|
|
Genetika MODY diabetu
Dušátková, Petra ; Cinek, Ondřej (vedoucí práce) ; Haluzík, Martin (oponent) ; Gašperíková, Daniela (oponent)
Nejčastější formou monogenního diabetu je MODY (Maturity-Onset Diabetes of the Young). Řadí se mezi genetické defekty ß buňky. Jedná se o klinicky heterogenní skupinu onemocnění, které se zpravidla projevují jako noninzulín-dependentní diabetes mellitus s autozomálně dominantním typem dědičnosti a s věkem v době diagnózy do 40 let. Pomocí molekulárně-genetických metod jsme stanovili diagnózu MODY u více než 240 českých rodin. Nejčastěji zastoupeným subtypem diabetu je GCK-MODY, který jsme prokázali u 376 osob ze 175 rodin. V porovnání se zdravými rodinnými příslušníky, kteří nenesou mutaci v genu GCK, jsme u pacientů s GCK-MODY neprokázali zvýšené riziko vzniku makrovaskulárních komplikací. Jelikož více než jedna třetina rodin s GCK-MODY nese jednu ze 4 mutací v GCK, testovali jsme pomocí genetických a statistických metod, zda se jedná o ancestrální mutace. Výsledky ukázaly, že tři nečastěji se vyskytující mutace v genu GCK (p.Glu40Lys, p.Leu315His, p.Gly318Arg) se rozšířily před přibližně 82-110 generacemi díky efektu zakladatele. Zabývali jsme se i vlivem polymorfizmu rs560887 v genu G6PC2 na fenotyp pacientů s GCK-MODY: genotyp GG byl asociován s vyšší hladinou glykovaného hemoglobinu. Při analýze pacientů suspektních pro HNF1A- nebo HNF4A-MODY jsme ukázali pravděpodobně první případ asociace makrosomie...
|
|
| |
|
|
Příprava a charakterizace GlnB22-insulinu, mutantu přirozeně se vyskytujícího u diabetických pacientů
Křížková, Květoslava ; Žáková, Lenka (vedoucí práce) ; Haluzík, Martin (oponent)
Diabetes mellitus je onemocnění rozšířené po celém světě. Postihuje jedince všech věkových kategorií, od novorozenců po seniory. Diabetes nemá jednotnou příčinu. Jedná se o souhru několika faktorů, které vedou k poruše regulace hladiny glukózy v krvi. Ve většině případů se jedná o několik genetických defektů ve spojení se špatným životním stylem. Nedávno byl ale objeven diabetes, způsobený mutací v jednom genu, tzv. monogenní diabetes, kdy chyba pouze v jediném genu způsobí propuknutí nemoci. Mezi těchto několik důležitých genů patří i gen kódující primární strukturu prekurzoru insulinu, preproinsulinu. Každá záměna v peptidovém řetězci je specifická a způsobuje trochu jinou formu nemoci. Odhalení pacientů s touto mutací vede k upřesnění jejich léčby a často ke zlepšení jejich životních podmínek. Projev mutací v insulinovém genu je různý. Některé záměny vedou k neonatálnímu diabetu a pacienti jsou od narození plně závislí na insulinu. Jiné se nemusejí nikdy projevit nebo se dají léčit pouze dietou. O závažnosti nemoci rozhodují vlastnosti původní aminokyseliny a její úloha při biosyntéze insulinu či interakci s insulinovým receptorem stejně tak jako vlastnosti nově vložené aminokyseliny. Patogenní mutant QB22-insulin byl nalezen u několika jedinců v České republice a v Norsku a způsobil propuknutí...
|
|
|
Redukční režimy na 3. interní klinice v léčbě obezity a metabolického syndromu a jejich efekt na výsledek bariatrických operací
Jungová, Ivana ; Matoulek, Martin (vedoucí práce) ; Haluzík, Martin (oponent)
(teze): Úvod: Redukční režimy na 3. interní klinice VFN Praha v léčbě obezity a metabolického syndromu a jejich vliv na úbytek hmotnosti po bariatrické operaci při aplikaci těsně před zákrokem. Metody: Porovnávání shromážděných dat týkajících se redukce hmotnosti v době před a 1 rok po bariatrickém zákroku pro dvě skupiny pacientů. Jedna skupina absolvovala těsně před operativním výkonem redukční pobyt. Druhá skupina byla přijata k operačnímu řešení z ambulantního režimu. Výsledky: Obě skupiny pacientů ve sledované době (1 rok po operaci) svou hmotnost významně redukovaly, vyšší úbytek v kilogramech po roce od zákroku byl zaznamenán u skupiny s redukčním pobytem (23,02 kg), u skupiny bez redukčního pobytu byl průměrný úbytek hmotnosti 21,17 kg. Po porovnání úbytku hmotnosti z průměrné hodnoty životního maxima skupin má významně vyšší redukci skupina s redukčním pobytem (51,9 kg), skupina bez redukčního pobytu redukovala ze svého životního maxima průměrně o 32 kg. Hodnota EWL (Excess Weight Loss) jeden rok po operaci byla vyšší u skupiny bez redukčního pobytu (39,36 %), u skupiny s redukčním pobytem dosáhla hodnoty 33,509 %. Stejně tak hodnotu EBMIL (Excess BMI Loss) měla skupina bez redukčního pobytu vyšší než skupina s redukčním pobytem. Procentuální roční úbytek hmotnosti byl u obou skupin...
|
|
|
Vliv bariatrických operací na kompenzaci diabetu mellitu
Horáková, Jitka ; Matoulek, Martin (vedoucí práce) ; Haluzík, Martin (oponent)
Bakalářská práce pojednává o problematice obezity a diabetu mellitu v dnešní společnosti. V teoretické části se zaměřuje na přiblížení obezity, komplikace z ní vyplívající a způsoby terapie. Dále pojednává o diabetu mellitu, vlivu obezity na vznik diabetu mellitu 2. typu, který způsobuje závažné zdravotní komplikace. Práce popisuje možnosti léčby zmíněných onemocnění, především úpravu životního stylu (dietní režim, fyzická aktivita) a bariatrické výkony, které se významně podílejí na redukci hmotnosti a snižování rizika vzniklých komplikací. Praktická část pojednává o výzkumu v této oblasti, porovnává skupinu diabetických a nediabetických pacientů po bariatrickém výkonu a hlavně sleduje vliv bariatrických výkonů na kompenzaci diabetu mellitu. Klíčová slova: obezita, diabetes mellitus, dietní léčba, bariatrické výkony
|
|
|
Nové regulační metabolické faktory u pacientů s obezitou a DM 2. typu
Matějková, Mirka ; Haluzík, Martin (vedoucí práce) ; Flachs, Pavel (oponent)
Fibroblastové růstové faktory jsou proteiny, které plní různorodé biologické funkce v metabolismu, regeneraci, diferenciaci buněk a ve vývoji. Lidská FGF genová rodina zahrnuje 22 členů. FGF 19 podrodina obsahuje FGF 19, FGF 21 a FGF 23. Tyto proteiny působí v organismu endokrinním způsobem. Podrodina FGF 19 pro svoje působení vyžaduje klotho protein fungující jako kofaktor. FGF 19 je produkován střevem, ale působí převážně v játrech, kde skrze FGFR4 receptor inhibuje syntézu žlučových a mastných kyselin. FGF 21 produkovaný játry je zapojen do metabolismu sacharidů a lipidů. Sérové hladiny FGF 21 jsou zvýšené u pacientů s obezitou a diabetes mellitus 2. typu, u kterých může působit jako metabolický regulátor utilizace glukózy v adipocytech. Sérové hladiny FGF 19 jsou naopak u obézních pacientů s diabetes mellitus 2. typu snížené a pravděpodobně závisejí spíše na celkovém nutričním stavu organizmu než na metabolismu glukózy a na inzulínové senzitivitě. Klíčová slova: diabetes mellitus 2. typu, FGF 19, FGF 21, obezita, tuková tkáň
|
|
|
Úloha tukové tkáně při rozvoji endoteliální dysfunkce, aterosklerózy a dalších komplikací metabolického syndromu: vliv dietních a farmakologických intervencí
Doležalová, Radka ; Haluzík, Martin (vedoucí práce) ; Šenolt, Ladislav (oponent) ; Kábrt, Jan (oponent)
Obezita je jedním z hlavních rizikových faktorů pro rozvoj diabetu 2. typu, arteriální hypertenze a progresi aterosklerózy. Je doprovázena chronickým zánětlivým stavem tukové tkáně. Tuková tkáň je v současné době považována za aktivní sekreční a imunitní orgán. Zvýšením jejího objemu v důsledku dlouhodobé pozitivní energetické bilance dochází k nárůstu produkce adipokinů s prozánětlivým účinkem. Tyto hormony a cytokiny produkované adipocyty i makrofágy působí lokálně v tukové tkáni a současně vykazují systémové účinky. Mohou se tak různou měrou podílet na vzniku patofyziologických změn charakterizujících metabolický syndrom a vedoucích k rozvoji endoteliální dysfunkce a progresi aterosklerózy. Naopak nevelké množství tukové tkáně u štíhlých jedinců či výrazné snížení jejího objemu u obézních pacientů po redukci hmotnosti je spojeno s nárůstem produkce faktorů s příznivými metabolickými účinky a poklesem produkce prozánětlivých a inulinovou rezistenci indukujících faktorů. Endoteliální dysfunkce a zánět jsou důležitými markery aterogenního procesu a zhoršené prognózy u pacientů s metabolickým syndromem a diabetem 2. typu. Detekce endoteliální dysfunkce je užitečným nástrojem pro výzkum mechanismů aterosklerózy, screening z hlediska budoucího kardiovaskulárního rizika a sledování odpovědi na terapeutické...
|
|
|
The role of endothelial progenitor cells in the pathogenesis of anti - neutrophil cytoplasmatic antibody - associated vasculitis
Závada, Jakub ; Tesař, Vladimír (vedoucí práce) ; Haluzík, Martin (oponent) ; Monhart, Václav (oponent)
Souhrn: Úvod: Cirkulující endotelové progenitorové buňky (EPC) mohou představovat endogenní reparační mechanismus proti probíhajícímu poškození endotelu. ANCA-asociovaná vaskulitida (AAV) je zánětlivé onemocnění postihující cévy malého a středního kalibru, které probíhá ve formě relapsů a remisí, a jehož podstatným rysem je poškození endotelu. EPC tak mohou hrát významnou roli v patogenezi AAV a sloužit jako užitečný marker pro monitoraci aktivity AAV a stratifikaci rizika u pacientů s AAV. Hypotézy: Počet EPC u pacientů s AAV může být alterován. Snížená schopnost regenerace endotelu spojená s deficitem EPC může zvyšovat riziko relapsu u pacientů s AAV. Pacienti a metody: Měřili jsem počty EPC kolonií (EPCCFU) u zdravých dobrovolníků, pacientů s AAV, pacientů s chronickým selháním ledvin a u pacientů s aterosklerozou. Zjišťovali jsme vztah mezi počtem EPC-CFU a klinickými a laboratorními charakteristikami pacientů a dlouhodobým vývojem pacientů s AAV. Výsledky: Pacienti s AAV měli významně nižší počet EPC kolonií než zdraví dobrovolníci, ale rozdíl již nebyl statisticky významný při srovnání pacientů s AAV, chronickým selháním ledvin a aterosklerozou. Kumulativní čas přežití bez relapsu se u pacientů s AAV zvyšoval spolu s vzrůstajícím vstupním počtem EPC (seřazených ve 3 ordinálně uspořádaných skupinách)....
|
|
|
Local metabolism of glucocorticoids in female Prague hereditary hypertriglyceridemic rats
Klusoňová, Petra ; Pácha, Jiří (vedoucí práce) ; Kopecký, Jan (oponent) ; Haluzík, Martin (oponent)
Enzym 11-hydroxysteroid dehydrogenáza typu 1 (11HSD1) je oxidoreduktáza, která katalyzuje konverzi glukokortikoidů (GC) z méně aktivních 11-oxoderivátů na aktivní 11- hydroxyderiváty. Aktivními GC jsou: kortizol u člověka a kortikosteron (CS) u potkana. Činností 11HSD1 v různých tkáních tedy může být nastavena rozdílná hladina aktivních GC nezávislá na plasmatické hladině GC řízené hypothalamo-pituitárně-adrenální osou (HPA osa). Chronické zvýšení systemické hladiny GC vede k rozvoji Cushingova syndromu, který je mimo jiné charakteristický centrální obezitou a dalšími příznaky metabolického syndromu. U ostatních pacientů trpících obezitou a metabolickým syndromem jsou sérové hladiny GC stejné jako u zdravých jedinců, předpokládá se ovšem, že u některých pacientů by mohla být zvýšená lokální hladina GC v metabolicky aktivních tkáních vlivem zesílené činnosti 11HSD1. Souvislost 11HSD a metabolického syndromu byla potvrzena také na transgenních modelech. Pražský hereditárně hypertriglyceridemický potkan (HHTg) představuje neobézní model metabolického syndromu. Zvířata od narození trpí zvýšenou hladinou TG a postupem času u nich dochází k vývoji poruch glukózové homeostázy a hypertenze. Vzhledem k tomu, že u těchto zvířat nebyla doposud studována souvislost mezi GC a hypertriglyceridemií, rozhodli...
|
|
|
Význam biosyntetické a katabolické dráhy cholesterolu u nádorových a zánětlivých onemocnění
Leníček, Martin ; Vítek, Libor (vedoucí práce) ; Haluzík, Martin (oponent) ; Mareček, Zdeněk (oponent)
Předkládaná práce se zabývá významem meziproduktů biosyntetické a katabolické dráhy cholesterolu. Cílem první části práce bylo zjistit, zda statiny (inhibitory HMG-CoA reduktasy) mají protinádorový účinek a zda se účinky jednotlivých statinů liší. Druhá část práce je zaměřena především na využití 7α-hydroxycholest-4-en-3-onu (C4), nadějného markeru aktivity cholesterol 7α-monooxygenasy (CYP7A1) a malabsorpce žlučových kyselin. Na experimentálním modelu adenokarcinomu pankreatu jsme potvrdili protinádorové účinky statinů. Ty se však mezi jednotlivými statiny v závislosti na jejich fyzikálně-chemických vlastnostech značně lišily. Naše data ukazují, že nejpravděpodobnějším (i když ne jediným) mechanismem protinádorového účinku statinů je snížení prenylace signalizačních proteinů, převážně Ras protoonkogenu. Podařilo se nám zavést spolehlivou metodu stanovení C4 a s její pomocí prokázat, že -203A>C polymorfismus v genu kódujícím CYP7A1 může ovlivňovat její aktivitu, že za diurnální variabilitou aktivity CYP7A1 pravděpodobně stojí insulin a že insulinová rezistence u pacientů s nealkoholovou steatosou jater dochází k poškození zpětnovazebé inhibice CYP7A1, která může následně přispět k progresi onemocnění. Konečně jsme demonstrovali důležitost laboratorního stanovení malabsorpce žlučových kyselin u pacientů s...
|
host ::
RSS.