|
|
Teorie tolerance u Rainera Forsta
Sklenář, Václav ; Matějčková, Tereza (vedoucí práce) ; Karásek, Jindřich (oponent)
Cílem práce je výklad a zhodnocení teorie tolerance, kterou předkládá Rainer Forst. Tolerance je jedním z nejdiskutovanějších témat současné politické teorie i praxe. Kritická recepce systematického zpracování tohoto tématu předním politickým myslitelem současnosti má poskytnout historickou, systematickou a normativní orientaci ve struktuře komplexní problematiky tolerance. Výklad sleduje Forstovy historické analýzy, které vysvětlují vývoj pojmu a různých pojetí tolerance a zároveň poskytují normativní hodnocení jednotlivých vývojových tendencí. Následně se zabývá čistě systematickou částí Forstovy práce, tedy jeho vlastní teorií tolerance, a zasazuje ji do širšího kontextu Forstovy konstruktivistické teorie spravedlnosti. Na výklad Forstovy teorie navazuje její kritické zhodnocení, které odhaluje systematické nedostatky Forstovy koncepce a tím zároveň poukazuje na širší problémy liberalismu a konstruktivismu.
|
|
|
Pojem svobody v Schellingově Systému transcendentálního idealismu
Gaidarus, Tomáš ; Matějčková, Tereza (vedoucí práce) ; Karásek, Jindřich (oponent)
Téma svobody je se jménem F. W. J. Schellinga spojováno především v souvislosti s jeho pozdější filosofií, především pak s jeho dílem Filozofické zkoumání o svobodě. Předkládaná práce se naproti tomu zaměřuje na pojednání tohoto tématu v Schellingově spise z raného období jeho tvorby, v Systému transcendentálního idealismu. Práce postupuje od vymezení základní pozice transcendentálního idealismu v otázce vědění přes teoretický oddíl Systému, kde sleduje, jak se v původně absolutním Já ustavuje individuální vědomí, až v závěrečné části dospívá k pojednání svobody v kontextu Schellingovy praktické filosofie.
|
|
|
Nietzscheho nešťastné vědomí a asketické ideály v Hegelově Fenomenologii ducha
Hrouda, Vít ; Matějčková, Tereza (vedoucí práce) ; Karásek, Jindřich (oponent)
Tato práce se zaměřuje na vztah člověka k sobě samému, jenž je zprostředkován vztahem k "pravému světu" či jinak pojaté transcendenci. Práce se zabývá se koncepcemi tohoto sebevztahu u Hegela a Nietzscheho. Pro Nietzscheho je ztělesněn v asketickém ideálu, který člověku dává smysl, ovšem za cenu umenšování života. Hegel o tomto sebevztahu pojednává v pasáži o nešťastném vědomí, vědomí rozpolceném, které se ke své bytnosti, k "neměnnému", vztahuje též jen za cenu popírání své tělesnosti a jednotlivosti. Práce dále analyzuje pozitivní aspekty, které z takovéhoto negativní vztahu k sobě samému podle obou filosofů plynou. Jako hlavní přínos se ukazuje být napětí, které je založeno v rozpolcení askety a nešťastného vědomí, a duchovnost, které je tímto napětím umožněna a rozpolcenost zároveň překonává.
|
|
|
Vztah mezi Bohem a člověkem v pojetí Sørena Kierkegaarda
Dyčková, Alžběta ; Ritter, Martin (vedoucí práce) ; Matějčková, Tereza (oponent)
V práci se pokouším vyložit, jakým způsobem se vztahuje v rámci Kierkegaardovy koncepce člověk k Bohu a, sekundárně, Bůh k člověku. Práce se zabývá větším objemem témat, na která se pokouším poskytnout náhled z perspektivy vztahu mezi Bohem a člověkem a Kierkegaardovy koncepce člověka jako syntézy. Řeší se v ní Kierkegaardova představa člověka jako vztahu, zoufalství, existenciální pohyb, svoboda, lidský hřích, láska ve vztahu Bůh- člověk, paradox a víra. Tímto širokým výkladem si připravuji půdu pro dvě mezi sebou související interpretace Kierkegaardova myšlení. Za prvé, interpretaci podmínky, která je podle Kierkegaarda člověku Bohem svěřena, a kterou se pokusím představit jako samotnou strukturu lidské existence. Za druhé, interpretaci skoku víry, ve které se pokouším na základě výše uvedeného odpovědět na otázku, co se při skoku víry děje se syntézou, ze které je člověk tvořen, přičemž zde kladu důraz na nekonečné aspekty lidské existence.
|
|
|
Nevědomý Bůh: Role nevědomí v náboženství podle Viktora E. Frankla
Fleková, Klára ; Halík, Tomáš (vedoucí práce) ; Matějčková, Tereza (oponent)
Klára Fleková Nevědomý Bůh Role nevědomí v náboženství podle Viktora E. Frankla Tématem mé bakalářské práce je pojetí role nevědomí v náboženství podle Viktora Emanuela Frankla. První část obsahuje krátké uvedení do vnímání pojmů nevědomí a náboženství u různých psychologických škol, zejména pak u Sigmunda Freuda a u Carla Gustava Junga. Jádrem mé práce by pak mělo být srovnání jednotlivých psychologických přístupů k otázce vztahu nevědomí a náboženství a vymezení toho, čím se Franklovo pojetí liší od ostatních. Motivem sepsání této práce je osobní zájem o dílo Viktora E. Frankla a jeho psychologický přístup k náboženství. Klíčová slova: nevědomí, náboženství, psychologie, logoterapie,Frankl, spiritualita, implicitní Bůh, vůle k životu.
|
|
|
Pojem aury mezi Benjaminem a Adornem
Vítů, Viktorie ; Ritter, Martin (vedoucí práce) ; Matějčková, Tereza (oponent)
V práci se věnuji Benjaminově pojmu aury, jak jej nalézáme v Uměleckém díle v době jeho technické reprodukovatelnosti a v Malých dějinách fotografie. Auru interpretuji jako jedinečnost (nejen) uměleckého díla, jeho časoprostorovou kontinuitu. Ve druhé kapitole představuji Adornovu kritiku pozice, kterou Benjamin zastává v Uměleckém díle v době jeho technické reprodukovatelnosti. Adorno tvrdí, že Benjamin auru spojuje s autonomií a tu pak s kontrarevolučností. Adornův hlavní projekt pak spočívá v obhajobě autonomie uměleckého díla skrze představení jeho dialektiky - dílo se stává společenské právě svým vytržením ze společnosti. V poslední kapitole se vracím k Uměleckému dílu v době jeho technické reprodukovatelnosti a za pomoci dalších Benjaminových textů ukazuji, proč volání po politizaci umění nelze číst jako výzvu k heteronomii umění a odsouzení autonomie uměleckého díla. Ve světle tohoto se ukazuje, proč Adornova kritika míjí cíl. V závěru tvrdím, že zdálo-li se Benjaminovi něco kontrarevoluční, pak nikoli autonomie, ale aura sama. Ale i to je třeba vnímat s rezervou, Benjamin totiž rozhodně neodmítá tradiční média, daleko spíš kritizuje způsob, jakým se k nim společnost vztahuje.
|
|
|
Zkoumání fenoménu Maidan skrze aplikaci Hegelovy teorie o panství a rabství
Dovhoruk, Ivanna ; Karfíková, Lenka (vedoucí práce) ; Matějčková, Tereza (oponent)
Tato diplomová práce se zabývá otázkou, jak lze uchopit fenomén Maidanu (Майдан). Maidan zde primárně pojímáme jako událost, v níž lidé nasazovali své životy. První kapitola se zabývá očitým svědectvím demonstrujících v ukrajinské Revoluci důstojnosti (Революція Гідності), kteří byli přítomni na místech bezprostředně ohrožujících jejich životy (ul. Hruševského, ul. Institutská). V druhé kapitole je zkoumán Hegelův koncept osvědčení smrtí (die Bewährung durch den Tod), jak je formulován v teorii o panství a rabství (Herrschaft und Knechtschaft) ve Fenomenologii ducha (Phänomenologie des Geistes). Ve třetí kapitole, skrze předložení vlastní autorské spekulativní teorie o Branách, se pokusíme dokázat, že nasadit život lze dvěma způsoby, z pozice pokory a z pozice pýchy. V rámci dokázání dané teze diferencujeme Hegelův koncept osvědčení smrtí pomocí Augustinova pojmu pýchy (superbia). V závěru zkoumání se pokusíme odpovědět na výchozí otázku, co je Maidan z hlediska aktu nasazení života.
|
|
|
Filosofická víra u Karla Jasperse
Dostál, Václav ; Němec, Václav (vedoucí práce) ; Matějčková, Tereza (oponent)
Karl Jaspers je myslitelem, který se ve své filosofii pokouší formulovat nenáboženský pojem víry. Práce si klade za cíl objasnit tuto Jaspersovu "filosofickou víru" jako pokusu o odpověď na otázku, "z čeho a k čemu máme žít". Jaspers svou filosofickou víru charakterizuje jako "víru myslícího člo- věka", která má představovat vůbec základ filosofování jako takového. Filosofická víra (a spolu s ní také filosofie) se na jedné straně liší od vědění a vědy, protože ji nelze redukovat na pouhý obsah, na druhé straně od náboženství a náboženské víry, a to zejména tím, že odmítá zjevení v tradič- ním křesťanském smyslu. Celkově se filosofická víra projevuje ve způsobu života, který usiluje o ma- ximální komunikaci a co největší porozumění všech lidí. Klíčová slova Karl Jaspers, filosofická víra, transcendence, existence, náboženství, zjevení, komunikace
|
|
|
The Ground of the World: A Marginal Problem in Hegel's Phenomenology of Spirit
Matějčková, Tereza ; Karásek, Jindřich (vedoucí práce) ; Gutschmidt, Holger (oponent) ; Kuneš, Jan (oponent)
Existuje v Hegelově Fenomenologii ducha nějaký svět, a pokud ano, jak vypadá? Disertace si klade za úkol zodpovědět tuto otázku, na niž badatelé i filosofové tradičně odpovídají negativně: filosofie absolutního ducha neskýtá prostor pro svět. Faktem sice je, že Hegel skutečně nepředstavil filosofický pojem světa, zároveň je ale rovněž nápadné, že svět se objevuje na téměř každé úrovni Fenomenologie ducha. Stejně jako vědomí se i svět na každé úrovni Fenomenologie ducha proměňuje. Určitá funkce zůstává však světu vlastní napříč jednotlivými úrovněmi: svět je takový předmět vědomí, který samo vědomí vždy přesahuje, a který tedy vyjevuje hranice vědomí. Svět tak vystupuje ve Fenomenologii ducha v podobě určité koncepce celku, který vědomí nemá ve své moci. Tento zcizující moment je nejlépe patrný tehdy, odhodlá-li se vědomí k činu. Jedním z nejčastějších motivů Hegelovy filosofie je nespokojenost vědomí se svým činem, jeho přesvědčení, že v činu byl zrazen záměr. Již tato bytostná neschopnost vědomí uskutečnit to, co si předsevzalo, poukazuje k tomu, že skrze čin vtrhává do Já svět. Dále se ukazuje, že svět je dynamikou, která se vědomí vždy vymyká. Cesta Fenomenologie ducha je cestou, na níž vědomí přijímá toto zcizení a na níž se učí nalézt sebe sama v tomto zcizení. Nevzdává se tím sebeurčení,...
|
|
|
The spirit in Hegel's Phenomenology of Spirit: Antigone and Rameau's nephew in dialectical conflict
Matějčková, Tereza ; Karásek, Jindřich (vedoucí práce) ; Sobotka, Milan (oponent)
Diplomová práce si klade za cíl vyložit Hegelovo pojetí ducha na základě interpretace Sofoklovy Antigony a Diderotova Rameauova synovce. V klíčových pasážích Hegelova pojednání o duchu je právě těmto dvěma literárním dílům věnována značná pozornost, neboť pro Hegela představují na straně jedné substanciální podobu duchovního bytí v případě Antigony a subjektivního duchovního bytí v případě Rameauova synovce na straně druhé. Duch je v diplomové práci koncipován jako fenomén, který sice dospěl v Rameauově postavě k uskutečnění požadavku na přeměnu substance v subjekt. Avšak stejně tak jako nemůže být duch jen substancí, ukazuje se na Rameauovi, že nemůže být ani jen subjektem: naopak musí být udrženy oba pohyby ducha - tedy pohyb stravující, který popírá vše dané, i pohyb směrem ke sjednocování rozdílného či dokonce protikladného. Žádný pokus o integraci však nemůže vycházet z nevědomé substance, ale nakonec je to právě subjekt, tedy duchem prostoupené a svobodné vědomí, kterému náleží úkol přijmout cizost či protikladnost, a tím přiznat práva i substanciálnímu rozměru skutečnosti, který vůči subjektivnímu vědomí vystupuje vždy jako cosi cizího. V tomto ohledu práce ukazuje, že postava raba, u které na úrovni sebevědomí celý Bildungsprojekt explicitně započal, je postavou, která musí být překonána co...
|
host ::
RSS.