|
|
Tanec - tělo - slovo
Králíková, Kateřina ; Heczková, Libuše (vedoucí práce) ; Vojvodík, Josef (oponent)
Diplomová práce Tanec - tělo - slovo zkoumá filozofické a literární kontexty výrazového tance. Základem celého výzkumu jsou ideje Friedricha Nietzscheho a na ně navazující program tanečnice Isadory Duncanové. Na dvou ukázkách literárních děl z počátku 20. st. a z konce 20. let 20. st. je sledována proměna užití tance a pojímání tělesnosti v literatuře. V případě prózy Růženy Svobodové je hledána možná souvislost s koncepty Duncanové a Nietzscheho a rovněž souvislost mezi fungováním tance a literárního ornamentu. Poetistická sbírka Abeceda představuje spojení poezie, typografie a fotografií tanečních póz. V této části výzkum hodnotí tělo jako místo protínání různorodých konceptů a vnášených obsahů. K pochopení celé problematiky je rovněž užita teorie performativity, zkoumající nucenou performanci genderu.
|
|
|
Řeč a svět. Literární a výtvarné dílo Jiřího Koláře
Gemrothová, Adéla ; Špirit, Michael (vedoucí práce) ; Vojvodík, Josef (oponent)
Literární a výtvarné dílo Jiřího Koláře tvoří jeden integrální celek. Je neseno autorským konceptem, specifickým uměleckým záměrem, který se projevuje jako jednotný v zacházení s různým výrazovými prostředky ve sféře přirozeného jazyka i jazyka vizuálních obrazů. Shodně se v něm uplatňují princip parafráze a variace, zmnožení perspektiv, využívání autentického, převzatého materiálu, citace, aleatorický princip apod. Kolář se orientuje na zřejmou povahu skutečnosti a na to, jak ji zakoušíme v rozumění světu, ve kterém žijeme, a to především prostřednictvím řeči. Toto úsilí motivuje permanentní hledání nejrůznějších tvůrčích metod. Autorský subjekt (mluvčí), tak místo vlastní umělecké reprezentace světa vytváří pluralitní, mnohostranné dílo, které zkoumá možnosti vztahu uměleckého díla a skutečného světa, jeho účasti na něm.
|
|
|
Literatura, člověk a svět podle Přemysla Blažíčka
Šimák, Petr ; Špirit, Michael (vedoucí práce) ; Vojvodík, Josef (oponent)
Práce se pokouší napříč Blažíčkovými monografiemi a publicistickými příležitostmi vykázat určitou jednotu jeho interpretační metody. Spočívá v imanentní interpretaci textu a soustředí se na opsání toho, jak postoj ke světu, znázorněný textem, koliduje s vědomím čtenářovým, nutí ho odmítnout jeho apriorní kategorie, pomocí nichž rozumí svému aktuálnímu světu, a přijmout světu ve stavu zrodu - tedy svět tvořený uměleckým dílem. Čtenář tak obohacuje své vidění světa, je nucen pracovat se zdánlivě samozřejmým smyslem své reality jako s něčím zkonstruovaným, nikoliv daným apriorně.
|
|
|
Znaky (sadomasochismu) a melancholie
Vaněk, Tomáš ; Vojvodík, Josef (vedoucí práce) ; Merhaut, Luboš (oponent)
Vymezení Melancholie se střetává s jejím vymizením. Melancholie může být vymezována přeneseně, ale sama o sobě se zpřítomňuje s vymizením (činného) vymezení. Pokus o charakteristiku Melancholie musí být básnický. Neurčitelnost v plynoucí hmotě dává zahlédnout její hladinu. Naproti tomu v strukturovaném textu formální vědy není možné dotknout se podstaty Melancholie, je možné jen opisovat její hranice v prostředí (textově) tělesném, (textově) duševním, (textově) řečovém atp. Hranice se pak zmnožují spolu s pohybem náplně, kterou vymezují. S přihlédnutím k osobním zkušenostem, s použitím formulačních zvyklostí, s důvěrou ve společná místa... lze Melancholii připisovat (k čemu?, na co? kde je to, na co píšeme a jak to vypadá?)
|
|
|
Literatura architextového pnutí. Poetika posvátného
Šidák, Pavel ; Wiendl, Jan (vedoucí práce) ; Bílek, Petr (oponent) ; Vojvodík, Josef (oponent)
Práce se věnuje literatuře ovlivněné náboženským zážitkem. Rezignujeme na pokus o řešení celku problematiky vztahu estetiky a teologie; cílem je popsat tzv. "katolickou" literaturu jako jeden z možných modelů "náboženské" literatury. Ideální případ tohoto modelu a materiálové východisko je kniha Zeměžluč (1931) Jana Čepa. Práce má tři části: první část shrnuje dosavadní diskusi o problému obecně (kap. 1), v teologii a literární vědě (kap. 2 a 4) a prověřuje nosnost pojmu "ideologie" (kap. 3). Druhá část rozvíjí naše teoretická východiska, teorii intertextuality a teorii interdiskurzivity (kap. 6). Předmět zkoumání totiž není ani literárně-dějinná epocha ani tradičně chápaný žánr. Chápeme jej jako splynutí dvou textových (znakových) oblastí. Teorie interdiskurzivity umožňuje sledovat textualizaci náboženství, mechanismus, během něhož se z reálného katolictví jakožto religiózního faktu stává znakový systém, tj. text, který podléhá obecným zákonitostem a možnostem popisu textu (Lotman, Pjatigorskij) (kap. 7). Všechny vazby k náboženství jsou transponovány do roviny inter/textové, resp. interdiskurzivní; sémiotický přístup nás tak definitivně vymezuje od ideologie. Spolu s ostatními texty (v úzkém i v nejširším významu slova) vytváří znakové náboženství sémantickou a axiologickou síť, v níž (a jenom a teprve v...
|
|
|
Hledání nečitelného těla. Tělo jako způsob myšlení literárních děl
Klimeš, Ondřej ; Vojvodík, Josef (oponent) ; Heczková, Libuše (vedoucí práce)
Tato práce se zabývá vztahem literatury a těla. Nad interpretací vybraných děl 19. a 20. století promýšlí a zpřesňuje předpoklad, že tělo pro literaturu nemusí představovat pouze téma či motiv, ale také (a v některých případech především) problém psaní. Dalším předpokladem je, že tělo jako proměnlivý, kulturně a historicky podmíněný koncept podléhá téže srozumitelnosti jako jazyk, který je popisuje. Při výkladu děl, která tematizují periferní, ne-lidská těla vymykající se přijímaným konceptům, proto nejsou různorodé projevy nečitelnosti pomíjeny jako selhání; jsou naopak chápány jako klíčové stylizační strategie psaní vedeného snahou přiblížit se tělu, jehož popis přesahuje uspořádání dobového jazyka. Úběžníkem výkladu není celistvá interpretace děl ani jejich kontextualizace v literární historii či kulturní historii těla, ale tělo jako nevyslovitelný obraz, který svádí řeč k hranici srozumitelnosti, nebo za ni. Takový přístup se spíše než na dílo jako určitý významově a formálně završený celek soustředí na psaní jako pohyb, který dílem pouze prochází. Klade si otázku, může-li být tento pohyb tam, kde opouští čitelnost, gestem ne-lidského těla. Jádrem práce jsou čtyři těla/čtyři interpretace nečitelnosti sbližující dílo s tělem: tělo/těžiště (kyvadlový pohyb mezi dvěma tělesnými popisy, mlčení a melancholie...
|
|
|
Myši Natálie Mooshabrové: repetitivnost, hra a vyprávění
Šebek, Josef ; Špirit, Michael (oponent) ; Vojvodík, Josef (vedoucí práce)
Román Myši Natálie Mooshabrové (1970) má specifické místo mezi vrcholnými prózami Ladislava Fukse, publikovanými ve druhé polovině šedesátých a na začátku sedmdesátých let. V Myších autor opustil ukotvení příběhu ve vnějších dějinách a/nebo v subjektivní historii postavy, které bylo typické jak pro introspektivní, zčásti autobiografické Variace pro temnou strunu (1966), tak pro Spalovače mrtvol (1968) a většinu próz ve Smrti morčete (1969), a vydal se žánrově na pole fantastiky, utopie a detektivního románu.1 Tato žánrová fúze je v Myších provedena velmi originálně a je spojena s nebývale masivním a propracovaným uplatněním stylových a narativních postupů, určujících již od předchozích děl charakter Fuksových textů. Myši jsou provokativním a dráždivě mnohoznačným textem - slibným předmětem literárněinterpretačních snah.
|
|
| |
|
|
K pramenům poezie: teorie geneze literárního díla u Jacquesa Maritaina
Jelínková, Klára ; Vojvodík, Josef (vedoucí práce) ; Jiráček, Pavel (oponent)
Práce se zabývá Maritainovou teorií umění z hlediska jejího možného přínosu pro literární teorii. Ten je spatřován především v definici uměleckého díla jako takového na základě specifického básnického poznání. Básnické poznání je zvláštní nepojmový druh poznání, k němuž dochází prostřednictvím emoce, díky níž umělec skrze svou subjektivitu zachycuje nějaký jedinečný aspekt bytí. Maritainova teorie inspirace zachycuje umělecké dílo od samého počátku, od zrození tvůrčí intuice v umělcově duši až ke konečnému vtělení této intuice v konkrétním díle a naznačuje také cestu předávání smyslu díla vnímateli. V první části práce je představen širší kontext Maritainovy filozofie se zvláštním důrazem na filozofii dějin a epistemologii, oblasti, které s Maritainovou teorií umění úzce souvisí. Epistemologie proto, že Maritain definuje umění právě zvláštním druhem poznání, filozofie dějin především ve vztahu k teorii sebeuvědomění poezie. Dále je pozornost zaměřena nejprve na obecnou definici krásných umění jako jednoty umění a poezie, na vlastní teorii inspirace a poté na to, jak se inspirace, resp. básnická intuice, jež je společným jmenovatelem všech umění, vtěluje v literárním díle. Z tohoto hlediska je významným Maritainovým přínosem především zachycení principů moderní poezie a teorie "tří epifanií poezie" -...
|
|
|
Literatura a nelidské. Texty Alaina Robbe-Grilleta a posthumanistické myšlení o literatuře
Sýkora, Ondřej ; Bílek, Petr (vedoucí práce) ; Vojvodík, Josef (oponent)
Tato práce vychází z četby textů Alaina Robbe-Grilleta v kontextu posthumanistického myšlení o literatuře a umění. Záměrem bylo překročit uzavřený kontext hnutí "nového románu" směrem k širším estetickým a filosofickým souvislostem, zvlášť s francouzským strukturalismem a poststrukturalismem. Dvě části práce představují dva pohledy, které na sebe vzájemně míří a doplňují se. První část, "Pohled a ne-lidský objekt umění", se zabývá kritikou humanismu a existencialismu a vizuálními aspekty Robbe-Grilletových textů. Robbe-Grilletova kritika antropomorfní metafory a Barthesův "nulový stupeň rukopisu" jsou dány do souvislosti s modernistickým konceptem "odlidštěného umění" Ortegy y Gasseta. Srovnání Žárlivosti se Sartrovou Nevolností přibližuje Robbe-Grilletovo pojetí odosobněného popisu. Od vztahu řeči, rétoriky a ontologie (ve Foucaultově interpretaci Roussela) a vztahu Deleuzovy "struktury Druhého" a procesu čtení se text dostává k technice literárního a filmového pohledu a obrazu. Závěrečná kapitola interpretuje robbegrilletovskou "scénu", na základě srovnání s Duchampovým dílem Je-li dáno, jako silně vizualizovaný objekt, který proměňuje vnímání a přístup k textu. Tématem druhé části, "Literatura, smrt, technika", je myšlení o literatuře v dílech M. Blanchota, M. Foucaulta, R. Barthese či Deleuze a...
|
host ::
RSS.