|
Primární sukcese společenstev půdních vířníků na výsypkách po těžbě hnědého uhlí
Devetter, Miloslav
Změny společenstev půdních vířníků na gradientu primární sukcese byly studovány na hnědouhelných výsypkách u Sokolova v SZ Čechách. Jednotlivá sukcesní stadia byla stará 2, 11, 14, 20 a 43 let. Celkem bylo během studie zachyceno 17 taxonů půdních vířníků. Nejběžnější byly .i.Adineta vaga, Habrotrocha rosa, Macrotrachela quadricornifera./i.. Významné byly dále druhy .i.Encentrum arvicola, Habrotrocha elegans, Macrotrachela nana./i.. Celkové početnosti se pohybovaly řádově v desítkách až stovkách tisících jedinců na m.sup.2./sup.. Se stářím lokality početnost narůstala. Postup druhové sukcese lze dobře demonstrovat například na rodu .i.Encentrum./i.. Ačkoli .i.E. incisum./i. se vyskytuje pouze v iniciálních stadiích sukcese, .i.E. mucronatum./i. obsazuje naopak pouze nejstarší. .i.Encentrum arvicola./i. se vyskytuje od 14-letého stanoviště a jeho abundance se stářím lokality roste.
|
|
Mikromanipulace a kryopreservace zárodečných buněk ryb
LINHARTOVÁ, Zuzana
Vytváření chimér zárodečných linií je v současné době jedním z poutavých témat výzkumu v oblasti rybářství. Tato metoda má potenciál zabezpečit nebo zvýšit produkci gamet druhů, které jsou komerčně velmi cenněné, ohrožené nebo druhů s problematickou reprodukcí a to za použití běžně dostupného druhu přizpůsobeného k umělému výtěru jako producenta těchto gamet. Hlavním cílem této technologie je získání generačních ryb malých rozměrů (host) produkující reprodukčně funkční gamety druhu původního (donora) po transplantaci zárodečných kmenových buněk donora do hosta. Klíčovými faktory pro vytvoření této biotechnologie je velké množství předběžných experimentů: dokumentace embryonálního a larválního vývoje donora i hosta, charakterizace zárodečných kmenových buněk společně s dokumentací jejich migračních aktivit, sterilizace hosta, izolace a kryoprezervace zárodečných buněk donora. Všechny tyto pokusy byly hlavním cílem této práce. V této práci jsme se zabývali dvěma odlišnými taxonomickými skupinami ryb. Nejprve naší hospodářsky využívanou rybou, línem obecným, kde bychom chtěli uplatnit své dosažené znalosti k vytvoření chiméry zárodečné linie u kaprovitých ryb za pomocí transplantace zárodečných buněk lína (donora) do menšího a rychleji se rozmnožujícího druhu, kterým je kardinálka čínská. Dále jsme se zaměřili na jesetery, skupinu ryb zahrnující celou řadu ohrožených druhů (evidovaných v Červené knize ohrožených druhů (IUCN)), ryby dosahujících velkých rozměrů a zpravidla s dlouhým reprodukčním cyklem. V tomto případě jsme si vybrali jesetera malého jako hosta kvůli kratšímu reprodukčnímu intervalu a menší velikosti těla, k produkci gamet donora, kriticky ohroženého druhu s dlouhým reprodukčním cyklem, jakým je vyza velká. Touto inovativní technologiií bychom mohli získat spermie a jikry v kratším časovém intervalu a od menšího druhu. V případě lína obecného, jsme se nejprve zaměřili na dokumentaci jeho embryonálního a larválního vývoje společně s popisem původu a migračních aktivit primordiálních zárodečných buněk (PGCs). Tyto buňky byly vybrány jako vhodný prostředek pro vytvoření chiméry zárodečné linie v rámci druhu, jelikož nesou genetickou informaci obou rodičů a jsou schopné samovolně migrovat do míst výskytu budoucích gonád (Linhartova a kol., 2014a). Poté jsme vyvinuli praktické metody pro izolaci a kryopreservaci pozdějších vývojových stádií kmenových zárodečných buněk (GC), spermatogonií (SG) a spermatocytů (Linhartova a kol., 2014b). V případě jeseterovitých ryb, Saito a kol. (2014) popsal migrační aktivitu i samotný původ PGCs, který se soustředuje do vegetativního pólu jikry, stejně jako je to známo u obojživelníků. Dále Pšenička a kol. (2015) popsal izolaci a kryopreservaci GC, zastoupených převážně SG a OG a previtellogeními oocyty, 2-4 letých jeseterů sibiřských. Izolované GC byly transplantovány do hosta (jesetera malého) a úspěšně kolonizovaly jeho zárodečnou rýhu. Na závěr jsme se zabývali sterilizací hosta, jesetera malého, potenciálního hosta pro transplantaci zárodečných buněk donora. Snahou bylo dosáhnout sterility pomocí knockdownu specifického genu zárodečných buněk látkou morfolino antisense oligonukleotid (MO) dndMO. Naše výsledky popisují první spolehlivě fungující způsob sterilizace jeseterovitých ryb (Linhartova et al., manuskript). Navíc jsme publikovali důležité informace o morfologii a ultrastruktuře spermií vyzy velké pomocí skenovací a transmisní elektronové mikroskopie, rozšiřující znalosti o stavbě spermií a týkající se i evolučních a taxonomických vztahů mezi jesetery (Linhartova et al., 2013). Tato práce představuje několik studií s odlišnými zaměřeními, ale s jedním hlavním cílem - vytvoření chimér zárodečných linií u ryb. Všechny tyto výsledky jsou předpokladem pro budoucí aplikaci této technologie.
|
|
Multilokusová charakteristika symbiontů entomopatogenních hlístovek rodu \kur{Steinernema}
FAKTOROVÁ, Lucie
During the evolution some groups of organisms have become coevolutionary associated with other groups, as is the case of host symbiont systems. To explore coevolutionary history of hosts and their associated symbionts, phylogenetic reconstruction of symbionts and phylogenetic reconstruction of hosts are usually compared. Coevolution is described by coevolutionary events (cospeciation, host switch, duplication, failure to diverge events and linage sorting events). The aim of this work was to test the suitability of MLST method for the complex of entomopathogenic nematodes from the genus Steinernema (with detailed analysis of Steinernema feltiae) and their symbiotic bacteria Xenorhabdus bovienii and subsequently use cophylogenetic comparative analysis to determine their level of cospeciation.
|
|
Fylogeneze vybraných druhových skupin rodu Torymus (Hymenoptera: Torymidae)
Křížková, Barbora ; Janšta, Petr (vedoucí práce) ; Skuhrovec, Jiří (oponent)
Chalcidky (Chalcidoidea) jsou nadčeledí v rámci blanokřídlého parazitického hmyzu, která cizopasí na jiných členovcích. Tato práce se zabývá fylogenezí vybraných druhových skupin rodu Torymus Dalman, 1820 z čeledi krásenek (Chalcidoidea: Torymidae), který napadá hlavně larvy hálkotvorných bejlomorek a žlabatek. Pomocí genů 28SD2 rDNA, COI a CytB byly zkonstruovány fylogenetické stromy, které posloužily k diskutování dříve ustanoveného třídění rodu a k vyvození nových poznatků o jeho koevoluci s hostiteli. Druhové skupiny, které byly navrhované jako morfologicko-ekologické členění rodu, nebyly v mnoha případech potvrzeny. Morfologické znaky se zdají být v některých případech konvergentní a nejsou apomorfní pro některé zjištěné monofyletické skupiny druhů. Naopak ekologii a přirozený habitat druhů lze považovat za sdílené charakteristiky jednotlivých skupin. Bylo zjištěno, že recentní nejčastější hostitelé druhů rodu Torymus nemusí být jeho původními hostiteli. Došlo pravděpodobně k adaptivní radiaci druhů v rámci několika biotopů. Tato radiace mohla proběhnout díky přeskoku na hálkotvorné bejlomorky a žlabatky. Klíčová slova: Chalcidoidea, Torymus, fylogeneze, parasitoid, hostitelská specifita, koevoluce
|
|
Výskyt a význam škůdců chmele v chmelařské oblasti Tršicko
Gregor, Zdeněk
Škůdci chmele byli sledování v roce 2013 a 2014 v chmelařské oblasti Tršicko -- MORAVA HOP s.r.o. Přelety mšice chmelové ze zimních hostitelských rostlin a její výskyt v porostech chmele byl zjišťován pomocí sumy efektivních teplot (suma teplot nad 3 °C měřená od 1. 1.) a vizuální kontrolou rostlin chmele. Výskyt svilušky chmelové byl zjišťován odpočtem jedinců na chmelových listech. Výlez brouka lalokonosce libečkového byl sledován od začátku rašení výhonů chmele po řezu až do zavedení chmele. Účinnost insekticidních zásahů byla hodnocena sčítáním živých jedinců před aplikací a 3, 7, 14, 21 a 28 dní po aplikaci. Přelety migrantes alatae z primárních hosti-telských rostlin rodu Prunus začaly v roce 2013 10. května, v roce 2014 o 16 dní dříve (24. 4.). Přelet byl ukončen 15. 7. 2013 a 5. 7. 2014. Proti mšici byl v roce 2013 použit insekticid Teppeki (flonikamid) a v roce 2014 pak Karate se Zeon technologií 5 CS (lambda-cyhalothrin) a Movento 150 OD (spirotetramat). Účinnost insekticidů (imi-dakloprid, flonikamid, spirotetramat) byla velmi dobrá (92,15--100 %). Spirotetramat prokázal také velmi vysokou akaricidní účinnost (91,25--100 %). První výskyt svilušky chmelové byl zjištěn 13. 6. 2013 a 19. 6. 2014. Aplikované akaricidy (hexythiazox, fen-pyroximate, abamectin) a insekticid spirotetramat dosahovaly již po 14 dnech velmi vysoké účinnosti (96,6--100 %). První výskyt lalokonosce libečkového byl zaznamenán v roce 2013 dne 18.4. jeho žír byl ukončen 14. 5. V roce 2014 byl zaznamenán jeho výlez 8. 4. Proti lalokonosci libečkovému bylo v roce 2013 ošetřeno 37,96 % chmelnic, v roce 2014 17,12 %. Biologická účinnost přípravku Actara 25 WG (thiamethoxam 0,2 kg/ha) byla velmi dobrá (83,93--100 %).
|
|
Biotransformace vybraných anthelmintik u tasemnice Hymenolepis diminuta
Firbasová, Jana ; Szotáková, Barbora (vedoucí práce) ; Kvasničková, Eva (oponent)
Univerzita Karlova v Praze Farmaceutická fakulta v Hradci Králové Katedra biochemických věd Kandidát: Jana Firbasová Školitel: Doc. Ing. Barbora Szotáková, Ph.D. Název diplomové práce: Biotransformace vybraných anthelmintik u tasemnice Hymenolepis diminuta Biotransformační enzymy parazitických helmintů jsou v poslední době studovány v souvislosti s narůstající rezistencí helmintů na anthelmintika. Znalost detoxikačního aparátu parazitů může přispět k zvýšení úspěšnosti terapie helmintóz. Tato diplomová práce se věnuje metabolismu xenobiotik u tasemnice krysí (Hymenolepis diminuta). Součástí práce byl chov a infikace mezihostitelů - potemníka hnědého (Tribolium castaneum) a potemníka moučného (Tenebrio molitor), výběr vhodnějšího mezihostitele, infikace konečného hostitele (potkana) a izolace tasemnice z jeho střeva. Hlavním úkolem bylo sledovat biotransformaci anthelmintik a aktivitu oxidačních, redukčních a konjugačních enzymů. Výsledky této práce ukazují, že H. diminuta je schopna redukovat flubendazol a mebendazol, oxidace albendazolu prakticky neprobíhala. H. diminuta je vybavena oxidačními enzymy (superoxiddismutasou, peroxidasou, katalasou), které ji chrání před působením oxidantů, produkovanými hostitelem. V rámci experimentu se podařilo prokázat vysokou aktivitu enzymů redukujících...
|
|
Alternativní reprodukční strategie u poláka velkého (Aythya ferina)
Šťovíček, Ondřej ; Albrecht, Tomáš (vedoucí práce) ; Bryja, Josef (oponent)
Vnitrodruhový hnízdní parazitismus (CBP) je jednou z mála alternativních reprodukčních strategií využívaných samicemi. Je častý u ptáků, u nichž způsob reprodukce (oviparie) umožňuje relativně snadné umístění vlastních vajec do cizího hnízda. Zvláště rozšířen je u druhů s prekociálními mláďaty, jako jsou např. vrubozobí. Modelovým organismem pro studium CBP pomocí molekulárních metod byl v této studii polák velký (Aythya ferina). Jedná se o vůbec první údaje o výskytu parasitismu u nekoloniálně a nedutinově hnízdícího druhu kachny, založeném na detekci parasitických vajec pomocí molekulárních markerů. Pro určení míry parasitace a příbuznosti samic v populaci byl optimalizován set 17 mikrosatelitových markerů (z toho 10 markerů nově vytvořených pro daný druh). Bylo zjištěno, že CBP je u tohoto druhu překvapivě častým jevem, parasitická vejce (39 % z celkového počtu 252 vajec) byla zjištěna v 89 % hnízd. Přestože samice přednostně hnízdí poblíž svých příbuzných, parazitické samice parazitují stejnou měrou samice hnízdící v blízkosti i ve větší vzdálenosti od vlastního hnízda. Zároveň nebyl pozorován žádný vliv příbuzenského výběru při volbě hostitele parazitem. Cena parazitace se zdá být u tohoto druhu poměrně nízká nejen pro parazita, ale i pro hostitele. Toto zjištění podporuje již dříve doloženou...
|
|
Evoluce sociálního parasitismu rodu Phengaris (Maculinea)
PECH, Pavel
Tato práce se zabývá evolucí sociálního parasitismu modrásků rodu Phengaris (Maculinea) a zkládá se ze tří částí, které sa zabývají následujícími tématy: I) Fylogeneze sekce Glaucopsyche: sociální parasitismus vznikl v sekci Glaucopsyche pouze jednou. II) Podmínky evoluce sociálního parasitismu rodu Phengaris: celý proces byl patrně umožněn extrémně chudou myrmekofaunou v biotopech předka rodu Phengaris III) Hostitelské specialisace rodu Phengaris - dosud převládající názor o úzké hostitelské specialisaci modrásků je ve skutečnosti málo podpořen daty.
|
|
Vliv latentní toxoplasmózy na pohlavní index a průběh gravidity - hledání proximátní příčiny
Kaňková, Šárka ; Flegr, Jaroslav (vedoucí práce) ; Votýpka, Jan (oponent) ; Calda, Pavel (oponent)
Poměr chlapců a dívek při narození (sekundární poměr pohlaví) je u většiny populací okolo 1,06. Poměr pohlaví může být ovlivněn mnoha faktory, jako je například stres, imunosuprese, věk rodičů, počet těhotenství a počet předešlých sourozenců. Toxoplasma gondii je nejrozšířenějším lidským parazitickým prvokem v rozvinutých zemích (prevalence 20% - 80%). Je známo, že mění chování infikovaných mezihostitelů, čímž zvyšuje pravděpodobnost přenosu do definitivního hostitele prostřednictvím predace. Výsledky naší retrospektivní kohortové studie ukazují, že latentní infekce prvokem Toxoplasma gondii může ovlivnit sekundární pohlavní index u lidí. V závislosti na koncentraci protilátek může vzrůst pravděpodobnost narození syna až k hodnotě 0,72 u žen s nejvyššími titry anti-toxoplasmických protilátek, což znamená, že na každých 260 narozených synů zde připadá pouze 100 narozených dcer. V souladu s výsledky na lidech, také laboratorní myši s toxoplasmózou vykazovaly v rané fázi latentní infekce vyšší poměr pohlaví než myši kontrolní. Naše další výsledky ukázaly, že myši v rané fázi latentní infekce produkovaly více interleukinu (IL)-12 a současně méně IL-10. Dále jsme u myší zaznamenali sníženou produkci IL-2, oxidu dusnatého a sníženou proliferaci (syntéza DNA) ve smíšené lymfocytární kultuře v časné a také...
|
| |
host ::
