|
|
Receptory NK buněk
Hernychová, Lucie ; Novák, Petr (vedoucí práce) ; Pavlů, Barbora (oponent)
NK buňky jsou důležitou součástí vrozeného imunitního systému, mají ovšem mnoho společných vlastností s imunokompetentními buňkami adaptivní imunity a mohou zároveň modulovat jejich činnost. Pomocí širokého spektra receptorů na svém povrchu rozpoznávají "cizí" molekuly (indukované především virovou nákazou či nádorovou transformací), jejich cílem jsou ale také struktury organismu vlastní, MHC glykoproteiny. Podle jejich množství na povrchu cílových buněk rozlišují, zda jsou tyto buňky infikované či transformované, pak indukují jejich apoptózu, nebo je vůči nim ustavena tolerance. Produkcí cytokinů a chemokinů též spouští zánětlivé odpovědi. Podle funkce lze rozdělit NK receptory do pěti skupin: aktivační, inhibiční, adhezivní, cytokinové a chemokinové. Na základě vazby příslušných ligandů na tyto receptory je buď spuštěna cytotoxická aktivita NK buňky, nebo je naopak inhibována. Funkce NK buněk je do jisté míry ovlivněna i mikroprostředím, ve kterém se právě vyskytují. Podle struktury se receptory NK buněk dělí na C-lektinové a imunoglobulinové. Do prvně zmíněné skupiny se řadí tři receptorové rodiny: Ly49, NKG2/CD94 a NKR-P1. Jsou to transmembránové proteiny typu II a převážně rozpoznávají MHC glykoproteiny. Mezi imunoglobulinové receptory patří rodiny KIR, LILR a NCR. Jedná se o transmembránové...
|
|
|
Imunitní odpověď hostitele při neuroinfekcích způsobených parazitickými helminty.
Macháček, Tomáš ; Panská, Lucie (vedoucí práce) ; Štáfková, Jitka (oponent)
Mezi parazitickými helminty jsou i takoví, kteří se mohou v některé části svého ontogenetického vývoje vyskytovat v centrální nervové soustavě člověka. I zde proti nim hostitel vyvíjí imunitní odpověď, a to navzdory původní představě tzv. imunitního privilegia centrální nervové soustavy. Imunitních reakcí se zde účastní jak buňky imunitního systému, tak rezidentní imunokompetentní buňky (astrocyty a mikroglie). Imunitní odpověď hostitele zahrnuje jak buněčnou, tak protilátkovou složku. Tato bakalářská práce se zabývá obecnou charakteristikou imunitní odpovědi v centrální nervové soustavě a jejím popisem při vybraných helmintárních neuroinfekcích: neuroschistosomóze, neurocysticerkóze a neurotoxokaróze.
|
|
|
Molekulární genetika celiakie
Němečková, Iva ; Daňková, Pavlína (vedoucí práce) ; Tučková, Ludmila (oponent)
Celiakie je orgánově specifické autoimunitní onemocnění, které vzniká jako důsledek přecitlivělosti na obilný lepek u geneticky vnímavých jedinců. Genetickou predispozicí jsou geny HLA-DQ2 a HLA-DQ8, které jsou nutné, avšak ne dostačující pro vznik celiakie; podílejí se cca na 40% dědičnosti. Postupně jsou vytipovávány další geny, které by se mohli podílet na patogenezi celiakie. Mezi tyto tzv. kandidátní geny, které jsou vyhledávány na základě známých poznatků molekulárních mechanismů vrozené a adaptivní imunitní odpovědi, patří např. geny MIC, TNF, CTLA-4, CD28, ICOS, MYO9B, MMP, PTPN22 a TLR. Imunitní odpověď vyvolána proniknutím peptidů lepku do lamina propria vede ke slizničnímu poškození. Různé peptidy lepku jsou do patologie celiakie zapojeny různým způsobem, některé peptidy spouštějí adaptivní imunitní odpověď, jiné např. peptid p31-43 spouští vrozenou imunitní odpověď.
|
|
|
Využití rekombinantních virů vakcinie produkujících IGFBP3 pro terapii nádorů
Musil, Jan ; Němečková, Šárka (vedoucí práce) ; Forstová, Jitka (oponent)
Využití rekombinantních virů vakcinie produkujících IGFBP-3 pro terapii nádorů Vazebný protein typu 3 pro růstové faktory podobné insulinu (IGFBP-3) je hlavním regulátorem endokrinní aktivity IGF a je schopný potlačovat růst celé řady nádorů. Řada vědeckých prací ukázala, že IGFBP-3 je schopný indukovat apoptózu v nádorových buňkách mechanizmy spojenými s jeho IGF vazebnou funkcí a mechanizmy na této funkci nezávislými. Připravili jsme rekombinantní viry vakcinie exprimující IGFBP-3 pod kontrolou přirozeného časného H5 a syntetického časně-pozdního (E/L) promotoru, abychom ověřili jeho protinádorový efekt na našem modelu karcinomu děložního čípku. Zjistili jsme, že samotná exprese IGFBP-3 růst nádorů nijak neovlivňovala. Exprese IGFBP-3 dvojitými rekombinantami měla ovšem na protinádorovou odpověď pozitivní vliv. Dvojité rekombinanty kromě IGFBP-3 exprimují také fúzní protein SigE7LAMP schopný indukovat imunitní odpověď proti nádorům vyvolaným virem HPV16. Zjistili jsme, že koexprese IGFBP-3 dvojitou rekombinantou P13-SigE7LAMP-H5-IGFBP-3 posiluje protektivní imunitní odpověď proti nádorům vyvolaným buňkami MK16/ABC dosud nepopsaným mechanizmem. Dále jsme prokázali, že obě připravené dvojité rekombinanty P13- SigE7LAMP-H5-IGFBP-3 a P13-SigE7LAMP-E/L-IGFBP-3 posilují protinádorovou odpověď vyvolanou expresí...
|
|
|
Úloha humorálních (plasmových) faktorů při infekcích plžů schistosomami
Košťáková, Monika ; Dvořák, Jiří (oponent) ; Horák, Petr (vedoucí práce)
Motolice třídy Digenea, jako Schistosoma mansoni, využívají měkkýše, téměř vždy plže, ve svém životním cyklu jako mezihostitele. Obranný systém plžů je složen z imunitních buněk zvaných hemocyty, které jsou hlavními efektory a spolupracují s rozpustnými komponentami. Tyto rozpustné (humorální) faktory mohou ovlivnit přímo larvální stádium parazita i aktivitu hemocytů a také se účastnit při rozpoznávaní parazita. Za hlavní složku humorální imunity jsou považovány lektiny, které mají primární roli v "non-self recognition". Lektinovou aktivitu vykazují také proteiny příbuzné brinogenům objevené u Biomphalaria glabrata. Jejich unikátní struktura zahrnuje brinogenovou a imunoglobulinům-podobnou doménu. Důležitou úlohu v obraně by mohly mít i molekuly podobné cytokinům. V hemolymfě plže je přítomno mnoho různých molekul, jejichž hladiny se mění v průběhu infekce. Odpověď na parazitaci je tudíž velmi komplexní a čeká na další objasnění.
|
|
|
Úloha imunitních buněk při růstu a spontánní regresi sarkomu u potkanů linie Lewis
Kovalská, Jana ; Chmelíková, Eva (vedoucí práce) ; Anna, Anna (oponent)
Práce je zaměřena na studium rozdílů mezi pohlavími potkanů při růstu nádorů, rozdíl v imunitní reakci mezi potkany s progredujícími a spontánně regredujícími nádory ve srovnání s kontrolními zvířaty a na ověření vzniku imunologické paměti. V experimentu jsme použili potkany linie Lewis se subkutánně inokulovatelným sarkomem. Periferní krev samců vykazovala v porovnání se samicemi vyšší počet červených krvinek, vyšší koncentraci hemoglobinu a vyšší hematokrit. Pokusné samice s inokulovatelným sarkomem měly vyšší hladinu CD161 (NK) buněk na počátku experimentu ve srovnání s pokusnými i kontrolními samci a s kontrolními samicemi. V řezech ze spontánně regredujících nádorů byla pozorována silná infiltrace NK buněk v porovnání s progredující nádorovou tkání. Významnými faktory, které mohou ovlivňovat, jestli bude zvíře vykazovat progresi nebo spontánní regresi nádoru, jsou také neutrofilní granulocyty (mohou vykazovat pro-nádorový i proti-nádorový efekt), vaskularizace a rozsah nekrózy v nádorové tkáni. Imunologickou paměť jsme ověřili u malé skupiny samic sekundární inokulací stejných nádorových buněk po kompletním vymizení primárního, spontánně regredujícího nádoru. U žádné ze samic se již sarkom opakovaně nevytvořil. Výsledky dosažené v předložené práci přinesly nové poznatky v problematice nádorového onemocnění u modelu potkana linie Lewis s inokulovatelným sarkomem. Díky podobnosti s chováním některých lidských nádorů mohou mít zjištěné údaje význam i pro oblast klinické onkologie.
|
|
|
Efekt ADGF-A RNAi na imunitní odpověď \kur{Drosophily melanogaster} po infekci parazitickou vosou
ŠNEBERGEROVÁ, Pavla
V minulých studiích se extracelulární adenosin ukázal jako důležitá signální molekula řídící dynamiku imunitní odpovědi u Drosophily melanogaster. Komplikovanost adenosinové signalizace u savců značně ztěžuje její výzkum in vivo, a tak i identifikaci této kaskády v regulaci imunitní odpovědi. Jelikož je mezi savci a bezobratlými jistá genetická a evoluční konzervovanost, Drosophila tak představuje jednoduchý systém, jak tyto složitější regulace studovat in vivo. Mutace adenosinového receptoru ve všech buňkách, stejně tak snížení exprese ENT2 v imunitních buňkách, zapříčinily snížení rezistence imunitního systému Drosophily vůči parazitoidovi. Cílem mé bakalářské práce bylo zjistit, jaký efekt na imunitní odpověď bude mít RNAi cílená proti mRNA adenosin deaminázy (ADGF-A), která za přirozených podmínek e-Ado odbourává.
|
|
| |
|
| |
|
| |
host ::
RSS.