je popsán vývoj obou hnutí poskytující přehled o shodách a rozdílech mimo jiné v otázkách jazyka, literatury a politiky. Tato zjištění jsou poté shrnuta v závěru. Diplomová práce ukazuje, že vznik (české hnutí 1780, vlámské 1830) i průběh hnutí sice spadají do jiného časového období, ale obě byla zahájena ze stejného důvodu: podporovat a zkoumat národní jazyk, kulturu a literaturu. Jazyk byl nejprve kodifikován, teprve poté mohl být užíván i v praktickém životě. Bylo započato...
|
|
Buenos Aires očima Martínez Estrady a Borgese
Mojžíšová, Štěpánka ; Housková, Anna (vedoucí práce) ; Fousek, Michal (oponent)
Buenos Aires představuje ve dvacátých a třicátých letech dvacátého století prostředí, kde se mísí mnoho různých faktorů, které přinesla průmyslová revoluce, politika a celkově moderní pokrok. Z hlavního města se stává velkoměsto, a tím se mění charakter předměstí, které zasahuje až do pampy. Stále řidčeji se zde objevují argentinské typy jako gaučo a compadre, naopak roste počet migrantů, převážně italských, kteří nejenom dotváří sociální strukturu, ale pozměňují i některá argentinská specifika, například tango. Na tyto změny reagují ve svých dílech i dva velcí esejisté argentinské literatury, Ezequiel Martínez Estrada a Jorge Luis Borges. Martínez Estrada pesimistickým tónem poukazuje na soudobé palčivé problémy a "kritickou" situaci a obává se dalšího vývoje společnosti a města, které projevuje určité znaky degenerace. Borges se naopak obrací do minulosti a vytváří mytický mikrosvět předměstí Buenos Aires na přelomu devatenáctého a dvacátého století, které je založeno na jeho vzpomínkách, opírá se o literární dílo básníka Evarista Carriega a ve značné míře je také výplodem jeho fikce. Tento koncept mikrosvěta obsahuje všechny atributy, které Borgese i Martíneze Estradu lákaly a fascinovaly - Buenos Aires s určitou atmosférou nesnažící se kopírovat světová velkoměsta, předměstské vykřičené domy a v nich...
|
|
Únik ze zajetí smyslu: k subverzivní síle textů F. M. Dostojevského, F. Kafky a W. Gombrowicze
Jirsa, Tomáš ; Málek, Petr (oponent) ; Heczková, Libuše (vedoucí práce)
Zdá se, že otázka smyslu v literatuře vyvstává, sotva se pustíme do čtení. Čteme, procházíme místy, jež nám smysl textu scelují, či naopak narážíme na rýhy, hiáty a trhliny, jež četbu vyrušují, komplikují, mění její směr a pohyb. Potřeba smyslu jakéhokoli počínání je bytostná, stěží by bylo potýkání se s uměním výjimkou. Je ale smysl skutečně conditio sine qua non uměleckého díla? A pokud ano, není potom právě smysl svého druhu diktátem či dokonce spoutáním? Je-li naší jedinou možností potýkání se s literaturou četba a v jejích stopách vždy jdoucí interpretace, která ve své podstatě asociální dílo překládá vždy do obecnějšího a srozumitelnějšího kódu, než je autonomní jazyk psaní, je pak nasnadě, že se najdou díla, která se tomuto zploštění brání. Nejde o to, vytvářet další opozice a stavět proti sobě díla "přátelská", "srozumitelná" a díla radikální, asociální. To by nebylo k ničemu. Jde o to, naznačit sílu literatury, jež má moc smyslu i jeho rekonstrukcím unikat, sílu, která by se právě vzhledem ke své zatvrzelosti útočící na interpretační touhu po syntéze, systematizaci a zvýznamňování četby dala nazvat subverzivní.
|
|
Brány do neznáma: námět dvěří a bran v umění od starověku po 20. století
Jirátová, Kristýna ; Lahoda, Vojtěch (oponent) ; Konečný, Lubomír (vedoucí práce)
Diplomová práce Brány do neznáma se zabývá námětem dveří a bran v umění v rozsahu od starověkých kultur po 20. století. V obdobích starověkého Egypta a antického Řecka a Říma se jedná předevńím o funerální umění, tedy o dveře, zobrazované v hrobkách a na sarkofázích. Velký důraz je kladen na biblická podobenství a výjevy, v nich se vyskytují dveře, obsahující nějaké sdělení. Takovými výjevy jsou například Zvěstování Panně Marii či Poslední soud se svými branami Ráje a Pekla. Dále se práce zabývá změnami pojetí dveří v obdobích renesance, baroka a klasicismu, kde se opět hojně setkáváme s dveřmi jako součástmi náhrobků. V těchto obdobích, stejně jako v umění 19. století, symbolika dveří ustupuje mírně do pozadí. Samostatná část práce je věnována dveřím a průchodům na obrazech nizozemských mistrů 15. - 17. století, jejich interiéry jsou zaplněné větńinou otevřenými dveřmi, které v sobě nesou skryté významy. Symbolika a odlińné chápání prvku dveří se velmi rozńířilo v umění 20. století. Z tohoto období byla vybrána díla umělců, jako byl René Magritte, Marcel Duchamp či Salvador Dalí, ale také tvorba českých umělců Jakuba Schikanedera či Frantińka Muziky. V celé práci je kladen důraz na propojení výtvarného umění a literatury.
|
|
Ibn Sínův Živý, syn Bdícího: překlad a komentář
Vitásková, Magdaléna ; Ondráš, František (oponent) ; Kropáček, Luboš (vedoucí práce)
Předkládaná práce se skládá ze dvou hlavních částí, kterými jsou překlad a komentář filosoficko-mystického spisu ajj ibn Jaqn (Živý, syn Bdícího). Jeho autorem je významný filosof islámského Východu Ibn Sn (980-1037), jehož životopis je součástí práce. Ačkoli tento traktát nepatří mezi jeho nejznámnější díla, svými silnými narativními aspekty, estetickými hodnotami a hloubkou používané symboliky se řadí mezi skvosty klasické arabské literatury. Komentář je rozdělen do kapitol, které odpovídají filosofickým tématům obsaženým v traktátu. Hlavním motivem je cesta lidského intelektu za vyšším poznáním, na níž mu je průvodcem Aktivní intelekt ztělesněný v postavě Živého, syna Bdícího. Rozumová duše se poté, co si uvědomí svůj vlastní andělský potenciál, vydává na intelektuální pouť do světa oddělených forem, která vyvrcholí poznáním Boha. Ibn Sn pomocí tohoto symbolického příběhu vykládá ústřední prvky svého učení, kterými jsou nauka o intelektu, psychologie a epistemologický proces, nauka o látce a formě, kosmologie, emanační teorie, angelologie a teologie. Skrytým motivem a filosoficko-mystickým poselstvím díla je láska, která jakožto vzestupný princip stvoření představuje opačný proces, než jakým je emanace. Poslední kapitola popisuje traktát jako památku arabského písemnictví a zaměřuje se na jeho literární...
|
|
Prolínání výtvarných směrů ve vybraných literárních dílech konce 19. a počátku 20. století - Secesní tendence a mozaika
Procházková, Tereza ; Hrabáková, Jaroslava (oponent) ; Stejskalová, Anna (vedoucí práce)
Základní údaje: autor: Tereza Procházková název práce: Prolínání výtvarných směrů ve vybraných literárních dílech konce 19. a počátku 20. století - Secesní tendence a mozaika počet stran: Diplomová práce je zaměřena na interpretaci několika literárních děl z přelomu 19. a 20. století. Vybraná díla charakterizují určité prvky, náměty 109 a motivy, které se vyskytují ve výtvarném umění té doby. Dá se tedy hovořit o vzájemném prolínání literatury a výtvarného umění. Jde například o návrat k přírodě, která jak literatuře, tak secesnímu umění měla přinést obrodu, nebo o touhu po tvůrčí originalitě. Stejně jako do výtvarného umění stylu secese i do literatury vstoupila žena krásná jako přelud, která byla zobrazována nejčastěji ve dvou polohách - jako nezemská bytost - víla, nebo jako femme fatale. Počátky české secese s literaturou spojuje i obliba pohádek, pohádkových motivů a postav, snovost a lyričnost. Secesní ornament se v literatuře projevil i po stránce jazykové jako časté opakování slov, motivů nebo hláskových skupin. Důležitý z hlediska vzájemného ovlivňování literatury a výtvarné secese byl časopis Volné směry, vydávaný od roku 1896, který redigoval František Xaver Šalda spolu s výtvarníky Janem Preislerem a Stanislavem Suchardou a který v prvních ročnících obsahoval kromě nového umění i...
|
|
Prolínání literatury a filmu v románu Manuela Puiga
Lašťovková, Lucie ; Housková, Anna (vedoucí práce) ; Sánchez Fernández, Juan Antonio (oponent)
V diplomové práci "Prolínání literatury a filmu v románu Manuela Puiga" jsme se zabývali vztahem filmové a literární techniky v románu Nejhezčí tango. Cílem této práce bylo především zodpovědět na otázku, do jaké míry a jakým způsobem se tyto dvě formy uměleckého ztvárnění v díle prolínají a ovlivňují. V úvodní části práce jsme se pokusili charakterizovat vztah literatury a filmu jakožto dvou svébytných uměleckých forem, které využívají k zobrazení daných jevů odlišné výrazové prostředky. Nastínili jsme, jaké prostředky to jsou a zda se filmový a literární jazyk skutečně výrazněji liší. V této části jsme se dále zabývali vlivem filmového umění na tvorbu Manuela Puiga obecně. Zmínili jsme názory kritiků i spisovatele na přítomnost či nepřítomnost prvků filmového jazyka v jeho románech, a to jak prvků v oblasti formy (vypravěč, charakteristika postav, dialog), tak tematické stránky (sentimentální motivy, melodrama). V hlavní části diplomové práce jsme se zaměřili na Puigův román Nejhezčí tango a přítomnost jednotlivých uměleckých postupů a prvků, které byly představeny v části předchozí. Charakterizovali jsme formu tohoto díla, a to především s ohledem na titul, kompoziční členění románu, vypravěče a s tím související způsob popisu postav. Konstatovali jsme, že pozice vypravěče je pro toto dílo klíčová,...
|
|
Estetika a poetika současného cirkusu (od moderního cirkusu až po současný aneb systematické prolínání jednotlivých umění s cílem vytvořit umění absolutní)
Štefanová, Veronika ; Pšenička, Martin (oponent) ; Christov, Petr (vedoucí práce)
Cílem diplomové práce bylo zmapovat a popsat základní charakteristiku současného cirkusu a dokázat jeho uměleckou svéprávnost a samostatnost. V devíti samostatných kapitolách se věnuji podrobnému rozboru aspektů typických pro nový a především současný cirkus. Jednotlivé kapitoly jsou věnovány vzniku moderního cirkusu a jeho postupnému vývoji až k cirkusu současnému. Dále se zabývám rozborem jednotlivých cirkusových umění a jejich specifikám, cirkusové architektuře, fyzické i herecké průpravě cirkusových umělců a neméně i lidskému tělu, jakožto primárnímu výrazovému prostředku současného cirkusu. Podstatnou část práce tvoří popis jednotlivých složek cirkusové inscenace, jejichž funkce jsou uváděny ve vztahu k tvorbě současných cirkusových souborů. V předposlední kapitole je uveden podrobný popis čtyř inscenací čtyř různých francouzských souborů současného cirkusu. Diplomová práce je inspirována převážně teoretickou literaturou pocházející z francouzského prostředí. Jednotlivé příklady se tudíž zaměřují na soubory pocházející z Francie nebo frankofonních oblastí. Základní metoda výzkumu se zakládala na vyhledávání a důkladném studiu na cirkus zaměřené teoretické literatury, rozhovorech se současnými cirkusovými umělci, pedagogy a teoretiky a na analýze zhlédnutých představení.
|
|
Prolínání literatury a filmu v románu Manuela Puiga
Lašťovková, Lucie ; Sánchez Fernández, Juan Antonio (oponent) ; Housková, Anna (vedoucí práce)
V diplomové práci "Prolínání literatury a filmu v románu Manuela Puiga" jsme se zabývali vztahem filmové a literární techniky v románu Nejhezčí tango. Cílem této práce bylo především zodpovědět na otázku, do jaké míry a jakým způsobem se tyto dvě formy uměleckého ztvárnění v díle prolínají a ovlivňují. V úvodní části práce jsme se pokusili charakterizovat vztah literatury a filmu jakožto dvou svébytných uměleckých forem, které využívají k zobrazení daných jevů odlišné výrazové prostředky. Nastínili jsme, jaké prostředky to jsou a zda se filmový a literární jazyk skutečně výrazněji liší. V této části jsme se dále zabývali vlivem filmového umění na tvorbu Manuela Puiga obecně. Zmínili jsme názory kritiků i spisovatele na přítomnost či nepřítomnost prvků filmového jazyka v jeho románech, a to jak prvků v oblasti formy (vypravěč, charakteristika postav, dialog), tak tematické stránky (sentimentální motivy, melodrama). V hlavní části diplomové práce jsme se zaměřili na Puigův román Nejhezčí tango a přítomnost jednotlivých uměleckých postupů a prvků, které byly představeny v části předchozí. Charakterizovali jsme formu tohoto díla, a to především s ohledem na titul, kompoziční členění románu, vypravěče a s tím související způsob popisu postav. Konstatovali jsme, že pozice vypravěče je pro toto dílo klíčová,...
|
|
Svět Harryho Pottera v překladu do češtiny a slovenštiny
Miššíková, Martina ; Josek, Jiří (vedoucí práce) ; Podaný, Richard (oponent)
Tato práce popisuje převod kulturně a pragmaticky relevantních jevů v překladu prvních tří dílů série o Harrym Potterovi do češtiny a slovenštiny. Autorkou originálu je J. K. Rowlingová, překladateli do češtiny jsou Pavel a Vladimír Medkovi, do slovenštiny Jana Petrikovičová a Ol'ga Kralovičová. Obsahem první kapitoly je žánrový rozbor originálu. Na to, co je vnímáno jako původní tvorba fantasy, má vliv místní literárně-vědná tradice. Díla s prvky fantasy pro děti bývají v českém a slovenském literárním kontextu obvykle řazena k žánru moderní autorské pohádky, nebo do příběhové I dobrodružné prózy s dětským hrdinou. V současné době přispívá překladová literatura k rostoucímu povědomí o žánru fantasy. Konstitutivním prvkem žánru fantasy je sekundární svět, HP je dílo se sekundárním světem otevřeným. Druhá kapitola představuje přehled translatologické teorie o překladu a překládání literatury pro děti a mládež (LDM). Nejdůležitější z hlediska vymezení LDM a jejího překladu je kategorie příjemce. Překladatelka a translatoložka R. Oittinenová (2000) vychází z teorie skoposu a tvrdí, že adaptace jako filosofická kategorie je inherentním rysem překládání. Překladatel může být věrný autorovi originálu díky tomu, že bude věrný cílovému čtenáři. Slovenská i česká škola překladu rovněž považuje dětského čtenáře...
|
host ::
