|
|
Vliv různých experimentálních, diagnostických a terapeutických zásahů na buňky epitelu dýchacích cest
Uhlík, Jiří ; Konrádová, Václava (vedoucí práce) ; Lichnovský, Václav (oponent) ; Slípka, Jaroslav (oponent) ; Tichý, František (oponent)
Buňky epitelu dýchacích cest jsou prvními buňkami, které přicházejí do kontaktu s vdechovaným vzduchem, a tím i s nejrůznějšími látkami v něm obsaženými. Současně s rozvojem moderní společnosti stoupá i spektrum látek, které se ve vzduchu nalézají. Jedná se jednak o látky prokazatelně škodlivé, jednak o příměsi bez jasného vlivu na organismus. Inhalační cestou se také podávají některé léky, které by měly mít účinek příznivý. Existuje také celá řada látek, které ovlivňují epitel dýchacího systému i po aplikaci jinými cestami. Jedná se především o látky obsažené ve vodě a potravě a také o léky nebo diagnostické preparáty široce používané v klinické praxi. Proto studium působení jednotlivých látek nebo experimentálních zásahů na epitel dýchacích cest nabývá v poslední době na významu. Při řešení úkolů stanovených plánem postgraduálního studia jsme navázali na obsáhlé experimentální studie epitelu dýchacích cest, které byly na Ústavu histologie a embryologie UK 2.LF řešeny v předcházejících letech. Jednalo se většinou o experimentální studie ultrastruktury epitelu trachey po aplikaci různých škodlivin a léků a po provedení některých terapeutických nebo diagnostických zákroků. Na základě srovnání epitelu dýchacích cest různých živočišných druhů (Pavelka a spol. 1976, Breeze a Wheldon 1977, Gail a Lenfant 1983)...
|
|
| |
|
|
Ontogenetický vývoj kostry končetin u žab
Kocábková, Martina ; Roček, Zbyněk (vedoucí práce) ; Slípka, Jaroslav (oponent)
Ontogenetický vývoj kostry končetin u žab Bc. Martina Kocábková Abstrakt Ačkoli byla morfologie žab předmětem již několika studií, výsledky jsou často neúplné a matoucí. Existuje pouze několik detailních studií zabývající se morfologickou variabilitou v ontogenetickém vývoji žabích končetin a tyto výsledky jsou obtížně vzájemně srovnatelné. Proto jsem se rozhodla zmapovat některé rozmanitosti, se kterými se můžeme setkat v průběhu ontogeneze těchto elementů. Tato práce je založená na srovnávání ontogenetických sérií devíti druhů žab, které reprezentují základní lokomoční typy. Výsledky ukazují, že základní vývojový vzorec je podobný. Nicméně v detailech vývoje existují určité odlišnosti, spojené hlavně s vývojem karpu a tarzu.
|
|
|
Sledování výskytu lidského defensinu ve vztahu k buněčnému cyklu ve sliznici dýchacích cest
Pácová, Hana ; Astl, Jaromír (vedoucí práce) ; Slípka, Jaroslav (oponent) ; Šterzl, Ivan (oponent)
Chronický zánět tonsil (chronická tonsilitis) a nosní sliznice (nosní polyposa) mají mnoho společných rysů. Chronický zánět a nádorová transformace jsou biologické procesy kontrolované mnoha cytokiny, které hrají úlohu v buněčné signalizaci a regulaci buněčného cyklu. Je také známo, že chronický zánět může usnadňovat nádorovou transformaci. Cílem této práce bylo zjistit potenciální úlohu antimikrobiálních peptidů (beta-defensinů 1, 2, 3), eNOS (NO molekuly), VEGF, TGF-, buněčné proliferace (marker Ki-67) a apoptosy (cleaved caspase 3) na vývoj nosní polyposy a chronické tonsilitis a zjistit vztahy mezi chronickým zánětem a nádorovými procesy v patrové tonsile. (...) Z výsledků mé práce vyplývá, že maligní transformace může být usnadňována sníženou lokální slizniční imunitou (omezená produkce beta-defensinů, zejména HBD-2), ale také hypoxií, kdy dochází ke zvýšené expresi VEGF, TGF- a eNOS (zvýšení produkce molekuly NO) a tím k ovlivnění frekvence procesu apoptosy, buněčné proliferace, angiogenese, cévní permeability a ovlivnění buněčného cyklu.
|
|
|
Ontogenetický vývoj nasální oblasti u Discoglossus pictus (Anura: Discoglossidae)
Královec, Karel ; Roček, Zbyněk (vedoucí práce) ; Míšek, Ivan (oponent) ; Slípka, Jaroslav (oponent)
Pomocí histologických řezů a 3D rekonstrukce z histologických řezů jsem studoval ontogenetický vývoj ethmoidálního endokrania a čichového a vomeronasálního orgánu u žáby Discoglossus pictus. Chrupavky tvořící adultní ethmoidální pouzdro, včetně cartilago praenasalis inferior, vznikají de novo. Jedinými struktrurami adultního ethmoidálního pouzdra, které jsou odvozené z larválního ethmoidálního endokrania, jsou kaudální části solum nasi a septum nasi. Popsal jsem vývojový vzorec pro cartilago labialis superior, který se výrazně liší od předchozích pozorování a pravděpodobně představuje ancestrální vývojový vzorec. Dále jsem popsal vývojové vzorce pro postnasální stěnu a stěnu oddělující mozkovnu od ethmoidální oblasti. Tyto struktury se vyvíjejí v průběhu časného larválního vývoje. Časový sled chondrifikace struktur přední části ethmoidálního pouzdra odpovídá spíše zástupcům žab skupiny Neobatrachia než časovému sledu, který byl popsán u rodu Spea. Čichový epitel larev D. pictus není členěn na dorsální a ventrální část a tvoří ho jediná kontinuální epiteliální vrstva. Tento čichový epitel však tvoří výraznou ventromediální výchlipku, která se otevírá do bukální dutiny. Tato ventromediální výchlipka je pravděpodobně homologická s ventrální částí čichového epitelu u zástupců rodu Bufo. Vomeronasální...
|
|
|
Oral morphogenesis in the Mexican axolotl: developmental origin of tooth germs in evolutionary contexts
Soukup, Vladimír ; Černý, Robert (vedoucí práce) ; Slípka, Jaroslav (oponent)
U většiny obratlovců se ústa vyvíjejí pomocí ektodermálního stomodea, které posteriorně kontaktuje faryngeální entoderm a tvoří s ním orofaryngeální membránu. Tato ekto-/ entodermální membrána se postupně ztenčuje, až dojde k jejímu protržení, což způsobí otevření stomodeální dutiny do faryngu. Zuby jsou chápány jakožto orgány vznikající ve stomodeální části úst, kde ektodermální epitel produkuje sklovinu zubu a mezenchym neurální lišty tvoří dentin a zubní pulpu. V této práci byla studována dynamika ektodermu a entodermu během vývoje úst a zubů u axolotla mexického. Transplantací orálního ektodermu z GFP-transgenních embryí a injikací fluorescenční značky DiI do entodermu příjemce bylo možné sledovat osud obou zárodečných vrstev během embryonálního vývoje. Tímto přístupem bylo zjištěno, že se ústa u axolotla vyvíjejí odlišným způsobem, a to pomocí ektodermálního stomodeálního límce. Zuby pak vznikají jak v ektodermální oblasti stomodeálního límce, tak i v posteriornějších entodermálních místech. Navíc, některé zubní zárodky jsou generovány přímo na ekto-/ entodermální hranici. Tvorba zubů tedy nezávisí na rozložení epitelů různého zárodečného původu, ale spíše na konkrétních definovaných místech v rámci orofaryngu. Evoluční původ zubů by tedy neměl být odvozován z dentikul, které hypoteticky...
|
|
|
Rizikové faktory vzniku Reinkeho edému a možnosti jejich ovlivnění
Pavelec, Václav ; Slípka, Jaroslav (vedoucí práce) ; Sobotka, Pavel (oponent) ; Chrobok, Viktor (oponent)
16 1) Na vzniku Reinkeho edému se podílí významně menopauza. Je to jeden z nejdůležitějších faktorů. Naše data naznačují, že by tomu tak nemuselo být, pokud by byly ženy hormonálně substituovány. Druhým nejdůležitějším momentem pro recidivu RE jsou projevy gastroezofageálního refluxu. Může být doprovázen refluxem laryngofaryngeálnlm, ale nemusí. Zdá se, že jeho vliv může být i nepřímý, cestou vagové inervace (reflexní). Odhalit reflux a včas jej zaléčit blokátorem protonové pumpy je nezbytné pro správnou léčbu. Diagnostické metody jsou různé a s ohledem na pacienta je dobré vyhledat co nejméně zatěžující metodu. Dynamická scintigrafie jícnu takovým vyšetřením je. Protilátky proti HP ve stolici znamenají nutnost léčit helikobakteriózu bez ohledu na míru gastrointestinálních projevů. Zásadní pro zahájení medikamentózní léčby je nález Reinkeho edému jako jednoho z extralaryngeálních projevů GERD. Eradikace HP lze dosáhnout užíváním blokátoru protonové pumpy. V případech refrakterity na H+ blokátor či u přidružených typických gastroenterologických obtíží doporučujeme přeléčit pacienta antibiotiky a chemoterapeutiky Kouření má na RE významný vliv, zejména pokud pacient po operaci přestává kouřit, uniká recidivám s velkou nadějí. Nechceme na tomto místě přehnaně zdůrazňovat často skloňovanou nevhodnost užívání...
|
|
| |
|
|
Úloha růstových faktorů v patogenezi papilárního karcinomu štítné žlázy
Veselý, David ; Betka, Jan (vedoucí práce) ; Nečas, Emanuel (oponent) ; Slípka, Jaroslav (oponent)
Práce se zabývá studiem úlohy růstových faktorů v patogenezi nádorů štítné žlázy. Mnoho studií popisuje produkci či přítomnost růstových faktorů přímo v thyroidální tkáni. Cílem této práce bylo zjistit, zda existují rozdíly v sérových koncentracích vybraných růstových faktorů u pacientů s adenomem a papilárním karcinomem štítné žlázy a u zdravých osob. Nalezení vhodného periferního markeru by v budoucnu mohlo být využito к diagnostice nádorů štítné žlázy. V modelu průtokové tkáňové kultury byla také zkoumána produkce některých růstových faktorů tkání papilárního karcinomu a normální tkání štítné žlázy pod vlivem stimulačních látek. Cílem bylo bližší pochopení úlohy jednotlivých růstových faktorů v procesu thyroidální onkogeneze. Růstové faktory jsou polypeptidy, proteiny a glykoproteiny s informačními a regulačními účinky. V tkáních působí především lokálně - autokrinně a parakrinně. V organismu tvoří rozsáhlou cytokinovou síť se složitými synergickými i antagonistickými vazbami. Nejsou specifické pro určité buňky, tkáň ani patologické procesy. Mnoho růstových faktorů je produktem onkogenů a účastní se procesu vzniku a růstu nádorů. Ve vztahu к nádorovému onemocnění štítné žlázy jsou v literatuře nejčastěji zmiňovány IGF-I (insulinu podobný růstový faktor I), bFGF (bazický fibroblastový růstový faktor),...
|
|
| |
host ::
RSS.