|
|
Patofyziologické a genetické aspekty ovlivňující sérovou hladinu kyseliny močové.
Hasíková, Lenka ; Závada, Jakub (vedoucí práce) ; Hrnčíř, Zbyněk (oponent) ; Horák, Pavel (oponent)
Úvod: Sérová hladina kyseliny močové (S-KM) je dána rovnováhou mezi její tvorbou a vylučováním. Byla prokázána souvislost mezi S-KM a několika transmembránovými proteiny zajištujícími reabsorpci (převážně URAT1 a GLUT9) a sekreci (ABCG2) na apikální i bazolaterální membráně proximálních tubulů v ledvinách a v případě ABCG2 i s významným podílem transportu v gastrointestinálním traktu. Dna je metabolické onemocnění způsobené ukládáním urátových krystalů do kloubů a měkkých tkání. Podmínkou rozvoje dny je chronická hyperurikémie, nicméně pacienti s dnou mají obvykle nižší S-KM během akutní dnavé ataky než v období mezi atakami. Přesný mechanismus tohoto jevu není znám, uvažuje se o možné souvislosti se systémovým zánětem. Cílem práce je zjistit, zda terapie specifickými inhibitory prozánětlivého cytokinu TNF (TNFi) ovlivňuje S-KM u pacientů se systémovým revmatologickým onemocněním a zda změna S-KM koreluje se změnou vybraných prozánětlivých cytokinů nebo s biomarkerem oxidativního stresu allantoinem. Dalším cílem je určit frekvenci a efekt alelických variant v genu urátového transportéru ABCG2 u pacientů s primární dnou. Výsledky: U pacientů se systémovým revmatologickým onemocněním jsme pozorovali signifikantní nárůst S-KM po zahájení terapie TNFi. Nepotvrdili jsme souvislost mezi změnou S-KM a...
|
|
|
Effectiveness and safety of biological therapy in inflammatory rheumatic diseases
Nekvindová, Lucie ; Závada, Jakub (vedoucí práce) ; Hendl, Jan (oponent) ; Hrnčíř, Zbyněk (oponent)
Disertační práce se zabývá hodnocením účinnosti a bezpečnosti biologické/cílené léčby u chronických zánětlivých revmatických onemocnění na základě dat z registru ATTRA. Úvodní kapitoly jsou věnovány třem revmatickým onemocněním - revmatoidní artritidě (RA), psoriatické artritidě (PsA) a axiální spondylartritidě (axSpA). Práce rovněž obsahuje stručný přehled týkající se plánování, tvorby a řízení klinického registru a zmiňuje specifika spojená s analýzou dat z registru. Praktická část disertační práce cílí na dvě výzkumné otázky. V relativně nedávné době byla pro RA, PsA and axSpA definována strategie "léčby k cíli" (treat-to-target, T2T). Studií z reálné klinické praxe potvrzující nadřazenost T2T strategie nad konzervativním přístupem je stále nedostatek. Proto prvním cílem této práce bylo ohodnotit, zda následování strategie T2T po nedosažení alespoň nízké aktivity během prvních šesti měsíců léčby vede k vyšší šanci dosažení léčebného cíle v rámci dvanáctiměsíční kontroly. Naším druhým cílem bylo zjistit, zda existuje asociace mezi léčebnou odpovědí (dosažení remise a setrvání na léčbě) a vnímáním celkového zdravotního stavu samotnými pacienty při zahájení léčby na základě odpovědí na vybrané dvě otázky SF-36 dotazníku. Pro obě analýzy jsme zahrnuli pacienty s RA, PsA a axSpA zahajující první...
|
|
| |
|
| |
|
|
The role of endothelial progenitor cells in the pathogenesis of anti - neutrophil cytoplasmatic antibody - associated vasculitis
Závada, Jakub ; Tesař, Vladimír (vedoucí práce) ; Haluzík, Martin (oponent) ; Monhart, Václav (oponent)
Souhrn: Úvod: Cirkulující endotelové progenitorové buňky (EPC) mohou představovat endogenní reparační mechanismus proti probíhajícímu poškození endotelu. ANCA-asociovaná vaskulitida (AAV) je zánětlivé onemocnění postihující cévy malého a středního kalibru, které probíhá ve formě relapsů a remisí, a jehož podstatným rysem je poškození endotelu. EPC tak mohou hrát významnou roli v patogenezi AAV a sloužit jako užitečný marker pro monitoraci aktivity AAV a stratifikaci rizika u pacientů s AAV. Hypotézy: Počet EPC u pacientů s AAV může být alterován. Snížená schopnost regenerace endotelu spojená s deficitem EPC může zvyšovat riziko relapsu u pacientů s AAV. Pacienti a metody: Měřili jsem počty EPC kolonií (EPCCFU) u zdravých dobrovolníků, pacientů s AAV, pacientů s chronickým selháním ledvin a u pacientů s aterosklerozou. Zjišťovali jsme vztah mezi počtem EPC-CFU a klinickými a laboratorními charakteristikami pacientů a dlouhodobým vývojem pacientů s AAV. Výsledky: Pacienti s AAV měli významně nižší počet EPC kolonií než zdraví dobrovolníci, ale rozdíl již nebyl statisticky významný při srovnání pacientů s AAV, chronickým selháním ledvin a aterosklerozou. Kumulativní čas přežití bez relapsu se u pacientů s AAV zvyšoval spolu s vzrůstajícím vstupním počtem EPC (seřazených ve 3 ordinálně uspořádaných skupinách)....
|
host ::
RSS.