|
|
Phytomyxid infection of the seagrass Halophila stipulacea: phylogeny, distribution and new insights into its life cycle
Kolátková, Viktorie ; Vohník, Martin (vedoucí práce) ; Škaloud, Pavel (oponent)
1 ABSTRAKT Mořské nádorovky (Cercozoa: Phytomyxea) představují skupinu obligátních, biotrofních eukaryot parazitujících na řasách, oomycetech a řadící se mezi tři taxony, obecně považované za patogeny mořských trav. Kvůli svému nenápadnému vzhledu bývají v přírodě pozorovány pouze ojediněle a o jejich diverzitě, distribuci či životních cyklech je dodnes dostupných jen velmi málo informací. Za účelem širšího porozumění těchto záhadných mořských protistů byl v rámci této práce proveden rozsáhlý výzkum nádorovky napadající invazní mořskou trávu Halophila stipulacea. K přiblížení její ekologie, zeměpisného rozšíření a fylogenetického zařazení v rámci třídy Phytomyxea byla použita široká škála metod, zahrnující pozorování in situ, světelnou a elektronovou mikroskopii a molekulární analýzy. Přítomnost daného druhu byla potvrzena v Rudém, Středozemním i Karibském moři, naznačujíc možnou souběžnou migraci parazita s hostitelem v globálním měřítku. Z fylogenetického hlediska představuje tato nádorovka prvního a dosud jediného popsaného zástupce environmentální skupiny "TAGIRI-5", která, vedle již ustanovených řádů Plasmodiophorida a Phagomyxida, tvoří zřejmě zcela novou větev třídy Phytomyxea. Shromážděná data o promořenosti jednotlivých zkoumaných populací mořských trav a období výskytu infekce vykazují zajímavý...
|
|
|
Kořenoví mykobionti vřesovcovitých rostlin: diverzita, distribuce a interakce s okolními rostlinami
Kolátková, Viktorie ; Vohník, Martin (vedoucí práce) ; Baláž, Milan (oponent)
Kořeny vřesovcovitých rostlin poskytují útočiště řadě houbových endofytů a mykorhizních hub. V rámci čeledi můžeme pozorovat minimálně čtyři typy mykorhizních symbióz, z nichž nejrozšířenějším je erikoidní mykorhizní (ErM) symbióza. Právě tento symbiotický vztah umožňuje vřesovcovitým rostlinám přežít v mnoha odlišných a často velmi nehostinných habitatech celého světa (od tropického mlžného lesa, po vřesoviště arktické tundry). Skupina hub, které se na něm podílejí, se v minulosti jevila být jako velice úzká hrstka askomycetů, konkrétně pak druhy Rhizoscyphus ericae (Read) Zhang & Zhuang a Oidiodendron maius Barron. S rozvojem molekulárních metod však došlo k jejímu rozšíření o mnoho dalších druhů spadajících i do oddělení stopkovýtrusých hub, zejména pak do řádu Sebacinales. Diverzita ErM houbových společenstev se na různých geografických lokalitách liší a bývá ovlivněna dalšími faktory jako nadmořskou výškou nebo typem ekosystému. Podrobnější druhová distribuce však zůstává kvůli nedostatku dostupných dat stále neznámá. Ačkoliv se jedná především o symbionty vřesovcovitých rostlin, mohou některé ErM houby kolonizovat i jiné rostlinné druhy. Jejich efekt na tyto pseudohostitele není zatím zcela objasněn. Primárně však zvyšují vitalitu vřesovcovitých rostlin a poskytují jim výhodu v kompetici s...
|
|
|
Phytomyxid infection of the seagrass Halophila stipulacea: phylogeny, distribution and new insights into its life cycle
Kolátková, Viktorie ; Vohník, Martin (vedoucí práce) ; Škaloud, Pavel (oponent)
1 ABSTRAKT Mořské nádorovky (Cercozoa: Phytomyxea) představují skupinu obligátních, biotrofních eukaryot parazitujících na řasách, oomycetech a řadící se mezi tři taxony, obecně považované za patogeny mořských trav. Kvůli svému nenápadnému vzhledu bývají v přírodě pozorovány pouze ojediněle a o jejich diverzitě, distribuci či životních cyklech je dodnes dostupných jen velmi málo informací. Za účelem širšího porozumění těchto záhadných mořských protistů byl v rámci této práce proveden rozsáhlý výzkum nádorovky napadající invazní mořskou trávu Halophila stipulacea. K přiblížení její ekologie, zeměpisného rozšíření a fylogenetického zařazení v rámci třídy Phytomyxea byla použita široká škála metod, zahrnující pozorování in situ, světelnou a elektronovou mikroskopii a molekulární analýzy. Přítomnost daného druhu byla potvrzena v Rudém, Středozemním i Karibském moři, naznačujíc možnou souběžnou migraci parazita s hostitelem v globálním měřítku. Z fylogenetického hlediska představuje tato nádorovka prvního a dosud jediného popsaného zástupce environmentální skupiny "TAGIRI-5", která, vedle již ustanovených řádů Plasmodiophorida a Phagomyxida, tvoří zřejmě zcela novou větev třídy Phytomyxea. Shromážděná data o promořenosti jednotlivých zkoumaných populací mořských trav a období výskytu infekce vykazují zajímavý...
|
|
|
Kořenoví mykobionti vřesovcovitých rostlin: diverzita, distribuce a interakce s okolními rostlinami
Kolátková, Viktorie ; Vohník, Martin (vedoucí práce) ; Baláž, Milan (oponent)
Kořeny vřesovcovitých rostlin poskytují útočiště řadě houbových endofytů a mykorhizních hub. V rámci čeledi můžeme pozorovat minimálně čtyři typy mykorhizních symbióz, z nichž nejrozšířenějším je erikoidní mykorhizní (ErM) symbióza. Právě tento symbiotický vztah umožňuje vřesovcovitým rostlinám přežít v mnoha odlišných a často velmi nehostinných habitatech celého světa (od tropického mlžného lesa, po vřesoviště arktické tundry). Skupina hub, které se na něm podílejí, se v minulosti jevila být jako velice úzká hrstka askomycetů, konkrétně pak druhy Rhizoscyphus ericae (Read) Zhang & Zhuang a Oidiodendron maius Barron. S rozvojem molekulárních metod však došlo k jejímu rozšíření o mnoho dalších druhů spadajících i do oddělení stopkovýtrusých hub, zejména pak do řádu Sebacinales. Diverzita ErM houbových společenstev se na různých geografických lokalitách liší a bývá ovlivněna dalšími faktory jako nadmořskou výškou nebo typem ekosystému. Podrobnější druhová distribuce však zůstává kvůli nedostatku dostupných dat stále neznámá. Ačkoliv se jedná především o symbionty vřesovcovitých rostlin, mohou některé ErM houby kolonizovat i jiné rostlinné druhy. Jejich efekt na tyto pseudohostitele není zatím zcela objasněn. Primárně však zvyšují vitalitu vřesovcovitých rostlin a poskytují jim výhodu v kompetici s...
|
host ::
RSS.