|
|
Role gliových buněk po ischemické cévní mozkové příhodě a jejich terapeutický potenciál.
Gorgol, Anastasija ; Kriška, Ján (vedoucí práce) ; Danačíková, Šárka (oponent)
Cévní mozková příhoda (CMP) je celosvětově jedna z nejčastějších příčin úmrtí a invalidity. Při CMP dochází k náhlému přerušení krevního oběhu v mozku. Ovlivňuje neurony, ale také gliové buňky, které hrají důležité role v průběhu tohoto onemocnění. Cílem této bakalářské práce je poskytnout přehled možného terapeutického využití gliových buněk při ischemické CMP. Práce poskytuje přehled hlavních typů gliových buněk v centrálním nervovém systému, popisuje funkce jednotlivých glií v zdravém mozku a při ischemii a zaměřuje se na jejich potenciál v neuroprotekci a regeneraci mozku.
|
|
|
The effect of stress on astrocytes and their function during brain development in adolescence
Veverka, Jakub ; Nekovářová, Tereza (vedoucí práce) ; Telenský, Petr (oponent)
Funkce astrocytů v homeostázi centrální nervové soustavy (CNS) a mozku byla léta přehlížena. Novodobé studie prokazují jejich klíčovou roli v restrukturalizaci mozku během dospívání a poukazují na způsoby, jimiž se případná dysregulace jejich funkce (během ontogeneze) může projevit jako predispoziční faktor pro mnohé psychiatrické (resp. psychologické) poruchy. Správná funkce astrocytů může být obzvláště důležitá v období adolescence, během které dochází v mozku k významné heterochronické restrukturalizaci a během níž je vliv externích stresorů na CNS umocněn. Při uvážení role astrocytů v synaptogenezi, synaptické degradaci a regulaci látkové recyklace v synaptické štěrbině, je narušení jejich homeostatické funkce možnou předzvěstí nežádoucích vzorů vývoje CNS. Informace o korelaci těchto faktorů může být zásadní pro pochopení příčin vzniku a aspektů rozvoje psychologických a psychiatrických poruch. Tato bakalářská práce se bude zabývat funkcemi astrocytů během patologicky stresových situací v dospívání a důsledky narušení funkce astrocytů vlivem těchto okolností. Zároveň se bude zabývat jakým způsobem a do jaké míry narušení astrocytické homeostázi CNS (s důrazem na mozek) během adolescence může být indikátorem vzniku či vývoje psychiatrické (resp. psychologické) poruchy později v životě. Klíčová...
|
|
|
Vliv metamfetaminu na neuroimunitní systém
Petrášová, Blanka ; Hejnová, Lucie (vedoucí práce) ; Lapka, Marek (oponent)
Zneužívání metamfetaminu je celosvětový problém a v České republice se s ním setkalo 2-3 % lidí starších 15 let. Dlouhodobě ho užívá 34,7 tisíce lidí v ČR a 19 lidí zemřelo v souvislosti s metamfetaminem za rok 2022. Jeho vliv na neuroimunitní systém se začal studovat až v posledních letech. Pochopení jeho vlivu na neuroimunitní systém může nastínit nové možnosti léčby, jelikož do dnes není žádný lék na závislost na metamfetaminu. Tato práce shrnuje jeho účinky na jednotlivé složky neuroimunitního systému a nastiňuje některé látky, které by mohly být použity při léčbě. Klíčová slova: metamfetamin, neuroimunitní systém, zánět, mikroglie, astrocyty
|
|
|
Cirkadiánní systém jako modulátor neuroinflamace
Kotková, Eliška ; Spišská, Veronika (vedoucí práce) ; Dočkal, Tereza (oponent)
Cirkadiánní systém se podílí na regulaci biologických rytmů ve fyziologických, behaviorálních a imunitních procesech. Tyto rytmy se také nacházejí v centrální nervové soustavě, včetně hematoencefalické bariéry, astrocytů, mikroglií a epifýzy, která produkuje hormon melatonin. Neuroinflamace je komplexní odpověď centrální nervové soustavy na zánětlivé podněty rytmickou expresí prozánětlivých a protizánětlivých mediátorů, nebo rytmickou regulací buněk imunitního systému. Ve studiích byl zkoumán vliv genů a proteinů cirkadiánního systému, suprachiasmatických jader, melatoninu a rytmů gliových buněk na neuroinflamaci. Pro navození neuroinflamace byl ve studiích použit lipopolysacharid. Na základě těchto studií byl vyhodnocen účinek melatoninu na mikroglie a endotelové buňky, a reakce suprachiasmatických jader jako nejdůležitějším cirkadiánním modulátorem neuroinflamace. Tato práce popisuje základní principy cirkadiánního systému a neuroinflamace, kdy poslední část popisuje modulaci neuroinflamace cirkadiánním systémem. Klíčová slova: astrocyty, cirkadiánní systém, cytokiny, hematoencefalická bariéra, imunitní systém, melatonin, mikroglie, neuroinflamace, suprachiasmatická jádra
|
|
|
Role mikroglií a astrocytů v Alzheimerově chorobě
Pospíšilová, Eva ; Telenský, Petr (vedoucí práce) ; Svoboda, Jan (oponent)
Alzheimerova choroba je neurodegenerativní onemocnění, které postihuje centrální nervový systém a jež je charakteristické především problémy s paměťovými schopnostmi. S neustále stárnoucí populací postupně narůstá i počet pacientů s touto nemocí, proto se výzkum Alzheimerovy choroby stává jednou z hlavních priorit současného zdravotnictví. Přestože má výzkum tohoto onemocnění již více než stoletou tradici, přesné příčiny rozvoje Alzheimerovy choroby jsou stále nejasné. Dlouhou dobu se přisuzovala hlavní role patologii amyloidu β a tau proteinu, tj. základním patofyziologickým rysům tohoto onemocnění, v posledních letech se však ukazuje, že významnou roli hrají rovněž mikroglie a astrocyty. Tyto gliové buňky ovlivňují množství amyloidu β i hyperfosforylovaného tau proteinu, jsou však zásadní i pro udržování homeostáze centrální nervové soustavy. Aktivace mikroglií a astrocytů v rámci Alzheimerovy choroby může vést k narušení fyziologických funkcí těchto neuroglií, a tedy i k problémům s odstraňováním amyloidu a tau proteinu, ale také k navození chronického neurozánětu, který je rovněž typickým projevem tohoto neurodegenerativního onemocnění. Tato práce si klade za cíl shrnout a utřídit základní poznatky o roli mikroglií a astrocytů v Alzheimerově chorobě, a to především se zaměřením na jejich úlohu...
|
|
|
NG2-glia proliferation and differentiation following CNS injuries
Kirdajová, Denisa ; Anděrová, Miroslava (vedoucí práce) ; Procházka, Jan (oponent) ; Novák, Ondřej (oponent)
NG2-glia proliferace a diferenciace po poškození CNS Abstrakt NG2 glie mají velký proliferační a diferenciační potenciál za fyziologických i patologických podmínek. Jsou velmi dobře známé jako prekurzory oligodendrocytů, avšak po poškození centrálního nervového systému (CNS) hrají důležitou roli v regeneraci. Z tohoto důvodu jsme zkoumali jejich vlastnosti po různých typech mozkových poškození jako je fokální cerebrální ischemie (FCI), kortikální bodná rána (SW) a demyelinizace (DEMY) u mladých (tříměsíčních) myší, u kterých jsou NG2 glie značené pomocí tdTomato pod promotorem Cspg4. V případě FCI jsme se také věnovali faktoru věku s využitím osmnáctiměsíčních myší. Abychom chování NG2 glií prozkoumali, provedli jsme mnoho technik na různých úrovních, jako je RT-qPCR na úrovni jedné buňky, RNA sekvenování a sekvenování na úrovni jedné buňky, imunohistochemie a technika patch-clamp. Tento přístup nám umožnil rozlišit dvě hlavní populace (NG2 glie, oligodendrocyty), z nichž každá obsahuje čtyři odlišné subpopulace. Profilování exprese dále odhalilo, že subpopulace NG2 glií exprimující GFAP (marker reaktivních astrocytů) je přítomna pouze přechodně po FCI. Po méně závažném poranění, konkrétně SW a DEMY však výrazně převažují subpopulace odrážející různá stádia zrání oligodendrocytů. Rozdílná genová exprese...
|
|
|
The role of aquaporins in the Alzheimer's disease
Kubísková, Monika ; Turečková, Jana (vedoucí práce) ; Vlachová, Viktorie (oponent)
Alzheimerova choroba (AD) je progresivní neurodegenerativní onemocnění s komplexní patofyziologií postihující centrální nervový systém (CNS). V průběhu onemocnění dochází k různým patologickým změnám v mozku, které vedou k neurodegeneraci a následnému narušení fyziologických a kognitivních funkcí. Přestože se jedná o nejčastější příčinu demence u starších osob, v současné době neexistuje účinná léčba AD, která by se cíleně zaměřovala na její základní mechanismy. Existují různé teorie o tom, který proces je klíčovým spouštěčem rozvoje AD. Obecně přijímaná teorie považuje za hlavní příčinu onemocnění zvýšenou produkci amyloidu β (Aβ), jeho akumulaci v ECS a tvorbu amyloidních plaků. Nejnovější studie však ukazují, že primární příčinou tvorby amyloidních plaků není zvýšená produkce Aβ, ale jeho zhoršená klearance prostřednictvím glymfatického systému, jehož hlavní součástí jsou akvaporinové vodní kanály, konkrétně akvaporin-4 (AQP4). Cílem této práce je poskytnout přehled dostupných poznatků o zapojení akvaporinů do patofyziologie AD, se zvláštním zaměřením na AQP4 a jeho roli v glymfatickém systému. Klíčová slova: Alzheimerova choroba, neurodegenerace, centrální nervový systém, astrocyty, akvaporiny, glymfatický systém
|
|
|
Vlastnosti a regulace objemově-závislých aniontových kanálů u astrocytů.
Harantová, Lenka ; Anděrová, Miroslava (vedoucí práce) ; Moravec, Jan (oponent)
Živočišné buňky musí být schopné udržet si stálý objem navzdory měnící se osmolaritě vnějšího či vnitřního prostředí, aby mohly správně fungovat. Buňky v hypotonickém prostředí nasávají vodu a zvětšují svůj objem. Ke snížení objemu na původní hodnotu pak u většiny buněčných typů slouží vypouštění intracelulárních anorganických a organických osmoticky aktivních částic, což vede k výtoku vody z buňky. Tento proces nazývaný regulační snižování objemu je zajišťován různými iontovými kanály a přenašeči. Relativně nedávno se do centra pozornosti dostaly objemově regulované aniontové kanály (VRAC). VRAC se vyznačují mírnou vnější usměrněností, střední vodivostí, propustností pro anorganické anionty a organické osmolyty a citlivostí k širokospektrým blokátorům aniontových kanálů. Funkce a vlastnosti VRAC v astrocytech jsou obzvláště zajímavé, protože mnoho patologií, jako například ischemii, traumatické poranění mozku či hyponatremii, doprovazí výrazné zvětšování objemu astrocytů. VRAC jsou proto hypotetickým cílem léčby edému mozku. Kromě toho se VRAC účastní průběhu buněčného cyklu, buněčné migrace, apoptózy a mezibuněčné komunikace. Molekulární identita a mechanismus aktivace VRAC jsou navzdory intenzivnímu výzkumu stále nejasné. Tato práce shrnuje dosud objevené poznatky o VRAC, s důrazem na jejich...
|
|
|
Objemové změny u astrocytů v průběhu ischemického poškození mozku
Mikešová, Michaela ; Anděrová, Miroslava (vedoucí práce) ; Zemková, Hana (oponent)
Ischemické poškození mozku je souborem patofyziologických dějů, které nastávají po přechodné nebo trvalé redukci průtoku krve mozkovou tkání. Dochází při něm k narušení funkce neuronů a astrocytů, při delším trvání i k jejich zániku. V poslední době se výzkum stále více zaměřuje na astrocyty, které se zdají být klíčovou složkou určující další přežívání buněk v průběhu ischemie, včetně neuronů. Astrocyty zastávají řadu důležitých funkcí, například udržování iontové homeostázy, prevence excitotoxicity, odstraňování volných radikálů a další. V důsledku toho mohou astrocyty v průběhu ischemie výrazně zvětšit svůj objem a přispět tak značnou měrou ke vzniku cytotoxického edému v mozku. Edém komplikuje jak průběh, tak léčbu ischemie, a proto je předmětem zájmu současné vědy. Tato práce obsahuje přehled mechanismů, které mohou přispívat ke zvětšování objemu astrocytů v průběhu ischemického poškození mozku a dále popisuje metody umožňujících kvantifikaci a studium objemových změn astrocytů. Vzhledem k tomu, že edém výrazně komplikuje jak průběh, tak léčbu ischemie, objasnění mechanizmů vedoucích ke zvětšování objemu astrocytů a jeho regulaci v průběhu ischemie/reperfúze může být využito k navržení nových terapeutických postupů vedoucích ke zmírnění negativního dopadu edému.
|
|
|
Calcium signalling in glial cells in progress of Alzheimer disease
Waloschková, Eliška ; Anděrová, Miroslava (vedoucí práce) ; Maršáková, Lenka (oponent)
Alzheimerova choroba je neudegenerativní onemocněmí postihující celou centrální nervovou soustavu včetně gliových buněk. Mechanismy tohoto onemocnění stále nejsou zcela objasněny, přesto současný výzkum naznačuje, že spolu se známými charakteristickými znaky Alzheimerovy choroby, jako je hromadění amyloidu β a hyperfosforylovaného tau, by důležitým rysem jak v neuronech, tak v gliových buňkách, především v astrocytech a mikrogliích, mohla být dysregulace vnitrobuněčné vápníkové homeostáze. Gliové buňky hrají důležitou roli jak ve zdravém mozku, tak během progrese Alzheimerovy choroby. Jejich hlavní funkce, jako například podpora neuronů a udržování synapsí, jsou během této nemoci narušeny. Současný výzkum naznačuje, že narušená vápníková signalizace gliových buněk vyvolaná během Alzheimerovy choroby, by eventuálně mohla podporovat nesprávnou činnost těchto buněk a zvýšit jejich zánětlivou reakci, tudíž ovlivňovat neurony a zůsobit poškození mozku. Je pravděpodobné, že probíhající zánětlivá reakce a zhoršená vápníková signalizace se navzájem ovlivňují a následně urychlují progresi Alzheimerovy choroby.
|
host ::
RSS.