|
|
Dialektika práva: hegelovské řešení sporu mezi přirozeným a pozitivním právem
Sklenář, Václav ; Matějčková, Tereza (vedoucí práce) ; Jinek, Jakub (oponent) ; Fořtová, Hana (oponent)
Jádrem práce je pokus o zodpovězení otázky, co tvrdíme, když nějakému subjektu připisujeme, nebo naopak upíráme nějaké právo. Otázku se snažím zodpovědět prostřednictvím analýzy tradičního sporu filosofie práva mezi pozitivním a přirozeným právem. Zatímco pozitivizmus odvozuje existenci práva ze sociálních faktů, přirozenoprávní teorie tvrdí, že jistá práva nutně vyplývají z (lidské) přirozenosti, a že tato práva jsou univerzálně přijatelná. První kapitoly práce jsou tedy věnovány klasickým formulacím pozitivistických a přirozenoprávních pozic, a jejich širším teoretickým předpokladům. Pomocí dialektického postupu, inspirovaného Hegelovou Fenomenologií ducha, se snažím odhalit vnitřní tenze jednotlivých přístupů, které poukazují na oprávněnost, či dokonce nutnost přístupů alternativních. Následuje historický exkurz do období Velké francouzské revoluce, který ukazuje, jak se problémy jednotlivých přístupů projevily v politické praxi. Druhá část pak probírá různé typy reakcí na problém neschopnosti tradice rozřešit konflikt mezi přirozeným a pozitivním právem. Představena je Griffinova teorie, která vidí řešení v precizaci tradičních přirozenoprávních pojetí, Hartovo a Razovo formalistické řešení a nakonec Dworkinova teorie, která do hry vrací normativitu originálním způsobem. Na základě této diskuze...
|
|
|
Integrace republikánské politické teorie: konceptuální přístup
Halamka, Tomáš ; Franěk, Jakub (vedoucí práce) ; Znoj, Milan (oponent) ; Fořtová, Hana (oponent)
Republikánská politická teorie bývá často rozdělována na neo-římský a neo-athénský republikanismus. Obě varianty chápané odděleně však poskytují pouze úzký a nekompletní obraz republikanismu, který přichází o řadu významných teoretických vhledů. Předkládaná práce naopak přichází s tezí, že z historického i teoretického hlediska může být přesnější a přínosnější chápat neo-římský a neo-athénský proud jako dvě větve jednotné a integrované republikánské tradice. Práce začíná metodologickou diskusí otázky, jakým způsobem může být integrované pojetí republikanismu zformulováno, a vysvětluje důvody svého příklonu ke konceptuálnímu přístupu a k volbě morfologicky orientované metodologie Michaela Freedena. Práce dále pátrá po nejranějších dochovaných formulacích republikánských konceptů ve starověkém Řecku a Římě a diskutuje jejich vzájemné podobnosti a rozdíly. Poté přesouvá pozornost na vývoj těchto konceptů v období klasického republikanismu v renesanční Itálii, raně novověké Anglii a Americe 18. století. Následně jsou analyzovány nejvýznamnější artikulace současného neo-římského a neo-athénského republikanismu. Poslední kapitola shrnuje a syntetizuje nejvýznamnější zjištění: (1) Existence dvou separátních narativů neo- římského a neo-athénského republikanismu nebyla prokázána ani ve starověku, ani v...
|
|
| |
|
| |
|
|
Nature : příroda a přirozenost v Montesquieuově díle O duchu zákonů
Fořtová, Hana ; Kučera, Rudolf (vedoucí práce) ; Čapek, Jakub (oponent) ; Pechar, Jiří (oponent)
Cílem disertace je uchopit pojem nature v knize O duchu zákonů, neboť porozumění autorově politické teorii předpokládá správně pochopit jeho pojetí lidské přirozenosti. V názvu práce je záměrně uveden pojem nature, který v češtině zahrnuje jak "přirozenost", tak "přírodu". Interpretace věnované pojetí lidské přirozenosti u Montesquieua se ve velké většině zaměřují v linii Grotia a Pufendorfa na pojem přirozeného práva a přirozeného zákona, Montesquieu však tyto pojmy téměř nepoužívá a dává přednost pojmu přirozenost; systematické pojetí přirozeného práva ani rozbor lidské přirozenosti navíc nikde v jeho díle nenalezneme. Skrze význam "přírody" zahrnuje koncept nature i problematiku podnebí, která je jedním z ústředních bodů politické teorie v Duchu zákonů. První část disertace se zabývá pojmem nature v souvislosti s vědeckou revolucí, jíž byl Montesquieu nejen svědkem, ale v rámci akademie v Bordeaux též aktivním účastníkem. Cílem této části je zjistit, jak se Montesquieu staví k novému pojetí přírody, především se zřetelem k pochopení fungování lidského těla, bez něhož není možné analyzovat teorii podnebí. Montesquieu přejímá nové mechanistické pojetí přírody, jež spojuje s postavou Descarta. Jeho pojetí lidského těla navazuje na tzv. iatromechaniky, kteří se hlásili k Descartově koncepci lidského těla...
|
|
| |
host ::
RSS.