|
|
Středověká nástěnná malba v hradních kaplích v Čechách
Čechová, Lucie ; Royt, Jan (oponent) ; Hlaváčková, Jana Hana (vedoucí práce)
Malírsky vyzdobených stredovekých hradních kaplí v Cechách se dochovalo pouze nekolik. Práce se snaží postihnout, a to v pozitivním a prípadne i v negativním smyslu, existenci predevším tematické spojnice jejich výzdoby, vysledovat, zda-li existuje nejaká zobecnitelná typologie jejich malírské výzdoby. Jako specifickou skupinu se jí snaží postihnout i priložený katalog. Hradními kaplemi pak v práci rozumím pouze kaple integrované do organismu stredovekého hradu, nikoliv kaple prilehlé, s hradem pouze sousedící.1 Problematiku nástenné malírské výzdoby hradních kaplí nelze chápat izolovane bez vazby kaple k vlastnímu organismu hradu. Prestože vlastní typologie architektur kaplí není predmetem predkládané práce, je pro hlubší pochopení problematiky malírské výzdoby více než podstatná.2 Architektura je pak v neposlední rade také nositelkou probíraných maleb. Vedle toho nám pevné spojení maleb s konkrétní stavbou a místem nabízí pomerne dobré vodítko k urcení jejich možného objednavatele. Tím snad byl témer vždy práve majitel hradu. V rámci práce si pak bylo treba stanovit horní casovou mez pro probíranou skupinu památek. Pozdne gotické malby lze totiž casto z hlediska slohového klasifikovat i jako malby renesancní, nebot slohový prechod byl prirozene pozvolný a nejednoznacný. Stejne tak nelze stanovit - a...
|
|
|
Martin Antonín Lublinský (1636-1690) jako inventor grafických listů: pohled do barokní grafiky druhé poloviny 17. století
Zelenková, Petra ; Horyna, Martin (vedoucí práce) ; Preiss, Pavel (oponent) ; Royt, Jan (oponent)
Práce je věnována jednomu z nejvýznamnějším inventorů grafiky druhé poloviny 17. století ve střední Evropě, malíři a kreslíři Martinu Antonínu Lublinskému (1636-1690). Po dlouhá léta pozapomenutý Slezan, usazený od roku 1664 v Olomouci, se během posledního desetiletí octnul v centru uměleckohistorického bádání. Příčinou tohoto zájmu je Lublinského osamocené a v lecčems zakladatelské postavení v domácím moravském malířství a kreslířství 17. století. Především je ale poutavé ikonografické bohatství Lublinského známých děl, jejichž počet neustále narůstá. Cílem mé práce bylo sestavit katalog všech podchytitelných Lublinským navržených rytin a k nim se vážících kreseb a současně je důkladně interpretovat. Jednotlivá katalogová hesla jsou podrobně ikonograficky analyzována, je objasněn objednavatelský, historický a uměleckohistorický kontext. Katalog obsahuje v první řade univerzitní teze, které představují těžiště Lublinského tvorby invetora. Dále jsou pojednány Lublinským navržené frontispisy a knižní ilustrace, devocionální grafické listy, portréty a církevní znakové kalendáře. Jako kuriosum v katalogu figurují Lublinského dvě vlastní grafické realizace. Krom toho katalog doplňuje oddíl věnovaný Lublinského předlohovým kresbám a návrhům pro rytiny. Katalog uzavírá soupis ztracených a hypotetických děl. Na...
|
|
|
Jan Antonín Quitainer (1709-1765)
Petříková, Eva ; Horyna, Martin (vedoucí práce) ; Royt, Jan (oponent)
Jan Antonín Quitainer patří mezi velice důležité pozdně barokní sochařské osobnosti, jejichž tvorba zdobí četné kostelní interiéry v Praze a dotváří tak specifický kolorit pražského pozdně barokního období. Přestože jsem se pokusila několik atribucí zpochybnit nebo vyvrátit, domnívám se, že na základě poměrně četné řady archivně doložených prací a věrohodně připsané tvorby můžeme zřetelně vystihnout a definovat jeho umělecký profil. Jan Antonín Quitainer patřil mezi produktivní a vysoce kvalifikované umělce, jemuž prokazovaly důvěru velice významné řeholní řády sídlící zejména v Praze. Quitainer zhotovil pro jednotlivé instituce nejvýše tři realizace spočívající v dekoraci oltářů a kazatelen, proto za jeho výhradního zaměstnavatele můžeme považovat strahovské premonstráty, pro něž postupně zdobil téměř po dvacet let exteriér a interiér chrámu Nanebevzetí Panny Marie, klášterní areál a jeho bezprostřední okolí. Quitainerův osobitý stylový profil lze specifikovat jako důmyslnou a nevšední syntézu realisticky cítěné figury, založenou na věrohodně modelovaných tělesných partiích, s estetizací celku, která spočívá v jemném vykreslení detailů a tváří, v eleganci póz a vysoce ušlechtilých gestech. Jeho sochařský projev zcela jistě ovlivnilo působení v dílně staršího Quitainera, jehož můžeme zařadit do širšího...
|
|
|
Sváteční Kristus
Záruba - Pfeffermann, Josef ; Royt, Jan (vedoucí práce) ; Kubík, Viktor (oponent) ; Klípa, Jan (oponent)
Obraz Svátečního Krista je ikonografickým typem, který se již stal pevnou součástí ikonografických lexikonů jako velmi vzácná a neobvyklá forma pozdně-středověkého Mahnbildu1. Je tvořen centrálně umístěnou figurou Krista nebo alegorické postavy a okolo bývají rozloženy různé pracovní nástroje nebo pracující postavy. Kristus je v některých případech pracovními nástroji zraňován. V ikonografických lexikonech byl tento typ definován jako zvláštní typ obrazu, který byl užíván jako osvětný prostředek prosazující svěcení svátků a dodržování svátečního klidu. Toto jasné přiřazení k určitému významu je v krátkém pojednání slovníkového hesla nezbytné. Aniž bych tuto funkci zpochybňoval, snažím se doložit větší významovou šíři. Sváteční Krista spojuji také s eschatologickými představami, které ostatně s ideologií sedmého dne velmi těsně souvisí. Spojení Krista a řemeslných nástrojů se snažím vysvětlit jako sociálně velmi důležitý symbol laicisace křesťanské víry. V práci nejprve rozvíjím rostoucí význam vizuální zbožnosti a tělesného následování Krista pro kulturu třináctého století. Tímto přehledem ukazuji na stručnou rekapitulaci vývoje eucharistické úcty a františkánského konceptu Imitatio Christi. Nejdynamičtější rozvoj této kultury se vázal především na klášterní prostředí a na kulturu privátní kontemplace. Pro...
|
|
|
Lexikon biblické ikonografie
Royt, Jan ; Kuthan, Jiří (vedoucí práce) ; Beneš, Zdeněk (oponent) ; Kořán, Ivo (oponent)
Práce zahrnuje celou šíři biblických námětů řazených abecedně, počínaje Stvořením světa až po knihu Zjevení s. Jana - Apokalypsu. Vedle vlastních příběhů Starého i Nového zákona jsou představeny i významné osobnosti Starého a Nového zákona. Zařazena byla také hesla inspirovaná apokryfními knihami Starého a Nového zákona, hesla poukazující na vztah Starého a Nového zákona (např. Typologie) či hesla s biblickou výpovědí související. Každé heslo je profilováno tak, že je v něm uveden stručný příběh biblické události, líčený s přihlédnutím k jeho reflexi ve výtvarném umění. V textu hesla jsou vedle příslušných biblický citací odkazy na apokryfní literaturu, na výklady církevních autorit a dále příklady děl světového a českého umění.
|
|
|
Kříž v proměnách věků a jeho význam v lidské společnosti
Roule, Radek ; Lášek, Jan Blahoslav (vedoucí práce) ; Weis, Martin (oponent) ; Royt, Jan (oponent)
Kříž jako nejrozšířenější znak se objevuje po celém světě již od prehistorické doby. Ačkoli se jedná o jednoduché protnutí dvou linií, význam vzniklého tvaru je veliký. Disertace se zabývá křížem především jako symbolem chápaným jako odkaz k něčemu přesahujícímu a zaměřuje se na jeho vizuální podobu. V disertaci jsou sledovány možné vlivy na utváření symbolu kříže během starověku. Kříž spojovaný obvykle s Ukřižováním Krista má velmi komplexní historii, která začíná již v předkřesťanské době. Biblické texty o kříži hovoří spíše v náznacích. V typologickém pojetí lze však kříž chápat jako určitý most mezi Starým a Novým zákonem. Při rozboru spisů raného křesťanství bylo nalezeno několik výrazů užívaných pro kříž, z nichž jsou nejvýznamnější - σταυρός s latinským ekvivalentem crux a ξύλου (dřevo) s latinským ekvivalentem lignum. Později se objevuje více obecné σημεῖον (znamení) a nakonec symbolické "σύμβολον σωτηρίας" (znamení-symbol záchrany). Tvar kříže je ranými autory popisován většinou přirovnáním z okolního světa. Církevní otcové využívají pro symbol kříže některá stará pohanská schémata, kterým dávají nový smysl. V jejich spisech nalézáme také doklady o tom, že kříž byl mezi lidmi užíván a rozšiřován. Význam takového kříže byl vždy vnímán jako symbol záchrany, jistoty a života. Označování se znamením...
|
|
|
Dekorativní tvarosloví italského knižního malířství (1250-1330)
Kubík, Viktor ; Homolka, Jaromír (vedoucí práce) ; Royt, Jan (oponent) ; Hlobil, Ivo (oponent)
Predmetem teto prace je rozbor dekorativniho tvaroslovi italskeho knizniho malirstvi v easovem rozmezi od poloviny '200 po l.tretinu '300 pomoci metody, kterou v nasem dejepise umeni pouzival Jan Kvet (1896-1965).1 Jadremjeho metody je dusledny rozbor vyzdoby rukopisu z hlediska celkoveho systemu rozvrhu vyzdoby i z hlediska typologie jednotlivych motivu ornamentiky. Vychozi predpoklad se opira 0 nutnost studia genese jednotlivych forem ornamentiky, protoze pouze pri znalosti, alespoii bezprostredne predchazejiciho zpusobu pouziti sledovanych motivu a komposienich schemat lze studovany motivicky repertoar ajeho promeny zasadit do zretelneho typologickeho kontextu. Soueasne lze na tomto zaklade definovat nazvoslovi ornamentiky s ohledem na komposieni a skladebne principy, ktere utvarely vzezreni sledovanych motivu, a to v sirsim easovem horisontu, nez jake nabizi vymezene sledovane obdobi. Promeny a transformace studovaneho dekorativniho tvaroslovi se neomezuji na analogie v bezprostredne sevrenem easovem useku ei zuzenem regionalnim ei stylovem okruhu, ale oteviraji moznost studia v sirsich souvislostech. Kombinace typologickeho rozboru, formalni analysy omamentiky v ramci dilenske produkce v jednotlivych centrech ajejich komparace na typologickem zaklade (evidujicim promeny jednotlivych druhu ornamentu)...
|
|
|
Dvě bavorské piety na pozadí uměleckých a historických vztahů Bavorska a Čech ve 2. polovině 14. a na počátku 15. století
Kvapilová, Ludmila ; Homolka, Jaromír (vedoucí práce) ; Royt, Jan (oponent)
Viděli jsme, že kompozičním a motivickým východiskem piet v Landshutu, Mnichově a Hagelstadtu byly horizontální piety 70. a 80. let 14. století. Piety v kostele St. Blasius v Landshutu a v kostele Panny Marie v Mnichově navazují na starší české horizontální piety přímo a nelze vyloučit, že vznikly ve stejné huti. Sídlem hutě byla s největší pravděpodobností Praha. Vzhledem k vyzrálé krásnoslohé typice tváří hagelstadtské piety a vzhledem k řadě zjednodušení a nepochopení v drapérii a ve výstavbě sochy je třeba v jejím případě počítat s větším časovým odstupem od základní skupiny horizontálních piet a s možností vzniku v jedné z domácích bavorských hutí. Dvě mnichovské sochy, pietu v kostele Panny Marie a pietu ze Seeonu, spojují gesta, typ Mariina obličeje blízký tvářím ženských postav Mistra Třeboňského oltáře, výstavba trůnu a téměř shodná kružba postranic. Na druhé straně představují piety v Bavorském národním muzeu a v kostele Panny Marie dva odlišné kompoziční typy a dva stupě vývoje krásnoslohé piety. Pieta v mnichovské Frauenkirche je starší. Uzavřenou kompozicí, robustnějším Kristovým tělem a fyziognomií tváří ještě velmi připomíná horizontální piety. Seeonská pieta patří k výše uvedeným pokročilým rysům vrcholné fázi krásného slohu.
|
|
|
Kapitoly z deskové malby krásného slohu
Klípa, Jan ; Homolka, Jaromír (vedoucí práce) ; Kuthan, Jiří (oponent) ; Royt, Jan (oponent)
Práce má charakter dvou kapitol zamýšleného většího celku. První část se zabývá vývojem a obsahem základních pojmů, spojených s uměním přelomu 14. a 15. století. Snaží se postihnout obecnější tendence, které krystalizovaly v rámci procesu formulace termínů: mezinárodní sloh, dvorský sloh, krásný sloh apod. Největší pozornost je při tom věnována dějinám pojmu krásný sloh a jeho obsahu, v nichž připadla významná úloha tuzemskému bádání v průběhu minulého století. Obecné otázky slohu ve výtvarném umění pozdního středověku hrají totiž v rámci studia umění kolem roku 1400 podstatnou roli a žádné další zpracování této tématiky se neobejde bez historiografické reflexe, která pojmenuje a přijme dobovou a myšlenkovou podmíněnost základních pojmů. V závěru první části jsou formulovány hypotetické výhledy týkající se směřování budoucího studia umění kolem roku 1400 na celoevropské i na regionální úrovni. Druhá část práce je věnována konkrétní problematice podoby tohoto umění ve vídeňském malířství první třetiny 15. století a jeho vztahům k českému umění krásného slohu. Vídeňský příklad se ukazuje jako instruktivní pro hodnocení pražské malířské produkce v prvních desetiletích 15. století. Rozvinula se zde totiž plodná tradice, nepřerušená radikálními zásahy ze strany společenských otřesů, která navíc, a to je jeden z...
|
|
|
Kulturně-historický vývoj jezuitské koleje a kostela Nanebevzetí Panny Marie v Hradci Králové (1636-1773)
Zářecká, Klára ; Royt, Jan (oponent) ; Horyna, Martin (vedoucí práce)
K zasadnimu preruseni plynuleho vyvoje stavebni a umelecke cinnosti doslo, od doby pfichodu jezuitu az do zruseni radu v roce 1773, pouze j edinkrat diky velkemu pozaru mesta zalozeneho pruskymi vojaky v roce 1762. Z veskereho tehdejsiho chramoveho zafizeni byla ohne usetfena pouze kaple sv. Ignace z Loyoly. Vaznemu poskozeni neunikla ani jezuitska kolej. V ramci meho studia jsem se pokusila na zaklade pisemnych pramenu zrekonstruovat vyzdobu interieru kostela Nanebevzeti Panny Marie pred rokem 1762. Misty jsem upresnila prubeh zafizovani kostela, vznikajiciho za velke podpory dobrodincu koleje a misty Jsem se pokusila podobu jiz zaniklych 118 umeleckych del ozivit uvedenfm davneho pOpISU. V Diariu P. Vaclava Kolcavy se objevily zaznamy dokladajfcf jmena bratff - laiku, 0 nichz jsme se domnfvali, ze svym umenfm k vyzdobe chramu pfispeli, a upresnily dobu jejich pobytu v koleji v Hradci Kralove. Zjistene informace dokladajf skutecnost, ze pocet radovych umelcu na vyzdobe chramu znacne prevazuje. Po pozaru behem nekolika malo let vznikla nova chramova vyzdoba opet za znacneho podilu umelecky zdatnych clenu radu. Male rozmezf let obnovy svedcf take 0 dobre financnf situaci kralovehradecke koleje.
|
host ::
RSS.