|
|
Kánon českého moderního umění
Ficková, Barbora ; Pech, Milan (vedoucí práce) ; Winter, Tomáš (oponent)
Tato práce se zabývá formováním kánonu českého moderního umění v průběhu 20. století na příkladu skupin Osma, Skupina výtvarných umělců a Tvrdošíjní. Každý umělec se okamžitě po vytvoření uměleckého díla stává předmětem zájmu kunsthistoriků, kteří se ho snaží zařadit do neustále vytvářeného příběhu dějin umění. Konkrétní interpretace díla daného umělce je podmíněna mnoha okolnostmi a vždy odráží dobu, ve které daná interpretace vznikla. Promítají se do ní aktuálí poiticko-společenská situace, preferované umělecko-historické přístupy, dostupnost děl pro reprodukci, používaná terminologie ale i stereotypní představy zakořeněné ve společnosti. Osma, Skupina výtvarných umělců a Tvrdošíjní jsou vybráni, protože jejich činnost je velmi úzce spjata s počátky českého moderního umění a činnost jejich členů tedy je v kunsthistorické literatuře často reflektována. Proměny politicko-společenské situace 20. století také umožňuje pojmenovat i další témata, která ovlivňují podobu českého moderního umění. Analýzou významných výstav pořádaných mezi lety 1935 - 1998 a přehledovou literaturou vydanou ve stejném období, představuje tato práce způsoby proměny kánonu věnovanému konkrétnímu období českého moderního umění v závislosti na době svého vzniku. Klíčová slova kánon moderního umění, kubismus, expresionismus,...
|
|
|
Motiv krajiny v díle Alfreda Justitze
Stárková, Anna ; Pech, Milan (vedoucí práce) ; Bendová, Eva (oponent)
Anotace: Bakalářská práce s názvem Motiv krajiny v díle Alfreda Justitze se zabývá motivem krajiny v díle Alfreda Justitze (1879 - 1934), člena zakladatelské generace československého moderního malířství. Skrze motiv krajiny, prostupující téměř všechna období malířovy tvorby, přibližuje jeho životní a umělecké ideály v širším kontextu doby. Na základě pramenů a odborné literatury rozděluje Justitzovu tvorbu chronologicky do čtyř období, která nesou společné znaky a inspirační zdroje. Práce představuje Alfreda Justitze jako významného krajináře z řad avantgardních umělců.
|
|
|
Rané literární dílo Josefa Čapka v kontextu moderního umění
Kováčová, Eva ; Vojtěch, Daniel (vedoucí práce) ; Wiendl, Jan (oponent)
Josef Čapek patřil k významným českým umělcům, kteří se na počátku 20. století zabývali problémy formy a funkce moderního uměleckého díla. Autorovy výtvarněteoretické úvahy ovlivnily zejména jeho ranou beletristickou tvorbu, která v rámci stylově nejednotné situace v umění, jež panovala v desátých letech minulého století, představuje cenný zdroj poznatků o postoji umělecké veřejnosti k moderním a avantgardním kulturním proudům. Diplomová práce je věnována právě jejímu rozboru v konfrontaci s estetickými kánony těchto uměleckých směrů. Jejím cílem je ukázat, nakolik byl Josef Čapek principy jednotlivých směrů ovlivněn, jak si je osvojil a modifikoval. Výsledkem práce by měl být náčrt Čapkovy cesty od počátečního hledání moderního uměleckého tvaru k postupnému nalézání osobitého autorského výrazu. Klíčová slova Josef Čapek, moderní umění, manifest Česká moderna, novoklasicismus, kubismus, expresionismus
|
|
| |
|
|
Vincenc Beneš. Malířské dílo.
Ropková, Barbora ; Wittlich, Petr (vedoucí práce) ; Lahoda, Vojtěch (oponent)
Jméno autora: Barbora Ropková Instituce: Karlova Univerzita v Praze, Filozofická fakulta Ústav pro dějiny umění Celetná 20, 116 42 Praha 1 Obor: Navazující magisterské studium oboru dějiny umění Název práce: Vincenc Beneš. Malířské dílo. Vedoucí práce: Prof. PhDr. Petr Wittlich, CSc. Počet stran: 140 + příloha Počet příloh: 158 stran Rok obhajoby: 2011 Klíčová slova: monografie, expresionismus, kubismus, Osma, Skupina výtvarných umělců, malířský odkaz Antonína Slavíčka, tradice francouzské moderní malby ve spolku Mánes, senzuální realismus a krajinomalba Tato práce si bere za cíl monograficky zpracovat výtvarné dílo Vincence Beneše (1883-1979), který patří mezi významné představitele první generace 20. století. Ve svém počátečním tvůrčím období se se svými generačními druhy soustředil na řešení aktuálních výtvarných otázek. V období existence skupiny Osma spolupracuje především s Bohumilem Kubištou. Od roku 1910 vznikají Benešovy významné kuboexpresionistické obrazy, v rámci českého kubistického hnutí a Skupiny výtvarných umělců stojí Vincenc Beneš po boku Emila Filly. Benešovy kubistické obrazy zaznamenají úspěch v předválečném Německu. Po první světové válce se Beneš od kubismu odvrací a pracuje s malířským odkazem Antonína Slavíčka, postupně objevuje i jiné podněty, poučení nachází především v...
|
|
|
Stylizace sochařských portrétů v kubismu a civilismu, v tvorbě Otto Gutfreunda
DUBENSKÝ, Jan
Tato práce se zabývá osobností Otty Gutfreunda jako sochaře, přesněji pak jeho dvěma styly tvorby, kubismem a civilismem. Jejím cílem je seznámit čtenáře s osobností umělce, jeho tvorbou a historickými reáliemi 1. poloviny 20. století. Práce je rozdělena do dvou částí. Teoretická část zahrnuje charakteristiku sochy a sochařského portrétu a rozebírá historické pozadí kubismu a civilismu. Dále obsahuje životopis Otty Gutfreunda a rozbor jeho práce. V praktické části jsou vyhotoveny dva sochařské portréty. Každý v jednom stylu s odkazem na umělce, přenesené do dnešní doby.
|
|
| |
|
|
Popírači a schvalovači: Neokubismus v dnešní architektuře
Švácha, Rostislav
Linie "neokubismu" patří k architektonickým směrům po roce 2000. Má své kořeny v tradici českého architektonického kubismu z druhého desetiletí 20. století. Někteří architekti dneška pracují vědomě s odkazy na kubistickou architekturu, někteří toto historické pozadí popírají. V obou případech je zajímavé studovat techniky, jaké těmto architektům pomáhají dosáhnout "kubistických" forem.
|
|
|
Otto Gutfreund
PECH, Milan
Tato práce se zabývá psychosociálními souvislostmi díla českého sochaře Otty Gutfreunda. Autor určuje na základě vzpomínek současníků, rodinné anamnézy a jeho raného psychického vývoje Gutfreundovy osobnostní rysy a dynamickou strukturu jeho osobnosti. Poté sleduje sochařův stylový vývoj na pozadí prožívaných životních událostí, přičemž soustřeďuje pozornost na okamžiky radikálních proměn Gutfreundova výtvarného projevu. Z textu vyplývá, že důvody sochařova obratu ke kubismu (1910-1919), k sociálnímu civilismu (1919-1926) a opět ke kubistickým zobrazovacím principům (1926-1927) jsou podmíněny nejen uměleckohistorickým, ale také psychosociálním kontextem.
|
|
| |
host ::
RSS.