|
|
Literatura architextového pnutí
Šidák, Pavel ; Wiendl, Jan (vedoucí práce) ; Bílek, Petr (oponent) ; Vojvodík, Josef (oponent)
Práce se věnuje literatuře ovlivněné náboženským zážitkem. Rezignujeme na pokus o řešení celku problematiky vztahu estetiky a teologie; cílem je popsat tzv. "katolickou" literaturu jako jeden z možných modelů "náboženské" literatury. Ideální případ tohoto modelu a materiálové východisko je kniha Zeměžluč (1931) Jana Čepa. Práce má tři části: první část shrnuje dosavadní diskusi o problému obecně (kap. 1), v teologii a literární vědě (kap. 2 a 4) a prověřuje nosnost pojmu "ideologie" (kap. 3). Druhá část rozvíjí naše teoretická východiska, teorii intertextuality a teorii interdiskurzivity (kap. 6). Předmět zkoumání totiž není ani literárně-dějinná epocha ani tradičně chápaný žánr. Chápeme jej jako splynutí dvou textových (znakových) oblastí. Teorie interdiskurzivity umožňuje sledovat textualizaci náboženství, mechanismus, během něhož se z reálného katolictví jakožto religiózního faktu stává znakový systém, tj. text, který podléhá obecným zákonitostem a možnostem popisu textu (Lotman, Pjatigorskij) (kap. 7). Všechny vazby k náboženství jsou transponovány do roviny inter/textové, resp. interdiskurzivní; sémiotický přístup nás tak definitivně vymezuje od ideologie. Spolu s ostatními texty (v úzkém i v nejširším významu slova) vytváří znakové náboženství sémantickou a axiologickou síť, v níž (a jenom a teprve v...
|
|
|
The contexts of the "aesthetic mentality" of the early avant-garde
Beracková, Dáša ; Vojvodík, Josef (vedoucí práce) ; Papoušek, Vladimír (oponent) ; Zajac, Peter (oponent)
Práca Kontexty "estetickej mentality" ranej avantgardy ozrejmuje súvislosti, ktoré v umení začiatku 20. storočia charakterizujú zmenu paradigmy, označovanú ako nástup historickej avantgardy. V konfrontácii s nejasne definovaným pojmom expresionizmu, tradične používaným pri interpretácii niektorých prejavov avantgardnej poetiky v českej literatúre, nadväzuje práca na diskusiu v aktuálnom výskume avantgardy, upozorňujúcu na diskurz odkrývania "skutočnej skutočnosti", v ktorom sa pretínajú najvýraznejšie dobové reflexie krízy moderny. Predkladaná práca upozorňuje na filozofické a estetické kontexty, ktoré formujú projekt avantgardného umenia, vychádzajúci z naliehavosti korigovať isté aspekty myslenia moderny, predovšetkým pretrvávajúcu tradíciu karteziánskeho myslenia. Pozornosť výkladu sa upriamuje na charakteristický jav "estetickej mentality" avantgardy začiatku 20. storočia, nápadný dotyk diskurzu filozofie a estetiky. Práca sleduje reflexiu týchto kontextov v dobovom prostredí českej kultúry a poukazuje na typologickú spätosť koncepcie modernosti J. Čapka s koncepciou umeleckého tvorenia W. Worringera, na polemiku K. Čapka s noetikou bergsonovskej koncepcie života a na jeho sympatiu voči filozofii "perspektívneho relativizmu", reprezentovanej náhľadmi G. Simmela. Reflexiu uvedených myšlienkových...
|
|
|
V napětí protikladů - recepce G.K. Chestertona v české meziválečné kultuře
Lukavec, Jan ; Vojvodík, Josef (vedoucí práce) ; Med, Jaroslav (oponent) ; Wiendl, Jan (oponent)
V Chestertonově díle jsem rozlišil tyto základní protikladné t d en ence: tend . k polysémantičnosti, ke vnímání jazyka a světa ozvláštněně, z nizných úhlfl enc 1 pohledu; a tendenci pojímat to, co se týká Chestertonovy osobní ideologie, velmi zaujatě a Výhradně z jednoho úhlu pohledu- tendenci k ideologické monosémantičnosti. Druhá tendence (ač od počátku přítomná) přitom v Chestertonově díle postupně sllila. Ona tendence k polysémantičnosti se z Chestertonova díla zcela neztrácela, stále vice ale sloužila Chestertonově ideologii zavrhující město ve prospěch venkova a odmftajfcf pfiznat jakoukoli hodnotu (i schopnost vybudovat civilizaci a opravdovou demokracii) všem nekřesťanským a nekatolickým národům. Další dvojicí tendencí, které jsem rozlišil v Chestertonově tvorbě, jsou tendence k popření a k znovupotvrzení. Ty chápu v duchu Bachtinovy kategorie karnevalovosti Uejíž mnohé prvky se hojně vyskytuji v Chestertonově díle), modifikované pojetím A. Gureviče a antropologa V. Turnera, jako komplementární principy: princip podvracení, popření (či zproblematizování) skutečnosti a společenského řádu vede k opětné afirmaci, znovupotvrzení, dokonce posíleni řádu. V odlišných recepčních kontextech, v závislosti na odlišných "horizontech očekávání", pak zákonitě tato "polytendenčnost" vyvolávala odlišné...
|
|
|
Odpoutané obrazy: archeologie (českého) virtuálního prostoru
Svatoňová, Kateřina ; Hanáková, Petra (vedoucí práce) ; Vojvodík, Josef (oponent) ; Dvořák, Tomáš (oponent)
Postverbální směřování společnosti, nové technologie, digitalizace a prorůstání obrazů veřejnou i soukromou sférou vede teoretiky umění k zvýšenému zájmu o vizualitu jako takovou (W. J. T. Mitchell hovoří o "bouři obrazů", která se přehnala přes planetu).1 S vizuálním vyjádřením je pak nezbytně spojená kategorie prostoru2 a divácká prostorová zkušenost.3 Právě těmto tématům se věnovala má předchozí práce. V ní jsem obhájila tezi, že pro film je prostor primární kategorie. Prostor umožňuje nejen vyprávět příběh, zkonstruovat jasnou fikci, ale zároveň je nejdůležitější pro dešifrování předkládaných obrazů. Prostor omezený hranicemi a plochou plátna se totiž otvírá do prostoru ve filmu, do fikčního světa, který divák může pochopit za pomoci sestavování kognitivních map (mentálních prostorových konfigurací zobrazovaných informací).5 Prostor je tedy na jedné straně spoután limity média, na druhé straně umožňuje bezbřehou hru imaginace, a proto poskytuje pole otevřené mnohostranné komunikaci mezi divákem a autorem, skutečností a fikcí, a také mezi více médii. V práci jsem tak obhájila druhou tezi, že film je ze své podstaty intermédium. Stává se totiž rámem, ve kterém dochází k vrstvení a násobení mediálních fragmentů, jež obohacují narativní strukturu, pevné limity zdánlivě rozevírají a oživují vzdálené kulturní...
|
|
|
V napětí protikladů - recepce G.K.Chestertona v české meziválečné kultuře
Lukavec, Jan ; Vojvodík, Josef (vedoucí práce) ; Med, Jaroslav (oponent) ; Wiendl, Jan (oponent)
V Chestertonově díle jsem rozlišil tyto základní protikladné t d en ence: tend . k polysémantičnosti, ke vnímání jazyka a světa ozvláštněně, z nizných úhlfl enc 1 pohledu; a tendenci pojímat to, co se týká Chestertonovy osobní ideologie, velmi zaujatě a Výhradně z jednoho úhlu pohledu- tendenci k ideologické monosémantičnosti. Druhá tendence (ač od počátku přítomná) přitom v Chestertonově díle postupně sllila. Ona tendence k polysémantičnosti se z Chestertonova díla zcela neztrácela, stále vice ale sloužila Chestertonově ideologii zavrhující město ve prospěch venkova a odmftajfcf pfiznat jakoukoli hodnotu (i schopnost vybudovat civilizaci a opravdovou demokracii) všem nekřesťanským a nekatolickým národům. Další dvojicí tendencí, které jsem rozlišil v Chestertonově tvorbě, jsou tendence k popření a k znovupotvrzení. Ty chápu v duchu Bachtinovy kategorie karnevalovosti Uejíž mnohé prvky se hojně vyskytuji v Chestertonově díle), modifikované pojetím A. Gureviče a antropologa V. Turnera, jako komplementární principy: princip podvracení, popření (či zproblematizování) skutečnosti a společenského řádu vede k opětné afirmaci, znovupotvrzení, dokonce posíleni řádu. V odlišných recepčních kontextech, v závislosti na odlišných "horizontech očekávání", pak zákonitě tato "polytendenčnost" vyvolávala odlišné...
|
|
|
Od beztvarosti k dutému tělu. K poetice prázdnoty v díle Františka Halase
Prokop, Lukáš ; Heczková, Libuše (oponent) ; Vojvodík, Josef (vedoucí práce)
Pro určitou redukci světa. které se Halas ve svém přístupu nutně dopouští, mě zajímalo konfrontovat jeho vidění s některými filozofický'mi koncepcemi, především s fenomenologii, která specificky a metodologicky definovanou redukci staví za základ jedinečného poměru k věcnému světu. Nástrojem mého přístupu k básníkovu ranému dílu se mi stalo filozofické dílo Emmanuela Lévinase, kde se fenomenologie přibližuje existenciálnímu pojetí, a dílo Maurice Merleau-Pontyho, kde je řešena problematika vnímání v souvislosti s vizuálním a taktilním prožíváním světa. František Halas ve svém díle zcela zjevně usiloval o nalezení místa, ze kterého by mohl vidět fenomenální svět v celku, aniž by v něm zpočátku muset být přítomen: žít svou smrt, říkal. Jako nástroj objevil poezii, poznávací proces jasnozřivější vědy, I která mu měla umožnit vidět svět jedinečným způsobem. Byl to projev určité reduktivní estetiky vnímání světa. Zpočátku usiloval omezit svůj svět, vlastně světu odumřít, aby jej mohl nezaujatě a především v celku pozorovat a svým dílem o něm referovat.
|
|
|
První a poslední slovo. Geneze stylu Jakuba Demla v počátečních kritických, básnických a editorských pracích z let 1896 až 1907
Iwashita, Daniela ; Binar, Vladimír (vedoucí práce) ; Merhaut, Luboš (oponent) ; Vojvodík, Josef (oponent)
Zorientovat se v díle Jakuba Demla (1878-1961), které zahrnuje asi sto třicet původních knih a tisků, překlady, časopisecké publikace a obrovskou, z velké části nezpracovanou a rozptýlenou rukopisnou pozůstalost, není snadné. Od 20. let 20. století dodnes vzniklo několik studií či "orientačních popisů" tohoto díla, které ho otevřely a umožnily vidět jako celek vnitřně sjednocený, vrostlý do kulturní tradice a zároveň korespondující s poezií a myšlením současníků i následovníků. Po Vítězslavu Nezvalovi, Bedřichu Fučíkovi a Miloši Dvořákovi to byly zejména studie Vladimíra Binara, později Josefa Normona Rostinského. V době, kdy dokončuji tuto práci, se připravuje do tisku rozsáhlá monografie od německého slavisty Alexandra Wolla. Bezprostřední neodborný i odborný ohlas, který vyjadřují recenze či posudky, však dokládá, že orientaci často postrádali i čtenáři jednotlivých Demlových knih. Obtíže, které při četbě zakoušeli, se stávaly příčinou dlouhodobého odsudku, marginalizace a nepřijetí. Tyto obtíže však mohou posloužit také jako ukazatel Demlova specifického způsobu budování jednoty vlastní výpovědi. Zkoumání překážek i pozitivních ukazatelů významového sjednocení Demlova díla (a tím základních vodítek k četbě) je vlastním úkolem této práce. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
|
|
Identifikace s filmovou postavou: Prožitek příběhu někoho jiného
Heřmánek, Josef ; Vojvodík, Josef (vedoucí práce) ; Ritter, Martin (oponent)
Práce se zabývá fenoménem, který bývá obecně označovaný jako identifikace s filmovou postavou, a sice z perspektivy fenomenologie. K rozboru využívám především textů Edity Steinové, Edmunda Husserla, Vivian Sobchack a Christiane Voss. V úvodní části představuji problematiku pojmu identifikace a jeho kritiku ze strany moderního filmového bádání. V následující části se pokouším fenomén analyzovat za pomoci pojmu vcítění z husserlovské fenomenologie a jeho aplikace na kinematografický prožitek, respektive vymezit prožitek vcítění, jak jej prožíváme v rámci estetické zkušenosti filmu. Za tímto účelem využívám prací současných autorek Vivian Sobchack a Christiane Voss, které zkušenost, již prožíváme při sledování filmů, charakterizují za pomocí pojmů cinestetického subjektu a propůjčeného těla a zpochybňují idealistickou představu diváka jako subjektu filmové zkušenosti. Klíčová slova Identifikace, film, filmová postava, filmová zkušenost, vcítění, cinestetický subjekt, propůjčené tělo.
|
|
|
Mezi snem, hrou a skutečností: román Alfreda Kubina "Die andere Seite" a kulturně-historický kontext jeho českého překladu
Filinová, Tereza ; Bílek, Petr (oponent) ; Vojvodík, Josef (vedoucí práce)
Výtvarné i literární dílo Alfreda Kubina (1877-1959) je často spojováno se symbolismem či expresionismem (vystavoval s uskupením Der blaue Reiter), méně často se v souvislosti s ním mluví o surrealismu, přestože byl už v roce 1936 na newyorské výstavě "Fantastic Art, Dada and Surrealism" představen jako jeho předchůdce. Také do českého prostředí se Kubinův jediný román Die andere Seite (v českém překladu Země snivců, 1947) dostal právě díky surrealistům, kteří v něm odhalili surrealistickou obraznost stejně jako v jeho výtvarné tvorbě. V Kubinově osobnosti se (stejně jako u mnohých surrealistů) propOjUje výtvarný talent s literárním: jeho kresby měly často literární podtext ("příběhovost" kreseb), texty se zase vyznačovaly výtvarným pojetím. Tyto dvě části Kubínova talentu se propojily v jeho jediném románu Die andere Seite, který sám také ilustroval. V jeho případě ilustrace text pouze nedoprovázejí, ale vytvářejí svébytnou část knihy. O románu sám také prohlásil, že na jeho základě by měla být lépe pochopena jeho výtvarná činnost.I Román tedy vyjadřuje stejné ideje jako jeho kresby. Jeho napsání znamenalo ve vývoji Kubinovy tvorby podle jeho slov důležitý mezník - jednak se v něm poprvé propojil jeho výtvarný talent s literárním a jednak mu slovesné umění umožnilo objektivně zhodnotit dosavadní tvorbu a...
|
|
|
Mezi realitou a imaginací. Strategie imaginativní semiózy v české lyrice první poloviny 30. let 20. století
Kabátová, Tereza ; Wiendl, Jan (oponent) ; Vojvodík, Josef (vedoucí práce)
Inspiračním zdrojem práce, kterou jsem nazvala Mezi realitou a imaginací, je neustálé napětí, které připíná básnický svět ke světu přirozenému, ačkoli se sféra uměleckého díla vůči realitě neustále vymezuje. Tento dynamický vztah se stal východiskem literární antropologie německého teoretika literatury Wolfganga Isera, o jehož koncepci se ve svém přístupu k básnickým textům opírám (kap. 2). Procesy, které podle Isera literární dílo utvářejí, vyjadřují imaginativní proměnu prvků přirozeného světa ve svět zobrazený básnickým dílem, jenž však zpětně promlouvá k realitě jako její alternativní tvář. Právě zkoumání procesů imaginativní semiózy, jak se domnívám, vnáší do literárního bádání dostatečně otevřené a zároveň soustředěné hledisko, na jehož základě lze básnické dílo charakterizovat jako jedinečné médium, schopné zachytit a zároveň přetvářet prožitek lidské existence. Vědomí, že básnický text disponuje právě takovým potenciálem, by také mělo stát v pozadí všech dílčích otázek položených v této práci.
|
host ::
RSS.