|
|
Zapomínání tradičního zemědělského vědění v modernizaci. Interdisciplinární historická rekonstrukce českého lesozemědělství
Krčmářová, Jana ; Bittnerová, Dana (vedoucí práce) ; Horský, Jan (oponent) ; Beneš, Jaromír (oponent)
Krčmářová Jana 2015 Název: Zapomínání tradičního zemědělského vědění v modernizaci. Interdisciplinární historická rekonstrukce českého lesozemědělství Abstrakt: V rámci tradice současné historické a ekologické antropologie se práce věnovala rekonstrukci procesu proměny jednoho z klíčových komplexních lidských ekologických vztahů - zemědělství, v modernizaci. První známky proměn se kladou do Anglie 16. století, avšak postupně se rozšířily po celém světě a do určité míry stále probíhají. Práce se proces modernizace zemědělství pokusila zachytit ve světle jeho lokálního průběhu v České republice a v souvislosti s procesy probíhajícími v rámci tzv. kulturní paměti. Ustavování moderního průmyslového zemědělství bylo popsáno jako zapomínání dosud užívaného zemědělského vědění v průběhu aplikace nové ideové formy zemědělství na současný zemědělský ekosystém. Nová forma vycházela z principů moderní ekonomie a přírodních věd a nabídky nových technologií a snaha o její prosazení vychází od odborných a ekonomických elit a státu. Byla nasouvána na biokulturní systém- krajinu obhospodařovanou ve většině případů již tisíce let přítomným místním obyvatelstvem. Dialektický vztah mezi touto novou formou, její aplikací a "materiálem"- někdejším zemědělským ekosystémem včetně jeho obyvatel, se, jak je ukázáno byl asymetrický...
|
|
| |
|
| |
|
|
Úhola smyslového vnímání v poznávání a popisu přírody v renesanci
Čermáková, Lucie ; Kleisner, Karel (vedoucí práce) ; Sklenička, Petr (oponent) ; Horský, Jan (oponent)
Předložená disertační práce pojednává o užití smyslů a smyslově vnímatelných kvalit v rámci renesančního poznávání a popisu přírody. Právě v renesanci dochází k rozvoji přírodopisu jako disciplíny. Brian Ogilvie toho období dokonce definuje jako období "The Science of Describig". Jádrem renesančního přírodopisu je nauka o rostlinách - tedy res herbaria. Motivace přírodopisců pro studium rostlin byly během šestnáctého století různé, od filologického zájmu o popisy rostlin v antických textech, přes jejich užití v medicíně až po studium a pozorování rostlin v přírodě. Právě tato proměna cílů a zájmů v rámci přírodopisu s sebou nese také rozdílné užívání jednotlivých smyslů a ocenění smyslově vnímatelných kvalit rostlin. Práce je členěna podle tří hlavních pohnutek renesančních přírodopisců pro poznávání a popis rostlin. Nejprve je to potřeba určení léčivých účinků. Léčivé vlastnosti vycházejí z primárního složení rostliny a jsou úzce spjaty se smyslově vnímatelnými kvalitami. Další motivací pro studium a popis je určení rostliny jako takové. Nejprve jde především o identifikaci rostlin z textů antických autorů - Dioskorida, Galéna, Plinia a Theofrasta. Popisy z těchto textů potom přírodopisci srovnávají se svými poznatky a zkušenostmi s živými rostlinami. Toto vlastní pozorování živých rostlin vede k...
|
|
| |
|
|
Význam bastionových fortifikací ve vývojovém procesu vojenské revoluce
Wohlmuth, Petr ; Horský, Jan (vedoucí práce) ; Matlas, Pavel (oponent)
Tato magisterská diplomová práce se zabývá otázkou debaty o teorii takzvané vojenské revoluce, na kterou se zaměřuje jako na historický sociální vývojový proces, odvíjející se v raně novověké Evropě. Vojenská revoluce bývá v jejím rámci konceptualizovaná jako zdroj dalekosáhlé sociální změny s civilizační dimenzí, přispívající k celkovému weberovsky pojatému racionalizačnímu procesu, odehrávajícímu se na půdě Okcidentu. V tomto textu je vojenská revoluce teoreticky uchopena jako nesubstanční vývojový proces a její struktura a dynamika jsou analyzovány pomocí upravené verze actor- network-theory Bruno Latoura. V rámci tohoto pokusu jsou kriticky potlačeny obvyklé předpoklady přirozené ontologické kontinuity, totality a vývojového charakteru sociální sféry. Teoretickým výsledkem této práce, založeným na historických pramenech, je potvrzení toho, že i v rámci tohoto velmi kritického přístupu teorie vojenské revoluce vykazuje distinktivní kvality vývojového procesu a může posloužit jako silný kognitivní nástroj humanitních věd pro zkoumání evropského raného novověku. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
|
|
Proměna sociokulturní funkce karnevalu a šarivari v historické perspektivě
Hillebrandová, Olga ; Horský, Jan (vedoucí práce) ; Šalanda, Bohuslav (oponent)
Diplomová práce se zabývá proměnou sociokulturní funkce karnevalu a šarivari v západní kultuře v období od pozdního středověku do konce raného novověku. Práce je založena na analýze sekundární literatury o karnevalu a šarivari, která je považovaná z hlediska historie za paradigmaticky určující a sleduje teze, které vycházejí z teoretických koncepcí N. Eliase a M. Foucaulta. Oba autoři se ve svých teoriích zabývají vytvářením specifické individuality moderního člověka, založené na nezbytné autodisciplinaci a zdvořilosti kodifikované společenským konsensem. Karneval a šarivari jsou příkladem ritualizované kolektivní transgrese, která napomáhá vytvářet hodnoty a normy společnosti. Karneval je především projevem lidové kultury, kde se mísí rituál, hra i slavnost. Oslavuje lidskou přirozenost, jídlo, pití, sex a násilí, tedy vše co se kultura snaží zcivilizovat. Cílem práce je postihnout jak tato civilizace nebo disciplinace karnevalu probíhala, kdo byl iniciátorem a nositelem této změny a zda původně spontánní karnevalové slavnosti, hry i rituály během historického vývoje, jehož hlavními znaky byly ztráta spontaneity, komercializace a profesionalizace, zcela ztratily svůj význam a zachovaly se jen v bezobsažných formách jako prostá zábava. Klíčová slova karneval, šarivari, slavnost, hra, rituál,...
|
|
|
Proměna vnímání upíra v západní kultuře od raného novověku po současnost : posouzení marginálního kulturního jevu v intencích civilizační teorie Norberta Eliase
Konečná, Zuzana ; Horský, Jan (vedoucí práce) ; Šubrt, Jiří (oponent)
Práce se zabývá vývojem proměny vnímaní upíra v západní kultuře od raného novověku po současnost. Upír se dnes v západní kultuře těší velké oblibě a zaujímá v ní neochvějné místo. Upíři současnosti jsou přitažliví a v podstatě ne nebezpeční. Předmětem této práce je snaha zjistit, zda tomu tak bylo i v předchozích staletích. Práce si všímá změn ve vzhledu a charakteru, a to jak fiktivní postavy, tak také "reálných upírů". Na základě analýzy vybraných fiktivních děl (literárních i obrazových) od konce 18. století, kdy upír vstoupil do západní fikce, ukazuje, jak se postupně proměňuje obraz, který této nadpřirozené bytosti Západ přisuzuje. Nezbytnou součástí toho, jak kultura vnímá určitý jev, je také víra v tento jev. Proto se v práci zabývám také tím, jak Západ v průběhu času tento fenomén vysvětloval. Práce dále seznamuje s teorií civilizačního procesu Norberta Eliase. Analýza proměny vnímání upíra v západní kultuře sleduje její stopy a zjištěné výsledky s ní porovnává, přičemž si dává za cíl odpovědět na otázku, zda se vnímání upíra proměňovalo v intencích této teorie.
|
|
|
Vojvodovské skici
Jakoubek, Marek ; Horský, Jan (vedoucí práce) ; Moravcová, Mirjam (oponent) ; Penčev, Vladimir (oponent)
Disertační práce "Vojvodovské skici" se skládá z úvodní části a dále z publikovaných textů, resp. edic zabývajících se tak či onak Vojvodovem. Vojvodovo, česká obec v severozápadním Bulharsku, byla založena roku 1900 asi dvaceti evangelickými rodinami z české obce Svatá Helena v dnes rumunské části Banátu, které tuto obec opustily z důvodu náboženských rozporů a nedostatku půdy. I přes několik válečných konfliktů, jichž se Bulharsko v prvních dekádách dvacátého století účastnilo, obec hospodářsky prosperovala a počet obyvatel utěšeně vzrůstal. Hospodářská prosperita, založená takřka výhradně na zemědělství, však po určité době narazila na mez nedostatku půdy, a tak v roce 1928 obec opustila část obyvatel a přesídlila do Argentiny. Ještě před jejich odchodem se obec konfesijně rozdělila, když se roku 1925 od metodistického sboru oddělila část členů a přiklonila se k darbismu. K novému přelidnění obce a souvisejícímu nedostatku půdy došlo ještě jednou v roce 1934/35, kdy část Vojvodovčanů odešla do turecké vsi Belinci v severovýchodním Bulharsku (Isperichsko). Historie českého osídlení Vojvodova, stejně jako Belinců, pak v zásadě končí v letech 1949-1950, kdy naprostá převaha jejich českých obyvatel, tyto vsi v rámci mezistátních dohod opustila a přesídlila do ČSR, kde se usadila v několika obcích v regionu...
|
|
|
Mýty české hudební alternativy osmdesátých let
Jonssonová, Pavla ; Jurková, Zuzana (vedoucí práce) ; Horský, Jan (oponent) ; Maderová, Blanka (oponent)
Dizertační práce "Mýty české hudební alternativy osmdesátých let" představuje antropologický pohled na fenomén paralelní kultury v limitující situaci. Na základě životopisných vyprávění, doplňujících rozhovorů a dat získaných z jiných typů pramenů jsou konstruovány "mýty" o sedmi významných postavách české alternativní scény. Jde o insiderskou etnomuzikologickou intepretaci, založenou na konceptech mýtu Mircea Eliadeho a Bronislawa Malinowského jako opakujícího se a příkladného vzorce jednání. Popsané osobnosti, Jazzová sekce (Prométheus), Miroslav Wanek ("cesta hrdiny") Karel Babuljak ("hledání ztraceného ráje"), Pavel Zajíček (Odysseus), Mikoláš Chadima ("rebel"), Oldřich Janota (Hermés) a Marka Míková (Psýché), představují některé hlavní trendy tvůrčích procesů české hudební alternativní scény osmdesátých let pomocí mýtu jako metafory. Metafora je zde chápána jednak v pojetí Timothyho Rice, tedy jako organizační princip našeho myšlení, a jednak jako osvětlující obraz.
|
host ::
RSS.