|
|
Mykobionti vegetativních orgánů dominantní středomořské trávy posidonie Neptunovy
Soperová, Beáta ; Vohník, Martin (vedoucí práce) ; Kohout, Petr (oponent)
Posidonie Neptunova je dominantní mořskou travou Středozemního moře a její mykobiom je zejména v posledních letech studován stále intenzivněji. Byly již popsány desítky hub asociovaných s kořeny, oddenky nebo listy, zcela však chybí studie mykobiomu listových pochev. Jedním z mykobiontů asociovaných s kořeny je i Posidoniomyces atricolor, který dosud nebyl izolován z žádného jiného orgánů. Tato práce se snažila popsat mykobiom vegetativních orgánů p. Neptunovy dvěma různými metodickými přístupy. Mikroskopické pozorování potvrdilo výskyt houbové kolonizace ve všech vegetativních orgánech s výjimkou listů. Závěry z mikroskopické části se následně podařilo ověřit izolací a identifikací celé řady endomykobiontů, včetně P. atricolor, který byl poprvé izolován také z oddenků a listových pochev. Mykobiom listových pochev byl pak popsán vůbec poprvé.
|
|
|
Phytomyxid infection of the seagrass Halophila stipulacea: phylogeny, distribution and new insights into its life cycle
Kolátková, Viktorie ; Vohník, Martin (vedoucí práce) ; Škaloud, Pavel (oponent)
1 ABSTRAKT Mořské nádorovky (Cercozoa: Phytomyxea) představují skupinu obligátních, biotrofních eukaryot parazitujících na řasách, oomycetech a řadící se mezi tři taxony, obecně považované za patogeny mořských trav. Kvůli svému nenápadnému vzhledu bývají v přírodě pozorovány pouze ojediněle a o jejich diverzitě, distribuci či životních cyklech je dodnes dostupných jen velmi málo informací. Za účelem širšího porozumění těchto záhadných mořských protistů byl v rámci této práce proveden rozsáhlý výzkum nádorovky napadající invazní mořskou trávu Halophila stipulacea. K přiblížení její ekologie, zeměpisného rozšíření a fylogenetického zařazení v rámci třídy Phytomyxea byla použita široká škála metod, zahrnující pozorování in situ, světelnou a elektronovou mikroskopii a molekulární analýzy. Přítomnost daného druhu byla potvrzena v Rudém, Středozemním i Karibském moři, naznačujíc možnou souběžnou migraci parazita s hostitelem v globálním měřítku. Z fylogenetického hlediska představuje tato nádorovka prvního a dosud jediného popsaného zástupce environmentální skupiny "TAGIRI-5", která, vedle již ustanovených řádů Plasmodiophorida a Phagomyxida, tvoří zřejmě zcela novou větev třídy Phytomyxea. Shromážděná data o promořenosti jednotlivých zkoumaných populací mořských trav a období výskytu infekce vykazují zajímavý...
|
|
|
Wood wide web - myceliální propojení rostlin
Antl, Tomáš ; Vohník, Martin (vedoucí práce) ; Kolaříková, Zuzana (oponent)
Mykorhizní mycelium může tvořit kontinuální síť (tzv. myceliální síť) a propojovat řadu rostlin nebo i celé společenstvo v daném ekosystému. Sdílené myceliální sítě mají v rostlinném světě řadu důležitých fyziologických a ekologických důsledků. Předkládaná práce si klade za cíl vytvořit přehled o současných poznatcích týkajících se myceliálního propojení rostlin. Dalším cílem je zhodnotit závěry jednotlivých pozorování a experimentů, které byly na toto téma uskutečněny. Úvodní kapitoly 1 a 2 popisují jednotlivé typy mykorhizních symbióz (arbuskulární, orchideoidní, ektomykorhiza, erikoidní a monotropoidní mykorhizní symbióza), jejich charakteristiky a schopnost tvořit myceliální propojení rostlin. V následujících kapitolách 3 a 4 jsou popsány ekofyziologické důsledky myceliálního propojení rostlin, jako např. udržování stability rostlinných populací, parazitování invazních rostlin na CMN, hypotéza rostlinných společenstev a meta sítí. Skrze mycelium mykorhizních hub může docházet k přenosu různých látek mezi dvěma a více rostlinami. Jsou to jednak minerální látky (zejména dusík a fosfor), ale třeba i uhlíkaté organické látky, voda, signální látky apod. Myceliální sítě umožňují vznik ekologických fenoménů jako je mixotrofie a mykoheterotrofie, epiparazitizmus či efekt chůvy. Poslední část práce...
|
|
|
Kořenoví mykobionti vřesovcovitých rostlin: diverzita, distribuce a interakce s okolními rostlinami
Kolátková, Viktorie ; Vohník, Martin (vedoucí práce) ; Baláž, Milan (oponent)
Kořeny vřesovcovitých rostlin poskytují útočiště řadě houbových endofytů a mykorhizních hub. V rámci čeledi můžeme pozorovat minimálně čtyři typy mykorhizních symbióz, z nichž nejrozšířenějším je erikoidní mykorhizní (ErM) symbióza. Právě tento symbiotický vztah umožňuje vřesovcovitým rostlinám přežít v mnoha odlišných a často velmi nehostinných habitatech celého světa (od tropického mlžného lesa, po vřesoviště arktické tundry). Skupina hub, které se na něm podílejí, se v minulosti jevila být jako velice úzká hrstka askomycetů, konkrétně pak druhy Rhizoscyphus ericae (Read) Zhang & Zhuang a Oidiodendron maius Barron. S rozvojem molekulárních metod však došlo k jejímu rozšíření o mnoho dalších druhů spadajících i do oddělení stopkovýtrusých hub, zejména pak do řádu Sebacinales. Diverzita ErM houbových společenstev se na různých geografických lokalitách liší a bývá ovlivněna dalšími faktory jako nadmořskou výškou nebo typem ekosystému. Podrobnější druhová distribuce však zůstává kvůli nedostatku dostupných dat stále neznámá. Ačkoliv se jedná především o symbionty vřesovcovitých rostlin, mohou některé ErM houby kolonizovat i jiné rostlinné druhy. Jejich efekt na tyto pseudohostitele není zatím zcela objasněn. Primárně však zvyšují vitalitu vřesovcovitých rostlin a poskytují jim výhodu v kompetici s...
|
|
|
Ekofyziologický význam houbových symbióz kořenů středomořských trav
Borovec, Ondřej ; Vohník, Martin (vedoucí práce) ; Gryndler, Milan (oponent)
Mořské trávy, jediná skupina trvale ponořených cévnatých rostlin v mořském prostředí, tvoří důležitou složku ekosystému mořského dna. Hrají významnou roli v primární produkci, jsou schopny akumulace a následně i redistribuce uhlíku v prostředí, mění dynamiku proudění vody u mořského dna a symbioticky asociují s celou řadou organismů. Ačkoli bylo během posledních let vypracováno několik studií týkajících se symbióz mořských trav s různými organismy včetně endofytických hub a bakterií, naše znalosti v tomto poli jsou dosud velmi omezené. Obecně se předpokládá, že kořenové systémy mořských trav na rozdíl od většiny terestrických rostlin neasociují s mutualistickými mykorhizními houbami a že houbové endofyty netvoří žádné specifické asociace se svými hostitelskými rostlinami. Nedávno jsme však v kořenech endemického druhu mořské trávy z oblasti Středozemního moře posidonie Neptunovy (Posidonia oceanica L. (Delile) objevili endofytickou houbu, která svou morfologií připomínala dark septate endophytes (DSE). Provedli jsme odběr vzorků kořenů posidonií na mnoha lokalitách po celém Středomoří. S využitím mikroskopie, kultivace hub a jejich molekulární detekce jsme identifikovali oblast rozšíření a taxonomickou příslušnost endofytické houby. Posidonie Neptunovy jsou v rozsáhlém areálu od jihovýchodního...
|
|
|
Houbové symbiózy v kořenech mořských trav rodu Posidonia: distribuce, fenotypová a genotypová variabilita a potenciální ekofyziologický význam
Borovec, Ondřej ; Vohník, Martin (vedoucí práce) ; Gryndler, Milan (oponent) ; Adamec, Lubomír (oponent)
Kořeny rostlin hostí široké spektrum endofytických hub, od parazitických přes neutralistické až po mutualistické mykorhizní houby. V terestrickém prostředí jsou tyto houby poměrně dobře prozkoumány, ale co se týče vodních rostlin, naše znalosti jsou značně omezené. Obzvláště málo je známo o houbách asociovaných s kořeny mořských trav, jediné skupiny cévnatých rostlin trvale ponořených pod mořskou hladinou. Zaměřili jsme se na studium kořenů mořské trávy posidonie Neptunovy, endemického druhu Středozemního moře. V jejích kořenech jsme zjistili přítomnost endofytických hub. S využitím mikroskopických technik jsme studovali jejich morfologii. Izolací a následnými molekulárními analýzami mykobiontů jsme pak odhalili jejich taxonomickou příslušnost. V celém rozsáhlém areálu Středozemního moře od Španělska po jižní Turecko jsme zaznamenali výskyt symbiózy kořenů p. Neptunovy s tmavě zbarvenou septovanou houbou. Tato houba se vyznačuje charakteristickými strukturami, kterými jsou povrchové hyfy tvořící někdy souvislý plášť nebo hustou hyfovou síť, dále vnitrokořenové hyfy rostoucí mezi buňkami, řidčeji i uvnitř buněk, a konečně vnitrobuněčná mikrosklerocia. Celkově se tento endofyt podobá dark septate endophytes (DSE), běžným symbiontům terestrických i sladkovodních rostlin. V několika následných studiích jsme se...
|
|
|
Mykorhizní a endofytické houby v kořenech vodních rostlin
Borovec, Ondřej ; Vohník, Martin (vedoucí práce) ; Kolařík, Miroslav (oponent)
Interakce mezi houbou a rostlinou jsou přítomné všude kolem nás. Jen stěží bychom hledali rostlinu, která nemá v rhizosféře ani jednu hyfu nebo není napadena houbovým patogenem. Zatímco v terestrických ekosystémech jsou interakce těchto organismů zmapovány kvalitně a systematicky, pod vodní hladinou je situace zcela jiná. Vzhledem k obtížné přístupnosti podvodních ekosystémů a také obrovskému ekonomickému významu interakcí terestrických, které zaměstnávají většinu odborníků z oboru, jsou vodní houby a jejich vztah k rostlinám dosud ne zcela probádaným tématem. Ve vodním prostředí byly objeveny všechny základní typy interakcí rostlina-houba. Z mutualistických, tedy mykorhizních asociací je stejně jako na souši nejrozšířenější arbuskulární mykorhiza, naopak ostatní známé typy mykorhiz jako orchideoidní nebo erikoidní se pod vodou nevyskytují vzhledem k absenci příslušných hostitelských rostlin. Široce rozšířený je endofytismus. Běžně jsou v kořenech vodních rostlin pozorovány i vřeckovýtrusé houby s tmavými přepážkovanými hyfami, které se označují se souhrnným pojmem "dark septate endophytes" (DSE). Zdá se, že jsou stejně rozšířeny ve vodě, jako na souši. V neposlední řadě napadá vodní rostliny mnoho houbových endoparazitů. AMH mohou ve vodním prostředí hrát důležitou roli v příjmu živin u některých...
|
|
|
Interakce v rhizosféře erikoidně mykorhizních rostlin
Vohník, Martin ; Vosátka, Miroslav (vedoucí práce) ; Cudlín, Pavel (oponent) ; Kavková, Miloslava (oponent)
Shrnutí Teto DP se zbývá vybranými interakcemi, probíhajícímiv rhizosféřeerikoídněmykorhiztích rostlin. Zkoumané vztahy zahmují: (i) interakce mezí eríkoidně mykorhízními(ErM) houbami a tmavými přepážkovanýmiendoýtickými (DSE) houbami;(ii) ínterakccmezi vřesovcoviými rostlinamia ErM houbami, ektomykorhiztími(EcM) houbmi a houbmi sdosudnevyjasněnýmmykorhimímstafutem;(iii) intenkce mczi ErM a DSE houbamiapMnímíkrytenkami.Hlamí ponatky, dosažcnév rámci DP' jsounásledující: ErM e DSE.asocirce Jsou souěasně pňtomny v kořenech všech zkoumených Íododendronů nrpříč ewopským kont|n€ntem, rěkollv jejich proPorce se |išl zejména v závis|ostl na reměpisné šlřte. Ko|onizece DSE houbami je negativně kore|ovánr 3 kolonizací ErM houbami. DSE bouby tvoff v koř€nech rododendronů morfo|oglcké $truktury' ve|mI Podobné strukturám tvořtným ErM houbam|. To podstatně ztěžuie morfolog|cké rozlišenÍErM e DsE.asocircc' Y in vltro podm|nkóch má DsE-asocirce na růstvřesovcoúté rostliny neutrÁ|ní ažnegativn| v|iv' zrt|mco ErM má vliv neutrální až pozitivni. Tento vliv je korelován s proporcemi DSE a ErM ko|oninc€ vkořenech rostl|ny. ErM houby maiÍ rlespoň v|n vitro podm|nkóch schopnost zmlrňovat negat|vnÍ vliv DSE hub' v ex vitro podmínkách mai| EřM houby ne růst a přiJem ávin vřesovcovitou Ťost|inou podtivní vliv' který může být...
|
|
|
Houboví kořenoví symbionti mořských trav Posidonia oceanica (Posidoniaceae) a Thalassodendron ciliatum (Cymodoceaceae)
Soperová, Beáta ; Vohník, Martin (vedoucí práce) ; Mrnka, Libor (oponent)
Mořské trávy tvoří významnou část mořské vegetace a jejich porosty slouží jako habitat pro mnohé další organismy. Stejně jako suchozemské rostliny mohou i mořské trávy asociovat s různými druhy hub od parazitických až po endofytické. Za jedny z nejlépe prostudovaných mořských trav jsou považovány Posidonia oceanica a Thalassodendron ciliatum, jejichž ontogenetický vývoj je velmi podobný. Semenáčky obou druhů mají primární kořen s hustým kořenovým vlášením, který je v pozdějším vývoji nahrazen kořeny sekundárními. Dospělí jednici P. oceanica a T. ciliatum v drtivé většině případů na sekundárních kořenech již kořenové vlásky netvoří. Zdá se, že u P. oceanica je tento přechod od kořenů s vlášením po kořeny bez kořenových vlásků spojen s interakcí s endofytickými houbami. Pro druh T. ciliatum je výskyt interakce s endofytickými houbami dosud nejasný. Shrnutí dosavadních znalostí o kořenovém vlášení a houbových kořenových symbiontech druhů P. oceanica a T. ciliatum odhalilo neúplnost znalostí týkajících se vlivu endofytických hub na kořeny a tvorbu kořenových vlásků u P. oceanica a úplnou absenci studií mykobiontů T. ciliatum. Shrnutí dále vedlo k hypotéze možné koevoluce endofytických hub a mořské trávy P. oceanica.
|
|
|
Phytomyxid infection of the seagrass Halophila stipulacea: phylogeny, distribution and new insights into its life cycle
Kolátková, Viktorie ; Vohník, Martin (vedoucí práce) ; Škaloud, Pavel (oponent)
1 ABSTRAKT Mořské nádorovky (Cercozoa: Phytomyxea) představují skupinu obligátních, biotrofních eukaryot parazitujících na řasách, oomycetech a řadící se mezi tři taxony, obecně považované za patogeny mořských trav. Kvůli svému nenápadnému vzhledu bývají v přírodě pozorovány pouze ojediněle a o jejich diverzitě, distribuci či životních cyklech je dodnes dostupných jen velmi málo informací. Za účelem širšího porozumění těchto záhadných mořských protistů byl v rámci této práce proveden rozsáhlý výzkum nádorovky napadající invazní mořskou trávu Halophila stipulacea. K přiblížení její ekologie, zeměpisného rozšíření a fylogenetického zařazení v rámci třídy Phytomyxea byla použita široká škála metod, zahrnující pozorování in situ, světelnou a elektronovou mikroskopii a molekulární analýzy. Přítomnost daného druhu byla potvrzena v Rudém, Středozemním i Karibském moři, naznačujíc možnou souběžnou migraci parazita s hostitelem v globálním měřítku. Z fylogenetického hlediska představuje tato nádorovka prvního a dosud jediného popsaného zástupce environmentální skupiny "TAGIRI-5", která, vedle již ustanovených řádů Plasmodiophorida a Phagomyxida, tvoří zřejmě zcela novou větev třídy Phytomyxea. Shromážděná data o promořenosti jednotlivých zkoumaných populací mořských trav a období výskytu infekce vykazují zajímavý...
|
host ::
RSS.