|
| |
|
|
Ze dna české společnosti
Zatřepálková, Tereza ; Vaněk, Václav (vedoucí práce) ; Heczková, Libuše (oponent)
Předkládaná práce vychází z děl několika autorů, pro něž byla Praha jedním z hlavních námětů díla. Výchozími texty jsou například práce E. E. Kische, K. L. Kukly, R. J. Kronbauera a J. E. Šlechty. Práce se zaměruje na literární zobrazení života na dně české společnosti na konci 19. a počátku 20. století. Jelikož jde o rozsáhlé téma, rozhodla jsem se soustředit pozornost na dva důležité tematické okruhy, které hrály v literatuře sledovaného období významnou roli. První část práce je zaměřena na fenomén hospody a lidí s ní spojovaných. Snaží se poukázat na stereotypnost zobrazování prostoru a vzhledu těchto. Dále si všímá rozmanitosti postav, které toto prostředí vyplňují. Sleduje jednak rysy jednotlivých skupin osob, ale také odlišnost jejich ztvárnění u jednotlivých autorů. Druhý oddíl práce je zaměřen na pražské podzemí. Všímá si jednak jeho vzhledu, ale také různých způsobů jeho využití lidmi a proměn podzemí v pozdější době. Závěrečná kapitola přináší stručný pohled na uchopení této tematiky ve filmu a na divadle.
|
|
|
Proměny religiozity v ještědských prózách Karoliny Světlé
Kamenická, Andrea ; Vaněk, Václav (oponent) ; Heczková, Libuše (oponent)
Rigorózní práce s názvem "Proměny religiozity v ještědských prózách Karoliny Světlé" se zabývá rozbory ještědských románů spisovatelky Karoliny Světlé. Prostřednictvím analýzy proměn náboženského vědomí postav a následné interpretace vystihuje charakteristiku podob lidové zbožnosti v prózách. Cílem práce je reflektovat vývojové proměny prozaických děl Karoliny Světlé a interpretovat je na pozadí námi stanovených problémových okruhů dobového pojetí zbožnosti a přístupů k samotné víře. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
|
|
Hřbitov jako literární prostor v české epice 19. století
Procházková, Žaneta ; Vaněk, Václav (vedoucí práce) ; Menclová, Věra (oponent)
V české epice nacházíme nejrůznější přístupy autorů ke smrti, odrážejí tak onu mozaikovitost názorů člověka 19. století, navíc se v nich mísí prvky kulturně sociální s prvky předchozí literární tradice, přitom jde, jak jsme si ukázali, o vlivy pocházející z různých historických období. Hřbitov bývá označován jako zahrada mrtvých, svaté pole, místo posledního odpočinku, příbytek věčnosti… Tato pojmenování v sobě skrývají některé z možných přístupů k prostoru hřbitova, popř. hrobu. V epice se setkáváme s koncepcí hřbitova jako zahrady či pole, dále se hřbitovemlabyrintem a (okrajově) hřbitovem-bytostí, hrob bývá přirovnáván k lůnu, loži či příbytku. V zásadě můžeme vypozorovat tři základní situace, kde a za jakých okolností se v české epice objevuje prostor hřbitova: hřbitov vytváří hlavní kulisu děje, vrací se jako leitmotiv nebo se vyskytne v ději pouze jednou, vždy však na místě výrazně exponovaném. Na umístění v rámci textu pak závisí funkce, kterou prostor hřbitova plní.
|
|
|
Antonín Sova - pozdní lyrika (1918-1928)
Raš, Jakub ; Vaněk, Václav (vedoucí práce) ; Merhaut, Luboš (oponent)
Tato diplomová práce se zabývá interpretací pozdního lyrického díla Antonína Sovy z let 1918-1928, které reprezentují sbírky Zpěvy domova (1918), Krvácející bratrství - Rozjímání ranní i navečerní (1920), Básníkovo jaro (1921), Básně nesobeckého srdce (1922), Jasná vidění (1922), Naděje i bolesti (1924) a Drsná láska (1927), dále posmrtně vydané soubory Sovových veršů z let 1922-1928 Hovory věcí (1929) a Za člověkem (1930), básnické texty vymezeného období, jež jsou obsaženy v souboru Píseň o Rovnosti (1951), a básně, jež Sova uveřejnil v letech 1918-1919 v humoristicko-satirickém časopise Šibeničky. Sovova lyrika je dělena dle námětového hlediska na lyriku 1) přírodní, 2) intimní, 3) společenskou a 4) sebereflexivní. Při rozboru básnických textů jednotlivých skupin se zaměřujeme zejména na podobu lyrického subjektu - tedy na to, o čem (se) mluví ve smyslu obsahového zaměření díla (tematika a motivika), ale také jak (se) o tom mluví ve smyslu epistemologickém (poznání a jeho artikulace) a axiologickém (hodnoty a hodnotové postoje), což často v souhrnu ústí v jakési více či méně komplexní myšlenkové modely ústředních skutečností, jako je člověk, život a smrt, práce, příroda a venkov, čas, umění apod. Pozornost je také věnována těm formálně tvárným prostředkům (rytmus, obrazná pojmenování, kompozice apod.),...
|
|
|
Obraz rodiny v povídkách Ignáta Herrmanna
Fuchsová, Ilona Anna ; Vaněk, Václav (vedoucí práce) ; Janáček, Pavel (oponent)
Diplomová práce se v interpretaci pěti povídkových souborů Ignáta Herrmanna (Drobní lidé I., Muž bez třináctky, Rodiny a rodinky, Staří mládenci, Z chudého kalamáře) zaměřuje na téma rodiny, které je společné všem analyzovaným povídkám (napsaným v období sedmdesátých až devadesátých let 19. století). Rodina je vymezena nejprve sociologicky (jako základní sociální jednotka), následovně je zasazena do kontextu české měšťanské společnosti 70.-80. let 19. století (jako rodina dvougenerační, s jasným "funkčním" dělením ženské a mužské role). Způsob analýzy herrmannovských postav v četných rodinných rolích ukazuje důležitost a nosnost tématu rodiny v autorových povídkách, ve kterých je viděn vrchol Herrmannovy tvorby.
|
|
|
Obraz Šumavy v české a německy psané literatuře po roce 1945. Krajina, ztracený a znovuobejvovaný domov, místo setkávání i míjení národů
Denková, Helena ; Vaněk, Václav (vedoucí práce) ; Holý, Jiří (oponent)
Obraz Šumavy v české a německy psané literatuře vzniklé po roce 1945 je determinován především pohnutým geopolitickým vývojem tohoto regionu ve druhé polovině 20. století. Většina českých textů o Šumavě vznikla v době totality, v textech německy píšících autorů se téma Šumavy objevuje převážně až po roce 1989. Češi vymezují Šumavu většinou jako prostor na české straně hranice, německy píšící autoři naopak vnímají Šumavu, resp. "Böhmerwald" jako region, který se rozkládá na pomezí tří států. Šumava vystupuje česky i německy psaných textech jako příroda i prostor naplněný civilizací, jsou reflektována zejména aktuální témata jako např. ochrana přírody, zánik původních německých vesnic, znovuobjevování Šumavy po roce 1989 apod. Česky i německy píšící autoři se také zabývají vztahy mezi Čechy a Němci.
|
|
|
Náboženská problematika v ještědských prózách Karoliny Světlé
Kamenická, Andrea ; Vaněk, Václav (vedoucí práce) ; Heczková, Libuše (oponent)
Diplomová práce s názvem "Náboženská problematika v ještědských prózách Karoliny Světlé" se zabývá rozbory ještědských románů spisovatelky Karoliny Světlé. Prostřednictvím analýzy proměn náboženského vědomí postav a následné interpretace vystihuje charakteristiku podob lidové zbožnosti v prózách. V práci je konfrontován beletristický obraz jednotlivých forem religiozity s reálnými historickými skutečnostmi, kdy v rámci ještědských románů dochází k ověření nejpodstatnějších aspektů náboženských hledisek v "dlouhém" 19. století. Cílem práce je reflektovat vývojové proměny prozaických děl Karoliny Světlé a interpretovat je na pozadí námi stanovených problémových okruhů dobového pojetí zbožnosti a přístupů k samotné víře.
|
|
|
Literární obraz Podkrkonoší v české literatuře od 90. let 19. století do současnosti
Dědek, Michal ; Hájková, Ladislava (vedoucí práce) ; Vaněk, Václav (oponent)
Hlavním tématem práce Je rozbor různých podob interakce (komunikace) meZI subjektem a krajinou v literárních dílech autorů pocházejících z Podkrkonoší (Stašek, Šlejhar, Opolský, Kocourek, Typlt a další). Důraz je kladen na popis různých povah a proměn situace subjektu v konkrétním krajinném prostoru a na zachycení vlivu přírodních, sociálních, hospodářských a kulturních aspektů vztahu mezi krajinou, dílem a jedincem. Zohledněna Je také role specifického mýtu Podkrkonoší jako "kraje blouznivců". Práce vyúsťuje v zachycení kraj inného mýtu (j ako součásti kul turní paměti krajiny) v literatuře.
|
|
|
Substantiva v díle Vladimíra Holana
Trunečka, Michal ; Vaněk, Václav (vedoucí práce) ; Holman, Petr (oponent)
Základem diplomové práce je rozsáhlá statistická analýza všech substantiv v celém díle Vladimíra Holana (1905-1980), jejíž výsledky jsou zpracovány do podoby několika typů frekvenčních slovníků substantiv v díle Vladimíra Holana. Po přehledu předpokladů a principů takové analýzy a po stručném popisu frekvenčních slovníků autor ukazuje možnosti přístupu k Holanově poezii z perspektivy frekvenčních slovníků a zkoumá v této souvislosti čtyři vybrané skupiny substantiv (substantiva označující lidské bytosti a substantiva fotografie, stařec/stařena a vítr).
|
host ::
RSS.