|
|
Realismus a impresionismus v románu Hermana Banga U cesty (1886) a nový realismus v románu Helle Helleové Představa o nekomplikovaném životě s mužem (2002). Proměny realistické metody se zvláštním důrazem na vypravěče
Řezanková, Jana ; Hartlová, Dagmar (oponent) ; Březinová, Helena (vedoucí práce)
Pojem realismus obsahuje velké množství významů. To je dáno především tím, že se jeho defmice zakládají na velmi vágních a jen obtížně vymezitelných výrazech, jako jsou pravda, objektivní nebo skutečnost. Tradičně je realismus vnímán jako obecně estetický pojem a spojován právě s objektivitou, pravdivostí a věrností skutečnosti. Důležitou úlohu v něm tedy sehrává i mimese, tj. napodobení skutečnosti. S realismem je spojována metonymická metoda zobrazení. Literární historici jako realismus vymezují buď jednotlivá období v dějinách, kdy se v literatuře uplatňuje realismus jako obecně estetický princip, nebo realismem rozumí pouze období 19. století, v němž vrcholí snaha o co největší objektivitu ve zobrazení současného života a osob celého společenského spektra. Jeho zástupcem je právě Herman Bang. Oproti tomuto realismu 19. století se pak pomocí různých přívlastků vymezují období ve 20. století, kdy v literatuře opět převládá snaha o objektivní, pravdivé zobrazení skutečnosti. V Dánsku je to např. nový realismus (nyrealisme) devadesátých let 20. století a prvního desetiletí 21. století s představitelkou Helle Helleovou.
|
|
|
Kolektivní román v dánské literatuře: pokus o definici literárního žánru na základě děl H.C. Brannera, H. Kirka, M.A. Hansena a H. Scherfiga
Neumannová, Tereza ; Humpál, Martin (oponent) ; Březinová, Helena (vedoucí práce)
Kolektivní román je skandinávský literární žánr, který se hojně vyskytoval především ve třicátých letech dvacátého století. Hlavní postavou je skupina s minimálně jedním výrazným jednotícím prvkem, který zaručuje každodenní kontakt jednotlivých členů kolektivu a vytváří pevně semknuté společenství, jež je geograficky a časově jednoznačně vymezeno vůči svému okolí. Velikost uskupení není zpravidla větší než několik desítek osob. Autoři kolektivních románů zobrazují člověka jako sociální bytost a hlavním tématem se tak stává soudobá společnost a její problémy. Všechny kolektivní romány se tím či oním způsobem vyjadřují k myšlenkám kolektivismu a jeho možné realizaci v soudobé společnosti. Podle toho, zda spisovatelé zaujímají pozitivní nebo negativní postoj ke kolektivnímu způsobu života, rozlišujeme dva základní typy: kolektivní kolektivní román a antikolektivní kolektivní román. Typickými zástupci prvně jmenovaného typu jsou Kirkovy romány Rybáři nebo Nádeníci. Do druhé skupiny řadíme např. tato díla: Martin A. Hansen: Teď to vzdává, Hans Scherfig: Promeškané jaro, H. C. Branner: Hračky.
|
|
|
Utopické světy v románech Naiv.Super. a Doppler Erlenda Loea
Tesaříková, Zuzana ; Březinová, Helena (vedoucí práce) ; Humpál, Martin (oponent)
Podle Eirika Vassendena existují v Norsku dva druhy čtenářů Loevých románů a to ti, kteří ho mají v oblibě a mluví o tom, a ti, kteří ho v oblibě nemají a mlčí (Vassenden 2004: 73). Vassenden se díky své ostré kritice staví do role průkopníka kritického pohledu na Loeovu tvorbu, která je norskými renomovanými literárními kritiky přijímána spíše pozitivně (P. T. Andersen, Rottem). Podstatou Vassendenovy studie je tvrzení, že Loeovy romány se vyznačují do očí bijící povrchností, která více než cokoliv jiného irituje. Vassenden tvrdí, že Loeovy romány jsou ve své podstatě umělecky velmi slabé (Vassenden 2004: 74). S prvním tvzením o absenci Loeovy kritiky lze souhlasit: Erlend Loe sice patří do norského literárního kánonu současné literatury, jeho romány, především Naiv.Super., jsou součástí povinného středoškolského i vysokoškolského penza, ale literární teoretikové se důkladné analýze Loeových románů zatím vyhýbají. Vassendenovu tezi, že Loeovy romány vyznávají estetiku povrchu a povrchnosti, a postrádají tak literární kvality, jsem chtěla ve své práci podrobit kritice. Tvrdím, že Loeovy romány jsou povrchní pouze jsou-li povrchně čteny. Loeův střízlivý, od metafor oproštěný jazyk, a jednoduchá stylistika však k tomuto čtení svádí. Romány Naiv.Super. a Doppler, přestože byly publikovány v rozmezí osmi let,...
|
|
|
Žánr románu v díle Tomase Espedala
Jiříčková, Zuzana ; Humpál, Martin (oponent) ; Březinová, Helena (vedoucí práce)
Diplomová práce pojednává o žámu románu. V první, teoretické části je zaměřena na obecné charakteristiky zkoumaného žánru, mezi něž patří například problematika definice pojmu, prvky tematické aj azykové výstavby, srovnání s jinými žánry a také druhy románu a historie žámu. Uvedené prvky mají následně sloužit jako východisko pro praktickou analýzu vybraných děl norského spisovatele Tomase Espedala, která má odpovědět na otázku, zda lze zkoumaná díla považovat za romány.
|
|
|
Women in Old Norse literature
Rudolf, Štěpán ; Březinová, Helena (oponent) ; Kadečková, Helena (vedoucí práce)
V teto pnici se zab9vame slozitou problematikou zenskych postav ve staroseverske literatufe. Ukolem je sledovni puvodu a utvareni zenskych postav a jejich funkci ve dvou islandskych sagach.! Sagy, ktere zde probirame, cerpaji ze starsi hrdinske literatury. Sledujeme tedy pfenaseni literarnich vlivu z hrdinskeho basnictvi do prozaickych sag. Tomu pfizpusobujeme postup prace. V uvodu se zab9vame historicky-m pozadim vzniku teto literatury, heslovite uvadlme jednotlive prameny, nastinujeme ------ komplikovane otazky autorstvi, neuplnosti a promenlivosti textu, jakoz i prostfedi, ve kterem tato literatura vznikla a pfezivala. Zatimco hrdinske basnictvi ztratilo naprosto sviij historicky obsah, svadi sagyo Island'anech dusledne realisticky-m licenim k domnence, ze se jedna o vicemene pfesne zachyceni skutecnych udlosti. Tato zdnliva historicnost byla postupne zpochybnena a castecne vyvracena literarnimi vedci a historiky. To nam poskytuje zaklad rozboru. Pfi blizsim pohledu na zenske postavy sag, ktere cerpaji ze starsi literatury, sledujeme, jaky-m zpusobem autofi sag pracuji. Jedna se pochopitelne o pohled znacne neuplny, nebot' hrdinske basnictvi je pouze jednim z mnoha pramenu, jez pfispeIy ke zformovani sag.
|
|
| |
|
|
"...dette er ikke vitenskap, det er kunst". Hanne Ørstavik's realism. A phenomenological perspective
Kuzmová, Ľubomíra ; Humpál, Martin (oponent) ; Březinová, Helena (vedoucí práce)
Diplomova praca analyzuje poetiku a estetiku romanov sueasnej n6rskej spisovatel'ky Hanne 0rstavikovej a oznaeuje ju za realistickU z fenomenologickeho pohl'adu. Fenomenol6gia tvori nielen ideove a tematicke vYchodisko romanov, ale podmienuje i autorkin vYber literarnych prostriedkov a postupov (rovina textova). Zaroven sa fenomenol6gia uplatnuje ako metodologicky pristup k textu (rovina recepena). Prva east' diplomovej prace, "Realizmus, realita, reMno", sa snaZi o prehodnotenie realizmu ako estetickeho pojmu, a to v navznosti na aktuaIne badanie. Sueasny realizmus spoeiva v ueinku umeleckeho diela na Citatel'a, obzvlast' na jeho zmysly a telo, a do vel'kej miery vzi v zmyslovom a citovom stotozneni sa Citatel'a so zobrazovanyrn svetom. Realisticky efekt sa dosahuje tak obsahom (ktory nezriedka podava traumaticke zazitky postav), ako i formou (ktorn tvoria i umelecke postupy tradiene oznaeovane za modernisticke ei avantgardne). 0rstavikovej realizmus sa chape v tomto kontexte. Druha east' prace, "FenomenoI6gia", doklada na konkretnych textovych ukazkach, ze Merleau-Pontyho fenomenol6gia tela tvori ideovY a tematicky zaklad 0rstavikovej romanov, predovsetky-m v zmysle fenomenologiskej epistemol6gie: Prostrednictvom bezprostrednej telesnej skUsenosti prichadzame k pravdivejsiemu poznaniu sveta, druhych l'udi...
|
|
|
Hrólf kraki ve staroseverské tradici
Vachunová, Tereza ; Březinová, Helena (oponent) ; Kadečková, Helena (vedoucí práce)
Na třicet děl z Anglie, Dánska, Norska a Islandu zaznamenává dlouhá staletí tradování pověstí o králi Hrólfu krakim z bájného dánského rodu Skj5ldungů. Z tradičních příběhů o Hrólfovi vycházejí staroanglické básně, staroseverské hrdinské písně, skaldská poezie, středověké dějepisectví, ságy o dávnověku a islandské romance. Skromné ukazatele naznačují, že v jádru pověsti stojí historické události v době stěhování národů. Z Dánska pověst doputovala do Anglie a nejspíše byla známá i najiných germánských územích. V Anglii tato tradice vytrvala do konce anglosaského období. Od anglosaské odnože se výrazně lišila společná tradice severských zemí v době vikinské, u středověkých dějepisců již lze rozlišit verzi západoseverskou a východoseverskou. Zatímco v Dánsku byla tradice po době vikinské nejspíše oslabená, na Islandu přežívala takřka nepřetržitě do 15. století. Do ústního předávání patrně více zasahují kulturní proměny nežli geografická a časová vzdálenost.
|
|
|
Recepce Hanse Christiana Andersena v Čechách (do roku 1945)
Laudátová, Simona ; Humpál, Martin (oponent) ; Březinová, Helena (vedoucí práce)
Dílo Hanse Christiana Andersena bylo v českých zemích překládáno od čtyřicátých let 19. století a jak zpracované recenze dokazují, překlady jeho pohádek byly přijímány kladně. Ohlasy v českých period icích byly sledovány v průběhu jednoho století. Dle výzkumu lze konstatovat, že si Andersen získal u českého publika své stálé místo. V této doby vycházelo množství překladů jeho pohádek a Andersenova popularita za tu dobu nikdy neochabla. Z doloženého materiálu je naopak patrné, že si svými pohádkami u čtenářů prosadil, což dokládají stále nové překlady a zařazení jeho příběhů do školních čítanek. Nejpřekvapivějším během výzkumu byl malý rozdíl v recepci Hanse Christiana Andersena v 19. a ve 20. století. I když samozřejmě nalezneme rozdíl v samotném přístupu literární kritiky, která se v průběhu 19. století zdokonalila. Na přelomu 19. a 20. století se již setkáváme s hodnotnými recenzemi, které se snažily o rozbor díla, a ne o pouhé informování o spisovatelově osobě či o reklamu dané knihy. Nutno dodat, že informativní články zcela nevymizely ani v průběhu první poloviny dvacátého století. Z recepce zpracované v této diplomové práce je patrné, jak velký ohlas a popularitu si Andersenovy pohádky získaly. Vycházely nejprve samostatně a poté v celých sbírkách. Nakonec tak zlidověly, že se používaly k soukromým...
|
|
|
Studie o unikátních náramcích ze starší doby bronzové
Vykouková, J. ; Březinová, Helena ; Fikrle, Marek ; Frána, Jaroslav ; Králík, M. ; Lutovský, M. ; Samohýlová, A. ; Smejtek, L.
Cílem studie je podrobný průzkum dvou žebrovaných manžetových náramků ze starší doby železné, které byly nalezeny v roce 1903 v Tursku. Hlavní důraz je kladen na historii objevu, typologii, chronologické zařazení, výrobní postup a analýzu korozních vrstev s fragmenty textilu a otisky lidské kůže.
|
host ::
RSS.