|
|
HISTORICKÉ HRY VÍTĚZSLAVA HÁLKA A SHAKESPEARE
HOFMANNOVÁ, Barbora
Bakalářská práce "Historické hry Vítězslava Hálka a Shakespeare" se zabývá dramaty Vítězslava Hálka a jejich vztahu k dílům Williama Shakespeara. Úvodní heuristická část se zaměřuje na primární a sekundární recepci Hálkovy divadelní tvorby. Následuje část mapující dosavadní literárněvědné poznatky o daném tématu a básníkův vztah k anglickému dramatikovi. Práce je zakončena analýzou vybraných děl, jejímž cílem je poukázat na analogické prvky v dílech obou autorů.
|
|
|
Divadlo Oskara Nedbala: Dříve a nyní
OTRADOVCOVÁ, Lucie
Diplomová práce s názvem Divadlo Oskara Nedbala: Dříve a nyní si klade za cíl představit některé zásadní a zajímavé momenty z historie Divadla Oskara Nedbala Tábor v kontextu proměn místní kultury, a to od jeho počátku až po současnost. Práce je rozdělena do sedmi kapitol, které představují vývojové etapy od vzniku divadla po 21. století. Nejprve se zaměří na jeho budování ochotníky pod vlivem národního obrození v průběhu 19. století, dále mapuje důležité momenty, které se v divadle udály během náročného 20. století a přiblíží, jak divadlo fungovalo během dvou světových válek. Posléze se zaměřuje na období divadla, které bychom mohli označit za současnost. Práce metodologicky vycházející z kulturálních studií mapuje důležité momenty ve vývoji divadla, a to z hlediska budovy, repertoáru i (uměleckého) řízení divadla jako takového, neopomíjí ani problematiku proměn pojmenování divadla a představuje osobnosti, které měly pro divadlo zásadní význam. Práce je doplněna výpověďmi a vzpomínkami účinkujících a diváků, kteří v divadle působili či jej navštěvovali. Pro bližší porozumění důležitých událostí, které se v Divadle Oskara Nedbala Tábor v jeho historii odehrály, je práce doplněna o kontext vývoje českého divadla a společnosti od 19. do 21. století. Hlavními zdroji předkládané diplomové práce jsou prameny vyhledané ve Státním okresním archivu Tábor, dále informace z dobových periodik a nechybí ani zdroje z dostupné literatury.
|
|
|
Loutkař, nejstarší odborný časopis o loutkařství na světě (1912-2009)
Pivodová, Eva ; Köpplová, Barbara (vedoucí práce) ; Wolák, Radim (oponent)
Loutkář, nejstarší odborný časopis o loutkářství na světě (1912-2009) Diplomová práce Eva Pivodová Abstrakt Diplomová práce popisuje historický vývoj časopisu Český loutkář, resp. Loutkář, nejstaršího kontinuálně vydávaného odborného periodika svého druhu na světě. V prvních třech kapitolách podrobně popisuje jeho proměny v letech 1912-1950 (tituly Český loutkář, Loutkář, Loutková scéna), jeho další pokračování stručně dovádí do současnosti v závěrečné kapitole (tituly Československý loutkář, Loutkář). Na podkladovém materiálu zahrnujícím především veškerá vydaná čísla časopisu z let 1912-1950 sleduje jeho vývoj metodou historické analýzy, zasazuje jej do kontextu aktuálního dění v loutkářství a odkazuje k relevantní odborné literatuře. Časopis byl založen v roce 1912 z podnětu Jindřicha Veselého v Praze. V prvním období své existence 1912-1913 měl hlavně funkci propagační, pomáhal ke sjednocení české loutkářské obce a zdůrazňoval hodnoty ryze českého loutkového divadla. Jeho nástupníkem se v roce 1917 stal časopis Loutkář, který se nadále věnoval teorii i praxi loutkářství. Až v roce 1940 jej nahradila Loutková scéna. Ale i ta byla záhy zastavena a během války u nás vycházel jen interní bulletin Zprávy Loutkářského soustředění. Po válce se obnovená Loutková scéna musela obsahově přizpůsobit novým...
|
|
|
Nezávislá divadla pražská - soubor publicistických rozhovorů
Reisigová, Anna ; Novotný, David Jan (vedoucí práce) ; Osvaldová, Barbora (oponent)
Praktická bakalářská práce Nezávislá divadla pražská - soubor publicistických rozhovorů se zabývá pražskou divadelní scénou, zejména pak divadly nezávislými a jejich představitelům. První teoretická část práce vymezuje nezávislou divadelní scénu, uvádí krátkou historii divadla v České republice, respektive Československu, definuje Asociaci nezávislých divadel a představuje jednotlivá divadla, s jejímiž představiteli povedu rozhovory. Druhá teoretická část vymezuje žánr, který jsem pro svou bakalářskou práci zvolila, a to publicistický rozhovor. Zabývá se jednotlivými fázemi při tvorbě takového rozhovoru a krátkou historií tohoto nejmladšího novinářského žánru. Součástí práce jsou také jednotlivé rozhovory, které reflektují aktuální situaci a dotýkají se některých pojmů, vymezených v teoretické části. Cílem je vytvořit rozhovory, které by dokázaly obstát v kulturní rubrice média, jsou aktuální a přinášejí zajímavé informace.
|
|
|
F. A. Šubert 1849 - 1915
Drexler, Otto ; Pokorná, Magdaléna (vedoucí práce) ; Beneš, Zdeněk (oponent)
Tématem práce je biografie významné osobnosti konce 19. století Františka Adolfa Šuberta, v letech 1883-1900 ředitele Národního divadla v Praze. Práce se zaměřuje na divadelní kariéru F. A. Šuberta a jeho postavení v rámci českého kulturně-společenského pole. Jeho působení v pozici ředitele, úspěchy, ale i četné konflikty zkoumá tato práce v širším kontextu proměny české společnosti a recepce divadelní kultury. Zabývá se otázkou, proč již za svého ředitelského působení byl Šubert předmětem žurnalistické kritiky, aby následně nebyl přijat do kánonu významných postav české společnosti 19. století. Výchozím bodem této práce je ředitelský odchod F. A. Šuberta a tehdejší divadelní správy na jaře 1900, z něhož práce nahlíží Šubertovo veřejné působení. Práce se dotýká také Šubertova osobního života, v němž nachází ideová východiska jeho činnosti. Pramennou základnou této práce je odborná i memoárová literatura, dobový tisk a částečně archivní materiály, jejichž vytěžení však bylo více faktory limitováno. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
|
|
Jindřich Hořejší jako překladatel francouzského dramatu
Zahálka, Michal ; Christov, Petr (vedoucí práce) ; Pšenička, Martin (oponent)
Práce se zabývá osobností významného básníka Jindřicha Hořejšího (1886-1941) v jeho méně známé roli divadelního překladatele, který většinu své práce věnoval osobnostem soudobého francouzského dramatu (Giraudoux, Claudel, Cocteau, Salacrou, Neveux, Passeur, Achard či Pagnol). Výklad nejprve sleduje stopu divadla v Hořejšího životě, posléze se dívá na jeho pozici překladatele z hlediska praktického provozu (fnanční podmínky divadelního překladu, dobová agenturní praxe, komunikace s divadly atp.) a nabízí co nejúplnější soupis Hořejšího překladů francouzské dramatiky. V další kapitole analyzuje články, v nichž se Hořejší věnoval teoretickým otázkám překládání (ty jsou zároveň přetištěny v příloze práce), a zasazuje je do kontextu dobových teorií překladu i praktických přístupů. Závěrečná dvojice kapitol potom nabízí pohledy na vybrané konkrétní překlady. První z nich se věnuje překladům her psaných veršem, Arnouxova Huona z Bordeaux a zejména Racinovy Faidry; druhý jmenovaný včleňuje do spletitých dějin vývoje českého divadelního alexandrinu. Další kapitola sleduje Hořejšího práci se stylizací hovorového jazyka v Pagnolově Fanny a na vzorku z Giraudouxova Intermezza srovnává jeho překladatelský přístup s pozdějším řešením Karla Krause.
|
|
|
Max Brod jako zprostředkovatel českého dramatu německojazyčnému publiku. Recepce české divadelní scény v článcích Maxe Broda v denících Prager Abendblatt a Prager Tagblatt v letech 1921 - 1939
Fojtíková, Anežka ; Zelená, Alena (vedoucí práce) ; Kučera, Rudolf (oponent)
Bakalářská práce Max Brod jako zprostředkovatel českého dramatu německojazyčnému publiku. Recepce české divadelní scény v článcích Maxe Broda v denících Prager Abendblatt a Prager Tagblatt v letech 1921 - 1939 se zabývá divadelními recenzemi Maxe Broda, jimiž se snažil zprostředkovat české drama německému publiku. Práce zkoumá Brodovu motivaci v této činnosti, styl a obsah jeho recenzí a chce také přispět do diskuze o prolínání jazykových a národnostních sfér v Praze za první Československé republiky. Brodova zprostředkovatelská činnost je nejprve zasazena do historického kontextu soužití Čechů a Němců v historické perspektivě i v ČSR a jejich kulturní interakce. Je zde představena také pražská německá literatura, německojazyčný tisk a pražská divadelní scéna. Druhá kapitola se věnuje osobnosti Maxe Broda a jeho zájmu o českou kulturu. Ve třetí kapitole jsou podle sekundární literatury charakterizovány Brodovy divadelní recenze. Důraz je kladen na jejich politický rozměr a jejich vývoj ve 30. letech po nástupu NSDAP v Německu. V poslední kapitole jsou analyzovány tři konkrétní Brodovy články o divadle, které mají jeho tvorbu charakterizovat.
|
|
|
Loutkář 1912-2012: 100 let nejstaršího odborného časopisu o loutkářství na světě
Bláhová, Eva ; Köpplová, Barbara (vedoucí práce) ; Sekera, Martin (oponent)
Loutkář 1912-2012: 100 let nejstaršího odborného časopisu o loutkářství na světě Rigorózní práce Eva Bláhová Abstrakt Rigorózní práce popisuje vývoj časopisu Český loutkář, nejstaršího kontinuálně vydávaného odborného periodika se zaměřením na loutkářství na světě. V prvních třech kapitolách popisuje jeho proměny v letech 1912-1950 (tituly Český loutkář, Loutkář, Loutková scéna), v dalších dvou kapitolách rozpracovává jeho vývoj v období 1951- 2012 (tituly Československý loutkář, Loutkář). Na podkladovém materiálu zahrnujícím především veškeré vydané ročníky časopisu z let 1912-2012 sleduje jeho vývoj metodou historické analýzy, zasazuje jej do kontextu dění v loutkářství a odkazuje k relevantní odborné literatuře. Časopis založil v roce 1912 Jindřich Veseléý v Praze. V této době byl světovým unikátem. V letech 1914-1916 nevycházel, jeho nástupníkem se v roce 1917 stal Loutkář, jenž se nadále věnoval teorii i praxi loutkářství. Až v roce 1940 jej nahradila Loutková scéna, záhy přerušená a znovu vydávaná až po válce (1945- 1950). Tehdy se musela přizpůsobit novým ideologickým požadavkům, důraz byl kladen na funkci loutkového divadla jako výchovného prvku. Nástupnický Československý loutkář (1951-1992) se již plně soustředil na otázky ideologické, nicméně si přesto zachoval svou odbornou úroveň. Od roku 1993...
|
|
|
Loutkař, nejstarší odborný časopis o loutkařství na světě (1912-2009)
Pivodová, Eva ; Köpplová, Barbara (vedoucí práce) ; Wolák, Radim (oponent)
Loutkář, nejstarší odborný časopis o loutkářství na světě (1912-2009) Diplomová práce Eva Pivodová Abstrakt Diplomová práce popisuje historický vývoj časopisu Český loutkář, resp. Loutkář, nejstaršího kontinuálně vydávaného odborného periodika svého druhu na světě. V prvních třech kapitolách podrobně popisuje jeho proměny v letech 1912-1950 (tituly Český loutkář, Loutkář, Loutková scéna), jeho další pokračování stručně dovádí do současnosti v závěrečné kapitole (tituly Československý loutkář, Loutkář). Na podkladovém materiálu zahrnujícím především veškerá vydaná čísla časopisu z let 1912-1950 sleduje jeho vývoj metodou historické analýzy, zasazuje jej do kontextu aktuálního dění v loutkářství a odkazuje k relevantní odborné literatuře. Časopis byl založen v roce 1912 z podnětu Jindřicha Veselého v Praze. V prvním období své existence 1912-1913 měl hlavně funkci propagační, pomáhal ke sjednocení české loutkářské obce a zdůrazňoval hodnoty ryze českého loutkového divadla. Jeho nástupníkem se v roce 1917 stal časopis Loutkář, který se nadále věnoval teorii i praxi loutkářství. Až v roce 1940 jej nahradila Loutková scéna. Ale i ta byla záhy zastavena a během války u nás vycházel jen interní bulletin Zprávy Loutkářského soustředění. Po válce se obnovená Loutková scéna musela obsahově přizpůsobit novým...
|
|
|
České a německé kabaretní scény na českém území v prvních dvou desetiletích 20. století
Poštulková, Marta ; Just, Vladimír (vedoucí práce) ; Augustová, Zuzana (oponent)
Tato bakalářská práce se zabývá českými a německými kabaretními scénami na českém území v prvních dvou desetiletích 20. století. Práce nejprve krátce seznamuje s historií vývoje českého kabaretu - s prvními zábavními podniky v Praze a počátky kabaretu u nás. Poté se plně věnuje nejvýznamnějším pražským kabaretním scénám - Lucerně, Rokoku, Červené sedmě a Montmartru - a jejich vzájemnému srovnání. Dále jsou rozebrány další kabaretní scény- mezinárodní a české. Následně jsou podány charakteristiky nejvýznamnějších osobností kabaretu a jejich vzájemné ovlivňování a přínos českému kabaretu. Poslední část práce rozebírá příčiny zániku většiny kabaretních scén ve 20. letech a hodnotí přínos kabaretu do budoucna.
|
host ::
RSS.