|
|
Vývoj postoje Jacquese Chiraca k francouzské politice multilateralismu během let 1995 - 2007: obsahová analýza prezidentských projevů
Koptišová, Evelína ; Tomalová, Eliška (vedoucí práce) ; Emler, David (oponent)
Jacques Chirac je jedním z nejvýznamnějších francouzských politiků věnujících se multilaterální agendě v rámci mezinárodních vztahů. Ovšem francouzský multilateralismus je specifický ve svém vymezování se vůči americkému vlivu, přičemž "amerikanizace" světové politiky je v očích Francouzů chápána jako podstata globalizace. Tato práce se zaměřuje na obsahovou analýzu projevů Jacquese Chiraca týkajících se multilateralismu z let 1995 - 2007. Jejím cílem je ukázat, že některé geopolitické problémy - zejména válka v Iráku v roce 2003 - ovlivnily Chiracův postoj a utvrdily ho v jeho přesvědčení o důležitosti multilateralismu ve světové politice. K porovnání jednotlivých projevů a k pozorování Chiracova měnícího se přístupu je využíváno metod obsahové analýzy. První kapitola se věnuje historickému a politickému kontextu a roli prezidenta ve francouzské zahraniční politice; druhá, nejdůležitější část pak představuje konkrétní prezidentské projevy Jacquese Chiraca v chronologickém pořadí a zaměřuje se na obsahovou analýzu jejich přepisů. Primárním záměrem je zjistit, jak se Chiracův postoj k multilateralismu měnil a jak byl ovlivněn geopolitickými otázkami, zejména iráckou krizí. Dále pak práce zkoumá, zda a jak Chiracův multilaterální diskurz formoval směřování francouzské zahraniční politiky.
|
|
|
Proměny role Québecu ve francouzské politice
Lemel, Ondřej ; Weiss, Tomáš (vedoucí práce) ; Tomalová, Eliška (oponent)
Tato práce se zabývá proměnami francouzské zahraniční politiky vůči Québecu a Kanadě. První prezident francouzské páté republiky Charles de Gaulle, jakožto i všichni jeho následovníci včetně svých vládních aparátů podporovali mezinárodní ambice Québecu a jeho snahu být v zahraničí suverénní v oblastech, které spadají do jeho kompetencí dle kanadské Ústavy ve vnitřní politice. Tato podpora probíhala zejména na platformě Francophonie. V roce 1995 tehdejší prezidentský kandidát Jacques Chirac jasně podpořil suverenistické hnutí, jehož členové usilovali o svrchovanost Québecu na Kanadě. Po referendu, ve kterém zvítězili federalisté, se však Francie postupně sbližuje s federální vládou Kanady v různých otázkách mezinárodní politiky, například ochrany multilateralismu či kulturní diverzity. Francie má také obavy, že v případě rozdělení Kanady by se anglofonní zbytek země snáze dostal do sféry vlivu Spojených států amerických, což nehodlá připustit. Jacques Chirac během svého dvanáctiletého mandátu tak postupně prohlubuje spolupráci s Ottawou, ovšem v oblastech kultury a vzdělávání, klíčových pro francouzskou zahraniční politiku, privilegovaným partnerem Francie zůstává Québec. Bývalý francouzský prezident Nicolas Sarkozy se již jasně proti suverenitě vymezí.
|
|
|
Vývoj postoje Jacquese Chiraca k francouzské politice multilateralismu během let 1995 - 2007: obsahová analýza prezidentských projevů
Koptišová, Evelína ; Tomalová, Eliška (vedoucí práce) ; Emler, David (oponent)
Jacques Chirac je jedním z nejvýznamnějších francouzských politiků věnujících se multilaterální agendě v rámci mezinárodních vztahů. Ovšem francouzský multilateralismus je specifický ve svém vymezování se vůči americkému vlivu, přičemž "amerikanizace" světové politiky je v očích Francouzů chápána jako podstata globalizace. Tato práce se zaměřuje na obsahovou analýzu projevů Jacquese Chiraca týkajících se multilateralismu z let 1995 - 2007. Jejím cílem je ukázat, že některé geopolitické problémy - zejména válka v Iráku v roce 2003 - ovlivnily Chiracův postoj a utvrdily ho v jeho přesvědčení o důležitosti multilateralismu ve světové politice. K porovnání jednotlivých projevů a k pozorování Chiracova měnícího se přístupu je využíváno metod obsahové analýzy. První kapitola se věnuje historickému a politickému kontextu a roli prezidenta ve francouzské zahraniční politice; druhá, nejdůležitější část pak představuje konkrétní prezidentské projevy Jacquese Chiraca v chronologickém pořadí a zaměřuje se na obsahovou analýzu jejich přepisů. Primárním záměrem je zjistit, jak se Chiracův postoj k multilateralismu měnil a jak byl ovlivněn geopolitickými otázkami, zejména iráckou krizí. Dále pak práce zkoumá, zda a jak Chiracův multilaterální diskurz formoval směřování francouzské zahraniční politiky.
|
|
|
Cesta Francie k reintegraci do vojenských struktur NATO
Matějková, Barbora ; Ulík, Karel (vedoucí práce) ; Perottino, Michel (oponent)
Bakalářská práce "Cesta Francie k reintegraci do vojenských struktur NATO" se zabývá příčinami znovuvstoupení Francie do integrované vojenské struktury Severoatlantické aliance v roce 2009. Práce zkoumá tři hlavní důvody vedoucí k tomuto rozhodnutí: změna světového bezpečnostního prostředí, pozice Francie v NATO a budování Společné bezpečnostní a obranné politiky Evropské unie. Cílem práce je doložit, jak vývoj těchto tří oblastí ovlivnil vztah Francie k NATO a jakým způsobem přispěl ke konečnému rozhodnutí o reintegraci do vojenských struktur NATO. Analýzou primárních zdrojů a sekundární literatury autor zkoumá vývoj v těchto oblastech v období od 1995 do 2009. Práce je členěna do čtyř částí: v první kapitole je stručně pojednáno o charakteru francouzské zahraniční politiky a vztahu Francie k NATO do roku 1995, další tři kapitoly se pak věnují jednotlivým oblastem, které vztahy Francie a NATO ovlivnily, tedy světovému bezpečnostnímu prostředí, pozici Francie v NATO a budování autonomní evropské obrany. Autor dochází k závěru, že k rozhodnutí o reintegraci do vojenských struktur NATO přispěly tři skutečnosti: (1) změny ve světovém bezpečnostním prostředí po roce 1995 učinily ze specifické pozice Francie v NATO faktor limitující francouzský vliv na mezinárodní politiku, (2) stoupající účast Francie...
|
|
|
Prezident Jacques Chirac, vojenská politika a Afrika: kontinuita, vývoj, změna?
Lopuchovský, Štěpán ; Perottino, Michel (vedoucí práce) ; Miklošová, Kateřina (oponent)
Francouzská africká politika prošla během prezidentování Jacquese Chiraca značným vývojem. Hlavní důvody vycházely z důsledků občanské války a genocidy ve Rwandě v roce 1994. Ty demonstrovaly, že Paříž nerozumí politickým procesům v Africe. Dvě bezpečnostní krize v Pobřeží slonoviny z roku 1999 a 2002 tento fakt pouze potvrdily. Francie na tento vývoj reagovala spuštěním mezinárodního vojenského programu RECAMP, neboť se bála možnosti zůstat sama zapletená ve vojensky nepřehledné situaci v Africe. Kromě toho také musela změnit vnímání africký stát/režim, protože nemohla, a ani nechtěla zůstat zodpovědná za bezpečnost afrických režimů, které se nacházely u moci. Z tohoto důvodu začala depersonalizace francouzské africké politiky. Francie chtěla, aby Afričané byli sami schopni zajistit stabilitu svých států a ne, aby Paříž zajišťovala bezpečnost afrických režimů. Tento vývoj ve výsledku Francouzům umožnil vést flexibilnější africkou politiku. Z Afriky se nicméně nestáhli. Vojenské operace totiž vnímali jako zdroj vojenské kredibility, jak pro Francii, tak později i pro Evropskou unii.
|
|
|
Rupture of the Security Policy of France under the Leadership of Nicolas Sarkozy? Comparative Analysis of Participation in Conflicts with the EU and NATO Presence
Zachar, Marián ; Karásek, Tomáš (vedoucí práce) ; Ludvík, Jan (oponent)
Bakalárska práca Zlom v bezpečnostní politice Francie pod vedením Nicolase Sarkozyho? Komparativní analýza účasti v konfliktech s přítomností EU a NATO Marián Zachar Abstrakt Bakalárska práca "Zlom v bezpečnostní politice Francie pod vedením Nicolase Sarkozyho? Komparativní analýza účasti v konfliktech s přítomností EU a NATO" pojednáva tom, či príchodom prezidenta Nicolasa Sarkozyho nastal vo francúzskej bezpečnostnej politike zlom, tzv. rupture. Prvá kapitola sa zameriava na historické pozadie vývoja francúzskej zahraničnej a bezpečnostnej politiky, najmä v rámci pôsobenia prezidentov Jacquesa Chiraca a Nicolasa Sarkozyho. Ich priority rozvinuté vo francúzskych Bielych knihách a inštitucionálne vzťahy v rámci EÚ a NATO sú využité v nasledujúcich kapitolách, kde je komparáciou analyzovaný prístup oboch prezidentov k misiám pod velením EÚ a NATO. V druhej kapitole je analyzovaný vzťah prezidentov k misiám Artemis v Kongu a EUFOR v Čade. Obaja prezidenti sa v nich angažovali a snažili sa posunúť spoluprácu na Európskej úrovni na vyššiu úroveň, ale každý z iných dôvodov - Chirac kvôli vyvažovaniu vplyvu NATO v Európe a Sarkozy kvôli snahe zlepšiť postavenie Francúzska prostredníctvom všetkých dostupných medzinárodných organizácií. V tretej kapitole sa práca zameriava na misiu ISAF. Sarkozy dokázal, že je pre...
|
|
|
Proměny role Québecu ve francouzské politice
Lemel, Ondřej ; Weiss, Tomáš (vedoucí práce) ; Tomalová, Eliška (oponent)
Tato práce se zabývá proměnami francouzské zahraniční politiky vůči Québecu a Kanadě. První prezident francouzské páté republiky Charles de Gaulle, jakožto i všichni jeho následovníci včetně svých vládních aparátů podporovali mezinárodní ambice Québecu a jeho snahu být v zahraničí suverénní v oblastech, které spadají do jeho kompetencí dle kanadské Ústavy ve vnitřní politice. Tato podpora probíhala zejména na platformě Francophonie. V roce 1995 tehdejší prezidentský kandidát Jacques Chirac jasně podpořil suverenistické hnutí, jehož členové usilovali o svrchovanost Québecu na Kanadě. Po referendu, ve kterém zvítězili federalisté, se však Francie postupně sbližuje s federální vládou Kanady v různých otázkách mezinárodní politiky, například ochrany multilateralismu či kulturní diverzity. Francie má také obavy, že v případě rozdělení Kanady by se anglofonní zbytek země snáze dostal do sféry vlivu Spojených států amerických, což nehodlá připustit. Jacques Chirac během svého dvanáctiletého mandátu tak postupně prohlubuje spolupráci s Ottawou, ovšem v oblastech kultury a vzdělávání, klíčových pro francouzskou zahraniční politiku, privilegovaným partnerem Francie zůstává Québec. Bývalý francouzský prezident Nicolas Sarkozy se již jasně proti suverenitě vymezí.
|
|
|
Vztahy Německa a Francie v letech 1998 - 2002 a jejich odraz v evropské integraci
Hlobilová, Lucie ; Druláková, Radka (vedoucí práce) ; Veselý, Zdeněk (oponent)
Bakalářská práce zkoumá dopad francouzsko-německých vztahů na proces evropské integrace v kontextu tzv. nové generace státníků, prezidenta Jacquese Chiraca a kancléře Gerharda Schroedera, kteří poválečným francouzsko-německým vztahům vtiskli nový charakter. Do té doby obě země ochotny k ústupkům ve prospěch Společenství, se najednou nacházely na rozcestí a zdálo se, že se vydají na cestu důrazného prosazování národních zájmů. Úkolem práce bylo dokázat, zda k tomu skutečně došlo a zda a jak tím případně utrpěl evropský integrační proces.
|
host ::
RSS.