|
| |
|
|
Postava Josefa Švejka
Krabsová, Veronika ; Peterka, Josef (vedoucí práce) ; Mocná, Dagmar (oponent)
Tato bakalářská práce se zabývá hlavní postavou nedokončeného čtyřdílného románu Jaroslava Haška, Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války. Protagonista tohoto díla - Josef Švejk - patří mezi nejdiskutovanější problémy české literatury. Emoce vzbuzoval již od dvacátých let minulého století. Kapitola "Klasifikace interpretací" mapuje proměny názorů v českých literárních dějinách. Obsahuje jednak názory chronologicky uspořádané, jednak výklady díla, jež spojuje jedno společné téma (Švejk jako sanchopanzovský typ; Švejk jako pohádková bytost; Švejk jako vypravěč a humorista, Švejk jako postava-hypotéza, atd.) Nejvíce prostoru je věnováno samotné charakteristice ambivalentního hrdiny - fyzický popis (zajímavé je, že Josef Švejk není nikde detailně popsán; vycházíme především z ilustrací Josefa Lady), vnitřní charakteristika (přímá a nepřímá charakterizace, pozoruhodná je rozdílnost ve vnímání Švejka autorem a ostatními postavami románu) a jazyk (řeč charakterizuje Josefa Švejka do velké míry; novinkou, kterou odhalil Fr. Daneš, byla přímá řeč "na třetí"). Přihlíženo je rovněž k textové genezi Josefa Švejka (porovnání Osudů se staršími povídkami a fejetony Jaroslava Haška, zaměřeno i na nepříliš povedené pokračování nedokončených Osudů perem Karla Vaňka). Nezůstaly opomenuty ani divadelní a filmové adaptace,...
|
|
| |
|
|
Pojetí buddhismu ve Spalovači mrtvol v knižním a filmovém zpracování
Plašil, Šimon ; Mocná, Dagmar (vedoucí práce) ; Peterka, Josef (oponent)
Cílem bakalářské práce je hledání a interpretování buddhistických prvků v díle Ladislava Fukse Spalovač mrtvol. Pracuji především s literární verzí díla, konfrontuji a porovnávám ji však rovněž s filmovým zpracováním. Interpretační důraz kladu na rozbor filosofie hlavní postavy Karla Koprfkingla, jehož názory, postoje a jednání porovnávám s buddhistickým učením, především s jeho tibetskou variantou. Dále nalézám možnou motivaci pro použití buddhistických prvků, přičemž vycházím jak z životních postojů autora, tak z historického kontextu doby. Rovněž zařazuji dílo do kontextu českých literárních děl s buddhistickou tematikou. V práci uvádím všechny nalezené spojitosti mezi novelou a buddhismem, přičemž pracuji především s těmi, u kterých lze doložit autorův záměr. U všech nalezených prvků interpretuji jejich symbolický význam a především dokládám jejich funkční význam v příběhu. Klíčova slova Ladislav Fuks, Spalovač mrtvol, buddhismus, Tibet, symbolika postav, spása, řád, proměna, smrt
|
|
| |
|
|
Čím začínají romány ? K poetice incipitu: na materiálu českých románů 20. stol.
Hozman, Václav ; Peterka, Josef (vedoucí práce) ; Kubíček, Tomáš (oponent)
Resumé Předmětem této bakalářské práce jsou incipity vybraných českých románů dvacátého století. Jedná se o práci z naratologie. Záměrem bylo analyzovat konkrétní románové začátky, pokusit se o jejich interpretaci, určit, co signalizují, a naznačit souvztažnost incipitu k celému dílu. První kapitola se zabývá románovými začátky obecně. Autor práce zde chce poukázat na teoretická východiska, která se stanou základem pro rozbor incipitů vybraných románů. Nejdůležitější je vymezení pojmu incipit jako vstupu do textového světa. Je to hranice mezi fikcí a realitou. Úlohou incipitu je vtáhnout čtenáře do fiktivního světa románu. Incipit přestává být incipitem v místě, kde je již čtenář zcela ponořen do textového světa, kde již není cesta zpět. Každá z následujících kapitol se zabývá jednotlivě incipity těchto románů: Temno, Markéta Lazarová, Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války, Hordubal, Zbabělci, Příběh inženýra lidských duší, Nesnesitelná lehkost bytí a Obsluhoval jsem anglického krále. Při práci bylo třeba dodržovat odstup od znalosti celého díla a rozebírat románové začátky z pohledu čtenáře, který čte text románu poprvé. Teprve až ve druhém plánu bylo možno vztahovat význam incipitu na kontext celého díla. Rozebírané incipity ve velké většině signalizovaly žánrový kód díla. U Čapkova Hordubala nebyl...
|
|
|
Práce s Čapkovou Noetickou trilogií na SŠ
Skorkovská, Markéta ; Hník, Ondřej (vedoucí práce) ; Peterka, Josef (oponent)
Diplomová práce se zabývá možnostmi práce s dílem Karla Čapka ve výuce literatury na střední škole. Její podstatou je ověření navržených aktivit v praxi a reflexe dosažených výsledků. Výchozími díly pro navržené aktivity jsou Hordubal, Povětroň, Obyčejný život. Společným cílem aktivit je umožnit žákům přímý kontakt s literárním dílem a jeho interpretace přitažlivým a pochopitelným způsobem. Závěry práce jsou odvozeny z výsledků činností, pozorování a reflexí žáků. Navržené aktivity zdůvodňuji dílčími cíli, které jimi chci naplnit, v reflexích hodnotím jejich průběh a naplnění cílů.
|
|
|
Recepční strategie Lustigových děl
Zimová, Lucie ; Kubíček, Tomáš (vedoucí práce) ; Peterka, Josef (oponent)
Diplomová práce se zabývá recepčními strategiemi vybraných Lustigových textů (Druhé kolo in Démanty noci, Dita Saxová, Z deníku sedmnáctileté Perly Sch., Krásné zelené oči). Naším cílem je dokázat, zda Lustig spoléhá na vysokost tématu a kulturní encyklopedii svých čtenářů nebo zda mají jeho díla estetickou hodnotu i bez těchto předpokladů. První část diplomové práce se věnuje teorii recepční estetiky. Stručně v ní uvádíme hlavní pojmy a představitele tohoto konceptu. V analýze zmíněných děl se zaměřujeme na příběh jako na interakci děje, narace, postav a prostoru, neboť tyto roviny jsou pro recepci díla nejpodstatnější. Práce je rozdělena vždy na část teoretickou, kde se seznamujeme s východisky, která nám slouží k následné analýze a na část praktickou, kde se v rámci vymezených kategorií pokoušíme o interpretaci použitých strategií. V rámci kapitoly "Narace" se zaměřujeme především na vypravěče a jeho možnou nespolehlivost, dále na promluvové formy a na pořádek a tempo vyprávění. V kapitole "Postava jako textový fenomén" nás zajímá především status postavy a proces jejího zobrazení. A konečně v kapitole "Prostor a jeho funkčnost" se zabýváme tím, jak Lustig (ne)dokáže zobrazit funkční prostor bez toho, aniž by spoléhal na kulturní encyklopedii čtenářů. Což ukazuje, že Lustig počítá s recepčním horizontem...
|
|
|
Čemu a proč se smějeme s Járou Cimrmanem?
Jiskrová, Zuzana ; Peterka, Josef (vedoucí práce) ; Mocná, Dagmar (oponent)
Tato práce se pokouší zmapovat fenomén postavy Járy Cimrmana a humoru her jeho autorů. Jedná se především o práci literární. Teatrologické hledisko je doplněno pouze v některých částech práce, kde je nezbytné pro správné porozumění problému a postřehnutí celé šíře humoru. Obecné poznatky o poetice her, jsou pak konkretizovány pokusem o interpretaci závěrečné hry cyklu - České nebe - kterou autoři k dovršujícímu a sumarizujícímu údělu předurčili již podtitulem "Cimrmanův dramatický kšaft". Práce se tedy snaží zodpovědět základní otázku: "Čemu a proč se smějeme s Járou Cimrmanem?" Čemu? Takřka všemu. Proč? Protože je to zkrátka vtipné. Komično je u Cimrmanů tvořeno mnoha aspekty, které jsou v práci postupně rozebírány. Neexistuje tedy úplně jednoznačná odpověď. Značka Smoljak & Svěrák vytvořila obdivuhodný fikční svět pod štítem mystifikace a tváří českého génia Járy Cimrmana. Dotýkají se tématu češství, vtipně připomínají a občas laskavě kritizují naše české stereotypy a využívají všech možných komických rovin. České literatuře přidali dalšího do ne příliš rozsáhlé sbírky velikánů, třebaže fiktivního a komického. Český národ baví již několikátou generaci, přesněji 43 let. Proto se tato práce snaží trochu představit Járu Cimrmana a podívat se pod pokličku humoru Divadla Járy Cimrmana.
|
|
| |
host ::
RSS.