|
|
Odolnost nezralého srdečního svalu k nedostatku kyslíku
Charvátová, Zuzana ; Ošťádal, Bohuslav (vedoucí práce) ; Vízek, Martin (oponent) ; Kuneš, Jaroslav (oponent) ; Škovránek, Jan (oponent)
Dle údajů Světové zdravotnické organizace jsou v zemích střední a východní Evropy nejčastější příčinou úmrtí choroby srdce a cév. Více než polovinu z tohoto množství zaujímá jediné onemocnění, jímž je akutní a chronická ischemická choroba srdeční (ICHS). Cílem klinických i experimentálních kardiologů, kteří se výzkumem prevence a terapie ICHS zabývají, je proto tuto nepříznivou situaci zlepšit. ICHS vzniká jako důsledek nerovnováhy mezi množstvím kyslíku (a substrátů) dodávaného srdeční buňce a množstvím kyslíku, které buňka aktuálně potřebuje ke splnění metabolických nároků. Při ischemii (na rozdíl od hypoxie) je navíc kromě dodávky živin narušen i odvod produktů a nežádoucích zplodin buněčného metabolizmu. Výsledkem je pak přechod srdečního svalu na anaerobní metabolizmus, hromadění metabolitů a porucha energetické a iontové homeostázy; to vede k poruchám kontraktility a konečným důsledkem omezení perfuze myokardu může být zánik srdeční buňky a vznik infarktu myokardu. V tom, zda poškození bude reverzibilní či ireverzibilní, hraje rozhodující roli délka trvání ischemie. Jedinou možností, jak zabránit či alespoň zmírnit nevratné poškození srdečního svalu, je včasné obnovení průtoku krve koronárním řečištěm v postižené oblasti. Rozsah ischemického poškození srdečního svalu nezávisí pouze na intenzitě a...
|
|
|
Úloha iNOS a žírných buněk v mechanismu rozvoje hypoxické plicní hypertenze
Baňasová, Alena ; Hampl, Václav (vedoucí práce) ; Štípek, Stanislav (oponent) ; Pelouch, Václav (oponent) ; Ošťádal, Bohuslav (oponent)
Normální plicní cirkulace funguje jako nízkotlaký systém s vysokým průtokem a nízkým periferním cévním odporem (Heath 1977; Janicki, Weber et al. 1985). Příčina mi nízkého odporu plicních cév jsou struktura jejich stěny a velmi nízký bazální tonus hladkého svalu (Heath 1977; Hislop and Reid 1978). Plicní cévy jsou mnohem poddaj něj š í než cévy systémového řečiště a mají tenčí stěnu . U zdravého člově ka, žijícího v normoxii, se hladký sval ve stěně periferních plicních cév vyskytuje sporadicky (Hislop and Reid 1978). Zatímco jednotlivá orgánová řeči ště systémového oběh u přij ím aj í pouze část srdeční h o výdeje, malým oběhem protéká za všech podmínek srdečn í výdej celý. Plicní řečiště má schopnost pojmout i značně zvýšený srdeční výdej jen s minimálním zvýšením tlaku. Toto je možné díky velké poddajnosti plicních céva díky otevření částí cévního řečiště, které nejsou v klidu perfundovány díky vyššímu otevíracímu tlaku. Distribuce průto k u krve jednotlivými oblastmi plic je regulována téměř výhradně lokálními mechanismy. Smyslem této regulace je udržet efektivní výměnu plynů a zajistit maximální nasycení krve kyslíkem. Proto jsou přednostn ě perfundovány dob ře ventilované alveoly a zárove ň je omezen průtok tam, kde je alveolární ventilace nedokonalá. Mechanismem, který udržuje optimální poměr mezi...
|
|
|
Ontogenetický vývoj mitochondrií srdečního svalu a jejich úloha v odolnosti k nedostatku kyslíku
Škárka, Libor ; Ošťádal, Bohuslav (vedoucí práce) ; Škovránek, Jan (oponent) ; Vízek, Martin (oponent) ; Zicha, Josef (oponent)
Jedním z nežádoucích projevů současného života v ekonomicky rozvinutých zemí je vysoká frekvence onemocnění kardiovaskulárniho systému a s tím související nejčastější příčina úmrtí. V roce 2000 zemřelo v zemích bývalého "socialistického bloku" na tyto choroby 2 846 429 lidí, což je 60 % všech úmrtí {WHO, 2004}. Zhruba polovina případů jde na vrub jedinému onemocnění, ICHS. Je proto pochopitelné, že úsilí klinických a experimentálních kardiologů je vedeno snahou tuto nepříznivou situaci pozitivně ovlivnit. Jde však o úkol nadmíru obtížný a lze předpokládat, že jeho splnění si vyžádá dlouholetý intenzívní výzkum, zahrnující oblasti "od molekuly až k lůžku pacienta". Podstatou ICHS je nepoměr mezi dodávkou a potřebou kyslíku a substrátů v srdeční buňce . Při ischemii však není narušena pouze dodávka živin, ale i odvod produktů a zplodin buněčného metabolismu. Převahu získává anaerobní zpracování živin, metabolity se hromadí v tkáni, dochází k poruše iontové a neurohurnorální homeostázy a v konečném důsledku je narušena kontraktilní funkce srdečního svalu. Rozhodující roli v celém procesu hraje čas, vymezuj ící hrani ci mezi reverzibilním a ireverzibilním poškozením: zatímco následky krátkodobé ischemie jsou prakticky plně reverzibilní, déletrvající omezení perfuze vede k trvalému ovlivnění základních funkcí...
|
|
|
Analýza mechanismu vzniku poruch srdečního rytmu u plodů
Tomek, Viktor ; Ošťádal, Bohuslav (vedoucí práce) ; Sedmera, David (oponent) ; Calda, Pavel (oponent)
Analýza mechanismu vzniku poruch srdečního rytmu u plodů V.Tomek Abstrakt Úvod: Předmětem disertační práce je sledování srdečního selhání u plodů s poruchou srdečního rytmu. Cílem je analýza mechanismů, podílejících se na vzniku arytmie, posouzení vlivu podání farmakologických látek na průběh fetálně zjištěné dysrytmie a sledování pozdních důsledků prenatálních arytmií. Arytmie jsou prenatálně málo časté, ale mohou vést k srdečnímu selhání, hydropsu a bez správně vedené léčby k úmrtí plodu. Metodika: Změřili jsme mechanický atrioventrikulární interval u lidských plodů pomocí Dopplerovské echokardiografie a vytvořili normy pro různé gestační stáří a srdeční frekvenci. Výsledky jsme srovnali s plody matek s pozitivním nálezem cirkulujících autoprotilátek anti-SSARo/SSB La. Podíleli jsme se na multicentrické mezinárodní retrospektivní studii 175 plodů s diagnózou atrioventrikulární blokády s cílem analyzovat vliv léčby na osud plodů. Srovnali jsme výsledky 2 léčebných protokolů (digoxin vs. flecainide) u plodů se supraventrikulární tachykardií (SVT) s cílem určení optimální léčby Významnost srdečního selhání u plodů s kompletní AV blokádou a SVT byla hodnocena na základě měření frakce zkrácení levé komory, přítomnosti výpotků event. hydropsu plodu, kardiothorakálního indexu a dle celkového parametru tzv. Skóre...
|
|
|
Kontraktilní funkce a sympatická inervace diabetického srdce laboratorního potkana
Švíglerová, Jitka ; Pučelík, Pavel (vedoucí práce) ; Ošťádal, Bohuslav (oponent) ; Pelouch, Václav (oponent)
Ústav fyziologie Lékařská fakulta v Plzni, Univerzita Karlova v Praze MUDr. Jitka Švíglerová KONTRAKTILNÍ FUNKCE A SYMPATICKÁ INERVACE DIABETICKÉHO SRDCE LABORATORNÍHO POTKANA CONTRACTILE FUNCTIONS AND SYMPATHETIC INNERVATION OF THE ALBINO RAT DIABETIC HEART Obor: fyziologie a patologická fyziologie Autoreferát disertační práce Plzeň 2005 2 Disertační práce byla vypracována v rámci kombinované formy postgraduálního doktorandského studia na Ústavu fyziologie Lékařské fakulty v Plzni. Doktorand: MUDr. Jitka Švíglerová, Ústav fyziologie, Lékařská fakulta v Plzni, Univerzita Karlova v Praze. Školitel: Doc. MUDr. Pavel Pučelík, CSc., Ústav fyziologie Lékařská fakulta v Plzni, Univerzita Karlova v Praze. Oponenti: Autoreferát rozeslán dne: Obhajoba disertační práce se koná dne: Místo konání obhajoby: ¨ Doc. MUDr. Jana Slavíková, CSc. Předseda komise pro obhajoby disertačních prací v oboru fyziologie a patologická fyziologie 3 OBSAH 1. ÚVOD 4 2. CÍL DISERTACE 6 3. METODY 7 3.1. Zvířata 7 3.2. Experimentální model diabetu 7 3.3. Měření na multicelulárních preparátech 8 3.4. Uvolňování noradrenalinu 9 3.5. Stanovení koncentrace noradrenalinu (NA) 9 3.6. Prezentace výsledků a statistika 9 4. VÝSLEDKY 10 4.1. Účinek inzulinu na kontrakci papilárního svalu kontrolních a diabetických potkanů 10 4.2. Uvolňování...
|
|
|
Analýza mechanismu vzniku poruch srdečního rytmu u plodů
Tomek, Viktor ; Ošťádal, Bohuslav (vedoucí práce) ; Sedmera, David (oponent) ; Calda, Pavel (oponent)
Analýza mechanismu vzniku poruch srdečního rytmu u plodů V.Tomek Abstrakt Úvod: Předmětem disertační práce je sledování srdečního selhání u plodů s poruchou srdečního rytmu. Cílem je analýza mechanismů, podílejících se na vzniku arytmie, posouzení vlivu podání farmakologických látek na průběh fetálně zjištěné dysrytmie a sledování pozdních důsledků prenatálních arytmií. Arytmie jsou prenatálně málo časté, ale mohou vést k srdečnímu selhání, hydropsu a bez správně vedené léčby k úmrtí plodu. Metodika: Změřili jsme mechanický atrioventrikulární interval u lidských plodů pomocí Dopplerovské echokardiografie a vytvořili normy pro různé gestační stáří a srdeční frekvenci. Výsledky jsme srovnali s plody matek s pozitivním nálezem cirkulujících autoprotilátek anti-SSARo/SSB La. Podíleli jsme se na multicentrické mezinárodní retrospektivní studii 175 plodů s diagnózou atrioventrikulární blokády s cílem analyzovat vliv léčby na osud plodů. Srovnali jsme výsledky 2 léčebných protokolů (digoxin vs. flecainide) u plodů se supraventrikulární tachykardií (SVT) s cílem určení optimální léčby Významnost srdečního selhání u plodů s kompletní AV blokádou a SVT byla hodnocena na základě měření frakce zkrácení levé komory, přítomnosti výpotků event. hydropsu plodu, kardiothorakálního indexu a dle celkového parametru tzv. Skóre...
|
|
|
Úloha iNOS a žírných buněk v mechanismu rozvoje hypoxické plicní hypertenze
Baňasová, Alena ; Hampl, Václav (vedoucí práce) ; Štípek, Stanislav (oponent) ; Pelouch, Václav (oponent) ; Ošťádal, Bohuslav (oponent)
Normální plicní cirkulace funguje jako nízkotlaký systém s vysokým průtokem a nízkým periferním cévním odporem (Heath 1977; Janicki, Weber et al. 1985). Příčina mi nízkého odporu plicních cév jsou struktura jejich stěny a velmi nízký bazální tonus hladkého svalu (Heath 1977; Hislop and Reid 1978). Plicní cévy jsou mnohem poddaj něj š í než cévy systémového řečiště a mají tenčí stěnu . U zdravého člově ka, žijícího v normoxii, se hladký sval ve stěně periferních plicních cév vyskytuje sporadicky (Hislop and Reid 1978). Zatímco jednotlivá orgánová řeči ště systémového oběh u přij ím aj í pouze část srdeční h o výdeje, malým oběhem protéká za všech podmínek srdečn í výdej celý. Plicní řečiště má schopnost pojmout i značně zvýšený srdeční výdej jen s minimálním zvýšením tlaku. Toto je možné díky velké poddajnosti plicních céva díky otevření částí cévního řečiště, které nejsou v klidu perfundovány díky vyššímu otevíracímu tlaku. Distribuce průto k u krve jednotlivými oblastmi plic je regulována téměř výhradně lokálními mechanismy. Smyslem této regulace je udržet efektivní výměnu plynů a zajistit maximální nasycení krve kyslíkem. Proto jsou přednostn ě perfundovány dob ře ventilované alveoly a zárove ň je omezen průtok tam, kde je alveolární ventilace nedokonalá. Mechanismem, který udržuje optimální poměr mezi...
|
|
|
Odolnost nezralého srdečního svalu k nedostatku kyslíku
Charvátová, Zuzana ; Ošťádal, Bohuslav (vedoucí práce) ; Vízek, Martin (oponent) ; Kuneš, Jaroslav (oponent) ; Škovránek, Jan (oponent)
Dle údajů Světové zdravotnické organizace jsou v zemích střední a východní Evropy nejčastější příčinou úmrtí choroby srdce a cév. Více než polovinu z tohoto množství zaujímá jediné onemocnění, jímž je akutní a chronická ischemická choroba srdeční (ICHS). Cílem klinických i experimentálních kardiologů, kteří se výzkumem prevence a terapie ICHS zabývají, je proto tuto nepříznivou situaci zlepšit. ICHS vzniká jako důsledek nerovnováhy mezi množstvím kyslíku (a substrátů) dodávaného srdeční buňce a množstvím kyslíku, které buňka aktuálně potřebuje ke splnění metabolických nároků. Při ischemii (na rozdíl od hypoxie) je navíc kromě dodávky živin narušen i odvod produktů a nežádoucích zplodin buněčného metabolizmu. Výsledkem je pak přechod srdečního svalu na anaerobní metabolizmus, hromadění metabolitů a porucha energetické a iontové homeostázy; to vede k poruchám kontraktility a konečným důsledkem omezení perfuze myokardu může být zánik srdeční buňky a vznik infarktu myokardu. V tom, zda poškození bude reverzibilní či ireverzibilní, hraje rozhodující roli délka trvání ischemie. Jedinou možností, jak zabránit či alespoň zmírnit nevratné poškození srdečního svalu, je včasné obnovení průtoku krve koronárním řečištěm v postižené oblasti. Rozsah ischemického poškození srdečního svalu nezávisí pouze na intenzitě a...
|
|
|
Kardiovaskulární postižení u pacientů s Fabryho chorobou
Lubanda, Jean-Claude Mukonkol ; Bultas, Jan (vedoucí práce) ; Kittnar, Otomar (oponent) ; Ošťádal, Bohuslav (oponent)
Vedle některých nových poznatků, zlepšujících naše porozumění patofyziologii kardiálního postižení u pacientů s Fabryho nemocí (tzv. gnoseologický přínos), mají naše výsledky důležitý praktický význam. Centrálním poznatkem je, že hypertrofie levé komory u nemocných s FN má komplexní etiopatogenezi a rozdílný výskyt u mužů a žen jeho detekci je vhodnější echokardiografické vyšetření. Pro detekci hypertrofie LK u pacientů s FN pomocí EKG je vhodné použít jiné citlivější indexy hypertrofie levé komory a aplikovat nižší hranice oproti standardní populaci. Posouzení strukturálních změn levé komory srdeční má u nemocných s FN důležitý prognostický význam a může ovlivnit naši léčebnou strategii. Enzymatická substituční terapie má vliv na strukturu a funkci levé komory. Při přirozeném průběhu onemocnění neléčení pacienti umírají v poměrně mladším věku a jejich léčba je velice náročná. Snaha aktivně vyhledávat nové pacienty a provést diagnózu v časném stadiu s cílem časného zahájení specifické léčby před rozvojem terminálního orgánového poškození je velmi naléhává. V budoucnu bude žádoucí provedení velké randomizované multicentrické studie s enzymatickou substituční terapií zaměřené na posouzení kardiálního postižení. Nicméně vliv tradiční farmakoterapie (tj. pomocí ACE-I, ARB atd.) na hypertrofii levé komory u...
|
|
|
Léčba srdečního selhání řízená podle natriuretického peptidu typu B
Krupička, Jan ; Hradec, Jaromír (vedoucí práce) ; Málek, Ivan (oponent) ; Ošťádal, Bohuslav (oponent)
Nemocných se srdečním selháním v posledních letech stále přibývá, a to nejen díky prodloužení průměrné délky života, ale také díky zlepšení technik a postupů při léčbě akutních koronárních syndromů. S poznáním, že plazmatická koncentrace natriuretických peptidů představuje mohutnou prognostickou informaci a že změny této koncentrace odrážejí poměrně přesně změny klinického i hemodynamického stavu nemocných, vznikla velmi lákavá představa o využití monitorování natriuretických peptidů k řízení léčby srdečního selhání, tedy představa léčby k co nejnižším/normálním hladinám BNP a NT-proBNP. (...) Závěrem naší první práce bylo zjištění, že u pacientů s chronickým srdečním selháním terapie řízená podle plazmatických hladin BNP nevedla ke statisticky významnému snížení kardiovaskulárních příhod oproti terapii řízené standardním klinickým postupem. Byl však naznačen trend ve prospěch léčebné strategie podle BNP. V naší druhé práci jsme popsali, jak krátkodobá maximální zátěž vede u mladých zdravých jedinců k okamžitému krátkodobému vzestupu plazmatické koncentrace BNP. Tento statisticky významný vzestup nedosahuje patologických hodnot a je pravděpodobně podmíněn vyplavením BNP skladovaného v kardiomyocytech, nikoliv jeho syntézou de novo.
|
host ::
RSS.