|
|
Úloha endokrinní funkce tukové tkáně v patogenezi chronického zánětu u obezity a diabetes mellitus 2. typu
Kratochvílová, Helena ; Haluzík, Martin (vedoucí práce) ; Taxová Braunerová, Radka (oponent)
Tuková tkáň je aktivní endokrinní orgán zkoumaný v řadě procesů spojených s metabolickými poruchami. Tato práce se zabývá vlivem endoskopicky implantovaného zařízení snižujícího hmotnost - duodeno-jejunáního rukávu na subklinický zánět tukové tkáně u obézních pacientů s diabetes mellitus 2. typu. U pacientů indikovaných k implantaci duodeno- jejunáního rukávu byly stanoveny antropometrické, biochemické a hormonální znaky a mRNA exprese prozánětlivých (TNF-α, leptin, CCL-2, CX3CL1, CD40, CD80, CD86, CD206, CD163 a IL-6), i protizánětlivých genů (Adiponektin, IL-10) v subkutánní tukové tkáni před, jeden a deset měsíců po jeho zavedení. Implantace duodeno-jejunáního rukávu u pacientů vedla k významnému poklesu tělesné hmotnosti, obvodu pasu, zlepšení metabolické a glykemické kompenzace. C-reaktivní protein jako vysoce citlivý indikátor zánětlivých procesů v těle byl snížen po deseti měsících po implantaci. V případě mRNA exprese CD86 (marker aktivovaných B lymfocytů a makrofágů) došlo k přechodnému zvýšení v tukové tkáni jeden měsíc po operaci a následnému výraznému poklesu po deseti měsících. mRNA exprese ostatních testovaných genů se v tukové tkáni neměnila. 10 měsíců po implantaci duodeno- jejunálního rukávu došlo k významnému poklesu M1 (CD40+CD14+HLA-DR+ buněk) i M2 (CD206+CD14+HLA-DR+ buněk)...
|
|
|
Vliv n-3 polynenasycených mastných kyselin na rozvoj nealkoholového jaterního postižení v experimentu, výskyt u pacientů s diabetem mellitem 2. typu a metabolickým syndromem, možnosti neinvazivní diagnostiky
Dvořák, Karel ; Brůha, Radan (vedoucí práce) ; Ehrmann, Jiří (oponent) ; Lotková, Halka (oponent)
Předkládaná práce se zabývá efekty n-3 polynenasycených mastných kyselin (n-3 PUFA) na rozvoj nealkoholového jaterního postižení (NAFLD) v experimentu, výskytem tohoto postižení u pacientů s diabetem mellitem 2. typu (DM2) a metabolickým syndromem a možnostmi neinvazivní diagnostiky. Cílem práce bylo na experimentálním modelu NAFLD posoudit vliv podávání n-3 PUFA na rozvoj tohoto postižení. V klinické části této práce pak na základě analýzy skupiny pacientů s (DM2) stanovit prevalenci NAFLD u těchto pacientů a u skupiny pacientů s NAFLD zhodnotit neinvazivní metody diagnostiky jaterní fibrózy a přítomnosti nealkoholové steatohepatitidy (NASH). Na modelu NAFLD indukovaném podáváním vysokotukové methionin-cholin deficientní diety myším kmene C57/Bl6 jsme prokázali příznivý efekt n-3 PUFA na vznik jaterního postižení. Podávání n-3 PUFA vedlo ke zlepšení biochemických parametrů, snížení akumulace lipidů v játrech i zlepšení histologického nálezu. Tyto účinky jsou dány komplexním ovlivněním metabolizmu lipidů, zejména snížením dostupnosti mastných kyselin pro syntézu triacylglycerolů v játrech, změnami hladin adipokinů a snížením prozánětlivého stavu v játrech. Prevalence NAFLD u skupiny pacientů s DM2 byla téměř 80 %, 14 % těchto pacientů má známky fibrózy či jaterní cirhózy. U pacientů s jasně...
|
|
|
Role mitochondrie v patogenezi.
Marková, Lenka ; Doležal, Pavel (vedoucí práce) ; Verner, Zdeněk (oponent)
Tato práce je zaměřena na dosavadní poznatky týkající se postavení mitochondrie v patogenezi vybraných onemocnění. Představuje proteiny související s mitochondriemi, jejich funkce a metabolismus, především patogenetické děje probíhající při narušení jejich integrity. Dále shrnuje možná mitochondriální poškození, jejich průběh a následky, které mohou onemocnění vyvolat nebo zhoršit jejich průběh. Práce se také věnuje závažnému nádorovému bujení, významným neurodegenerativním poruchám při Alzheimerově či Parkinsonově chorobě, syndromu Charcot-Marie-Tooth, amyotrofické laterální skleróze nebo autosomálně dominantní optické atrofii. Popisuje roli narušené mitochondriální dynamiky při diabetes mellitus 2. typu. Na závěr uvádí roli mitochondrií a jejich poškození ve vztahu k nákaze parazity Toxoplasma gondii a Trypanosoma cruzi.
|
|
|
Pohybová edukace u jedinců s diabetes mellitus 2. typu
Šlauf, Milan ; Vařeková, Jitka (vedoucí práce) ; Daďová, Klára (oponent)
Název : Pohybová edukace u jedinců s diabetes mellitus 2. typu Cíle: Hlavním cílem bakalářské práce bylo prokázat pozitivní vliv edukace pravidelné a dlouhodobé fyzické aktivity na metabolické parametry a fyzickou zdatnost u jedinců s diabetes mellitus 2. typu. Metody: Pro výzkum byli lékařem vybráni 4 probandi, kteří podstoupili dotazníkové šetření pomocí standardizovaného dotazníku IPAQ short version. Dále bylo provedeno testování fyzické výkonnosti pomocí chodeckého testu dle Stejskala, při kterém byla monitorována srdeční frekvence sporttesterem a hodnocení laboratorních parametrů dodaných diabetologickou ambulancí (glykémie, glykovaný hemoglobin, lipidové spektrum - HDL, LDL cholesterol, triacylglyceroly). Vypracování výsledků bylo provedeno pomocí statistického zpracování dat a znázorněno grafickou analýzou ve spolupráci s laboratoří sportovní motoriky UK FTVS, ostatní výsledky jsou zobrazeny formou tabulek. Výsledky: Edukace pohybové aktivity má význam u DM2T a to zejména v oblasti zvýšení fyzické zdatnosti. Ve výstupním testu bylo dosaženo lepších výsledků než v testu vstupním u většiny probandů. Během tříměsíční pohybové intervence nebylo dosaženo podstatných změn v antropometrických parametrech. Taktéž nebylo dosaženo ani pozitivních změn v biochemických parametrech. Nízká úroveň pohybové...
|
|
|
Diabetes mellitus 2. typu a Alzheimerova demence: studium společných patogenetických faktorů
Vacínová, Gabriela ; Vaňková, Markéta (vedoucí práce) ; Lukášová, Petra (oponent)
Alzheimerova demence (AD) a diabetes mellitus 2. typu (DM2) jsou onemocnění spojená s vyšším věkem, která mají ve všech industrializovaných zemích stoupající prevalenci. AD je neurodegenerativní onemocnění charakterizované progresivní ztrátou kognitivních funkcí. Jedná se o komplexní onemocnění, na jehož vzniku se podílejí jak faktory genetické, tak faktory vnějšího prostředí. Nejvýznamnějším markerem spojovaným s touto nemocí je riziková alela ε4 v genu pro APOE. Z posledních celogenomových asociačních studií vzešlo dalších 10 kandidátních genů, mezi kterými se jako nejvýraznější jeví minoritní alela G polymorfismu rs744373 v genu BIN1. AD je spjatá s mnoha metabolickými a imunitními poruchami. Mezi zájmové markery se řadí i nový parametr visfatin, který může působit jako prozánětlivý cytokin. DM2 je chronické onemocnění charakterizované zvýšenou hladinou krevní glukózy, které je zároveň charakterizované neurologickými poruchami. U obou těchto onemocnění se vyskytuje velké množství metabolických poruch. Mezi nejvýznamnější poruchu patří inzulínová rezistence. Diplomová práce má 2 části - biochemickou a genetickou. Biochemická část práce sleduje hladinu visfatinu u pacientů s AD a zdravých kontrol a sleduje, zda visfatin souvisí s AD. V této části práce bylo vyšetřeno celkem 103 osob (39 pacientů s...
|
|
|
Diabetes mellitus, environmentální a genetická rizika
Procházková, Iveta ; Hubáček, Jaroslav (vedoucí práce) ; Kovacs, Peter (oponent)
Diabetes mellitus (DM) je celosvětově rozšířená skupina onemocnění charakterizovaných zvýšenou hladinou glukózy v krvi. Existuje několik typů, nejrozšířenější jsou DM 1. typu (T1DM) a 2. typu (T2DM). Pro onemocnění je typická multifaktoriální, polygenní dědičnost. Výjimku tvoří jen několik monogenních forem. T1DM je autoimunitní forma projevující se od dětství. Její manifestaci ovlivňuje především genotyp HLA systému, ale i non-HLA geny a environmentální faktory, mezi které patří převážně výživa dítěte. K projevům T2DM dochází obvykle až v dospělosti. Hlavní roli v rozvoji nemoci hraje především obezita a nedostatek pohybu, ale citlivost jedince k tomuto onemocnění je dána i genetickým pozadím. Mezi hlavní genetické faktory patří varianty v genech TCF7L2, FTO a v genech kódujících cyklin dependentní kinázy.
|
|
| |
|
| |
|
|
Vývoj úmrtnosti na diabetes mellitus ve vyspělých zemích se zaměřením na Českou republiku
Koňařík, Martin ; Burcin, Boris (vedoucí práce) ; Hulíková Tesárková, Klára (oponent)
Vývoj úmrtnosti na diabetes mellitus ve vyspělých zemích se zaměřením na Českou republiku Abstrakt Tato práce se zabývá vývojem úmrtnosti na diabetes mellitus ve vybraných vyspělých zemích mezi lety 1950 a 2008 a srovnává jej se situací v Československu, resp. České republice. Tento vývoj analyzuje podle pohlaví, věku a typu diabetes. Dále se také zabývá nemocností a významem této úmrtnosti v rámci úmrtnosti celkové. Hlavním nástrojem užitým v této práci je analýza standardizovaných měr úmrtnosti a tato analýza je provedena jak na celých časových řadách za jednotlivé státy, tak na řadách pouze v rámci jednotlivých revizí Mezinárodní klasifikace nemocí. Na základě výsledků bylo zjištěno, že vývoj úmrtnosti na diabetes mellitus byl v jednotlivých zemích obdobný. Při celkovém pohledu jej můžeme rozdělit do několika vývojových fází. Rozrůznění intenzity úmrtností mužů a žen, které ve sledovaném období nastalo, bylo tak významné, že do té doby vždy vyšší intenzita úmrtnosti žen poklesla pod úmrtnost mužů. Tento jev je v této práci nazván jako přechod z vyšší intenzity úmrtnosti žen na vyšší intenzitu úmrtnosti mužů a udál se v jednotlivých zemích v různou dobu a měl také různě dlouhý průběh. Dále bylo zjištěno, že došlo k přesunu úmrtnosti na toto onemocnění do vyšších věkových skupin a také, že došlo k oslabení...
|
|
|
Nové regulační metabolické faktory u pacientů s obezitou a DM 2. typu
Matějková, Mirka ; Haluzík, Martin (vedoucí práce) ; Flachs, Pavel (oponent)
Fibroblastové růstové faktory jsou proteiny, které plní různorodé biologické funkce v metabolismu, regeneraci, diferenciaci buněk a ve vývoji. Lidská FGF genová rodina zahrnuje 22 členů. FGF 19 podrodina obsahuje FGF 19, FGF 21 a FGF 23. Tyto proteiny působí v organismu endokrinním způsobem. Podrodina FGF 19 pro svoje působení vyžaduje klotho protein fungující jako kofaktor. FGF 19 je produkován střevem, ale působí převážně v játrech, kde skrze FGFR4 receptor inhibuje syntézu žlučových a mastných kyselin. FGF 21 produkovaný játry je zapojen do metabolismu sacharidů a lipidů. Sérové hladiny FGF 21 jsou zvýšené u pacientů s obezitou a diabetes mellitus 2. typu, u kterých může působit jako metabolický regulátor utilizace glukózy v adipocytech. Sérové hladiny FGF 19 jsou naopak u obézních pacientů s diabetes mellitus 2. typu snížené a pravděpodobně závisejí spíše na celkovém nutričním stavu organizmu než na metabolismu glukózy a na inzulínové senzitivitě. Klíčová slova: diabetes mellitus 2. typu, FGF 19, FGF 21, obezita, tuková tkáň
|
host ::
RSS.