|
| |
|
|
Červená kniha biotopů České republiky
Ústav ekologie krajiny AV ČR, České Budějovice ; Kučera, Tomáš
Cílem projektu je vypracování podkladů pro knižní publikaci (rukopis), která uzavře řadu "červených knih" a vyhodnotí podle moderního pojetí ochrany přírody přírodní biotopy. Řešení projektu bylo rozděleno do tří částí: 1. Sestavení dílčích přehledů červených druhů různých skupin charakteristických pro biotopy (klasifikace podle Katalogu biotopů), 2. Sestavení vegetačních charakteristik biotopů a charakteristických druhů cévnatých rostlin, 3. Analýza prostorových charakteristik biotopů (na základě výsledků mapování biotopů).
|
|
| |
|
| |
|
|
Rekultivace a management nepřírodních biotopů v České republice
Česká zemědělská univerzita v Praze, Praha ; Geologický ústav AV ČR, v. v. i., Praha ; Ústav pro ekopolitiku, o.p.s., Praha ; Zavadil, Vít ; Volf, Ondřej ; Starý, Josef ; Straka, Jakub ; Sádlo, Jiří ; Rambousek, Petr ; Přikryl, Ivo ; Lepšová, Anna ; Godány, Josef ; Frouz, Jan ; Farkač, Jan ; Vrabec, Vladimír ; Cílek, Václav ; Gremlica, Tomáš
Přehled lokalit Karlovarského, Plzeňského a Jihočeského kraje zkoumaných v roce 2009 a výsledky jejich podrobného inventarizačního průzkumu. Základní charakteristika vybraných nepřírodních biotopů. Výskyt a diverzita skupin organismů vyskytujících se v nepřírodních biotopech: Vyšší houby (Macromycetes). Cévnaté rostliny (Tracheophyta). Metodika výzkumů hmyzu a bezobratlých živočichů. Měkkýši (Mollusca). Pancířníci (Oribatei). Střevlíkovití brouci (Coleoptera: Carabidae). Motýli (Lepidoptera). Blanokřídlí žahadloví (Hymenoptera: Aculeata). Mravenci (Formicidae). Obojživelníci (Amphibia). Plazi (Reptilia). Ptáci (Aves). Savci (Mammalia). Soubor lokalit pro finální výběr nepřírodních biotopů. Analýza typů a rozsahu lokalit poškozených činností člověka. Vždy je diskutována možnost spontánní rekolonizace nebo oživení lokality po provedené rekultivaci. Zpráva se zabývá problematikou výskytu chráněných druhů na územích, která nepožívají žádnou ochranu nebo se uvažuje o jejich rekultivaci, která nemusí zajistit vhodné podmínky pro tyto druhy. Je uvedena metodika pro rekultivaci Pískovny Jeviněves vypracovaná v souladu s výsledky inventarizačního průzkumu.
|
|
|
Rekultivace a management nepřírodních biotopů v České republice
Česká zemědělská univerzita v Praze, Praha ; Geologický ústav AV ČR, v. v. i., Praha ; Ústav pro ekopolitiku, o.p.s., Praha ; Zavadil, Vít ; Volf, Ondřej ; Starý, Josef ; Straka, Jakub ; Sádlo, Jiří ; Rambousek, Petr ; Přikryl, Ivo ; Lepšová, Anna ; Godány, Josef ; Frouz, Jan ; Farkač, Jan ; Vrabec, Vladimír ; Cílek, Václav ; Gremlica, Tomáš
Přehled lokalit Libereckého, Moravskoslezského, Olomouckého a Ústeckého kraje zkoumaných v roce 2010 a výsledky jejich podrobného inventarizačního průzkumu. Základní charakteristika vybraných nepřírodních biotopů. Výskyt a diverzita skupin organismů vyskytujících se v nepřírodních biotopech: Vyšší houby (Macromycetes). Cévnaté rostliny (Tracheophyta). Metodika výzkumů hmyzu a bezobratlých živočichů. Měkkýši (Mollusca). Pancířníci (Oribatei). Střevlíkovití brouci (Coleoptera: Carabidae). Motýli (Lepidoptera). Blanokřídlí žahadloví (Hymenoptera: Aculeata). Mravenci (Formicidae). Obojživelníci (Amphibia). Plazi (Reptilia). Ptáci (Aves). Savci (Mammalia). Soubor lokalit pro finální výběr nepřírodních biotopů. Analýza typů a rozsahu lokalit poškozených činností člověka. Vždy je diskutována možnost spontánní rekolonizace nebo oživení lokality po provedené rekultivaci. Pro každou lokalitu jsou uvedeny ortofotomapa, geologické a topografické schéma. Zpráva se zabývá problematikou výskytu chráněných druhů na územích, která nepožívají žádnou ochranu nebo se uvažuje o jejich rekultivaci, která nemusí zajistit vhodné podmínky pro tyto druhy. Jsou shrnuty výsledky inventarizačního výzkumu nepřírodních biotopů a vodních nádrží v nich se nacházejících.
|
|
|
Populační genetika dvou ohrožených perleťovců moravských Karpat
LEŠTINA, Dan
Zkoumal jsem populace dvou sympatrických druhů velkých perleťovců, perleťovce prostředního (Argynnis adippe) a perleťovce maceškového (Argynnis niobe) pomocí mikrosatelitových markerů s cílem zjistit a porovnat případnou vnitřní strukturu populací v poměrně zachovalé krajině moravských Karpat. Výsledky jsem vztáhl k datům získaným pomocí zpětných odchytů v paralelní studii, dále k bionomii druhů a zejména k jejich stupni ohrožení. Se stejnými údaji jsem srovnával i zjištěné údaje o genetické diverzitě jednotlivých populací.
|
|
|
Proměna fauny denních motýlů na střední škále: Situace v Jihočeském kraji
ZAPLETAL, Michal
Práce shrnuje historické a současné poznatky o výskytu denních motýlů v Jihočeském kraji. Vznikla na základě 54 123 údajů z literatury, sbírek a terénních hlášení, získaných během celostátního mapování motýlů ČR. Výskyt každého ze 130 zjištěných druhů v minulosti a současnosti je zobrazen na síťové mapě. Z těchto 130 druhů jich ve zkoumaném území 24,1% vyhynulo, 42,1% je v nějaké míře ohroženo. Srovnání s faunou celé ČR ukazuje vyšší míru vymírání v kraji, což je pravděpodobně zaviněno menší rozlohou. Na rozdíl od většiny ČR byly v jižních Čechách vymíráním postiženy hlavně druhy xerotermních stanovišť, mezofilní druhy si stojí lépe, a pro druhy rašelinišť představuje kraj jejich hlavní útočiště v rámci ČR. V závěru jsou diskutovány priority pro další výzkum a aktivní druhovou ochranu.
|
|
|
Ekologie denních motýlů tradičně obhospodařovaných podhorských luk
ZIMMERMANN, Kamil
Tato práce se zybývá přežíváním hnědáska chrastavcového (Euphydryas aurinia)a jeho vztahem k dalším pěti blízce příbuzným, syntopicky žijícím druhům hnědásků a perleťovců z čeledi Nymphalidae, studovaných v identickém biotopovém systému. Byly studovány základní demografické a disperzní parametry a jejich aplikace na ochranářská opatření v rámci všech studovaných let a v celém areálů rozšíření.
|
|
|
Mění se párovací chování denních motýlů s fenologickým stavem populací?
VLAŠÁNEK, Petr
Optimalizační teorie předpokládá, že samci hmyzu s oddělenými generacemi dospělců by do aktivního párovacího chování měli investovat tehdy, kdy je k dispozici nejvíce čerstvých samic; jindy by měli párovacími aktivitami šetřit a soustředit se na chování {\clqq}udržovací``. Z tohoto předpokladu vyplývá, že chování motýlů by se mělo lišit s průběhem sezóny, stavem populace (zejména poměrem pohlaví) a konečně i denní dobou. K prozkoumání těchto předpokladů jsme použili data získaná při různých projektech zahrnujících zpětné odchyty, při nichž bylo, vedle jiných charakteristik, zapisováno i chování jedinců. Taková data máme k dispozici pro čtrnáct druhů {--} jasoně dymnivkového, babočku síťkovanou, tři perleťovce, šest hnědásků a tři okáče. Některé projekty trvaly více let {--} celkem se jedná o 24 {\clqq}motýlo-sezón``, 21 737 jedinců (14 228 samců, 7 509 samic), respektive 41 877 odchytů celkem (29 738 samců, 12 139 samic). Pracovali jsme mnohorozměrnými (ordinačními) metodami, přičemž všechny výpočty odfiltrovaly rušivý vliv počasí. K denní době, dopoledne a podvečer často zahrnují udržovací aktivity, zatímco odpoledne převládá párovací chování. Během sezóny, samci většiny druhů přepnou z chování párovacího k chování udržovacímu. U samic nebyl žádný převažující trend nalezen; vyskytuje se jak změna od párovacího k udržovacímu chování, tak změna od udržovacího k párovacímu chování. Co se týče denzitních charakteristik (poměr pohlaví, denní velikost populace), jsou ve většině případů zřetelné změny párovacího chování jednoho pohlaví při změně abundance pohlaví druhého.
|
host ::
RSS.