|
|
OD VÝCHODU NA ZÁPAD: VZTAHY, KOLIZE A ODCHYLKY ČESKÉ A JAPONSKÉ KULTURY
Vaculík, David ; Čapková, Helena (oponent) ; Mitášová, Monika (vedoucí práce)
Diplomová práce navazuje na předdiplomní výzkum zabývající se studiem vybrané literatury o japonské tradiční a moderní architektuře a zahradách, archivním výzkumem dochovaných staveb 20. století v Čechách ovlivněných česko-japonskými vztahy a dobovou percepcí Japonska v očích českého odborného i nezainteresovaného publika. Součástí byl také výběrový slovník japonských slov a pojmů obsahující studijní překlady z angličtiny vybrané architektonické literatury vztahující se k danému tématu. Výstup měl formu Objevitelské knihy s krátkým slovníkem, obrazovými daty a antologií překladových textů. Na tento předběžný „seznamovací výzkum“ diplomová práce navazuje dvěma hlavními částmi. V první části (A) se věnuje koncepcím tvorby prostoru a prostorových elementů hluboko zakořeněným v japonských tradičních staveních, jak byly znovu objeveny a promyšleny zejména japonskými architekty 20. století – ti tyto koncepce nadále používali a oživovali ve své vlastní tvorbě. Text mapuje jejich pochopení japonské tradiční architektury. Dále na příkladu třech japonských tradičních prostorových „ikon“, čtyřech děl japonských architektů 20. století a třech děl českých architektů v různých fázích 20. století práce sonduje vztahy těchto dvou architektonických kultur v evropském kontextu. Druhou část (B) tvoří texty k architektonickému návrhu modelového, utopického bydlení. Celý návrh se řídí příběhem – scénářem, který utváří takovou časovou a prostorovou posloupnost, jež není v souladu s klasickým vnímáním času ani prostoru ale spirálovitě narůstá. Další dílčí část tento příběh interpretuje do časoprostorových gradientů a prvků. Části C a D obsahují závěry a použitou literaturu. Modelové stavby jsou navrženy ve škále měřítek: nejmenší příbytek (kapsle), minimální byt, komunitní byt, dům, vila, město a rakev. Komponování jednotlivých scénářů a struktur respektuje pohyb po spirále, kde můžeme zároveň sledovat i cykličnost samotného života, který končí poslední terminální fází vymykající se gradientu měřítek – rakví. Tyto jednotlivé návrhy se inspirují studovanými jevy a elementy, texty a stavbami japonské a evropské architektury s jejich vzájemnými vztahy. Cílem této práce je nejprve studovat prostorové, časové, ale také světelné a barevné možnosti japonské tradiční a moderní architektury v kontextu s těmi evropskými, zejména českými. Dalším cílem je navrhnout modelový, utopický projekt bydlení s gradientem vrstvení prostorů, struktur, materiálů, průhledů a osvětlení na základě různých herních strategií a také maximy „Form follows fiction“.
|
|
|
OD VÝCHODU NA ZÁPAD: VZTAHY, KOLIZE A ODCHYLKY ČESKÉ A JAPONSKÉ KULTURY
Vaculík, David ; Čapková, Helena (oponent) ; Mitášová, Monika (vedoucí práce)
Diplomová práce navazuje na předdiplomní výzkum zabývající se studiem vybrané literatury o japonské tradiční a moderní architektuře a zahradách, archivním výzkumem dochovaných staveb 20. století v Čechách ovlivněných česko-japonskými vztahy a dobovou percepcí Japonska v očích českého odborného i nezainteresovaného publika. Součástí byl také výběrový slovník japonských slov a pojmů obsahující studijní překlady z angličtiny vybrané architektonické literatury vztahující se k danému tématu. Výstup měl formu Objevitelské knihy s krátkým slovníkem, obrazovými daty a antologií překladových textů. Na tento předběžný „seznamovací výzkum“ diplomová práce navazuje dvěma hlavními částmi. V první části (A) se věnuje koncepcím tvorby prostoru a prostorových elementů hluboko zakořeněným v japonských tradičních staveních, jak byly znovu objeveny a promyšleny zejména japonskými architekty 20. století – ti tyto koncepce nadále používali a oživovali ve své vlastní tvorbě. Text mapuje jejich pochopení japonské tradiční architektury. Dále na příkladu třech japonských tradičních prostorových „ikon“, čtyřech děl japonských architektů 20. století a třech děl českých architektů v různých fázích 20. století práce sonduje vztahy těchto dvou architektonických kultur v evropském kontextu. Druhou část (B) tvoří texty k architektonickému návrhu modelového, utopického bydlení. Celý návrh se řídí příběhem – scénářem, který utváří takovou časovou a prostorovou posloupnost, jež není v souladu s klasickým vnímáním času ani prostoru ale spirálovitě narůstá. Další dílčí část tento příběh interpretuje do časoprostorových gradientů a prvků. Části C a D obsahují závěry a použitou literaturu. Modelové stavby jsou navrženy ve škále měřítek: nejmenší příbytek (kapsle), minimální byt, komunitní byt, dům, vila, město a rakev. Komponování jednotlivých scénářů a struktur respektuje pohyb po spirále, kde můžeme zároveň sledovat i cykličnost samotného života, který končí poslední terminální fází vymykající se gradientu měřítek – rakví. Tyto jednotlivé návrhy se inspirují studovanými jevy a elementy, texty a stavbami japonské a evropské architektury s jejich vzájemnými vztahy. Cílem této práce je nejprve studovat prostorové, časové, ale také světelné a barevné možnosti japonské tradiční a moderní architektury v kontextu s těmi evropskými, zejména českými. Dalším cílem je navrhnout modelový, utopický projekt bydlení s gradientem vrstvení prostorů, struktur, materiálů, průhledů a osvětlení na základě různých herních strategií a také maximy „Form follows fiction“.
|
|
|
Východoasijská kaligrafie a české umění po roce 1948
Polláková, Petra ; Rakušanová, Marie (vedoucí práce) ; Konečný, Lubomír (oponent) ; Čapková, Helena (oponent)
Jako výchozí téma práce jsem zvolila problematiku ohlasů a inspirací východoasijskou kaligrafií v českém umění po roce 1948. Vzhledem k složitosti a mnohovrstevnatosti však dané téma analyzuji v podstatně širším geografickém, historickém a také metodologickém záběru. Základní metodologické východisko čerpá z aktuální odborné problematiky globální historie umění. V tomto kontextu se zaměřuji především na otázky cirkulace a apropriace nejrůznějších témat transnacionálních dějin umění, ke kterým přistupuji z pohledu mezikulturního dialogu, ve snaze poukázat na různé přístupy v rámci jednotlivých kulturních regionů a civilizačních okruhů. Jako druhé metodologické východisko uplatňuji intermediální přístupy, především v kontextu vzájemných inspirací vizuálního umění, poetické tvorby, ale také hudby nebo filmového umění. Zásadním je v tomto směru také rozvíjení filosofického dialogu mezi východoasijským myšlením (především taoismem a čchanovým (zenovým) buddhismem) a evropskou filosofickou tradicí, a to zejména z pohledu fenomenologických přístupů. Jako určitý jednotící prvek různých intermediálních a globálních východisek uplatňuji tematiku kruhu a spirály, prostřednictvím kterých se pokouším propojit základní aspekty globálního historického, uměleckého a filosofického diskursu. V kapitolách věnovaných...
|
|
|
Znovuobjevení Nipponu. Obraz Japonska ve středoevropském modernismu 1920-1940
Čapková, Helena ; Švácha, Rostislav (oponent) ; Lahoda, Vojtěch (vedoucí práce)
Vliv Japonska na evropský kontinent byl výjimečně silný v době japonismu, tedy ve druhé polovině 19. století. Proměna této téměř posedlosti Japonskem v sofistikovanou znalost japonského umění a filozofie na pozadí mezinárodní modernity dvacátých a třicátých let je námětem této práce. Co je japonského na modernismu a obecně na uměleckém výrazu meziválečného období? Zdá se, že je to projev japonské estetiky, která byla tehdy všudypřítomná a v kontextu daného období bychom ji mohli přirovnat k jedné z nití osnovy koberce dějin umění. Kvůli omezenému prostoru, který tato práce může obsáhnout, bude pozornost soustředěna na Střední Evropu a Japonsko. Japonská umělecká scéna se již na začátku 20. století stala aktivním účastníkem mezinárodních diskuzí o umění. Umělecká i politická situace v Japonsku byla zvláště důležitá při hledání výrazu modernismu, jehož se účastnila mnoho předních osobností uměleckého života, včetně těch ze Střední Evropy. Samostatné kapitoly jsou věnované umělcům, kteří výrazně zasáhli do této diskuze např. Johannes Itten, Bedřich Feuerstein nebo Bruno Taut.
|
host ::
RSS.