|
| |
|
|
Neinvazivní diagnostika onemocnění pravé komory u hypertrofické kardiomyopatie
Zemánek, David ; Veselka, Josef (vedoucí práce) ; Málek, Ivan (oponent) ; Pudil, Radek (oponent)
Cll: Zjistil, 7.da u hypcrtrofícU hrdiomY0p"tic (HCM) je i v p!jpad~ nepl'lIomnosti hypertrofie prav~ komory (PK) pHtOnUlo po5lib::ni JYSlolicl:é a dia~toiicld f'unkee. lIodooeenl bylo prov:ldtno pomncl stntin, strnin nle a lkMlov!dopple-ovskéh07.obntzm; (lnI). Metodika a ~1edJ,:y: Ze 77 konsd<utivuich pacientů J HCM po iuptiné .Ikoholo~ sepúlni ablaci jsem vyhnl sDlpi:nu 19 pacientu J HCM bet hypenrorlC PK. kterou jsem IJOVnai 5konlrolnlm """borem 22 jedind'l. PlII1iI1TIetry TOl byiy m~nmy na mitráLnlm a lrikuspid.ilnlm prstenci. Suain a strain ilite odvozený z TOl byl hodnocen v obLutj h1'Olovť= poloviny vol n ~ sltny I'K a v ba'lAlnlch scgmctl1ecb Icvt komory. Mezi o\Xnu slrnpinami byl n"lc;o:n s....tisticky výwamll~ rowil u T'K pouu pro izovolllmický precjckčni e..,.;, (79,2±17,3 nu VI 58,5±8.1 ms, p<O,OI), i:rovolumický rd""ační čas ( I04,7±26,2 IIl5 VI 17,3±24,S mli, p<O,OI), iDdex myobrdiilnl výkoonosti (rci) ~ený pomoci TI}I (0,6HO,14 VI 0,49±O,09, p<O,OI) a velikost e..,.;,no! diastolické vlny T Ol (il,2±l,Scml,vs l2,9.i1,6cm1s; p<O,OS). Záv~r: Tyto výsledky potvrzuji postiženi systolicld i diastolické funkce, PK II IICM i v neplitomnosti hypertrofie. Parametry ml SCl jevljako ",n:átivnějJ! ndslrain astraio ilite odvozcny:tTOL
|
|
|
Genetické a klinické koreláty u hypertrofické kardiomyopatie
Čurila, Karol ; Gregor, Pavel (vedoucí práce) ; Málek, Ivan (oponent) ; Krejčí, Jan (oponent)
Hypertrofická kardiomyopatie (HKMP) je onemocnění myokardu, které vzniká v důsledku mutací v genech kódujících bílkoviny sarkomery srdečního svalu. Je charakteristická nejenom širokou genotypovou, ale i širokou fenotypovou variabilitou. Již od 90-tých let minulého století, kdy byla nalezena první mutace odpovídající za vznik HKMP, se úsilí velkého množství vědců soustředilo na zjištění klinických projevů HKMP v závislosti na mutaci specifického genu. V naší práci jsme jako první v České republice zjistili zastoupení mutací odpovědných za vznik HKMP v 4 nejčastěji postižených genech. Zjistili jsme, že rozložení mutací je poněkuď rozdílně oproti jiným populacím, což může mít významný praktický dopad. Při zkoumaní vztahu mezi přítomnosti mutace v specifickém genu a klinickým obrazem jsme nezjistili žádnou korelaci, která by na základě genetického vyšetření opravňovala predikovat morfologické projevy či klinický obraz u postiženého jedince. V naší studii, kdy jsme nemocným s neobstruktivní formou HKMP podávali blokátor AT-1 receptorů candesartan, jsme zjistili výrazný pozitivní efekt farmaka na velikost hypertrofie a funkci LKS a na klinické symptomy u pacientů s HKMP.
|
|
|
Regenerace myokardu po intrakoronární aplikaci mononukleárních buněk kostní dřeně u pacientů s akutním infarktem s opožděnou reperfuzí a dysfunkcí levé komory
Skalická, Hana ; Horák, Jan (vedoucí práce) ; Vojáček, Jan (oponent) ; Málek, Ivan (oponent)
Regenerace myokardu po intrakoronární aplikaci mononukleárních buněk kostní dřeně u pacientů s akutním infarktem s opožděnou reperfuzí a dysfunkcí levé komory Úvod a cíl: Navzdory pokrokům v rozvoji reperfuzní terapie, pacienti s akutním infarktem myokardu s ST elevacemi (STEMI) s pozdní reperfuzí a dysfunkcí levé komory (LK), mají špatnou prognózu. Snažili jsme se zaměřit na hodnocení bezpečnosti a efektivity intrakoronární aplikace mononukleárních buněk kostní dřeně (BMNCs) na zlepšení jejich prognózy díky ovlivnění progrese poinfarktové remodelace LK v rámci dlouhodobého sledování. Metodika: 27 pacientů se STEMI, průměrný věk 59±12,průměrná vstupní ejekční frakce LK(LVEF)39±5%,léčených primární koronární angioplastikou (PCI) 4-24 hodin od začátku obtíží, byli randomizováni buď k intrakoronární aplikaci BMNCs 4 až 11 dní po PCI (n=17, BMNCs skupina,14 podstoupilo 2 leté sledování) či standardní terapii (n=10, kontrolní skupina). Hodnocení LK bylo provedeno echokardiograficky se zaměřením na LVEF, enddiastolický a endsystolický objem (LVEDV, LVESV), diastolickou funkci a myokardiální perfuzi. Výsledky: V průběhu 24-měsíčního sledování nebyl zjištěn rozdíl mezi oběma skupinami v klinicky závažných událostech (6 pts.v BMNCs (36%) vs. 5 pts. (50%) v kontrolní skupině, p=0,54).Během 4 měsíční kontroly se LVEF...
|
|
|
Přínos stanovení neurohumorální aktivace pro monitoraci léčby chronického srdečního selhání
Kubánek, Miloš ; Málek, Ivan (vedoucí práce) ; Špinarová, Lenka (oponent) ; Pudil, Radek (oponent)
Chronické srdeční selhání (CHSS) je spojeno s aktivací sympatoadrenální osy a dalších humorálních systémů. Tento stav se označuje pojmem neurohumorální aktivace. Z patofyziologického hlediska je CHSS charakterizováno převládajícím efektem systémů vasokonstrikčních, které navozují retenci natria a podílejí se nepříznivě na další progresi onemocnění. Blokáda jejich účinku pomocí betablokátorů a blokátorů systému renin- angiotenzin- aldosteron prokazatelně zlepšila kvalitu života a prognózu u nemocných s CHSS a systolickou dysfunkcí levé komory srdeční (LKS). Stanovení některých parametrů neurohumorální aktivace se později uplatnilo také v diagnostice onemocnění a prognostické stratifikaci. Vlastní práce je zaměřena na využití těchto parametrů v monitoraci léčby CHSS. Natriuretické peptidy předčily stanovení big ET-1 v obou studovaných oblastech. Jednorázové stanovení BNP či NT-proBNP neumožňuje přesný odhad stupně plicní hypertenze ani plnícího tlaku LKS. Naopak sledování změny hladiny natriuretických peptidů při znalosti vstupní hodnoty hemodynamického parametru umožňovalo odhadnout další vývoj hemodynamiky. Pokles hladiny BNP po 3 měsících resynchronizační léčby CHSS predikoval příznivý vývoj onemocnění. Stanovení neurohumorální aktivace předčilo standardní metody sledování, tedy hodnocení klinického stavu,...
|
|
|
Tkáňový faktor u akutních koronárních syndromů
Malý, Martin ; Hampl, Václav (vedoucí práce) ; Wilhelm, Jiří (oponent) ; Vízek, Martin (oponent) ; Málek, Ivan (oponent)
Ateroskleróza a její komplikace jsou na prvním místě v příčinách úmrtí v průmyslově rozvinutých zemích. V České republice je stále více než 50% úmrtí spojeno s kardiovaskulárními chorobami, hlavně s akutním koronárním syndromem. Přitom ještě před 100 lety byly kardiovaskulární choroby dle statistik příčinou přibližně 10% úmrtí. Tento strmý nárůst je dáván do spojitosti s výrazně vyšším výskytem rizikových faktorů akcelerované aterosklerózy - hypertenzí, hyperlipoproteinémií, kouřením, obezitou a diabetem. Tento trend se u nás zastavil na konci osmdesátých let a od té doby má klesající tendenci. Je to dáno úspěšnou primární i sekundární prevencí: důslednou léčbou hypertenze, změnou stravovacích návyků, která vedla k poklesu průměrné hladiny cholesterolu na 5.88 mmol.l-1 a poklesem počtu kuřáků . Nedaří se však ovlivnit procento obezity (průměrný body mass index u mužů 28.1) a s ní spojené inzulinové rezistence (Bruthans 2000, Cífková et al. 2002). Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
|
|
Koronární nemoc srdečního štěpu
Kocík, Miroslav ; Málek, Ivan (vedoucí práce) ; Horký, Karel (oponent) ; Hejnal, Jaroslav (oponent)
Studiem reprezentativního vzorku z populace příjemců transplantace srdce jsme v naší studii ukázali na častý výskyt časně po transplantaci detekované KNSŠ. Prokázali jsme, že kromě věku dárce a BMI příjemce žádný z velkého množství testovaných pre-, peri- či časně po-transplantačních faktorů, ať již imunologické či neimunologické povahy, nepředstavuje rizikový faktor pro přítomnost časně detekované KNSŠ. Přestože jsem prokázali, že přežití příjemců s časně detekovanou KNSŠ je statisticky významně horší oproti takto nepostiženým příjemcům, nepodařilo se nám prokázat, že časně detekovaná KNSŠ představuje nezávislý negativní rizikový faktor přežití v populaci příjemců TxS, kteří přežili 4. týden po TxS. Rovněž tak, přestože výskyt závažných kardiálních událostí je statisticky významně vyšší v populaci příjemců s časně detekovanou KNSŠ, nepodařilo se nám prokázat, že časně detekovaná KNSŠ představuje nezávislý rizikový faktor pro jejich výskyt. V naší práci jsme dále ukázali na výskyt klinických manifestací KNSŠ v populaci příjemců našeho studijního souboru. Nepodařilo se nám však nalést žádný rizikový faktor, který by mohl být s klinickou manifestací onemocnění spojený
|
|
|
Léčba srdečního selhání řízená podle natriuretického peptidu typu B
Krupička, Jan ; Hradec, Jaromír (vedoucí práce) ; Málek, Ivan (oponent) ; Ošťádal, Bohuslav (oponent)
Nemocných se srdečním selháním v posledních letech stále přibývá, a to nejen díky prodloužení průměrné délky života, ale také díky zlepšení technik a postupů při léčbě akutních koronárních syndromů. S poznáním, že plazmatická koncentrace natriuretických peptidů představuje mohutnou prognostickou informaci a že změny této koncentrace odrážejí poměrně přesně změny klinického i hemodynamického stavu nemocných, vznikla velmi lákavá představa o využití monitorování natriuretických peptidů k řízení léčby srdečního selhání, tedy představa léčby k co nejnižším/normálním hladinám BNP a NT-proBNP. (...) Závěrem naší první práce bylo zjištění, že u pacientů s chronickým srdečním selháním terapie řízená podle plazmatických hladin BNP nevedla ke statisticky významnému snížení kardiovaskulárních příhod oproti terapii řízené standardním klinickým postupem. Byl však naznačen trend ve prospěch léčebné strategie podle BNP. V naší druhé práci jsme popsali, jak krátkodobá maximální zátěž vede u mladých zdravých jedinců k okamžitému krátkodobému vzestupu plazmatické koncentrace BNP. Tento statisticky významný vzestup nedosahuje patologických hodnot a je pravděpodobně podmíněn vyplavením BNP skladovaného v kardiomyocytech, nikoliv jeho syntézou de novo.
|
|
|
Přínos nových imunosupresiv po transplantaci srdce : zhodnocení dvou klinických indikací takrolimu
Skalická, Blanka ; Málek, Ivan (vedoucí práce) ; Horký, Karel (oponent) ; Lischke, Robert (oponent)
Úvod: Akutní buněčné rejekce a koronární nemoc štěpu jsou hlavními faktory ovlivňujícími přežívání po ortotopické transplantaci srdce (OTS). Takrolimus by mohl být více účinný než cyklosporin A v léčbě opakovaných epizod akutní rejekce u pacientů po OTS. Jedním z rizikových faktorů rozvoje koronární nemoci štěpu je dyslipidémie. Statiny jsou obvyklou součástí léčby po OTS. Avšak jejich podávání je potenciálně nebezpečné pro jejich možnou inteakci s cyklosporinem A. Na základě výsledků studie se zdravými dobrovolníky se zdá, že takrolimus se statiny neinteraguje. Cíl: V první studii jsme retrospektivně posuzovali účinek konverze z cyklosporinu A na takrolimus u pacientů po OTS s opakovanými rejekcemi. Ve druhé (prospektivní) studii jsme hodnotili účinnost a bezpečnost kombinované léčby takrolimem a atorvastatinem u pacientů po OTS s dyslipidémií. (...) Ve druhé studii nebyl pozorován výskyt ani myalgie, ani elevace hladin kreatinkinázy. Šest pacientů bylo ze sledování vyřazeno pro jiné nežádoucí účinky (průjmy, progresivní elevace hladiny kreatininu, atd.). Hladiny celkového cholesterolu signifikantně poklesly po prvním měsíci léčby (6.02±0.85 mmol/l vs. 4.70±0.58 mmol/l; p<0.0001). Podobný pokles byl pozorován u hladin LDL cholesterolu, triacylglycerolů a apolipoproteinu-B. Účinek léčby zůstal stejný po...
|
|
| |
host ::
RSS.