|
|
Prostor Zakarpatska v české literatuře
Krabsová, Veronika ; Peterka, Josef (vedoucí práce) ; Mocná, Dagmar (oponent)
Resumé Práce se zabývá fenoménem Podkarpatské Rusi, respektive Zakarpatska. Tradiční pohled na tento problém rozšířila o chronologický přehled děl českých autorů, kteří se ve své tvorbě inspirovali Podkarpatskou Rusí či Zakarpatskem a mapuje díla vzniklá od konce 19. století až do počátku 21. století. Soustředí se na jejich interpretaci zejména vzhledem k topologii. První kapitola předkládá terminologické problémy spjaté s územím Zakarpatské oblasti a ve zkratce shrnuje historii tohoto komplikovaného území. Další kapitola podává výčet výjimečností prostoru Podkarpatské Rusi (kontrasty, periferie, regionalismus, mýtus, exotika, idyla a dobrodružství) a pokouší se charakterizovat jeho specifičnost (zaostalost, víra v pověry, židé, alkoholismus, pytláctví, okouzlující příroda, zbojnictví). Podkarpatská Rus se jeví jako místo s tajemstvím, z něhož vyrůstají postavy- hypotézy. Důležitým termínem je též topos hory. Následující rozsáhlá kapitola prezentuje většinu děl českých autorů, která se inspirovala Podkarpatskou Rusí. Díla jsou řazená do kapitol dle jejich žánrové charakteristiky. Z toho vyplývá několik důležitý závěrů. Oblíbeným žánrem, který zobrazoval Podkarpatskou Rus, se stal román. Téměř všechny romány zvýraznily dokumentární složku. Převážila touha autorů informovat čtenáře o této neznámé zemi. Své...
|
|
|
Postava Josefa Švejka
Krabsová, Veronika ; Peterka, Josef (vedoucí práce) ; Mocná, Dagmar (oponent)
Tato bakalářská práce se zabývá hlavní postavou nedokončeného čtyřdílného románu Jaroslava Haška, Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války. Protagonista tohoto díla - Josef Švejk - patří mezi nejdiskutovanější problémy české literatury. Emoce vzbuzoval již od dvacátých let minulého století. Kapitola "Klasifikace interpretací" mapuje proměny názorů v českých literárních dějinách. Obsahuje jednak názory chronologicky uspořádané, jednak výklady díla, jež spojuje jedno společné téma (Švejk jako sanchopanzovský typ; Švejk jako pohádková bytost; Švejk jako vypravěč a humorista, Švejk jako postava-hypotéza, atd.) Nejvíce prostoru je věnováno samotné charakteristice ambivalentního hrdiny - fyzický popis (zajímavé je, že Josef Švejk není nikde detailně popsán; vycházíme především z ilustrací Josefa Lady), vnitřní charakteristika (přímá a nepřímá charakterizace, pozoruhodná je rozdílnost ve vnímání Švejka autorem a ostatními postavami románu) a jazyk (řeč charakterizuje Josefa Švejka do velké míry; novinkou, kterou odhalil Fr. Daneš, byla přímá řeč "na třetí"). Přihlíženo je rovněž k textové genezi Josefa Švejka (porovnání Osudů se staršími povídkami a fejetony Jaroslava Haška, zaměřeno i na nepříliš povedené pokračování nedokončených Osudů perem Karla Vaňka). Nezůstaly opomenuty ani divadelní a filmové adaptace,...
|
|
|
Prostor Zakarpatska v české literatuře
Krabsová, Veronika ; Peterka, Josef (vedoucí práce) ; Klumparová, Štěpánka (oponent)
Resumé Práce se zabývá fenoménem Podkarpatské Rusi, respektive Zakarpatska. Tradiční pohled na tento problém rozšířila o chronologický přehled děl českých autorů, kteří se ve své tvorbě inspirovali Podkarpatskou Rusí či Zakarpatskem a mapuje díla vzniklá od konce 19. století až do počátku 21. století. Soustředí se na jejich interpretaci zejména vzhledem k topologii. První kapitola předkládá terminologické problémy spjaté s územím Zakarpatské oblasti. Další kapitola se věnuje sémiotice a topologii. Podává výčet výjimečností prostoru Podkarpatské Rusi (kontrasty, periferie, regionalismus, mýtus, exotika, idyla a dobrodružství) a pokouší se charakterizovat jeho specifičnost (zaostalost, víra v pověry, židé, alkoholismus, pytláctví, okouzlující příroda, zbojnictví). Podkarpatská Rus se jeví jako místo s tajemstvím, z něhož vyrůstají postavy-hypotézy. Důležitým termínem je též topos hory. Následující rozsáhlá kapitola prezentuje většinu děl českých autorů, která se inspirovala Podkarpatskou Rusí. Díla jsou řazená do kapitol dle jejich žánrové charakteristiky. Z toho vyplývá několik důležitý závěrů. Oblíbeným žánrem, který zobrazoval Podkarpatskou Rus, se stal román. Téměř všechny romány a povídky zvýraznily dokumentární složku. Převážila touha autorů informovat čtenáře o této neznámé zemi. Své zastoupení našla i...
|
|
|
Prostor Zakarpatska v české literatuře
Krabsová, Veronika ; Peterka, Josef (vedoucí práce) ; Mocná, Dagmar (oponent)
Resumé Práce se zabývá fenoménem Podkarpatské Rusi, respektive Zakarpatska. Tradiční pohled na tento problém rozšířila o chronologický přehled děl českých autorů, kteří se ve své tvorbě inspirovali Podkarpatskou Rusí či Zakarpatskem a mapuje díla vzniklá od konce 19. století až do počátku 21. století. Soustředí se na jejich interpretaci zejména vzhledem k topologii. První kapitola předkládá terminologické problémy spjaté s územím Zakarpatské oblasti a ve zkratce shrnuje historii tohoto komplikovaného území. Další kapitola podává výčet výjimečností prostoru Podkarpatské Rusi (kontrasty, periferie, regionalismus, mýtus, exotika, idyla a dobrodružství) a pokouší se charakterizovat jeho specifičnost (zaostalost, víra v pověry, židé, alkoholismus, pytláctví, okouzlující příroda, zbojnictví). Podkarpatská Rus se jeví jako místo s tajemstvím, z něhož vyrůstají postavy- hypotézy. Důležitým termínem je též topos hory. Následující rozsáhlá kapitola prezentuje většinu děl českých autorů, která se inspirovala Podkarpatskou Rusí. Díla jsou řazená do kapitol dle jejich žánrové charakteristiky. Z toho vyplývá několik důležitý závěrů. Oblíbeným žánrem, který zobrazoval Podkarpatskou Rus, se stal román. Téměř všechny romány zvýraznily dokumentární složku. Převážila touha autorů informovat čtenáře o této neznámé zemi. Své...
|
|
|
Postava Josefa Švejka
Krabsová, Veronika ; Mocná, Dagmar (oponent) ; Peterka, Josef (vedoucí práce)
Tato bakalářská práce se zabývá hlavní postavou nedokončeného čtyřdílného románu Jaroslava Haška, Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války. Protagonista tohoto díla - Josef Švejk - patří mezi nejdiskutovanější problémy české literatury. Emoce vzbuzoval již od dvacátých let minulého století. Kapitola "Klasifikace interpretací" mapuje proměny názorů v českých literárních dějinách. Obsahuje jednak názory chronologicky uspořádané, jednak výklady díla, jež spojuje jedno společné téma (Švejk jako sanchopanzovský typ; Švejk jako pohádková bytost; Švejk jako vypravěč a humorista, Švejk jako postava-hypotéza, atd.) Nejvíce prostoru je věnováno samotné charakteristice ambivalentního hrdiny - fyzický popis (zajímavé je, že Josef Švejk není nikde detailně popsán; vycházíme především z ilustrací Josefa Lady), vnitřní charakteristika (přímá a nepřímá charakterizace, pozoruhodná je rozdílnost ve vnímání Švejka autorem a ostatními postavami románu) a jazyk (řeč charakterizuje Josefa Švejka do velké míry; novinkou, kterou odhalil Fr. Daneš, byla přímá řeč "na třetí"). Přihlíženo je rovněž k textové genezi Josefa Švejka (porovnání Osudů se staršími povídkami a fejetony Jaroslava Haška, zaměřeno i na nepříliš povedené pokračování nedokončených Osudů perem Karla Vaňka). Nezůstaly opomenuty ani divadelní a filmové adaptace,...
|
host ::
RSS.