|
|
Znovuobjevení Nipponu. Obraz Japonska ve středoevropském modernismu 1920-1940
Čapková, Helena ; Švácha, Rostislav (oponent) ; Lahoda, Vojtěch (vedoucí práce)
Vliv Japonska na evropský kontinent byl výjimečně silný v době japonismu, tedy ve druhé polovině 19. století. Proměna této téměř posedlosti Japonskem v sofistikovanou znalost japonského umění a filozofie na pozadí mezinárodní modernity dvacátých a třicátých let je námětem této práce. Co je japonského na modernismu a obecně na uměleckém výrazu meziválečného období? Zdá se, že je to projev japonské estetiky, která byla tehdy všudypřítomná a v kontextu daného období bychom ji mohli přirovnat k jedné z nití osnovy koberce dějin umění. Kvůli omezenému prostoru, který tato práce může obsáhnout, bude pozornost soustředěna na Střední Evropu a Japonsko. Japonská umělecká scéna se již na začátku 20. století stala aktivním účastníkem mezinárodních diskuzí o umění. Umělecká i politická situace v Japonsku byla zvláště důležitá při hledání výrazu modernismu, jehož se účastnila mnoho předních osobností uměleckého života, včetně těch ze Střední Evropy. Samostatné kapitoly jsou věnované umělcům, kteří výrazně zasáhli do této diskuze např. Johannes Itten, Bedřich Feuerstein nebo Bruno Taut.
|
|
|
Český divadelní plakát 1968-1989: vizuální sémiotika
Sýkorová, Lenka ; Holý, Bohuslav (oponent) ; Lahoda, Vojtěch (vedoucí práce)
Posluchačka Lenka Sýkorová si zvolila jako téma své diplomové práce Český divadelní plakát v období normalizace let 1968 - 1989. K tomu, aby bylo možné přistoupit k hodnocení a významu zvoleného tématu, je nutné přiblížit si, jaký společensko-historický dosah má dramatické umění a jeho prezentace na kulturu, vzdělanost a myšlení českého národa. Vždy, když byl náš národ v krizi, svoji vzpruhu a sílu nacházel v divadelním projevu, který mu často přibližoval literárně výrazovými prostředky v analogiích reálných situací, jak by jeho existence měla být vnímána. Tento pocit duchovní posily prostupoval naší populací dlouhodobě, již od časů Josefa Kajetána Tyla, který jezdil se svojí společností po Čechách a šířil povědomí o myšlenkách, zprostředkovávaných jevištěm. Proto je určitě namístě, že si Lenka Sýkorová vzala téma právě divadelního plakátu v období tak zvané normalizace za objekt teoretického zpracování a rozhodla se tuto periodu pohledem významového výkladu grafické zkratky pojednat. Plakát měl vždycky svoji důležitost, jako sdělení veřejnosti. Upoutávka k určitému dění a souběžně jeho výrazová úroveň sdělovala, čemu by mělo obyvatelstvo věnovat pozornost. K zakázkám prezentační důležitosti byli zváni umělci nejvyšších kvalit. Období tak zvané normalizace předcházela doba postupného uvolňování a jakoby...
|
|
|
Československý stát a francouzské moderní umění v letech 1923 až 1937
Savický, Nikolaj ; Prahl, Roman (vedoucí práce) ; Wittlich, Petr (oponent) ; Lahoda, Vojtěch (oponent)
Před koncem 19. století byly možnosti české politické reprezentace na mezinárodní scéně minimální. V těchto podmínkách představovaly vztahy s francouzskou reprezentací z pohledu české politické a kulturní elity nejen protiváhu proti německému vlivu, ale také také jistou náhradu za neexistující diplomacii a v mnohém nahrazovaly politickou činnost. Otevření francouzského konzulátu v Praze roku 1897 bylo důležitým momentem českého politického života. Na počátku 20. století zorganizoval Spolek výtvarných umělců Mánes řadu výstav francouzského umění, zejména v letech 1907, 1910 a 1914. České publikum tak mělo první příležitost vidět díla impresionistů, postimpresionistů a kubistů. Z druhé z těchto výstav zakoupil spolek Derainovo monumentální plátno Koupání (1908). Tato tradice byla přerušena první světovou válkou. Pět let po založení nezávislého Československa, byla obnovena. Činem československé vlády, majícím za cíl zlepšení česko-francouzských vztahů, pak vznikla jedinečná sbírka, která je dodnes celosvětově důležitá pro bádání o francouzském umění 19. a počátku 20. století.
|
|
|
Iluze nebo realita? Ikonografie japonské a evropské krajinomalby na přelomu 19. a 20. století v kontextu reflexe skutečnosti a fenoménu japonismu
Hánová, Markéta ; Royt, Jan (vedoucí práce) ; Lahoda, Vojtěch (oponent) ; Prahl, Roman (oponent)
Je obecně uznávaným faktem, že japonismus byl jedním z hlavních inspiračních zdrojů pro moderní evropské výtvarné umění, který otevřel nové výrazové možnosti pro ztvárnění skutečnosti. Významný zlom v nazírání na skutečnost z jiného, než mimetického způsobu zobrazování, se díky japonským vlivům přenesl také do žánru krajinomalby. Zde došlo k výraznému vývoji ve formalistním řešení, které přineslo obecně zdynamizování obrazové plochy pomocí ornamentálních principů. Ornament, jehož prostřednictvím vnímáme rytmické prvky v obraze, necharakterizuje tradičně popsaný dekorativní vzorec, ale jeho vlastnosti založené na opakujícím se pohybu jak jednotlivých vizuálních prvků, tak střídavém rytmu v obrazové kompozici nebo ve výrazových technikách. Studie se zajímá o původní principy krajinomalby, vstřebávané japonským malířstvím z Číny, které se od druhé poloviny 19. století zároveň přetlumočily do výrazového slovníku evropské výtvarné avantgardy. Silná vazba českých malířů na francouzské prostředí pak způsobila, že se tyto japonizované krajinářské principy nepřímo odrážely také v české tvorbě přelomu 19. a 20. století.
|
|
|
Karel Šlenger. Duše malíře-outsidera jako průvodce jeho životem a dílem
Šiklová, Lucie ; Lahoda, Vojtěch (vedoucí práce) ; Wittlich, Petr (oponent)
Karel Slenger za svuj zivot vytvofil malifske dilo citajici neskutecnych nekolika tisicu polozek, a to od del minimalnich rozmeru po velkoplosne monumenty. Podle svedectvi Josefa Hirsala udelal i par soch na tema zeny, takove dlouhe ienske postavyl85. Jednalo se o sadrove zfejme odlitky, v nadzivotni velikosti.Vzhledem k osudu autodidakta musel vYtvarne techniky i pfistupy zvladnout sam. Osvojil si metody a vyraz mnoha umeleckych smeru. Najdeme u nej stopy vedouci k Picassovi, a to jak tYkajici se neoklasicismu, tak i, byf okrajove kubismu. Nelze fici, ze je zcela nedotcen surrealismem, ktery u nej v jeho imaginativni podoM, (coz je charakteristicke prave pro neskolene malife) v par urcitYch momentech take potkavame. Staromistrovstvi potkal jiz v Louvru, vzdyt' prvni zkusenosti a poueeni si pfivazi z Pafize. Nejpatrnejsi je jeho poznamenarn tzv. Pafizskou skolou, jejiz ohlasy provazi celou jednu vy-razovou polohu dila. Charakteristicky je pro nej smutek techto velkych Pafizanu - pfistehovalcu zidovskeho puvodu do Pafize poeatku minuleho stoleti. Na tomto miste vy-znamneji vystupuje puvodem Litevec Chaim Soutine, jehoz portrety a zatisi jsou silne expresivni a zivelne deformovane, a v mnohem tedy blizke Slengrovym. Expresivni momenty jsou u nej velmi silne, jeho potfeba pfevezt dusi na platno pfekraeuje ve...
|
|
|
Klasicismus v moderním umění
Michalová, Rea ; Wittlich, Petr (vedoucí práce) ; Bydžovská, Lenka (oponent) ; Lahoda, Vojtěch (oponent)
"Bohužel je velmi těžké říci jasně, co klasicismus je ... ," postěžoval si ve svém pojednání o Paulu Cézannovi roku 1907 Maurice Denis. l Jeho "chvilková melancholie" byla docela oprávněná, neboť ke "klasicismu" se navíc přidružují termíny "klasicistního", "klasičnosti", "klasiky", "klasického", "neoklasicismu" ... Nebo také "c1assique" a "c1assicisme" francouzsky, "c1assicism", "c1assic" či "c1assical" ... anglicky a chcete-li německy: "Klassizismus", "klassizistisch", "Klassik", "klassisch", atd. atd. atd ..... Zkrátka takové malé babylónské zmatení jazyků. Prvotní chaos, který by bylo vhodné raději zamaskovat, než nechat vystoupit na povrch. Zvláště, když charakteristikami klasicismu v nejširším slova smyslu se mimo jiné staly řád, harmonie, vyváženost aj asnost. Nepopiratelnou skutečností ale zůstává, že výše zmiňované termíny nabyly v průběhu času mnoha významů a jejich použití je někdy matoucí. Maj í svou historickou signifikanci vedle významů estetických, nezávislých na určité epoše. Přijměme tedy spíše ono pověstné "volání k řádu" ("rappel cl I' ordre") a vnesme do chaosu konečně trochu pořádku, jak se na klasicismus sluší. .. Slovo "klasický" pochází z latinského "c1assicus", resp. v plurálu "c1assici", označující římské občany první majetkové třídy.2 Estetickým pojmem se stalo ve 2. století n. 1.,...
|
|
| |
|
|
Vývoj porcelánoveho designu v Československu 1945-1965
Štulc, Jan ; Brožková, Helena (oponent) ; Lahoda, Vojtěch (vedoucí práce)
Predkladami diplomova si vzala za cil objasnit vznik a yYvoj tvorby ceskeho porcelanu mezi lety 1945 az 1965. V prvnf kapitole se zaby-va historii porcelanu v Evrope a Cechach od prvnfch pokusu do druM svetove vaIky. Hlavni cast prace je venovana yYvoji porcelanoveho designu po druM svetove vaIce, kdy byl porcelanory prumysl znarodnen a presel do ceskych rukou. Popisuje nejprve obdobf konsolidace a pote snahy rozsirit sortiment 0 nove servisy a figurky. Zaby-va se ideologickymi i ekonomickymi okolnostmi, ktere mely na vznik noveho ceskeho porcelanu vliv. lako stezejnfmu obdobi se venuje prelomu padesatych a sedesatych let, kdy dosahl porcelanory design vytvoreny pro Expo 58 v Bruselu a XII. TrienaIe v Milane skutecne svetove urovne. Soucasti prace je katalog autoru, jednotlirych porcelanek a dUlezitych institucf a stat' 0 technice tvorby v porcelanu.
|
|
|
Fotografie architektury jako prostředek propagace moderní architektury v Československu 1918-1948
Holá, Mariana ; Švácha, Rostislav (oponent) ; Lahoda, Vojtěch (vedoucí práce)
Rozhodujici vliv na zivot spolecnosti ve 20. stoleti mela media. Toto pusobeni dosahlo sveho prvniho rozmachu mezi prvni a druhou svetovou valkou, kdy se diky rozvoji techniky a konzumni spolecnosti vyvinula media s masovym dopadem. Jejich nezanedbatelnou soucasti byla i fotografie, ktera byla sice vetsinou chapana jako doslovny prepis reality, ale mnozi vyuzivali spise jeji schopnosti skutecnost prizpusobit ci premenit. Jednim z oboru, kterY relativne noveho media fotografie hojne vyuzival ke sve propagaci a popularizaci byla i moderni architektura. Tato prace se zabyva podobami fotografie architektury v Ceskoslovensku v letech 1918 az 1948, faktory, ktere tuto podobu ovlivnovaly, a predevsim zpusoby, jimiz fotografie architektury prispivala k propagaci moderni architektury. Dejiny fotografie jsou s vyobrazovanim architektury neodlucne spjaty od svych pocatku, protoze v dobach, kdy bylo pri fotografovani treba dlouhych expozicnich casu, byla architektura vhodnym "nehybnym" nametem. V prubehu 19. stoleli se fotografie architektury vyvijela predevsim v souvislosti s rozvojem prumyslu, a tedy vystavbou novych prumyslovych objektll. UZ tehdy tyto fotografie slouzily jako propagacni medium pokroku, na nejz se odvolavala i jejich ikonografie (konstrukce, tovarni komin, moderni dopravni prostredky). Mezivalecna...
|
|
|
Stanislav Podhrázský: Otrokem tajemství
Křenková, Hana ; Klimešová, Marie (oponent) ; Lahoda, Vojtěch (vedoucí práce)
Ideu diplomové práce o Stanislavu Podhrázském předcházela nabídka zpracovat soupis děl pro umělcovu monografii, kterou se rozhodlo vydat nakladatelství Arbor vitae. Krátce na to - v srpnu 2005, jsem se na festivalu výtvarného umění Artfest.cz pořádaném Galerií Klatovy/Klenová seznámila s majitelem nakladatelství Martinem Součkem a historikem umění Dušanem Brozmanem, kteří mi následně usnadnili cestu k seznámení se s umělcovou dcerou Janou Chytilovou a jeho druhou ženou Jaroslavou Podhrázskou, která svého budoucího manžela poznala v roce 1962. Paní Podhrázská mě pak zavedla k soukromému sběrateli Pavlu Hoffmannovi, rodinnému příteli, který ve své sbírce vlastní zhruba tři desítky umělcových děl - od velkoformátových kreseb z druhé poloviny padesátých let po novoročenky s věnováním. V nedávné době inicioval i realizaci pískovcové sochy, která je kopií bronzové plastiky Šermíř [75] z roku 1964. Řadu materiálu ke vzniku diplomové práce, jako jsou diapozitivy a fotografie obrazů, ale i fotografie rodinného rázu a některé katalogy z výstav Stanislava Podhrázského, mi poskytla umělcova dcera a paní Podhrázská, která mě také o umělcově životě vyprávěla.
|
host ::
RSS.