|
|
Společenský a politický vzestup Kostků z Postupic v druhé polovině 15. století
Lechmannová, Monika ; Bobková, Lenka (vedoucí práce) ; Ledvinka, Václav (oponent)
Tato bakalářská práce se zabývá šlechtickým rodem Kostků z Postupic a snaží se nastínit jeho historii v průběhu 15. století s důrazem na jednotlivé členy rodu. Od chvíle, kdy Vilém I. Kostka z Postupic získal od císaře Zikmunda Lucemburského zápis na panství litomyšlského biskupství, sledujeme vzestup rodu. Jednou z nejvýraznějších osobností v tomto období byl Zdeněk III. Kostka z Postupic, který jménem Jiřího z Poděbrad vedl četná diplomatická jednání, stal se nejvyšším mincmistrem království českého, zasedal v královské radě i při jednání dvorského soudu a za své zásluhy byl povýšen do panského stavu. Zásluhou Zdeňka III. Kostky z Postupic se Kostkové stali jedněmi z nejbohatších a nejvlivnějších kališnických rodin v království.
|
|
|
Sblížení zdola? Partnerství německých a francouzských měst a obcí v letech 1950-2000
Filipová, Lucie ; Pešek, Jiří (vedoucí práce) ; Perottino, Michel (oponent) ; Ledvinka, Václav (oponent)
Předložená disertace je historiografickou prací, která analyzuje specifický projev německo-francouzské spolupráce - partnerství měst a obcí v druhé polovině 20. století. Komunální kooperace je sledována v širším kontextu německo-francouzských vztahů, na základě statistických údajů a prostřednictvím případových studiích, vycházejících z archivního výzkumu. Hlavní pozornost je věnována působení oficiálních bilaterálních vztahů na partnerství měst a obcí, motivaci zainteresovaných osob a skupin a porovnání komunální spolupráce ve starých a nových spolkových zemích. Doplňkově bylo analyzováno i rozmístění německo-francouzských komunálních partnerství na území SRN.
|
|
|
Izolovaný ostrov : Západní Berlín pod správou Willyho Brandta (1961-1966). Město za berlínskou zdí
Nigrin, Tomáš ; Pešek, Jiří (vedoucí práce) ; Křen, Jan (oponent) ; Ledvinka, Václav (oponent)
Předložená práce "Izolovaný ostrov: Západní Berlín pod správou Willyho Brandta (1961-1966). Město za berlínskou zdí" se zaměřuje na Západní Berlín v letech 1961 až 1966 a na kroky Willyho Brandta jako úřadujícího starosty města. Město, které se bezprostředně po druhé světové válce stalo středobodem světového studenoválečného napětí mezi Východem a Západem, se po první berlínské krizi stalo posledním prostupným místem v železné oponě, kde docházelo ke styku dvou světů - východního a západního. Stavba berlínské zdi 13. srpna 1961 tento stav ukončila a významně proměnila situaci Západního Berlína. Město prožilo šok, ze kterého se velmi rychle zotavilo, a z následných změn dokonce profitovalo díky mimořádnému působení úřadujícího starosty Willyho Brandta. Nebýt jeho politického stylu a nového komunikačního přístupu k politice, nepodařilo by se nastalou situaci využít k modernizaci a rozvoji Západního Berlína. Dokázal zajistit dlouhodobou morální, politickou, ale především finanční podporu městu, díky čemuž bylo možné dotvořit kulisu "výkladní skříně demokracie uprostřed komunistického moře". Jeho samotného tento úspěch v Západním Berlíně katapultoval do nejvyšších politických postů ve Spolkové republice Německo.
|
|
|
Ke komunikaci měst v době předbělohorské (Korespondence mezi Novým Městem pražským a královskými městy středního Polabí)
Vojtíšková, Jana ; Hlaváček, Ivan (vedoucí práce) ; Ryantová, Marie (oponent) ; Ledvinka, Václav (oponent)
Předkládaná disertační práce si vytkla jako cíl svého směřování výzkum písemné komunikace mezi radami předbělohorských královských měst, a to na příkladu korespondenčních aktivit mezi Novým Městem pražským a královskými městy středního Polabí, jmenovitě Českým Brodem, Kolínem, Kouřimí, Kutnou Horou a Nymburkem. Studium se opíralo především o 20 předbělohorských městských register a o dochovaný spisový materiál, na jejichž základě se podařilo celý komunikační proces i jeho jednotlivé činitele rekonstruovat. Jejich prostřednictvím jsme nahlíželi na prostředí městské radnice a její kanceláře a okolnosti vzniku městských misivů, sledovali jsme osoby a instituce, jichž se týkaly řešené záležitosti, dotkli jsme se i problematiky poselských služeb, které komunikaci doručováním zásilek zprostředkovávaly, a v neposlední řadě jsme se zaměřili na otázky věnující se přijímání korespondence, její soudobé interpretaci a obsahu projednávaných záležitostí. Stranou pozornosti nezůstaly ani otázky terminologické: věnovali jsme se pojmu a podstatě písemné komunikace, jakož i diplomatickému názvosloví, zejména problematice register, která jsme definovali jako pomocné kancelářské knihy vedené ve vydavatelově kanceláři, do nichž se zpravidla zapisovaly písemnosti z kanceláře vycházející. Předbělohorská písemná komunikace mezi...
|
|
|
Mělník za třicetileté války
Kilián, Jan ; Maur, Eduard (vedoucí práce) ; Ledvinka, Václav (oponent) ; Korbelářová, Irena (oponent)
Třicetiletá válka. Termín, který již sám o sobě vzbuzuje bohaté asociace a přitahuje pozornost. Období pod ním se skrývající prošlo za více než tři a půl století kuchyní bezpočtu historiků. Zkoumáno bylo zpočátku zvláště především z hlediska svých politických a diplomatických dějin, jen pozvolna se přidávaly poznatky z jeho dějin hospodářských, sociálních, demografických, kulturních, i z jeho dějin všedního dne, jak nám je ve svém nesmrtelném vylíčení Simpliciových příhod zanechal Hans Jakob Christoffel von Grimmelshausen a na rytinách neméně barvitě znázornil Jacques Callot. Již k těmto současníkům války se přidávali první dějepisci, snažící se zanechat budoucím pokolením co nejvěrohodnější vypsání konfliktu, který tehdy hýbal celou Evropou a ve středověku, ani dlouho poté, neměl analogii. Monumentální Theatrum Europaeum, vyprávějící den po dní příběh dlouhé války s fascinujícími detaily o padlých a zajatých, zaujalo přední místo jak v historiografii, tak v knihovědě. Dosud nikdy jako během oněch třiceti let nezaplnilo stránky dějepisu tolik vynikajících generálů a monarchů v tak krátkém časovém úseku. Životní osudy nejzářivější hvězdy Albrechta z Valdštejna si vyhradily tisíce popsaných stránek, vstoupily do beletrie i na divadelní scénu. Valdštejnovi nadřízení, partneři, protivníci i spolubojovníci...
|
|
|
Moc a sláva zkřížených ostrví. Kariéra Ronovců v době lucemburské
Párysová, Františka ; Ledvinka, Václav (oponent) ; Bobková, Lenka (vedoucí práce)
Smrt Zikmunda Lucemburského symbolicky uzavřela jednu etapu českých dějin. Husitská revoluce přinesla do života společnosti mnohé změny a byla odrazovým můstkem ke stavovskému státu. Téměř dvě a půl století jsme sledovali osudy rodu erbu ostrve, Ronovců, kteří se stejně jako ostatní šlechtické rody snažili vybojovat své místo na slunci. Z původních severočeských sídel se Ronovci rozšířili skoro do všech regionů Čech a Moravy, když ne přímo získáním držav, tak alespoň sňatkovou politikou.K tomu je nutno připočítat držbu lén, nejčastěji v Horní Lužici nebo v Kladsku. Snad žádný český ani moravský rod se nemohl vykázat takovou migrací. Ne všechny ronovské odnože Lucemburky přežily. Již v roce 1351 vymřeli po meči Žlebští z Lichtenburka, v roce 1410 Pyknové z Lichtenburka. Odnož Škopků z Dubé vyhasla přibližně ve stejnou dobu jako lucemburská dynastie a mnoho času už nezbývalo ani pánům z Pirkštejna. Slavný Hynek Ptáček z Pirkštejna zemřel bez mužských dědiců v roce 1444. Ostatní větve prokázaly větší životaschopnost, Krušinové a Bítovští z Lichtenburka žili ještě v 2.polovině 16.století, Berkové z Dubé a páni z Lipé dokonce ještě o půl století déle.
|
|
|
Karlštejnská manská soustava
Novotná, Markéta ; Bobková, Lenka (oponent) ; Ledvinka, Václav (vedoucí práce)
Při hledání náplně mé seminární a později i diplomové práce jsme se snažila zaměřit svoji pozornost na zatím nepříliš zpracované oblasti české historie. Vlastním podmětem se mi stal referát k dějinám českého raného novověku o hospodářských aktivitách předbělohorské šlechty. V souvislosti s problematikou využití úvěru jsem se seznámila s pracemi Václava Bůžka věnovaným hospodářskému a společenskému postavení nižší šlechty.1 Pozornost badatelů se dlouho obracela k vyšším složkám stavovské společnosti; z nižší šlechty jsou obvykle zpracováni jen významnější jedinci. Až v posledních letech se zájem historiků zaměřil i tímto směrem a výsledkem jsou například právě Bůžkovy shrnující studie. V přehledném článku Pavly Burdové o deskách dvorských2 jsem objevila souvislou a zatím nezpracovanou řadu karlštejnských manských desek od počátku 17. století, na které jsem zaměřila svoji pozornost. V původní verzi mělo být následující pojednání analytickým průřezem určitého krátkého úseku na základě jediného pramene, například Kvaternu manství karlštejnského z počátku 17. století, a mělo tak navazovat na můj příspěvek přednesený a později i publikovaný na Celostátní studentské vědecké konferenci v Olomouci.3 Časem jsem však začala narážet na obtíže způsobené především tím, že k tomuto tématu, tj. lenní soustavě hradu...
|
|
|
Městská správa v Rokycanech a její představitelé v letech 1573-1699
Hrachová, Hana ; Hojda, Zdeněk (vedoucí práce) ; Sulitková, Ludmila (oponent) ; Ledvinka, Václav (oponent)
Rokycany patřily v raném novověku k menším městům řemeslnicko - zemědělského charakteru. Zejména v druhé polovině 16. století dochází k rozkvětu města. Díky loajálnímu postoji k Ferdinandovi I. v roce 1547 město nepostihly sankce tohoto panovníka a bylo odměněno mnoha privilegii. V roce 1584 se Rokycany stávají královským městem. Předkládaná práce se zabývá sledováním činnosti městské samosprávy, funkcí jednotlivých úřadů a jejich personálním obsazením. Nejdůležitějším orgánem ve městě byla městská rada s mocí zákonodárnou, soudní a výkonnou. K jejím povinnostem patřilo také vedení městského hospodářství a správa obecního majetku. Rada se skládala z 12 radních, z nichž první a nejváženější byl nazýván primas. Každý radní spravoval město po dobu jednoho měsíce, v tomto období byl nazýván purkmistrem. Ve sledovaném období se primasem stalo celkem 19 mužů, většina z nich zastávala post až do své smrti. Tři muži působili následně jako císařští rychtáři. V předbělohorském období se dvěma z primasů podařilo přesáhnout svým významem hranice města, a to Janu Novoměstskému Srnovci z Varvažova a Zikmundu Celestýnovi z Freifeldu. Dva primasové pocházeli přímo z tradičních rokycanských rodin, větší část se rekrutovala z učitelů zdejší školy a písařů. Podařilo se jim přiženit se do vůdčích rodin města, a tak se prosadit...
|
|
|
Staroměstská asanace 1893-1908
Kodíčková, Jindřiška ; Hlavačka, Milan (vedoucí práce) ; Ledvinka, Václav (oponent)
Na přelomu století prodělávala Praha velké, ba převratné zrněny. Ze sotva stopadesátitisícového provinčního města rakouské monarchie v polovině 19. st. se na počátku 20. st. stalo město půlrnilionové. Nápor obyvatelstva byl spojen s velkými technickými úkoly, které měly zajistit bezproblémové fungování české metropole. Bylo třeba vyřešit nejen komunikační a hygienický problém Prahy, ale i bytový. Asanace byla jedním z možných řešení, které se nabízelo a které pak MR prováděla právě na přelomu století. Asanace byla zahájena 1893 podepsáním asanačních zákonů a zhruba dokončena kolem roku 1908 celkovým nákladem 40rnilionů korun. Potom pokračovala nižším tempem až do počátku 1. svět. války, která tuto etapu asanace ukončila. Základní problém, který jsem ve své práci sledovala, byl boj dvou skupin, které se v průběhu asanačního období formovaly. Jedna skupina výrazně reprezentovaná V. Mrštíkem a podporovaná některými tehdejšími periodiky, si kladla za cíl záchranu historických stavebních památek, které stály v cestě asanačnímu plánu a v podstatě tak byly odsouzeny k zániku. Druhá skupina, soustředěná především okolo radnice, reprezentovaná např. A. Steinem a MUDr Procházkou, hájila postup asanace z hlediska ekonomického a zdravotního. Ani jedna z obou skupin se nesnažila projednat svůj program se stranou druhou...
|
|
|
Městská správa v Rokycanech a její představitelé v letech 1573-1699
Hrachová, Hana ; Hojda, Zdeněk (vedoucí práce) ; Sulitková, Ludmila (oponent) ; Ledvinka, Václav (oponent)
Rokycany patřily v raném novověku k menším městům řemeslnicko - zemědělského charakteru. Zejména v druhé polovině 16. století dochází k rozkvětu města. Díky loajálnímu postoji k Ferdinandovi I. v roce 1547 město nepostihly sankce tohoto panovníka a bylo odměněno mnoha privilegii. V roce 1584 se Rokycany stávají královským městem. Předkládaná práce se zabývá sledováním činnosti městské samosprávy, funkcí jednotlivých úřadů a jejich personálním obsazením. Nejdůležitějším orgánem ve městě byla městská rada s mocí zákonodárnou, soudní a výkonnou. K jejím povinnostem patřilo také vedení městského hospodářství a správa obecního majetku. Rada se skládala z 12 radních, z nichž první a nejváženější byl nazýván primas. Každý radní spravoval město po dobu jednoho měsíce, v tomto období byl nazýván purkmistrem. Ve sledovaném období se primasem stalo celkem 19 mužů, většina z nich zastávala post až do své smrti. Tři muži působili následně jako císařští rychtáři. V předbělohorském období se dvěma z primasů podařilo přesáhnout svým významem hranice města, a to Janu Novoměstskému Srnovci z Varvažova a Zikmundu Celestýnovi z Freifeldu. Dva primasové pocházeli přímo z tradičních rokycanských rodin, větší část se rekrutovala z učitelů zdejší školy a písařů. Podařilo se jim přiženit se do vůdčích rodin města, a tak se prosadit...
|
host ::
RSS.