|
|
Reakce na nebezpečná zvířata v Evropě a Africe - pozornost a emoce
Štolhoferová, Iveta ; Frynta, Daniel (vedoucí práce) ; Telenský, Petr (oponent) ; Burda, Hynek (oponent)
Tato práce se zaměřuje na emoce, které vyvolávají různá zvířata, a na pozornost, která je těmto zvířatům věnována, ve dvou zcela odlišných lidských populacích - v České republice a v Somalilandu. Zvířata byla odedávna v centru lidského zájmu, naše znalosti o tom, jaké emoce různá zvířata vyvolávají, jsou ovšem překvapivě nekompletní, zejména pokud se přesuneme mimo tzv. WEIRD společnosti. Zjistili jsme, že v Somálcích nejvyšší strach vyvolávají hadi, štíři a velké šelmy. U Čechů naproti tomu patřili k nejobávanějším zvířatům také pavouci. Obě populace se nejméně bály brouků, případně sarančat. Spontánní pozornostní preference při volném dívání se na vždy dva současně prezentované obrázky odráží tento mezikulturní rozdíl i tuto mezikulturní shodu. Při současné prezentaci štíra a pavouka se Somálci dívali výrazně více na štíra, Češi však rozkládali svou pozornost mezi obě zvířata více rovnoměrně, byť mírné zkreslení ve prospěch štíra bylo stále patrné. Naproti tomu při současné prezentaci sarančete s pavoukem nebo se štírem Češi i Somálci věnovali sarančeti mnohem méně pozornosti. U hadů, vysoce obávaného stimulu v případě Somálců i Čechů, jsme se zaměřili na efekt výstražné pozice hada na spontánní pozornost, která je hadovi věnována. Eye-trackingový experiment ukázal, že kobrám a v menší míře i...
|
|
|
Evolution of vipers and the role of key innovations in their diversification
Waldhauser, Vojtěch ; Šmíd, Jiří (vedoucí práce) ; Gvoždík, Václav (oponent)
Čeleď zmijovitých se skládá z 36 rodů, které společně obsahují přes 350 druhů. Vyskytuje napříč Afrikou a většinou Eurasie, největší druhovou diverzitu ovšem najdeme v Severní a Jižní Americe, kde se vyskytuje přes 40 % všech druhů zmijí. Tato čeleď tedy chybí pouze v Austrálii, na Nové Guineji, Novém Zélandu, Madagaskaru a několika dalších ostrovech a souostrovích. Pochopitelně je také zpravidla nenalezneme ani v polárních oblastech. Výjimkou je zmije obecná (Vipera berus), která se jako jediný had vydala i za polární kruh. Relativní evoluční úspěch zmijí se přisuzuje množství "klíčových inovací", mezi které se řadí třeba solenoglyfní dentice, živorodost, přítomná v mnoha liniích, či termorecepční orgány u zástupců podčeledi Crotalinae. Zmijovití ovšem nejsou zajímaví jen pro svou evoluční historii, jsou také předmětem důležitých medicinálních studií zabývajících se jejich jedy a toxicitou. WHO totiž předpokládá, že více než 100 000 lidí zemře ročně v důsledku uštknutí hady a zmije mají na tomto čísle nezanedbatelný podíl. Tato bakalářská práce představuje shrnutí našeho poznání o evoluční historii této čeledi, včetně fylogeneze a biogeografie, a přemítá o mechanismech zodpovědných za její úžasnou diverzitu.
|
|
|
Faktory ovlivňující velikost zoo populací u ještěrů, hadů, želv a krokodýlů: efekt stupně ohrožení, velikosti a atraktivity pro člověka
Janovcová, Markéta ; Landová, Eva (vedoucí práce) ; Komárek, Stanislav (oponent)
Na světě existuje velké množství druhů, každý rok však přibývá těch, které jsou ohrožené. Jednou z možností jejich záchrany je v současné situaci i chov v lidské péči. Dostatečná populace s uspokojivým managementem chovu v zajetí dává mnoha druhům naději jak na samotné přežití (střednědobé), tak i šanci na případný návrat do volné přírody. V současnosti celosvětově nejvýznamnějším sdružením chovatelských zařízení jsou zoologické zahrady WAZA (World Association of Zoos and Aquariums). Protože tyto instituce fungují jako síť umožňující výměnu chovaných jedinců, můžeme populace chované v těchto institucích chápat pro účely ochranářské biologie a dle konceptu tzv. "archy Noemovy" jako celosvětovou populaci daného druhu v lidské péči charakterizovanou svojí velikostí, tj. celkovým počtem jedinců. Ovšem prostor v této novodobé Arše je omezen, proto je důležité, které druhy se vyberou a dostanou šanci na záchranu. Faktorů, které rozhodují o umístění konkrétního zvířete do zoologické zahrady může být celá řada. Podle předchozích studií byly vybrány faktory, které by mohly být významné, a to velikost těla zvířete, taxonomické zařazení a stupeň jeho ohrožení (podle IUCN). Analýza těchto faktorů u hlavních vývojových linií plazů (želvy, krokodýli, ještěři a hadi) by měla naznačit, která zvířata a proč jsou v...
|
|
|
Ecological Effects of Climate Change on Snakes
Veverková, Barbora ; Sedláček, Ondřej (vedoucí práce) ; Frýdlová, Petra (oponent)
Klimatické změny momentálně představují jednu z největších hrozeb, se kterými se živočišné druhy musí potýkat. Zvyšující se teploty ohrožují spoustu populací po celém světě. Ektotermní živočichové by mohli díky své ekologii, která je dělá závislými na okolní teplotě, patřit mezi organismy nejvíce ohrožené klimatickými změnami. Hadi se jako ektotermní živočichové pravděpodobně budou muset přizpůsobit měnícím se klimatickým podmínkám, nebo vyhynou. Aby hadi unikli vzrůstajícím teplotám a klesajícím srážkám, mohou se přesunout do míst s vhodnějšími klimatickými podmínkami. Hadi však mají omezenou schopnost disperze, což by mohlo vést k redukci areálu výskytu a u některých populací až k extinkci. Klimatické změny také s největší pravděpodobností ovlivní kondici a chování hadů. Zvýšená teplota může ovlivnit dobu inkubace a embryonální vývoj. Hlavně u vejcorodých druhů pak mohou změny v embryonálním vývoji a zkrácení doby inkubace způsobit různé malformace. Tyto malformace mohou v závislosti na jejich závažnosti negativně ovlivnit fitness jedince. Některé druhy hadů mohou však využít klimatické změny ve svůj prospěch. Zvýšená teplota prostředí dovoluje hadům být více či déle aktivní a v některých případech dokonce zkrátit dobu hibernace. Hadi dokážou při vyšších teplotách také lépe uniknout predátorům....
|
|
|
Evoluce způsobů určení pohlaví a pohlavních chromosomů hadů
Charvát, Tomáš ; Kratochvíl, Lukáš (vedoucí práce) ; Šmíd, Jiří (oponent)
Hadi tvoří se svými téměř 3700 popsanými druhy více než třetinu všech šupinatých plazů. Naprostá většina hadích druhů patří do skupiny Caenophidia, která je nejlépe prozkoumanou skupinou hadů co se týče pohlavních chromozomů. Naproti tomu pohlavním chromozomům dvou ostatních skupin hadů - Scolecophidia a Henophidia byla zatím věnována jen malá pozornost. Všichni dosud studovaní hadi mají genotypové určení pohlaví. U zástupců všech čeledí Caenophidia byl pozorován systém určení pohlaví se samičí heterogamií (ZZ/ZW) a dlouho bylo obecně přijímáno, že je tento systém všem hadům společný. Toto tvrzení bylo nedávno vyvráceno, když byl u krajty Python bivittatus a hroznýše Boa imperator, dvou zástupců Henophidia, potvrzen systém určení pohlaví se samčí heterogamií (XX/XY). Ve skupině Henophidia kromě XX/XY systému povrzen i ZZ/ZW systém a to u jediného známého zástupce této skupiny s heteromorfními pohlavními chromozomy - A. sp. cf. dumerili. Pohlavní chromozomy ani systém určení pohlaví není znám u žádého zástupce skupiny Scolecophidia. Heteromorfní pohlavní chromozomy skupiny Caenophidia umožnily studium jevů spojených s postupnou diferenciací pohlavních chromozomů. Mezi tyto jevy patří degenerace W chromozomu, akumulace repetitivní elementů, fenomén rychlého Z chromozomu, kompenzace genové dávky a...
|
|
|
Evoluce pohlavních chromozomů a karyotypů hadů
Augstenová, Barbora ; Kratochvíl, Lukáš (vedoucí práce) ; Majtánová, Zuzana (oponent)
Hadi (Serpentes) jsou skupinou šupinatých plazů (Squamata) čítající více než 3600 druhů. Většina hadů patří do skupiny Caenophidia, ta tvoří asi 90 % všech moderních hadů a je také nejstudovanější hadí skupinou. Přestože jsou šupinatí plazi v determinaci pohlaví a uspořádání genomu variabilní, přinejmenším hadi skupiny Caenophidia jsou v tomto ohledu skupinou velice stabilní. Typický - a zřejmě také ancestrální - karyotyp hadů obsahuje 36 chromozomů s 16 makro- a 20 mikrochromozomy. U všech druhů hadů se předpokládá genotypově určené pohlaví (GSD) a až do nedávna se mělo za to, že všichni hadi mají ZZ/ZW pohlavní determinační systém. Hlavní důvod této domněnky spočívá v tom, že byli studováni převážně hadi skupiny Caenophidia a u zbývajících linií se jen předpokládalo, že mají homologické pohlavní chromozomy, ačkoli se u těchto hadů - s jedinou výjimkou (Acrantophis dumerili) - pohlavní chromozomy popsat nepodařilo. Teprve současná studie ukázala, že minimálně u krajt a hroznýšů došlo k nezávislému vzniku pohlavních chromozomů XX/XY. Pohlavní chromozomy těchto hadů jsou však homomorfní a klasickými cytogenetickými metodami se je prozatím nepodařilo odhalit. Proto bylo jedním z cílů této práce zjistit, zda je možné identifikovat slabě diferencované pohlavní chromozomy u hadů mimo skupinu Caenophidia...
|
|
|
Faktory ovlivňující velikost zoo populací u ještěrů, hadů, želv a krokodýlů: efekt stupně ohrožení, velikosti a atraktivity pro člověka
Janovcová, Markéta ; Landová, Eva (vedoucí práce) ; Komárek, Stanislav (oponent)
Na světě existuje velké množství druhů, každý rok však přibývá těch, které jsou ohrožené. Jednou z možností jejich záchrany je v současné situaci i chov v lidské péči. Dostatečná populace s uspokojivým managementem chovu v zajetí dává mnoha druhům naději jak na samotné přežití (střednědobé), tak i šanci na případný návrat do volné přírody. V současnosti celosvětově nejvýznamnějším sdružením chovatelských zařízení jsou zoologické zahrady WAZA (World Association of Zoos and Aquariums). Protože tyto instituce fungují jako síť umožňující výměnu chovaných jedinců, můžeme populace chované v těchto institucích chápat pro účely ochranářské biologie a dle konceptu tzv. "archy Noemovy" jako celosvětovou populaci daného druhu v lidské péči charakterizovanou svojí velikostí, tj. celkovým počtem jedinců. Ovšem prostor v této novodobé Arše je omezen, proto je důležité, které druhy se vyberou a dostanou šanci na záchranu. Faktorů, které rozhodují o umístění konkrétního zvířete do zoologické zahrady může být celá řada. Podle předchozích studií byly vybrány faktory, které by mohly být významné, a to velikost těla zvířete, taxonomické zařazení a stupeň jeho ohrožení (podle IUCN). Analýza těchto faktorů u hlavních vývojových linií plazů (želvy, krokodýli, ještěři a hadi) by měla naznačit, která zvířata a proč jsou v...
|
|
|
Rozmnožovací strategie vybraných druhů hroznýšovitých hadů (Boidae)
Vejvodová, Tereza ; Frynta, Daniel (vedoucí práce) ; Rehák, Ivan (oponent)
Důležitou součástí životní historie každého druhu je počet a velikost narozených potomků, který je limitován velikostí mateřské investice. Čeleď hroznýšovitých hadů (Boidae) zahrnuje druhy s různě velkou mateřskou investicí do potomků. Studovaným druhem byl hroznýšovec kubánský (Chilabothrus angulifer), který má sníženou velikost vrhu, ale produkuje jedny z největších mláďat v celé čeledi hroznýšovitých. Cílem diplomové práce bylo zanalyzovat vztahy mezi parametry životní historie a pokusit se najít možné evoluční příčiny této vysoké mateřské investice. Z výsledků vyplývá, že rozhodnutí samice o reprodukci je v souladu s "Capital breeder" strategií, kdy velikost samice pozitivně ovlivňuje velikost vrhu a mláďat. Překvapivým výsledkem je, že menší (mladší) samice rodí spíše syny než dcery, což lze vysvětlit hypotézou Lokální kompetice o zdroje. Zdatnost mláděte by měla růst s velikostí při narození, což se potvrdilo pouze v mezidruhovém srovnání na pravděpodobnosti přežití, u hroznýšovce kubánského je velmi vysoká. Klíčová slova: hadi, hroznýšovec kubánský, mateřská investice, životní historie, sexuální dimorfismus, poměr pohlaví
|
|
|
Evoluční a vývojové aspekty dentice šupinatých plazů
Zahradníček, Oldřich ; Horáček, Ivan (vedoucí práce) ; Míšek, Ivan (oponent) ; Peterková, Renata (oponent)
EVOLUČNÍ A VÝVOJOVÉ ASPEKTY DENTICE ŠUPINATÝCH PLAZŮ Souhrn disertační práce Dentice a její evoluční modifikace sehrály v radiaci plazů důležitou roli. Za původní stav se považuje homodontní, polyfyodontní dentice s konickými až cylindrokonickými zuby, které jsou pleurodontně připojeny k čelistním kostem. Odvozeným stavem pak byla evoluce heterodoncie, akrodoncie a vzácně monofyodoncie. Ve srovnání se savci, kde chrup je tradičně chápan jako jeden z nejdůležitějších znaků a jeho výzkumu je průběžně věnována značná pozornost, zájem o plazí dentici byl donedávna omezen. Zaměřil jsme se tedy na vývojové a evoluční aspekty zubů linie Squamata, která zahrnuje většinu recentních druhů plazů. Při výzkumu jsem použil histologické, imunohistochemické a in situ hybridizační metody s doplněním o počítačovou tomografii, rentgenografii a rastrovací elektronovou mikroskopii. Cílem práce bylo (a) vybrat vhodné modelové taxony reprezentující vývojové linie šupinatých plazů, které jsou relevantní z hlediska své fylogenetické pozice v rámci Squamata a které vykazují kontrastní typy dentálních adaptací; (b) v praxi ověřit použitelnost zvolených taxonů jako modelových druhů; (c) pro tyto taxony získat vlastním výzkumem základní informace o specifikách jejich odontogeneze. Jako zástupce s generalizovaným stavem dentice,...
|
|
|
Přehled hadů využívajících škrcení k usmrcení kořisti
Jeřábková, Adriana ; Vrabec, Vladimír (vedoucí práce) ; Killerová, Šárka (oponent)
Cílem studie bylo shromáždění seznamu hadů -- škrtičů. Navrženy byly hypotézy: 1. Usmrcování kořisti škrcením je více rozšířeno u velkých hadů, než u menších; 2. Mechanismy postupu při uchvacování a následném zabíjení kořisti škrcením se u jednotlivých skupin hadů škrtičů vyvinuly konvergentně a jsou obdobné. Z daného výčtu druhů hadů a údajích o jejich rozměrech je zřejmé, že škrcení, jako forma usmrcování, převládá u hadů nad 1,5 m, první hypotézu tak mohu potvrdit. Dále je z tabulky rozšíření jednotlivých rodů využívajících škrcení patrno, že tento způsob usmrcování je znám na všech kontinentech, kde hadi žijí a zároveň u fylogeneticky vzdálených skupin hadů. Můžu tak s vyšší pravděpodobností potvrdit i druhou předpokládanou hypotézu, nicméne vlastní strategie uchvacování a usmrcování kořisti se u v některých detailech liší. Některé druhy napadají kořist ze země případně z vody, některé druhy utočí na kořist ze stromů a keřů. Rozdíl v obtáčení těla kolem kořisti se liší u užovek a u hroznýšovitých hadů. Hroznýšovití ohnou krk vertikálně kolem kořisti, zatímco mnoho užovek ohýbá tělo bokem kolem kořisti. Bylo prováděno mnoho pokusů o zjištění síly a mechaniky škrcení různými metodami např. magnetická rezonance, pitva a podobně, tyto pokusy však nelze zařadit do této práce z důvodu velkého rozsahu daných pokusů a velkého množství výsledků.
|
host ::
RSS.