|
|
Obranné mechanismy ega u klientů se syndromem závislosti na alkoholu
Červená, Helena ; Niederlová, Markéta (oponent) ; Šípek, Jiří (vedoucí práce)
Diplomová práce je věnována tématu obranných mechanismů ega ve spojitosti s problematikou alkoholové závislosti. Tématika obranných mechanismů autorku zaujala během jejího studijního pobytu ve Francii, na Univerzitě Le Mirail v Toulouse, kde se studiu obranných mechanismů věnuje velká pozornost. Jejich analýza zde představuje významnou součást diagnostické a klinické práce, jež napomáhá porozumět fungování normální i patologické psychiky. V rámci této stáže měla autorka rovněž příležitost se seznámit se studiemi, zabývajícími se úlohou obranné organizace v rámci jednotlivých psychických poruch, posuzováním obran z hlediska jejich adaptace a možnými způsoby terapeutické intervence směřující k jejich zvědomování. Za velmi zajímavé považujeme i propojení pojetí obran s konceptem copingu, které otevírá další možné směry terapeutické práce. V rámci zkoumání obranné organizace jsme se rozhodli zaměřit na problematiku závislosti na alkoholu, a to z důvodu, že se nám na toto téma nepodařilo, v rámci dostupných zdrojů, nalézt relevantní studie. Přišlo nám proto zajímavé tuto tématiku podrobněji zmapovat.
|
|
|
Vliv cvičení jógy a tai-chi na bazální strukturu a dynamiku autoregulace, integrovanosti a psychické odolnosti osobnosti
Hermanová, Kateřina ; Šípek, Jiří (oponent) ; Štětovská, Iva (oponent)
Předmětem rigorózní práce, která se dostala čtenáři do ruky, jsou dvě techniky, se kterými mám osobní zkušenost: Jóga a tai-chi. Můj vývoj v poznáváná dvou zmíněných cest k sebepoznávání probíhal podobně jako u řady jiných adeptů. Nejprve, v době totality, jóga jako "podezřelá'', nicméně tiše akceptovaná "tělovýchovná disciplína", po nabyté svobodě k přístupu k informacím - tai-chi. Vedle svobody volby byl u mne přesun zájmu na tai-chi způsoben hledáním techniky dynamičtější a více společensky založené než jóga, která by měla přinejmenším stejně příznivé účinky na fyzickou i psychickou stránku osobnosti. Musím říci, že se mé očekávání splnilo a pokud budu moci alespoň částečně přispět k rozšíření zájmu o tyto způsoby práce s tělem a myslí, nebude pro mne čas věnovaný následující studii marný. Naznačené podobnosti a rozdíly mez1 oběma přístupy JSOU v podstatě ohniskem rigorózní práce. Zajímá mne, jaký typ lidí vyhledává jógu a tai-chi. Předpokládám, že mezi "jógisty" a "taichisty" budou určité podobnosti. Domnívám se totiž, že člověk hledající cestu k sebezdokonalení, může do jisté míry volit náhodně mezi jógou a tai-chi podle toho, která technika mu zrovna vstoupí do cesty. O to zajímavější pak pro mne je otázka, zda jsou těmito technikami přitahováni odlišní lidé např. kvůli různému filozofickému pozadí,...
|
|
|
Narativní psychologie a psychoterapie
Kulhánková, Radka ; Junková, Vendula (oponent) ; Šípek, Jiří (oponent)
Existuje jistě bezpočet různých metafor, jimiž je možné popsat lidský život. Talmud mluví o životě jako o "řece, která nemá začátek ani konec". Velcí vypravěči připodobňují život k cestě, s překážkami, křižovatkami a vrcholy, nebo panoramatu - horizontu, který vidíme vždy novým pohledem podle místa, na němž se právě nacházíme. Ale patrně nejčastější metaforou života (a to nejen v psychologii) je přiOěh. Narativní psychologie, vystavěná na metafoře příběhu, je názorovým proudem, který se teprve v posledních desetiletích prosazuje do širšího povědomí. Zasahuje oblast obecné psychologie a psycholingvistiky, kvalitativní metodologie i kulturně antropologických a sociálních studií. Svojí podstatou spojuje různé přístupy ve vědách o člověku. A takovým způsobem bych jej ráda představila i v této rigorózní práci. Nejen jako živou, silnou metaforu, která vnáší do vědeckého jazyka poetický a tvořivý rozměr, ale také jako vlivný a široce aplikovatelný koncept. Jedním z hlavních motivů a inspirací pro zpracování tohoto tématu byly práce Jamese Hillmana. Podle jeho slov ztratila současná psychologie kontakt s duší. Velkým kulturním příběhům- náboženství, dramatu a literatuře, jako by byla odňata jejich léčivá moc, a jejich místo zaujala psychoterapie (podle Hillmana zatím nepříliš úspěšně). Chce-li psychoterapie opravdu...
|
|
|
Subjektivní prožívání orgasmu versus anorgasmie u žen
Prokopcová, Leona ; Bahbouh, Radvan (vedoucí práce) ; Šípek, Jiří (oponent)
Mediální zprávy týkající se sexu obvykle realitu značně překrucují či nadsazují, aby vyvolaly určitou odezvu či senzaci. Takže lehce můžeme získat dojem, že chceme-li být sexy, musíme mít velká ňadra anebo že pouze zvláště přitažlivě vypadající muži stojí za případné sexuální úvahy. Překrucování a nadsazování často nacházíme v populárních časopisech i odborné literatuře, kde se dozvídáme o mnohočetných orgasmech, o tom jak dosáhnout hodinového orgasmu, o tom, jestli mají být zralé ženy spíše klitoridálně či vaginálně dráždivé. Je vyvíjen velký tlak na ženy v tom smyslu, že by měly mít "takový a takový" orgasmus a když ho prožívají jinak, tak je to nutně špatně, nemluvě o tom, když ho vůbec nemají. Zajímavé je, že odborníky na tomto poli jsou muži. Diskuse o tom, co prožíváme při orgasmu, co cítíme, co slyšíme, co vidíme, co si představujeme, co nás ovlivňuje, je stále ještě tabu. Ani o anorgasmii se nedozvídáme příliš mnoho. Jaké faktory se asi podílí na neschopnosti dosáhnout orgasmu? Od kdy můžeme ženu označit jako anorgastickou? Baker (1996) uvádí, že ze všech aspektů lidské sexuality je ženský orgasmus tím nejzáhadnějším a nejnepředvídatelnějším. Ženské zkušenosti se v tomto ohledu dost zásadně rozcházejí. Některé ženy nemají orgasmus nikdy. Jiné mívají orgasmus, ale nikdy během pohlavního styku. A...
|
|
|
Vývoj konceptu smrti
Maruščáková, Iva ; Šípek, Jiří (oponent) ; Drlíková, Eva (oponent)
Účelem této práce bylo jednak seznámerú s u nás málo známou problematikou vývoje konceptu smrti, jednak bylo záměrem k rú dále přispět. Tato problematika je i po 60 letech výzkumu stále v mnoha ohledech nejasnou. V rámci teoretické části je nejprve proveden souhrn poznatků týkající se problematiky, a to jak poznatků uváděných v literatuře teoretické, tak i vzešlých z publikovaných studií. Empirická část je pak rozdělena do tří oddílů, jelikož uváděný výzkum byl proveden ve třech fázích. V rámci fáze prvrú byl zjišťován průměmý věk, v jakém se u 24 dětí zahrnutých do zkoumaného vzorku (6 až 11 let) objevilo kompletní chápárú konceptu smrti na objektivrú rovině. Zároveň bylo zjišťováno, v jakém věku dochází u těchto dětí k chápárú jednotlivých aspektů uplatňujících se v rámci objektivrú roviny konceptu. Sled chápárú byl porovnáván s výsledky z podobných výzkumů. Jako metoda byl použit polostrukturovaný rozhovor nad speciálně zhotovenými obrázky. Výsledky se shodují s výsledky podobných studií ve věku vymezujícím plné pochoperú smrti na objektivrú rovině, který byl stanoven na 10 let. Rozdílem oproti podobným studiím bylo pozdější dosažerú chápárú osobrú mortality a odlišný vývojový sled jednotlivých aspektů. V rámci fáze druhé byla použita metoda obsahové analýzy textu, ve kterém se 187 dětí a dospívajících...
|
|
|
Finanční analýza a finanční plán Greensoft s. r. o.
Šípek, Jiří ; Marek, Petr (vedoucí práce) ; Dufková, Eva (oponent)
Obsahem a zároveň cílem bakalářské práce je finanční analýza a finanční plán podniku Greensoft, s.r.o. Důraz je zde kladen na hospodaření firmy mezi lety 2008 až 2012, přičemž potřebné údaje a informace jsou čerpány především z účetních závěrek a v neposlední řadě přímo od vedení podniku, které poskytlo cenné podklady ke zpracování finančního plánu. Práce je rozdělena do čtyř hlavních částí. Prvním bodem práce je úvodní metodická část, ve které jsou vysvětleny hlavní vzorce a ekonomické ukazatele, které budou využity v praktické části. Druhá je část praktická resp. analytická. Zde se aplikují již zmiňované vzorce a zároveň je porovnáno na základě strategické analýzy hospodaření firmy s jejím hlavním konkurentem tj. IFS Czech s.r.o. Následuje předposlední část práce -- krátkodobý finanční plán. V něm je nastíněna predikce stavu podniku za rok 2014. Závěr obsahuje faktický odraz provedené finanční analýzy, jak si firma vedla v období hospodářské krize i jaký je její potenciál do budoucna.
|
|
|
Jiří Hálek a Helena Třebická:
Honsová, Petra ; VOSTRÝ, Jaroslav (vedoucí práce) ; ŠÍPEK, Jiří (oponent)
Disertační práce "Jiří Hálek a Jiřina Třebická: K herectví Činoherního klubu a 60. let" je věnována dvěma výrazným osobnostem českého dramatického umění. Oba herci narození v roce 1930 byli od počátku členy uměleckého ansámblu Činoherního klubu, který vznikl v praze v roce 1965 a svou inscenační tvorbou spojenou zejména s původními dramatickými díly svých autorů ( Ladislav Smoček, Alena Vostrá, Pavel landovský) výrazně posunul podobu moderní české činohry, jež se na přelomu 60. a 70. let stala předmětem celoevropského obdivu a uznání.
|
|
|
"Rozhovor" herce a loutky
Dušková, Ilona ; BEČKA, Marek (vedoucí práce) ; ŠÍPEK, Jiří (oponent)
Předložená disertační práce ?Rozhovor? herce a loutky se soustřeďuje na východiska, předpoklady a atributy vzniku jevištní postavy. Rekevantní pojmosloví a kontextY tvorby jevištní realizace dramatického díla jsou předmětem zájmu v teoretické části, na jejímý půdorysu jsou dále prezentovány výsledky rozhovorů s herci a režiséry a analyzovány zkušenosti doktorandky z výuky a faktických realizací.
|
|
|
Psychologické souvislosti scénické tvorby
Šípek, Jiří ; Vostrý, Jaroslav (vedoucí práce) ; Hyvnar, Jan (oponent) ; Gajdoš, Július (oponent) ; Hančil, Jan (oponent)
Předložená disertační práce prochází vybraná (ale podstatná) témata scénického umění. Vychází z teoretických prací předních divadelních umělců (Frejka, Hilar, Zich, Vostrý aj.) Detailně jsou v této souvislosti diskutovaná témata emoce, empatie, vnitřně hmatové vnímání a distance. V empirickém výzkumu jsou hledané specifické způsoby reagování umělecké osobnosti v situaci zpracování výchozí neurčitosti materiálu. Autor k tomu použil Rorschachův projektivní test.
|
|
|
Od Tylových hereček ke Sklenářové-Malé
Marková Chválová, Lenka ; Sílová, Zuzana (vedoucí práce) ; Císař, Jan (oponent) ; Hyvnar, Jan (oponent) ; Šípek, Jiří (oponent)
Disertační práce podrobně popisuje vývoj ženského herectví a proměny obrazu ženství v dramatu a divadle 19. století v Čechách, od vzniku prvního českého profesionálního hereckého souboru ve 40. letech, až k největší české herečce 19. století, Otýlii Sklenářové-Malé, a klade tento vývoj do přímé souvislosti a spojení s vývojem českého dramatu od J. K. Tyla až k dramatikům Prozatímního divadla, V. Vlčkovi a E. Bozděchovi. Studie sleduje tvůrčí spolupráci výjimečných uměleckých osobností v divadle a zabývá se podobami a smyslem herecké dramaturgie jako možnosti rozvíjení osobitého talentu a bytostného tématu herce. Práce vychází především z autentických dobových svědectví a překonává některé opakované předsudky divadelní historie.
|
host ::
RSS.