|
|
Dvě dramaturgické linie české hry na malé scéně Divadla na Vinohradech
Tomanová, Kateřina ; Smrčka, Jiří (vedoucí práce) ; Kubíček, Tomáš (oponent)
Tato práce se zabývá dvěma dramaturgickými liniemi české hry na malé scéně Divadla na Vinohradech. Jejím cílem je na vzorku jedenácti her uvedených za působení nynějšího uměleckého vedení divadla (tj. od divadelní sezóny 2012/2013) ověřit, zda a popřípadě jakým způsobem se proměnil text současného dramatu od dramatického textu 60. až 80. let minulého století. První část práce se zaměřuje na teoretickou charakteristiku dramat typických pro obě tato sledovaná období a na vývoj dramaturgie vinohradského divadla ve vztahu k české dramatice. Druhá část práce staví na analýze a závěrečné komparaci dramatických textů. Jedná se o dramata Motýl na anténě (1963) Václava Havla, Piknik (1964) Ladislava Smočka, Kočka na kolejích (1965) Josefa Topola, Hodinový hoteliér (1969) Pavla Landovského, Audience (1975) Václava Havla, Pěnkava s Loutnou (1978) Antonína Přidala, Zvěstování aneb Bedřichu, jsi anděl (1986) Milana Uhdeho, Nikdy (2003) Lenky Lagronové, Ulity (2011) Magdaleny Frydrych Gregorové, Na kamenném, kamenném poli (Job) (2011) Terezy Verecké a Za dveřmi (2017) Barbory Hančilové. KLÍČOVÁ SLOVA Divadlo na Vinohradech, dramaturgie, současné české drama, modelové drama, absurdní drama.
|
|
| |
|
|
Pantomima Alfreda Jarryho
Plicková, Karolina ; Christov, Petr (vedoucí práce) ; Pšenička, Martin (oponent)
Cílem této magisterské diplomové práce je probádání tvůrčí činnosti, analýza inscenací a vytvoření profilu jednoho z nejoriginálnějších českých pantomimických souborů, Pantomimy Alfreda Jarryho (PAJ). Skupina byla založena roku 1966 v Praze dvěma mladými mimy Borisem Hybnerem a Ctiborem Turbou a fungovala až do politického zrušení v roce 1972. Do historie se zapsala zejména mezinárodně úspěšnou inscenací Harakiri (1968). Diplomová práce sestává ze čtyř hlavních částí, které jsou dále rozděleny do několika podkapitol. První část uvádí čtenáře do historických kontextů němého umění: představuje koncepci tzv. moderní pantomimy Marcela Marceaua, impulsy ke znovuvzkříšení české pantomimy v jejím poválečném vývoji a zejména prostředí pražského Divadla Na zábradlí, které se stalo kruciálním při konstituování druhé generace české pantomimy, reprezentované skupinou PAJ. Mimové PAJ se vymezili proti tzv. imaginární pantomimě Ladislava Fialky a jeho skupiny Pantomima Na zábradlí a naopak se přiklonili k poetice absurdního divadla, kterou ve stejném divadle rozvíjel režisér a současně šéf činohry Jan Grossman. Jelikož česká teatrologie dodnes dluží Divadlu Na zábradlí monografii, definujeme alespoň dílčím způsobem polaritu i vzájemné souvislosti mezi Fialkovou a Grossmanovou scénickou poetikou a jejich vlivy na...
|
|
|
Tom Stoppard - an inventory of his postmodern and near-postmodern literary devices
Braňka, Štěpán ; Ženíšek, Jakub (vedoucí práce) ; Topolovská, Tereza (oponent)
Tato diplomová práce se zabývá analýzou divadelních her Toma Stopparda. Zaměřuje se na jejich témata, postavy a moderní a postmoderní literární techniky, které Stoppard při psaní jeho her využíval. Teoretická část krátce uvádí pojem postmodernismus a některé jeho základní charakteristiky. Dále se zabývá absurdním dramatem. Praktická část analyzuje Stoppardovy hry z různých úhlu pohledu. Hlavní oblasti činily Stoppardovy moderní postmoderní tvůrčí techniky, témata jeho her a jejich rozdělení. Tato část týkající se téma take rozebírá postavy těchto her. Klíčováslova: Stoppard, postmodernismus, absurdní drama, hry
|
|
| |
|
|
Tom Stoppard - an inventory of his postmodern and near-postmodern literary devices
Braňka, Štěpán ; Ženíšek, Jakub (vedoucí práce) ; Topolovská, Tereza (oponent)
Tato diplomová práce se zabývá analýzou divadelních her Toma Stopparda. Zaměřuje se na jejich témata, postavy a moderní a postmoderní literární techniky, které Stoppard při psaní jeho her využíval. Teoretická část krátce uvádí pojem postmodernismus a některé jeho základní charakteristiky. Dále se zabývá absurdním dramatem. Praktická část analyzuje Stoppardovy hry z různých úhlu pohledu. Hlavní oblasti činily Stoppardovy moderní postmoderní tvůrčí techniky, témata jeho her a jejich rozdělení. Tato část týkající se téma take rozebírá postavy těchto her. Klíčováslova: Stoppard, postmodernismus, absurdní drama, hry
|
|
|
Téma mezilidských vztahů v hrách Václava Havla
Horáková, Kristýna ; Holý, Jiří (vedoucí práce) ; Bílek, Petr (oponent)
Bakalářská práce se zabývá mezilidskými vztahy v dramatické tvorbě Václava Havla od šedesátých let do prvního desetiletí 21. století. Na autorovu tvorbu je nazíráno z čistě literárního hlediska, v práci nejsou zohledňovány dramatické adaptace ani autorovy politické či osobní texty. Cílem práce je nalézt znaky jednotlivých vztahů, popsat je a nastínit autorské postupy v konstituování postav. Bakalářská práce obsahuje shrnutí jednotlivých her a výrazných postav, které má dopomoci orientaci v autorově tvorbě. Tyto charakteristiky mají oporu ve vybraných dobových recenzích a odborných studiích. Na tomto základě jsou poté vyčleněny tři základní okruhy (milostné, rodinné a pracovní vztahy), které jsou pomocí komparace charakterizovány.
|
|
|
Pantomima Alfreda Jarryho
Plicková, Karolina ; Christov, Petr (vedoucí práce) ; Pšenička, Martin (oponent)
Cílem této magisterské diplomové práce je probádání tvůrčí činnosti, analýza inscenací a vytvoření profilu jednoho z nejoriginálnějších českých pantomimických souborů, Pantomimy Alfreda Jarryho (PAJ). Skupina byla založena roku 1966 v Praze dvěma mladými mimy Borisem Hybnerem a Ctiborem Turbou a fungovala až do politického zrušení v roce 1972. Do historie se zapsala zejména mezinárodně úspěšnou inscenací Harakiri (1968). Diplomová práce sestává ze čtyř hlavních částí, které jsou dále rozděleny do několika podkapitol. První část uvádí čtenáře do historických kontextů němého umění: představuje koncepci tzv. moderní pantomimy Marcela Marceaua, impulsy ke znovuvzkříšení české pantomimy v jejím poválečném vývoji a zejména prostředí pražského Divadla Na zábradlí, které se stalo kruciálním při konstituování druhé generace české pantomimy, reprezentované skupinou PAJ. Mimové PAJ se vymezili proti tzv. imaginární pantomimě Ladislava Fialky a jeho skupiny Pantomima Na zábradlí a naopak se přiklonili k poetice absurdního divadla, kterou ve stejném divadle rozvíjel režisér a současně šéf činohry Jan Grossman. Jelikož česká teatrologie dodnes dluží Divadlu Na zábradlí monografii, definujeme alespoň dílčím způsobem polaritu i vzájemné souvislosti mezi Fialkovou a Grossmanovou scénickou poetikou a jejich vlivy na...
|
host ::
RSS.