|
|
Jmenovací pravomoce prezidenta republiky podle Ústavy ČR a jejich komparace s ústavní listinou z roku 1920
Brázdilová, Jana ; Gronský, Ján (vedoucí práce) ; Kudrna, Jan (oponent)
Závěr Úkolem této práce bylo první ucelené zpracování tématu "jmenovací pravomoce prezidenta republiky podle Ústavy ČR a jejich komparace s ústavní listinou z roku 1920". Tato práce si nekladla za cíl rozebrat a prozkoumat všechny jmenovací pravomoci prezidenta, jak na základě platné Ústavy, tak podle ústavní listiny z roku 1920, což ani s ohledem na rozsah práce nebylo možné. V práci jsem se soustředila na vybrané pravomoce, které jsem považovala za nejpodstatnější. Vzhledem k rozsahu práce nebyly vybrané pravomoce rozpracovány do všech detailů, ale byly pouze uvedeny hlavní problémy a fakta s nimi související. Z provedeného srovnání je jednoznačně patrná návaznost obou dokumentů. Pravomoce prezidenta v obou historických obdobích vykazují výrazné shody. Přesto lze konstatovat, že pravomoce prezidenta dle současné Ústavy ČR vykazují určité "oslabení". Jako příklad tohoto "oslabení" můžeme uvést pravomoc prezidenta jmenovat a odvolávat vládu. V čl. 62 písm. a) Ústavy se odděluje předseda vlády od dalších členů vlády: "Prezident republiky jmenuje a odolává předsedu a další členy vlády a přijímá jejich demisi, odvolává vládu a přijímá její demisi," a dále upřesněno v čl. 68 odst. 2. Ústavy "Předsedu vlády jmenuje prezident republiky a na jeho návrh jmenuje ostatní členy vlády…". Jak můžeme dovodit...
|
|
| |
|
| |
|
|
Mnichovský diktát a jeho důsledkyz hlediska ústavního práva
Dvořák, Petr ; Hřebejk, Jiří (oponent) ; Gronský, Ján (vedoucí práce)
- 75 - konstrukce v podstatě skrytě recipoval množství právních předpisů náležejících k jinému než čs. právnímu řádu a až na výjimky uznal i platnost rozhodnutí státních orgánů z doby nesvobody".204 Konečně prosazení československé kontinuity je pouze otázkou úzké skupiny osob. Požadoval bych zde přece jenom něco více. Chybí mi zde právě vůle národa udržet svou státnost, která byla za Protektorátu přece jen vyšší, ale téměř nulová v období II. republiky. Další ze zásadních bodů pak vidím v ustavení Slovenské národní rady vzniklé v prosinci na 1943 na základě tzv. Velikonoční dohody. Ta se prohlásila za nejvyšší orgán slovenského odboje a převzala na Slovensku veškerou moc. Tak byl založen právní dualismus. Navíc se tato postavila proti Benešově teorii politické a právní kontinuity Československa.205 Vzhledem ke složitosti celé problematiky, a to nejen samotné kontinuity, ale rovněž tak dílčích otázek ji provázejících, není možné podat jednoznačné vyjádření. A je to možná dobře, neboť další názory přináší další pohledy a možnosti zkoumání. Jakkoliv všeobecně přijímaná je teorie kontinuity dle mého názoru minimálně diskutabilní a s mnoha slabými místy, a to jak po stránce kontinuity právní, tak té státní. I když tedy souhlasím s neplatností Mnichovské dohody a i přes výhrady ke kontinuitě funkce prezidenta...
|
|
| |
|
| |
|
| |
|
|
Ústavodárné Národní shromáždění v letech 1946 - 1948
Tkadlec, Jaroslav ; Gronský, Ján (vedoucí práce) ; Kudrna, Jan (oponent)
99 ZÁVĚR Předkládaná práce si v úvodu položila několik otázek, na které měly být v jednotlivých kapitolách nalezeny odpovědi. Na hlavní z nich, sice na otázku, zda Ústavodárné Národní shromáždění splnilo zadání k vypracování a přijetí nové ústavy, je třeba odpovědět záporně. Formálně ÚNS svůj hlavní úkol splnilo, nicméně Ústava 9.května z výše popsaných důvodů nemůže být považována za ústavu demokratického právního státu, obsahující ve svých ustanoveních garanci základních lidských práv a svobod, nezávislou justici, dělbu moci a další instituty právního státu. Na druhou stranu se dá souhlasit s názorem, že i přes únorové události zakotvovala spíše poměry předúnorové, což by se s jistou dávkou zjednodušení dalo považovat za splnění zadání spočívající v ústavním zakotvení poválečných změn. Následující léta však tento částečný úspěch poněkud mění. Přebíráním sovětských vzorů je ústavní listina opakovaně měněna a doplňována a také v masovém měřítku porušována, obcházena a široce a svévolně interpretována. Na druhou stranu je třeba poukázat na fakt, že vina za nesplnění hlavního úkolu neleží v převážné části na samotném zákonodárném sboru. Ten již od počátku své činnosti znamenal určité zrcadlení sporů a následující krize odehrávající se ve vládě a na půdě Národní fronty, čemuž odpovídala i jeho nečinnost při...
|
|
| |
|
| |
host ::
RSS.