|
|
Imunopatologie diabetu mellitu 1.typu - autoreaktivní versus regulační mechanismy
Vrabelová, Zuzana ; Štechová, Kateřina (vedoucí práce) ; Černá, Marie (oponent) ; Funda, David (oponent)
V textu své disertační práce předkládám souhrn publikovaných prací doplněný širším výkladem týkajícím se problematiky imunopatologie diabetu I.typu. Tématem jsem se zabývala v rámci svého postgraduálního studia v oboru "Imunologie" na 2.lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze (2.LF UK) od roku 2003. Experimentální základ této práce byl získán v průběhu let 2003-2006 v Laboratoři autoimunitních onemocnění na Pediatrické klinice FN Motol a 2.LF UK v Praze a v Laboratoři experimentální hematologie a buněčné imunoterapie ve PN Brno a Centru buněčné imunoterapie Masarykovy univerzity (MU) v Brně. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
|
| |
|
|
Vliv diabetogenních autoantigenů na cytokinovou odpověď mononukleárních buněk periferní krve pacientů s diabetem 1. typu
Labiková, Jana ; Štechová, Kateřina (vedoucí práce) ; Holáň, Vladimír (oponent)
4 Abstrakt Diabetes mellitus 1. typu (DM1) je závažné orgánově specifické autoimunitní onemocnění charakteristické nevratnou destrukcí β buněk pankreatu imunitním systémem, což vede k absolutnímu nedostatku insulinu. K rozvoji onemocnění dochází u geneticky predisponovaných jedinců a jeho vznik je významně ovlivněn i faktory vnějšího prostředí. Na zničení β buněk se podílí spíše buněčná složka imunity. Za patologickou je považována hlavně prozánětlivá Th1 odpověď. Autoimunitní zánět v β buňkách je možné určit dlouhou dobu před samotnou manifestací DM1 pomocí detekce specifických autoprotilátek ze séra pacientů. V současné době ale nemůžeme těmto jedincům, kteří jsou ohroženi vznikem DM1, nabídnout žádnou úspěšnou léčbu, která by insulitidu zastavila, či alespoň oddálila manifestaci DM1. Tato diplomová práce se zabývá vlivem syntetických diabetogenních autoantigenů GAD65 a IA2 na cytokinovou odpověď mononukleárních buněk periferní krve (PBMC) diabetiků s ohledem na protilátkový profil pacientů. Studii jsme prováděli na pacientech s potvrzenou diagnózou DM1 pozitivních na anti-GAD65 a/nebo anti-IA2 autoprotilátky. Pomocí průtokové cytometrie jsme měřili zastoupení jednotlivých buněčných populací ve vzorcích PBMC. Buňky jsme stimulovali třemi různými koncentracemi antigenů a pomocí ELISPOTU jsme detekovali...
|
|
|
Regulační T-lymfocyty pupečníkové krve a jejich vztah ke vzniku diabetu 1.typu
Norková, Jindra ; Štechová, Kateřina (vedoucí práce) ; Černý, Jan (oponent)
Diabetes mellitus 1.typu (T1D) je orgánově specifické autoimunitní onemocnění, při kterém dochází k nevratné destrukci β buněk pankreatu. Jediná možná léčba je doživotní substituce inzulínem. Konkrétní impuls pro vznik autoimunitní inzulitidy není znám. Roz- voj se předpokládá u geneticky predisponovaného jedince působením faktorů zevního pro- středí. Nezbytnou úlohu při vzniku diabetu 1.typu hraje přítomnost autoreaktivních T- lymfocytů. Naopak s protekcí organismu před autoimunitním onemocněním jsou spojovány T regulační lymfocyty. Předkládaná diplomová práce pojednává o vztahu diabetu 1.typu a T regulačních lymfocytů definovaných jako CD4+CD25+CD127-. Snaží se najít rozdíl v počtu nebo funkč- nosti této populace izolované z pupečníkové krve dětí matek s diabetem 1.typu, s gestačním diabetem a zdravých matek. Během let 2009 - 2011 jsme otestovali 68 vybraných pupeč- níkových krví. Zaměřili jsme se na detekci imunokompetentních buněk v pupečníkové krvi pomocí průtokové cytometrie a také na detekci rozdílů v produkci interferonu γ (IFN-γ) mononukleárními buňkami pupečníkové krve s přidanými vyizolovanými výše specifikova- nými T regulačními buňkami v různých koncentracích. Populaci T regulačních lymfocytů (CD4+CD25+) jsme získali pomocí magnetické separace. Prostřednictvím analýzy na průtokovém...
|
|
| |
|
|
Dendritické buňky a autoimunitní choroby se zaměřením na diabetes mellitus 1. typu
Chrástová, Iveta ; Štechová, Kateřina (vedoucí práce) ; Krulová, Magdaléna (oponent)
Dendritické buňky (DC) představují účinné buňky prezentující antigen. Vyvíjejí se z CD34+ hematopoetických buněk v kostní dřeni a jsou specializované na vychytávání, zpracování a prezentaci antigenů T lymfocytům. Rozlišujeme dva typy DC, myeloidní a plazmacytoidní. Myeloidní DC (mDC) vznikají z hematopoetických progenitorových buněk pod vlivem GM-CSF a TNF-α nebo z monocytů v kultuře s GM-CSF a IL-4. Působením CD40L dozrávají a produkují velké množství IL-12, který podporuje vývoj Th1 lymfocytů. Na diferenciaci plazmacytoidních DC (pDC) z hematopoetických buněk se podílí Flt3-L a dále CD40L a IL-3 a jejich zásadní funkcí je produkce IFN I jako odpověď na setkání s viry. Plazmacytoidní DC jsou tedy důležité při obraně proti patogenům, udržují antivirový stav. Patogen je rozpoznán přes receptory TLR7 a TLR9. Na svém povrchu mají DC i další skupiny receptorů, které rozpoznávají cizorodé struktury, jako například C-lektinové receptory, RIG-I-like receptory a NOD-like receptory. Dendritické buňky hrají roli v autoimunitních onemocněních, kde imunitní systém rozpoznává vlastní struktury organismu a aktivuje vůči nim imunitní odpověď. Na patologii daných onemocnění se podílejí díky své schopnosti aktivovat a polarizovat T lymfocyty. Právě polarizace T lymfocytů ve směru Th1 je typicky pozorována u značné...
|
|
|
Th17 lymfocyty a autoimunitní choroby se zaměřením na diabetes 1. typu
Labiková, Jana ; Štechová, Kateřina (vedoucí práce) ; Procházková, Jana (oponent)
Th17 buňky byly nedávno objeveny jako buněčný zdroj IL-17. Ukázalo se, že jde o samostatnou linii pomocných T lymfocytů nezávislou na dříve popsaných Th1 a Th2 buňkách. Diferenciace naivních CD4+ T lymfocytů na efektorové Th17 je vyvolána kombinací TGFβ (cytokin nezbytný pro vznik protizánětlivých regulačních lymfocytů) a IL-6 nebo IL-21. Pro funkci a udržení fenotypu Th17 in vivo je důležitý IL-23. STAT3 a RORγt byly popsány jako hlavní transkripční faktory vedoucí k diferenciaci na Th17. Th17 lymfocyty jsou prozánětlivé buňky charakteristické tvorbou cytokinů IL-17A, IL-17F a IL-22, které hrají důležitou roli v imunitní odpovědi proti některým extracelulárním patogenům. Cytokinové produkty Th17 působí na široké spektrum buněk. Indukují expresi cytokinů, chemokinů a metaloproteináz a ovlivňují migraci neutrofilů a tvorbu antimikrobiálních peptidů. Autoreaktivní Th17 lymfocyty jsou velmi patogenní a produkce IL-17 byla prokázána u řady autoimunitních chorob např. revmatoidní artritidy, roztroušené sklerózy, psoriázy, Crohnovy choroby a diabetu mellitu prvního typu. Tyto choroby byly tradičně připisovány působení Th1 buněk, ovšem ukazuje se, že v regulaci autoimunitního procesu se alespoň u některých onemocnění uplatňují také Th17 lymfocyty.
|
|
|
Epigenetická regulace HLA genů II. třídy a jejich role u autoimunitních onemocnění
Čepek, Pavel ; Černá, Marie (vedoucí práce) ; Štechová, Kateřina (oponent) ; Reiniš, Milan (oponent)
(CZ) Diabetes mellitus 1. typu (T1D) patří mezi polygenní multifaktoriální autoimunitní onemocnění. S rozvojem diabetu je z genetického hlediska nejvíce asociována oblast HLA genů II. třídy, včetně genu HLA-DQA1, který je jeho součástí. Cílem této práce bylo identifikovat methylační profil promotorové části HLA-DQA1 a methylační profil korelovat s expresí jednotlivých alel HLA-DQA1. DNA methylace patří mezi epigenetickou modifikaci, která reguluje expresi genů a je o ní známo, že se mění v závislosti na působení vnějšího prostředí. Do této studie bylo celkem zahrnuto 61 diabetických pacientů a 39 zdravých kontrol. Od pacientů byla získána DNA, vystavena působení bisulfitu sodného a pomocí metody nested PCR byl amplifikován promotorový úsek HLA-DQA1. Amplifikovaný úsek byl sekvenován a poté byl analyzován methylační profil promotoru. Relativní exprese jednotlivých HLA-DQA1 alel byla změřena za využití kvantitativního PCR a porovnána oproti dvěma endogenním kontrolám (PPIA, HLA-DRA). Alela DQA1*02:01 měla u zdravých kontrol signifikantně vyšší expresi než u T1D pacientů (normalizace oproti PPIA, Pkor.=0,041; normalizace oproti DRA, Pkor.=0,052). Methylační profil mezi oběma skupinami byl velice podobný jak na úrovni celkové methylace, tak i na úrovni jednotlivých CpG dinukleotidů. Mezi nejvíce...
|
|
|
Výskyt specifických ostrůvkových autoprotilátek u pacientů s HNF1A-MODY a HNF4A-MODY
Urbanová, Jana ; Anděl, Michal (vedoucí práce) ; Štechová, Kateřina (oponent) ; Bém, Robert (oponent)
Ostrůvkové autoprotilátky jsou asociovány s autoimunitní inzulitidou a patří k základním diagnostickým kritériím diabetes mellitus 1. typu. Nicméně, narůstá důkazů o jejich přítomnosti i u jiných typů diabetes mellitus. V této práci se zaměřujeme na incidenci ostrůvkových autoprotilátek u českých pacientů s MODY (Maturity-onset Diabetes of the Young) a analyzujeme jejich funkční relevanci ve smyslu vzniku diabetu a glykemické kompenzace. Autoprotilátky proti dekarboxyláze kyseliny glutamové 65 (GADA) a proteinu tyrozin fosfatázy 2 (IA-2A) byly měřeny v kohortě 28 českých MODY pacientů (s geneticky prokázanou diagnózou). Vybrané klinické a laboratorní údaje byly korelovány s expresí autoprotilátek a jejich kinetikou. Téměř jedna čtvrtina vyšetřených pacientů s MODY (7/28; 25%) měla pozitivní GADA nebo IA- 2A. GADA byly prevalentnější (7/7) nežli IA-2A (1/7). Incidence těchto autoprotilátek nekorelovala s HLA (Human Leukocyte Antigen) rizikovým genotypem ani s konkrétním typem mutace v MODY genech. Pacienti, kteří exprimovali ostrůvkové autoprotilátky vyvinuli v porovnání s pacienty bez autoprotilátek diabetes později, ale měli horší glykemickou kompenzaci. Exprese autoprotilátek klesla při jakémkoliv zlepšení kompenzace diabetu. Pouze jeden pacient nekorespondoval s výše uvedeným a vykazoval známky...
|
|
|
Imunointervenční terapie nově vzniklého autoimunitně podmíněného diabetu u NOD myší.
Vargová, Lenka ; Saudek, František (vedoucí práce) ; Štechová, Kateřina (oponent) ; Mráz, Miloš (oponent)
Úvod: Diabetes mellitus 1. typu je chronické metabolické onemocnění způsobené autoimunitní destrukcí beta buněk pankreatu. Aktuálně přijímaná teorie vzniku onemocnění vychází zejména ze studia průběhu onemocnění u non-obese diabetic (NOD) myší, kdy k rozvoji cukrovky dochází následkem poruchy v regulaci imunitního systému. Experimentální a klinická data ukazují, že autoimunita může být utlumena až potlačena prostřednictvím imunitní intervence. Ta, pakliže je zahájena včas, může zpomalit probíhající zánik beta buněk a zachovat zbytkovou sekreci inzulínu. K nastolení normoglykémie ale samotná imunointervence většinou nestačí. Jak prokázalo několik intervenčních studií na zvířecích modelech, je současně nutná stimulace proliferace anebo regenerace beta buněk. Cíl práce: Zjistit, zda zkombinováním látky s imunosupresivním účinkem (myší anti- thymocytární globulin (mATG), gusperimus), s látkou, která podporuje obnovu pankreatických beta buněk (sitagliptin), dojde ke zpomalení či zvrácení průběhu diabetu. A jakým mechanismem dané látky působí. Materiál a metody: K pokusům byly použity samice myšího kmene NOD/ShiLtJ (H2g7 ). U těchto myší jsme v den 0, 7, 14 a 28 stanovovali glykémie, subpopulace T-lymfocytů pomocí průtokové cytometrie, míru zánětu a přítomnost endokrinních buněk imunohistochemickým...
|
host ::
RSS.