Národní úložiště šedé literatury Nalezeno 11 záznamů.  1 - 10další  přejít na záznam: Hledání trvalo 0.00 vteřin. 
Vliv bariatrické léčby na kompenzaci cukrovky
Zemčáková, Simona ; Matoulek, Martin (vedoucí práce) ; Mráz, Miloš (oponent)
Tato bakalářská práce pojednává o problematice obezity a diabetu mellitu a jejich následných zdravotních komplikací. V teoretické části práce se soustřeďujeme nejprve na téma obezity, která se stává celosvětovou epidemií, na způsoby její léčby a podrobněji se zabýváme tématikou diabetes mellitus. Diabetes patří mezi přidružená onemocnění obezity a při nedodržování režimových opatření způsobuje závažné zdravotní komplikace. Změna životního stylu, stravovacích návyků a zvýšení pohybové aktivity má pozitivní vliv na zdravotní stav pacienta. Pokud tyto zásady nepomohou ke zlepšení stavu, přikláníme se k léčbě chirurgické. V praktické části zkoumáme vliv jednotlivých bariatrických metod na metabolické parametry pacientů. Provedeného výzkumu se zúčastnilo celkem 54 pacientů, z nichž 33 bylo diabetiků a 21 nediabetiků. U obou zkoumaných skupin došlo k významnému poklesu hmotnosti. U skupiny diabetiků prokázala největší vliv na úbytek hmotnosti metoda gastrického bypassu, kdy z operační váhy došlo po dvou letech k redukci hmotnosti o 32,6 kg. Hladinu glykémie po dvou letech od provedení výkonu dokázala nejvíce snížit metoda sleeve gastrectomy. Z hodnoty 7,27 mmol/l došlo k poklesu na 5,62 mmol/l. Taktéž hladina glykovaného hemoglobinu klesla díky této metodě z operační hodnoty 6,09 % na 4,26 %. Ukazuje se...
Imunointervenční terapie nově vzniklého autoimunitně podmíněného diabetu u NOD myší.
Vargová, Lenka ; Saudek, František (vedoucí práce) ; Štechová, Kateřina (oponent) ; Mráz, Miloš (oponent)
Úvod: Diabetes mellitus 1. typu je chronické metabolické onemocnění způsobené autoimunitní destrukcí beta buněk pankreatu. Aktuálně přijímaná teorie vzniku onemocnění vychází zejména ze studia průběhu onemocnění u non-obese diabetic (NOD) myší, kdy k rozvoji cukrovky dochází následkem poruchy v regulaci imunitního systému. Experimentální a klinická data ukazují, že autoimunita může být utlumena až potlačena prostřednictvím imunitní intervence. Ta, pakliže je zahájena včas, může zpomalit probíhající zánik beta buněk a zachovat zbytkovou sekreci inzulínu. K nastolení normoglykémie ale samotná imunointervence většinou nestačí. Jak prokázalo několik intervenčních studií na zvířecích modelech, je současně nutná stimulace proliferace anebo regenerace beta buněk. Cíl práce: Zjistit, zda zkombinováním látky s imunosupresivním účinkem (myší anti- thymocytární globulin (mATG), gusperimus), s látkou, která podporuje obnovu pankreatických beta buněk (sitagliptin), dojde ke zpomalení či zvrácení průběhu diabetu. A jakým mechanismem dané látky působí. Materiál a metody: K pokusům byly použity samice myšího kmene NOD/ShiLtJ (H2g7 ). U těchto myší jsme v den 0, 7, 14 a 28 stanovovali glykémie, subpopulace T-lymfocytů pomocí průtokové cytometrie, míru zánětu a přítomnost endokrinních buněk imunohistochemickým...
Nové metabolické regulátory a prozánětlivé faktory v etiopatogeneze diabetes mellitus 2. typu a obezity: vliv farmakologických a dietních intervencí
Mráz, Miloš ; Haluzík, Martin (vedoucí práce) ; Šenolt, Ladislav (oponent) ; Hainer, Vojtěch (oponent)
NOVÉ METABOLICKÉ REGULÁTORY A PROZÁNĚTLIVÉ FAKTORY V ETIOPATOGENEZE DIABETES MELLITUS 2. TYPU A OBEZITY: VLIV FARMAKOLOGICKÝCH A DIETNÍCH INTERVENCÍ MUDr. Miloš Mráz Dizertační práce ABSTRAKT (CZ) Výzkum na poli obezity, diabetes mellitus a jejich komplikací se v posledních letech stále více orientuje na identifikaci nových netradičních faktorů uplatňujících se při jejich vzniku. Cílem předkládané práce proto bylo prozkoumat úlohu nedávno objevených regulátorů metabolických a zánětlivých reakcí zahrnujících fibroblastové růstové faktory 19 a 21 a chemotaktické cytokiny a jejich receptory v patogeneze obezity a diabetes mellitus 2. typu. Do studie bylo zařazeno celkem 182 subjektů rozdělených do 3 kategorii - pacienti s obezitou bez přítomnosti diabetes mellitus 2. typu (OB), skupina obézních diabetiků 2. typu (DM2) a zdravých kontrolních jedinců s normální hmotností (C). Zvolené intervence zahrnovaly 2 až 3 týdny nízkokalorické diety (VLCD - energetický obsah 2500 kJ/den), tříměsíční podávání agonisty receptorů PPARα fenofibrátu a akutní hyperinzulinémii v průběhu hyperinzulinemického izoglykemického clampu. Získané výsledky naznačují, že zvýšení hladin FGF-21 po VLCD a léčbě fenofibrátem může přispívat k pozitivním efektům těchto intervencí. Koncentrace FGF-19 jsou také částečně závislé na nutričním stavu...
Molecular mechanisms of mammalian circadian clocks, its sensitivity to constant light and aging
Novosadová, Zuzana ; Sumová, Alena (vedoucí práce) ; Doležel, David (oponent) ; Mráz, Miloš (oponent)
Mnoho procesů v savčím organismu probíhá v cirkadiánních rytmech. Tyto rytmy jsou ovládány systémem složeným z hlavního pacemakeru udávajícího rytmus, suprachiasmatických jader (SCN) v mozku, který dále nastavuje periferní oscilátory v dalších orgánech, jako je slinivka, játra, střevo a plíce. Cirkadiánní hodiny fungují autonomně v každé buňce na základě molekulárních mechanismů složených z tzv. hodinových genů, například BMAL, CLOCK, PER a CRY. Narušení fyziologických funkcí savčího organismu v důsledku stárnutí, například narušení metabolických funkcí a chování, bylo již dobře zdokumentováno. Nicméně, ještě nebylo plně objasněno, zda je toto narušení spojeno i se zhoršenou funkcí cirkadiánních hodin. Cílem naší studie bylo zjistit zda i) stárnutí ovlivňuje základní vlastnosti cirkadiánních hodin v SCN a periferních orgánech, zejména ve slinivce, tlustém střevu, játrech a plicích, ii) změny glukózové homeostáze v důsledku stárnutí ovlivňují cirkadiánní hodiny ve slinivce a iii) zda je citlivost cirkadiánních hodin v SCN a periferních hodinách ke změnám světelného režimu v prostředí ovlivněna stárnutím. V našich experimentech jsme použili skupinu dospělých (9 měsíců) a starých (25 měsíců) zvířat, které byly vystaveny třem různým světelným režimům, konkrétně režimu světlo/tma (LD 12:12), stálému...
Genetické pozadí obezity a její léčba bariatrickou chirurgií
Lischková, Olga ; Bendlová, Běla (vedoucí práce) ; Šeda, Ondřej (oponent) ; Mráz, Miloš (oponent)
Celogenomové asociační studie, provedené v letech 2006-09, vedly k odhalení desítek genových lokusů, které predisponují jedince k obezitě. Nejsilnější signály byly zachyceny u polymorfismů v genu FTO (fat mass and obesity associated) a blízko genu MC4R (melanocortin-4 receptor). Studie předkládané v této práci referují o souvislostech polymorfismů vybraných genů s antropometrickými a metabolickými ukazateli. V souboru normoglykemických žen jsme nalezli asociaci polymorfismu blízko genu MC4R s hladinou růstového hormonu a leptinu, což vypovídá o jeho komplexní roli v hypothalamických regulacích. Byl zjišťován vliv variability genu FTO u štíhlých žen. Haplotypová kombinace čtyř rizikových variant u nich souvisela s mírným zvýšením BMI v rámci souboru. Vysvětlením jejich štíhlého fenotypu by mohl být nález vyšší hladiny růstového hormonu. Asociace vybraných obezitogenů jsme hledali i u adolescentů. Byla nalezena souvislost polymorfismů v genech MC4R a BDNF s metabolickým syndromem. Asociace polymorfismu v genu FTO s nadváhou a obezitou byla u adolescentů potvrzena, nově popsána byla souvislost varianty genu TMEM18 s podváhou. Varianta v genu PCSK1 korelovala s nižšími hladinami glukózy, a to zejména u chlapců. Druhá část této práce se zabývá účinky bariatrických operací,jejichž účinkem není jen snížení...
Imunointervenční terapie nově vzniklého autoimunitně podmíněného diabetu u NOD myší.
Vargová, Lenka ; Saudek, František (vedoucí práce) ; Štechová, Kateřina (oponent) ; Mráz, Miloš (oponent)
Úvod: Diabetes mellitus 1. typu je chronické metabolické onemocnění způsobené autoimunitní destrukcí beta buněk pankreatu. Aktuálně přijímaná teorie vzniku onemocnění vychází zejména ze studia průběhu onemocnění u non-obese diabetic (NOD) myší, kdy k rozvoji cukrovky dochází následkem poruchy v regulaci imunitního systému. Experimentální a klinická data ukazují, že autoimunita může být utlumena až potlačena prostřednictvím imunitní intervence. Ta, pakliže je zahájena včas, může zpomalit probíhající zánik beta buněk a zachovat zbytkovou sekreci inzulínu. K nastolení normoglykémie ale samotná imunointervence většinou nestačí. Jak prokázalo několik intervenčních studií na zvířecích modelech, je současně nutná stimulace proliferace anebo regenerace beta buněk. Cíl práce: Zjistit, zda zkombinováním látky s imunosupresivním účinkem (myší anti- thymocytární globulin (mATG), gusperimus), s látkou, která podporuje obnovu pankreatických beta buněk (sitagliptin), dojde ke zpomalení či zvrácení průběhu diabetu. A jakým mechanismem dané látky působí. Materiál a metody: K pokusům byly použity samice myšího kmene NOD/ShiLtJ (H2g7 ). U těchto myší jsme v den 0, 7, 14 a 28 stanovovali glykémie, subpopulace T-lymfocytů pomocí průtokové cytometrie, míru zánětu a přítomnost endokrinních buněk imunohistochemickým...
Enterální výživa u onkologických pacientů
Šulcová, Jana ; Křížová, Jarmila (vedoucí práce) ; Mráz, Miloš (oponent)
Bakalářská práce se zabývá možnostmi enterální výživy a jejím vlivem na život onkologických pacientů. Skládá se z teoretické a praktické části. Teoretická část shrnuje problematiku malnutrice, nutriční podpory s větším důrazem na enterální výživu a také se zabývá specifikem malnutrice v onkologii a jejím řešením. Praktická část je zaměřena na výzkum, který studuje vliv enterální výživy na různé aspekty života onkologických pacientů. Zkoumá, jak se změní zdravotní stav, kvalita života a energetický příjem pacientů po měsíci užívání enterální výživy. Studie zahrnuje fyzikální vyšetření, měření pacientů přístrojem Bodystat QuadScan 4000, vyplnění dotazníku, posouzení laboratorních hodnot a analýzu zápisu jídelníčku. Z výsledků studie se prokázal pozitivní vliv enterální výživy na zdravotní stav pacientů hodnocený laboratorními výsledky. Z odpovědí respondentů došlo ke zlepšení kvality života a ze zápisu jídelníčku se u všech pacientů zvýšil energetický příjem. Z fyzikálního vyšetření a z měření přístrojem Bodystat se kladný vliv enterální výživy neprokázal.
Nové metabolické regulátory a prozánětlivé faktory v etiopatogeneze diabetes mellitus 2. typu a obezity: vliv farmakologických a dietních intervencí
Mráz, Miloš ; Haluzík, Martin (vedoucí práce) ; Šenolt, Ladislav (oponent) ; Hainer, Vojtěch (oponent)
NOVÉ METABOLICKÉ REGULÁTORY A PROZÁNĚTLIVÉ FAKTORY V ETIOPATOGENEZE DIABETES MELLITUS 2. TYPU A OBEZITY: VLIV FARMAKOLOGICKÝCH A DIETNÍCH INTERVENCÍ MUDr. Miloš Mráz Dizertační práce ABSTRAKT (CZ) Výzkum na poli obezity, diabetes mellitus a jejich komplikací se v posledních letech stále více orientuje na identifikaci nových netradičních faktorů uplatňujících se při jejich vzniku. Cílem předkládané práce proto bylo prozkoumat úlohu nedávno objevených regulátorů metabolických a zánětlivých reakcí zahrnujících fibroblastové růstové faktory 19 a 21 a chemotaktické cytokiny a jejich receptory v patogeneze obezity a diabetes mellitus 2. typu. Do studie bylo zařazeno celkem 182 subjektů rozdělených do 3 kategorii - pacienti s obezitou bez přítomnosti diabetes mellitus 2. typu (OB), skupina obézních diabetiků 2. typu (DM2) a zdravých kontrolních jedinců s normální hmotností (C). Zvolené intervence zahrnovaly 2 až 3 týdny nízkokalorické diety (VLCD - energetický obsah 2500 kJ/den), tříměsíční podávání agonisty receptorů PPARα fenofibrátu a akutní hyperinzulinémii v průběhu hyperinzulinemického izoglykemického clampu. Získané výsledky naznačují, že zvýšení hladin FGF-21 po VLCD a léčbě fenofibrátem může přispívat k pozitivním efektům těchto intervencí. Koncentrace FGF-19 jsou také částečně závislé na nutričním stavu...

Národní úložiště šedé literatury : Nalezeno 11 záznamů.   1 - 10další  přejít na záznam:
Viz též: podobná jména autorů
1 MRÁZ, Marek
4 Mráz, Martin
3 Mráz, Matěj
1 Mráz, Michal
7 Mráz, Milan
4 Mráz, Miroslav
Chcete být upozorněni, pokud se objeví nové záznamy odpovídající tomuto dotazu?
Přihlásit se k odběru RSS.