|
|
Aischylova Oresteia a Sartrovy Mouchy
Jakimiv, Vít ; Fischerová, Sylva (vedoucí práce) ; Bažil, Martin (oponent)
Cílem práce je komparace poetik Aischylovy trilogie Oresteia a Sartrova dramatu Mouchy. V první části je spolu se zhodnocením stavu bádání provedeno rozdělení a kritika některých významných přístupů. Zvláště zde sledujeme to, jaká omezení si ukládají komparace vycházející při své analýze z tak širokých pojmů, jako jsou např. "osud", "svoboda" a "tragédie." Naše úvahy jsou vedeny především Sartrovými teoretickými prácemi o divadle a tragédii. Ve druhé části je vypracována analýza poetických struktur, jejímž cílem je odkrýt podobnosti ve funkčním zapojení jednotlivých poetických prvků do celkové struktury hry. Mezi oběma díly se objevují významné souvislosti ve využívání metaforicko-imaginativních asociativních sítí, které mají v obou případech nezastupitelnou úlohu při konkrétním způsobu rozvíjení děje.
|
|
|
The Ground of the World: A Marginal Problem in Hegel's Phenomenology of Spirit
Matějčková, Tereza ; Karásek, Jindřich (vedoucí práce) ; Gutschmidt, Holger (oponent) ; Kuneš, Jan (oponent)
Existuje v Hegelově Fenomenologii ducha nějaký svět, a pokud ano, jak vypadá? Disertace si klade za úkol zodpovědět tuto otázku, na niž badatelé i filosofové tradičně odpovídají negativně: filosofie absolutního ducha neskýtá prostor pro svět. Faktem sice je, že Hegel skutečně nepředstavil filosofický pojem světa, zároveň je ale rovněž nápadné, že svět se objevuje na téměř každé úrovni Fenomenologie ducha. Stejně jako vědomí se i svět na každé úrovni Fenomenologie ducha proměňuje. Určitá funkce zůstává však světu vlastní napříč jednotlivými úrovněmi: svět je takový předmět vědomí, který samo vědomí vždy přesahuje, a který tedy vyjevuje hranice vědomí. Svět tak vystupuje ve Fenomenologii ducha v podobě určité koncepce celku, který vědomí nemá ve své moci. Tento zcizující moment je nejlépe patrný tehdy, odhodlá-li se vědomí k činu. Jedním z nejčastějších motivů Hegelovy filosofie je nespokojenost vědomí se svým činem, jeho přesvědčení, že v činu byl zrazen záměr. Již tato bytostná neschopnost vědomí uskutečnit to, co si předsevzalo, poukazuje k tomu, že skrze čin vtrhává do Já svět. Dále se ukazuje, že svět je dynamikou, která se vědomí vždy vymyká. Cesta Fenomenologie ducha je cestou, na níž vědomí přijímá toto zcizení a na níž se učí nalézt sebe sama v tomto zcizení. Nevzdává se tím sebeurčení,...
|
|
|
Aischylova Oresteia a Sartrovy Mouchy
Jakimiv, Vít ; Fischerová, Sylva (vedoucí práce) ; Bažil, Martin (oponent)
Cílem práce je komparace poetik Aischylovy trilogie Oresteia a Sartrova dramatu Mouchy. V první části je spolu se zhodnocením stavu bádání provedeno rozdělení a kritika některých významných přístupů. Zvláště zde sledujeme to, jaká omezení si ukládají komparace vycházející při své analýze z tak širokých pojmů, jako jsou např. "osud", "svoboda" a "tragédie." Naše úvahy jsou vedeny především Sartrovými teoretickými prácemi o divadle a tragédii. Ve druhé části je vypracována analýza poetických struktur, jejímž cílem je odkrýt podobnosti ve funkčním zapojení jednotlivých poetických prvků do celkové struktury hry. Mezi oběma díly se objevují významné souvislosti ve využívání metaforicko-imaginativních asociativních sítí, které mají v obou případech nezastupitelnou úlohu při konkrétním způsobu rozvíjení děje.
|
|
|
Přehled jevištních interpretací chóru v Sofoklově tragedii Oidipús Tyrannos na českém jevišti
Mrázek, Vít ; Topolová, Barbara (vedoucí práce) ; Sarkissian, Alena (oponent)
Práce se pokouší na základě detailní analýzy vybraných inscenací Sofoklovy tragedie Oidipús Tyrannos vytvořit panoramatický přehled interpretačních možností antického chóru v kontextu vývoje českého divadla od konce 19. století do počátku 21. století. Chronologický přehled interpretací sleduje vývojové tendence od původní podoby sboru starců, převažující v první polovině 20. století, přes varianty antikizujícího lidu, nastupující od padesátých let minulého století, k metaforické transformaci chóru, kterou přinesly některé režijní koncepce z počátku 21. století.
|
|
|
"Dobro" v klasické řecké filosofii a literatuře
Fleischerová, Andrea ; Blažková, Miloslava (vedoucí práce) ; Hauser, Michael (oponent)
Otázka po Dobru v klasické řecké filosofii a literatuře je natolik závažná a obšírná, že ji lze stěží obsáhnout v rámci jednoho spisu. Cílem první části diplomové práce bylo vyjádřit co možná nejsrozumitelněji základní souvislosti a postoje k pojetí dobra ve filosofii Sókrata, Platóna a Aristotela. Druhá část práce podává ucelený pohled na vývoj archaické literatury v souvislosti s utvářením představ o bozích, ctnostech, dobru a zlu, v dílech klasické řecké epiky. Teoretický základ diplomové práce se opírá a studie významných filosofů, literárních historiků a mytologů, jejichž názory jsou systematicky propojeny či komparativně koncipovány v příslušných kapitolách. Obě hlavní části diplomové práce jsou členěny na kapitoly, jež následují v logické posloupnosti. Práce je teoretického charakteru a její zpracování odpovídá zadanému tématu.
|
|
|
The spirit in Hegel's Phenomenology of Spirit: Antigone and Rameau's nephew in dialectical conflict
Matějčková, Tereza ; Karásek, Jindřich (vedoucí práce) ; Sobotka, Milan (oponent)
Diplomová práce si klade za cíl vyložit Hegelovo pojetí ducha na základě interpretace Sofoklovy Antigony a Diderotova Rameauova synovce. V klíčových pasážích Hegelova pojednání o duchu je právě těmto dvěma literárním dílům věnována značná pozornost, neboť pro Hegela představují na straně jedné substanciální podobu duchovního bytí v případě Antigony a subjektivního duchovního bytí v případě Rameauova synovce na straně druhé. Duch je v diplomové práci koncipován jako fenomén, který sice dospěl v Rameauově postavě k uskutečnění požadavku na přeměnu substance v subjekt. Avšak stejně tak jako nemůže být duch jen substancí, ukazuje se na Rameauovi, že nemůže být ani jen subjektem: naopak musí být udrženy oba pohyby ducha - tedy pohyb stravující, který popírá vše dané, i pohyb směrem ke sjednocování rozdílného či dokonce protikladného. Žádný pokus o integraci však nemůže vycházet z nevědomé substance, ale nakonec je to právě subjekt, tedy duchem prostoupené a svobodné vědomí, kterému náleží úkol přijmout cizost či protikladnost, a tím přiznat práva i substanciálnímu rozměru skutečnosti, který vůči subjektivnímu vědomí vystupuje vždy jako cosi cizího. V tomto ohledu práce ukazuje, že postava raba, u které na úrovni sebevědomí celý Bildungsprojekt explicitně započal, je postavou, která musí být překonána co...
|
host ::
RSS.