|
|
Kardiotoxické účinky antracyklinů při onkologické léčbě
Tekáčová, Kateřina ; Horníková, Daniela (vedoucí práce) ; Vávra, Jiří (oponent)
Antracykliny jsou protinádorová antibiotika používána během chemoterapie u onkologických pacientů. Léčba antracykliny má dobré výsledky, vedlejším účinkem je však značná kardiotoxicita. Tato bakalářská práce popisuje mechanismy působení antracyklinů, které jsou podstatné při nádorové terapii a zároveň mohou být pro pacienty rizikové. V práci je také definován pojem kardiotoxicita a shrnuty faktory, které mohou zvyšovat riziko kardiotoxicity. Nejpoužívanější látky z řady antracyklinů jsou stručně popsány. Kardiotoxicitu lze odhalit díky kardiomarkerům zejména díky troponinu a diagnostickým metodám. V poslední kapitole jsou popsány skupiny látek snižující kardiotoxické účinky antracyklinů. Klíčová slova: srdce, antracykliny, kardiotoxicita, chemoterapie, onkologická léčba
|
|
|
Transkripční faktor Tcf4 v obnově střevního epitelu a patologii
Müllerová, Tereza ; Janečková, Lucie (vedoucí práce) ; Vávra, Jiří (oponent)
TCF4 (z angl. T-Cell Factor 4, někdy také TCF7L2) je významným efektorem kanonické signální dráhy Wnt. Je produkován v mnoha různýchizoformách,jejichž exprese bývá tkáňově specifická a jejichž funkce se mnohdy diametrálně liší. Ve střevě je TCF4 klíčovým faktorem při regeneraci epitelu a udržování homeostázy kmenových buněk. Jeho deplece způsobuje ztrátuproliferujícíhokompartmentukrypt a úplný rozpad architekturystřevní sliznice. Procesy ve kterých působí jsou tedy stěžejní a musí být silně regulované pomocí signální dráhy Wnt. Poruchy v expresi či alternativním sestřihu TCF4 často vedou k rozsáhlé škále komplexních patologií jako jsou rakovina tlustého střeva, ileální Crohnova choroba a diabetes mellitus 2. typu.
|
|
|
Structure and function of ubiquitin-activating enzyme UBA1
Pánska, Dominika ; Vávra, Jiří (vedoucí práce) ; Onhajzer, Jakub (oponent)
Ubiquitín-aktivačný enzým, označovaný aj ako UBA1, je esenciálny enzým v procese aktivácie ubiquitínu vo všetkých eukaryotických bunkách a jeho strata či úplná nefunkčnosť je nezlúčiteľná so životom. U človeka sa vyskytuje ako jadrová (UBA1a) a cytoplazmatická (UBA1b) izoforma. Ubiquitinylácia, na počiatku ktorej stojí práve UBA1, je proces dôležitý pre proteazomálnu degradáciu proteínov, prechod bunečným cyklom, opravy poškodení DNA, fertilizáciu či antivírusovú odpoveď organizmu. Jeho nesprávna funkcia je príčinou viacerých onkologických a neurodegeneratívnych ochorení, ako aj len nedávno popísaného autoinflamačného syndrómu VEXAS. Práca zhŕňa základné a aktuálne poznatky o UBA1, jeho štruktúre, funkciách v bunke a patológiach s ním spojených. Kľúčové slová: UBA1, ubiquitín, katalytický cysteín, proteazomálna degradácia, VEXAS
|
|
|
Molekulární mechanismy adaptace živočišných buněk na hyperosmotický stres
Novotná, Jana ; Vávra, Jiří (vedoucí práce) ; Převorovský, Martin (oponent)
Nejrůznější buněčné typy, které tvoří živočišné tkáně, se musí vyrovnávat a extracelulárními změnami osmolarity, aby si udržely svou homeostázu. Hypertonicita (zvýšená osmolarita) je jedním z faktorů, který v buňkách spouští komplexní odpověď. Aby byla buňka schopna se s tímto stresem vyrovnat, musí zapojit regulační kaskády, které buď prostřednictvím WNK kináz regulují transportéry iontů anebo je prostřednictvím transkripčního faktoru TonEBP/NFAT5 spuštěna exprese genů pro transportéry kompatibilních osmolytů. Fyziologicky jsou hypertonickým podmínkám vystaveny buňky dřeně ledvin, chrupavek, buňky tkání vnitřního ucha, ve specializovaných neuronech anebo buňkách bukálního epitelu. Práce shrnuje základní a aktuální poznatky o adaptaci buněk na zvýšenou osmolaritu okolního prostředí. Klíčová slova: Hyperosmolarita, osmotický stres, TonEBP, WNK kinázy , NF-κB, HSP70
|
|
|
Electronically Configurable Transfer Structures
Langhammer, Lukáš ; Hospodka, Jiří (oponent) ; Vávra, Jiří (oponent) ; Šotner, Roman (vedoucí práce)
The thesis is focused on the development and research in the field of electronically configurable transfer structures. The main goal is to design these structures using modern electronically adjustable active elements. The work presents a number of reconnection–less reconfigurable filtering structures, which were created with help of various design methods. Emphasis is also placed on the ability to control some of the typical filter parameters using controllable active elements. Furthermore, the work contains several topological circuit designs of active elements or building blocks with specifically implemented electronic controllability, so that these elements/blocks can be further used for the design of reconnection–less reconfigurable filters. The correctness of the design of individual proposed circuits is supported by PSpice and Cadence simulations with transistor–level models. Selected solutions are further implemented using available active elements and subjected to experimental measurements.
|
|
| |
|
|
Fylogeneze archaméb
Ptáčková, Eliška ; Čepička, Ivan (vedoucí práce) ; Vávra, Jiří (oponent)
Archaméby jsou malou skupinou anaerobních eukaryotických mikroorganismů, která patří do říše Amoebozoa. Dříve byly považovány za pozůstatky nejstarších eukaryot, která nemají mitochondrii. Později však byl u některých archaméb objeven pozůstatek mitochondrie, mitosom. Dnes je jisté, že archaméby nejsou bazální eukaryotické organismy, ale jsou blízce příbuzné aerobním mitochondriálním hlenkám (Mycetozoa). Mezi archamébami nalezneme jak améboflageláty, tak améby. Patří sem především parazitické rody Entamoeba a Endolimax a volně žijící rody Mastigamoeba, Mastigella a Pelomyxa. Rod Mastigina má jak volně žijící, tak jednoho parazitického zástupce. Typickým znakem bičíkatých rodů Mastigina, Mastigamoeba, Mastigella a Pelomyxa je mikrotubulární koš (konus), který vybíhá z jediného bazálního tělíska bičíku a může být asociovaný s jádrem. Přítomnost konu je charakteristická také pro hlenky. Fylogeneze archaméb není zatím zcela objasněna. Především systematika volně žijících zástupců je velmi zmatená. Příčinou je nedostatek sekvencí a velká variabilita jednotlivých zástupců volně žijících archaméb. Z tohoto důvodu bylo cílem naší práce získat, kultivovat a osekvenovat co největší počet volně žijících archaméb. Podařilo se nám získat a dlouhodobě kultivovat 42 nových izolátů volně žijících archaméb. Z 15 izolátů...
|
|
|
Porcelánová nemoc u raků: biologie, dopady a rozšíření
Jelínková, Tereza ; Balcarová, Eva (vedoucí práce) ; Vávra, Jiří (oponent)
Porcelánová nemoc je onemocnění postihující raky způsobované mikrosporidií Thelohania contejeani. Tento vnitrobuněčný parazit napadá svalové buňky hostitele, které postupně vyplní sporami. Tím vzniká pro toto onemocnění charakteristické bělavé či opaleskující zabarvení abdominálního svalstva raků. Parazit takto postupně napadá další svalová vlákna, což pravděpodobně vede ke snížení pohybové aktivity napadeného jedince a následné smrti. Ačkoli T. contejeani nepředstavuje při nízké prevalenci pro račí populace vážné ohrožení, a není tedy tak zásadní hrozbou jako račí mor, bylo v souvislosti s ní popsáno několik masových úhynů raků. Tato práce shrnuje základní poznatky o infekci tímto parazitem, rozebírá její dopady na hostitele a faktory, které mohou šíření a rozvoj nemoci ovlivnit. Také popisuje životní cyklus T. contejeani, sumarizuje dosud zaznamenané případy výskytu tohoto parazita a hodnotí rizika, která pro račí populace znamená. Závěrem jsou popsány metody, kterými je možné nákazu detekovat. Klíčová slova: Thelohania contejeani, porcelánová nemoc, rak, mikrosporidie, parazit, sval
|
|
|
Molekulární charakterizace gregarin flebotomů a jejich interakce s hostitelem
Lantová, Lucie ; Volf, Petr (vedoucí práce) ; Vávra, Jiří (oponent) ; Warburg, Alon (oponent)
Gregariny (Apicomplexa: Gregarinasina) jsou parazité bezobratlých živočichů. Druhy popsané z flebotomů (Diptera: Psychodidae) a komárů (Diptera: Culicidae) byly původně řazeny mezi eugregariny rodu Ascogregarina. Sekvenací SSU rDNA tří druhů gregarin z flebotomů a jejich srovnáním s dostupnými sekvencemi ostatních druhů gregarin jsme však prokázali, že komáří i flebotomí gregariny jsou mnohem bližší neogregarinám a tvoří dvě oddělené skupiny. Protože toto zjištění je podpořeno i odlišnými biologickými vlastnostmi, rozdělili jsme rod Ascogregarina na dva a gregariny z flebotomů byly zařazeny do nového rodu Psychodiella. V rámci tohoto nového rodu jsme popsali dva nové druhy: Psychodiella sergenti z Phlebotomus sergenti a Psychodiella tobbi z Phlebotomus tobbi. Tyto druhy se liší v životním cyklu (sexuální vývoj Ps. sergenti je v dospělcích podmíněn sáním krve) a velikostí i morfologií životních stádií, především oocyst. Dále jsme prokázali vysokou hostitelskou specifitu těchto gregarin; při pokusných infekcích pěti druhů flebotomů se Ps. sergenti a Ps. tobbi plně vyvíjely pouze ve svých přirozených hostitelích. Životní cyklus Ps. sergenti byl detailně prostudován za použití různých mikroskopických metod. Oocysty parazita jsou přichyceny na chorion vajíček flebotomů. V larvách 1. instaru se sporozoiti s...
|
|
|
Struktura a funkce invazního aparátu mikrosporidií
Dohnálek, Vít ; Doležal, Pavel (vedoucí práce) ; Vávra, Jiří (oponent)
Mikrosporidie jsou obligátní intracelulární parazité, kteří jsou významní z medicínského a hospodářského hlediska. Vyvinul se u nich vysoce specializovaný invazní aparát, který nemá u žádných jiných organismů obdoby. Při invazi dochází k uvolnění sporoplasmy z obalu spory a jejímu přenosu polární trubicí do cytoplasmy hostitelské buňky. Současný výzkum tohoto aparátu je zaměřen především na polární trubici, která je jeho nejviditelnější strukturou. Funkčně neméně významný polaroplast a posteriorní vakuola zůstávají mimo hlavní zájem výzkumu, přestože hrají klíčovou roli v aktivaci a exekuci invaze. Při optimální kombinaci vnějších faktorů dochází ke změnám v organizaci polaroplastu, zvětšování objemu posteriorní vakuoly a vystřelení polární trubice. Sporoplasma je následně vytlačena rostoucí posteriorní vakuolou skrze trubici do hostitelské buňky. Mechanismus tohoto procesu zatím není objasněn, ale existuje řada teorií snažících se průběh germinace vysvětlit. V této práci jsou shrnuty dosavadní poznatky a teorie o struktuře a funkci jednotlivých částí invazního aparátu. Klíčová slova: Mikrosporidie, invaze, polární trubice, intracelulární parazitismus, germinace
|
host ::
RSS.